Biomanželka
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411720/bmid_biomanzelka-iGL-411720.png
3
1124
1124
Biomanželka/Biomanžel série
1. díl >
Autobiograficky laděný román českého autora, který se s vervou opřel do nového životního stylu části české populace. Autor, který se po celý čas svého vyprávění netají tím, že napsaný příběh je inspirován jeho osobou, se rozhodl za pomoci humoru a místy až kruté ironie popsat nový životní styl "eko-bio" ženy.
Přidat komentář
Z počátku jsem si musel zvyknout na styl vyprávění, ale nakonec se to četlo dobře. U knihy jsem se častokrát zasmál a Mojmíra jsem musel kolikrát i litovat, já bych to asi vše nedal :-)
Viewegh je mi protivný a jeho knihy mě nikdy nelákaly. O to víc jsem byla sama sebou překvapená, že jsem si v knihovně půjčila Biomanželku. Pravděpodobně se ve mě probudila zvědavost nahlédnout někomu do života, do domu, do manželství. Tuhle potřebu jsem si během pár hodin v průběhu středečního odpoledne splnila, a myslím, že se k Vieweghovi už vracet zase na nějakou dobu nemusím.
jo, několikrát jsem se nekontrolovatelně smála. Moc se mi kniha líbila. Chystám se přečíst ještě jednou
Kontroverzní, jak jenom Viewegh umí být. A přestože je to psáno lehkým, až bulvárním stylem, podchycuje to určitý fenomén a určitý typ chování, který opravdu existuje. Umím si představit, že v hlavách "biomanželek", ekoaktivistů i příznivců alternativy vzbudí knížka nevoli, na druhou stranu i ty, které takové nejsou budou zřejmě protestovat, že takhle jednoduché to není. Pokud vím, je to první kniha, která tohle téma zpracovává a za to jí ode mě náleží dobré hodnocení. Já se bavila a nelituji toho, že jsem ji četla.
Na Biomanželku jsem narazila v matčině knihovně.Zaujala mne obálka, ačkoliv Viewegh nikdy nebyl můj oblíbený spisovatel. Snažila jsem se ji přečíst. Nešlo to, připadala mi to jako nepodařená variace na podivné, ale nezajímavé téma.
Zpočátku mě to bavilo, ale samé „a tak dále" mě začlo lézt na nervy, přesto jsem se docela zasmál.
Tak takovou potrhlou ženskou bych nechtěla míti doma ani zadarmo. Vzhledem k tomu, že podobně smýšlející osobu mám coby švagrovou, o to více s Vieweghem sympatizuji. Ženské prostě blbnou a některé docela dost.. a takové slepice ostatním ženám kazí pověst a v očích mužů vypadáme jako slepice všechny, takové, které by nejraději celý život prožili s nějakou dulou nebo jen čerstvoučkou zeleninou a bylinkami. V téhle knize jsem neviděla nic o nevyváženosti rolí, jak nastínil IAE níže. Spíše si myslím, že jakmile člověk začně být najednou COOL, FREE a BIO.. tak už s ním není rozumná řeč, natož lože..
Příběh o muži, který nezvládá to, že jeho manželka se z adorující slečny, které ukazuje "velký svět" změnila v samostatně myslící i konající osobnost, jejímž středobodem světa již není on. Muž to prožívá jako osobní krizi, která není prosta sebelítosti. Nejsem ani bio ani nefandím domácí škole, ale to jsou dle mého jen reálie pro obecně platnější téma: problémy světa, v němž obě pohlaví nově definují své role.
Jednoznačně nejvtipnější Viewegh, snad i proto že mám stejně vyšinutou švagrovou.
Nudný. Ve 2/3 jsem se těšil až to dočtu, protože jsem od toho dál nic nečekal. Prakticky o ničem. Nevyužité téma... Jedná se spíše o vylití pocitů...
Komu se knížka asi bude líbit, tak to budou ženy se stejným pohledem na svět jako je žena hlavního "hrdiny".
Příběh o střetu se světem feministek, kde jsem si při čtení kladl otázku, jestli manžel jako instituce je na vymření.
Asi opravdu ženám muži historicky dáno něco dluží, ale sám za sebe říkám, že nevím, jak to udělat, aby byli ženy i muži opravdu spokojeni.
A jsem rád, že moje partnerka po přečtení knihy prohlásila, že by nechtěla být jako Hedvika očkovaná dulou a že jí bylo občas Mojmíra líto.
A nedokážu si představit, že mi někdo deset let očkuje manželku proti mě a já s tím nic neudělám..
Celou dobu jsem plně soucítila s Mojmírem, dulu jsem také nenáviděla. Moc se mi líbil na začátku žebříček důležitosti, v průběhu knihy jsem se k němu vracela... Motiv na psaní to byl dobrý, ale tak nějak po přečtení kniha nenadchla a asi dlouho zůstane v knihovně. Kdo knihu nepřečte, o nic nepřijde.
Viewegh má i lepší knížky, ale zajímavý pohled na jistý druh "extrémismu" to bezesporu je.
Kniha mě zklamala, nic ve mně nezanechala, v podstatě za půl roku nevíte o čem byla.
Knížka mě velice pobavila a splnila mé očekávání beze zbytku. Můžu doporučit. Humorná, čtivá a výstižná. Při čtení jsem často byla na straně manžela Mojmíra. Jeho bio žena je bio + eko + ezo fanatičkou. V podstatě se poddává všem různým alternativním směrům, které tu za posledních 23 let byly. Je to nějaké nové náboženství.....
Štítky knihy
česká literatura čeští spisovatelé
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Tato kniha mi doma v knihovně ležela nějaký ten rok, ale až nyní nastala přesně ta správná doba na její přečtení. Průměrná kniha, ale to téma je mi poslední dobou blízké, takže v tomto mě kniha velmi zaujala. Mohla jsem se na tématiku alternativního přístupu podívat zase z jiného úhlu pohledu. Během čtení mi hlavou probleskovala otázka, proč Mojmír pořád s Hedvikou zůstává, když není spokojený? To se přece v dnešní době řeší rozchodem, rozvodem. Každopádně jsem v tom viděla problém nedostatečné komunikace manželů. Jak kdyby Mojmír Hedvice pořád jenom naznačoval, že by chtěl více její pozornosti a ona tomu absolutně nerozuměla. A také by mě zajímalo, na kolik je tento příběh autobiografií.