Blacksad 2
Juan Díaz Canales
Blacksad je zpátky! Konečně se početné šiky fanoušků černého pantera, soukromého detektiva, který ve stylu drsné školy řeší složité případy a samotářsky se prodírá mravním bahnem světa, dočkaly. Nový svazek tvoří původní páté album série, Amarillo, a rozsáhlejší, dvoudílný příběh šestého a sedmého alba, nazvaný Pak se všechno hroutí. V příběhu „Amarillo“ dostane Blacksad za úkol odvézt bohatému Texasanovi auto na místo určení. Co se může na tak jednoduché a příjemné práci zvrtnout? Jak náš hrdina záhy zjistí, řada věcí. O nic snazší to nebude mít ani v dvoudílném příběhu „Pak se všechno hroutí“. Stavební magnát Solomon je posedlý megaprojekty a prosazuje je v New Yorku i proti vůli odborů (navíc dost prolezlých mafií). Blacksad má ochránit jednoho odborového bosse, do toho se v Central Parku hrají představení Shakespeara – a z hrobů a z minulosti může vylézt kdejaký kostlivec a překvapení. V životě každého pantera se toho může zhroutit i víc než jen most…... celý text
Přidat komentář
I druhý Blacksad je úchvatně nakreslený, dechberoucí a precizně vybarvený. Fascinující detaily vás vtáhnou do zvířecího světa, jehož pravidla jsou sice postavená na hlavu, ale je příjemné se v něm pohybovat. Jenže je to všechno takové pozlátko na povrchu, které se dá jednoduše odškrábnout. A pod ním je jen šedý matný kov. Celá kniha obsahuje pouze dva příběhy. První je roztříštěný, mixuje dohromady spoustu drobností a zabíjí jej tupý konec. Druhý příběh je výrazně lepší, ale hloupě natahovaný, takže působí prázdně a baví vlastně až k samotnému závěru (výpadek elektřiny byl opravdu mrazivý). Já jsem ve finále spíš zklamaný. Nejspíš jsem si Blacksada uložil do hlavy jako skvělou noir záležitost a když jsem ji teď nedostal, nudil jsem se.
Jen hrst komiksů lze doporučit i čtenáři jinak obrázkovými příběhy nepolíbenému. Co jej ale jistě nezklame je právě Blacksad. Neskutečně silné příběhy doplněné nádhernou kresbou. Tohle je sakra aspirant na titul nejlepšího komiksu roku!
Více v recenzích.
Opět velká spokojenost, ale musím se přiznat, že to nebyla čistá krasojízda jako v případě prvního dílů. Nicméně to nic nemění na tom, že druhý díl je parádní komiks, který mohu jen a jen doporučovat. Jsem opravdu velmi rád, že se komiks povedl a jedná se o luxusní čtení. Tvůrčí duo Juan Díaz Canales a Juanjo Guarnido odvedli skvělou práci a je radost sledovat, co se jim povedlo vytvořit. Z každé stránky cítím nadšení, radost a srdíčko. Tohle je srdcový projekt a o to více je mi sympatický. Díaz Canales napsal dobré scénáře, ale je pravdou, že místy lehce drhnou. Buď má Blacksad méně prostoru - první povídka, nebo je to lehce utahané - druhá velká povídka. Osobně mi více sedí kratší povídky, které jsou lehce přímočařejší, než delší a překombinované věci. Na druhou stranu si scénárista zaslouží velkou pochvalu za výborné a lehce cynické pointy a zakončení povídek. Guarnido nakreslil úžasné obrazy. Vizuální stránka komiksu je v topu a já jenom nestačím zírat. Stovky nápadů, hravého provedení, barevná paleta. Budu se opakovat, ale na ty panely a stránky se dá koukat desítky minut. Blacksad 2 je parádní komiks a já jsem velmi rád, že jsem mu dal šanci a on mi to oplatil svou luxusní kvalitou. Snad někdy v budoucnu vyjde třetí sbírka povídek.
Druhý díl Španělsko-francouzského komiksu naštěstí opět úžasně nakreslil J. Guarnida. Kniha obsahuje tři alba - příběh úvodního Amarilla je bohužel trochu překombinovaná - v ději je až moc postav a zápletek. Dvoudílný "Pak se všechno hroutí" patří naopak k tomu nejlepšímu z Blacksada, přečetl jsem ho na jeden zátah. Celkově čtyři a půl hvězdy.
Zápletka úvodní povídky Amarillo působí krapet neuspořádaně, kdy Blacksad ani není ústřední postavou, ale spíš je dějem vláčen. Ne, že by však dějová osa zaváněla nudou, jen ten zmatek ve vývoji událostí a průběžné opomíjení hlavního motivu z toho dělají stylizovaný thriller z beatnického prostředí, než noirovou kriminálku, třebaže v závěru dojde na složitá morální rozhodnutí (při kterých jsem se tentokrát s hrdinou jednoznačně rozešel).
Ovšem v následujícím dvoudílném příběhu Pak se všechno hroutí dokazuje Juan Díaz Canales dokonalý cit jak pro žánr drsné školy, tak i průvodní melancholické monology, jež k soukromým očkům neodmyslitelně patří. I zápletka je propracovanější, přehledněji plynoucí a nechávající, dle očekávání, světskou spravedlnost slepou. To ale neznamená, že se na každou proradnou svini někde nevaří voda.
O výtvarném umění Juanja Guarnida už bylo napsáno tolik chvalozpěvů, že k nim další přidávat nemá smysl – pouze dodám, že všechny jsou do posledního písmenka pravdivé.
Co říci. Asi tak stejné jako první díl. Povídky neurazí, ale ani to není tak nic extra, abych to musel číst dvakrát. Za mě příliš vyzdvihovaná série, která je prostě fajn, ale na takové to záchodové čtení, u kterého netřeba moc přemýšlet.
Blacksad je moje srdcovka, takže jsem docela nekritický. :) Kresba i příběh je za plný počet. tady není co řešit.
Noirový Blacksad plný antropomorfních zvířat si i ve druhém albu drží své kvality a ukazuje další zajímavé kouty, které jeho svět nabízí. Máme tu cirkus, divadlo, nějaké to politikaření a vše je okořeněno skvělou kresbou a plastickými charaktery.
Škoda ze povídku Amarillo, už tu před nějakou dobou vydali v modré crew, takže tu mame "jenom" jeden novy příběh, ale i tak Blacksad nezklamal. A potvrzuji pevnou vazbu musíte mít.
Dokonalost! Opět řadím mezi nejlepší a nejhezčí komiksy všech dob. Tohle ve sbírce musíte mít a v pevné vazbě!
Druhý Blacksad se trochu jiný než ten předchozí. Těšil jsem se na stejnou drsnou černobílou noir detektivku ze staré školy, příběhy jsou však tentokrát trochu jinde. Složitější, méně jednoznačné, méně černobílé, morálně nejednoduché, silně sociální. Témata mi nebyla blízká. Na druhou stranu kresbě není co vytknout, platí všechny pochvaly, uvedené u prvního dílu. První povídka je jakási variace na moderní western, nebo roadshow. V hlavní roli je depresivní smolař lev. Je to taková jednohubka, moc mě to nebavilo. Dále pokračuje rozsáhlá dvoudílná povídka otevírající komplikovaná a hluboká morální a silně sociální témata, roli mafie, odborů a bezskrupulózních politiků schopných pro svůj zisk a moc obětovat cokoliv, nechat za sebou v díře v zemi kohokoliv. Příběh ukazuje, že nikdy není nic jednoduché, že život není černobílý, že motivy lidí jsou různé, že vrah bez svědomí může být zároveň milující bytost. Zkrátka často nevidíme úplný obrázek, alespoň ne ze začátku. Tohle je blíž prvnímu Blacksadovi, jakkoliv to pořád není úplně ono. Konec je ovšem zoufalost a celkový dojem spíš zkazí. Ani tohle mě ve finále úplně nechytlo.