Bláznova moudrost
Lion Feuchtwanger
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105070/blaznova-moudrost-105070.jpg
4
150
150
Román o posledních dnech Jeana Jacquesa Rousseaua a o osudu jeho díla v bouřlivé době po jeho smrti. Hned v úvodu na nás dýchne poklidné ovzduší umělého ráje ermenonvillského, kde dožívá zatrpklý Rousseau, klamaný vlastní ženou a obdivovaný mladým Fernandem, hrabětem Brégym, aby nás vzápětí zasáhla vichřice událostí francouzské buržoazní revoluce, v nichž je učení „blázna“ z Ermenonvillu podrobováno zkoušce ohněm.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Viac by som si užil celú knihu o živote Jeana Jacquesa Rousseaua, o jeho tvorbe, o jeho myšlienkach, o jeho zápasoch, o jeho sporoch s Voltairom a Diderotom. Autor si však vybral posledné týždne života filozofa. A Rousseau nanešťastie odíde zo scény v tretine knihy.
Alebo by som si užil celú knihu o Francúzskej revolúcii, o chybách Ľudovíta XVI., o napúdrovanej šľachte, o nádeji obyčajných ľudí, o priateľstve Robespierrea s Dantonom, o ich rozchode a smrti. Autor sa však rozhodol vyrozprávať príbeh revolúcie v skratke na pol knihy. Škoda. Vzniklo tak dielo ´ani ryba, ani rak´.
Od Feuchtwangera jsem četla dost knížek, tahle se mi líbila nejméně. Připadala mi dost táhlá, hlavní postava - Fernand - byl nemastný neslaný, spousta politiky. Ani nevím, co vlastně bylo hlavním tématem - jestli Rousseauův život, smrt a dílo, nebo francouzská revoluce ... Takový mišmaš všeho dohromady, nic pořádně. Kniha mě trochu zklamala.
Co je normální?
Bláznivé je vše, co není normální, ale znormovat všechny možnosti, které nás obklopují je pro člověka vyloučeno.
Nelíbí se mi proto ten název, ten se hodí na každého člověka.
Štítky knihy
18. století Francie Velká francouzská revoluce (1789-1799) historické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Židovka z Toleda |
| 2007 | Lišky na vinici |
| 1967 |  Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá |
| 1992 | Židovská válka |
| 1967 | Žid Süss |
Tentokrát je vyprávění méně sevřené, předmětem autorova zájmu je hlavně dopad Rousseaova díla ve společnosti a samozřejmě i na osudy postav, které jsou vybrány z jejích různých pater. Čtení je to jako vždy kultivované, někdy se mi zdálo i více "ironičtější či lehčí", než v jiných Feuchtwangerových dílech, ale to není výtka, spíše příjemné překvapení.Velice se mi líbilo, jak autor uchopil "náhlé Rousseauovo úmrtí." Nevím ale, zda by tuto verzi někdo z renomovaných filozofů potvrdil. Každopádně lze tuto četbu doporučit.