Blouznivci

23.03.2024

(SPOILER) Číst sto let starou češtinu je opravdu výkon. Ale jinak pěkná novela o telegrafistovi v nějakém norském zapadákově, který flirtuje se všemi krásnými ženami ve svém okolí, plete jim hlavu, nevyzná se sám v sobě a současně pracuje na vynálezu jakéhosi syntetického rybího klihu, jímž chce konkurovat místnímu boháči, jenž toto "klí" vyrábí z ryb... Je to netradiční a na svou dobu jistě odvážné jak formou, tak zápletkou. Na velmi malém prostoru ani ne 90 stran roztomilého salátového vydání (brožovaný výtisk za 1. rep. znamenal zřejmě volně ložené listy -- nebo klí vyschlo?) se rozehrává typicky hamsunovský složitý spletenec milostných vztahů a romantických nadějí. Líbil se mi i otevřený konec, kdy továrníkova dcera na oslavě svých zásnub s kapitánem ho odmítne a o půlnoci odchází s naším hrdinou, jenž úspěšně převzal fabriku jejího otce, ačkoli on pár hodin předtím napsal své někdejší snoubence, která ho dříve opustila jednak kvůli jeho flirtování s jinými ženami, jednak kvůli krádeži, které se měl dopustit, ale jak se později ukázalo, ve skutečnosti nedopustil, aby se k němu vrátila. Hamsun má velký talent plasticky vykreslit charakter postav několika stručnými rysy.