Kovové nebe
René Vaněk
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542887/bmid_bodyportal-1-kovove-nebe.jpg
4
11
11
Bodyportal série
1. díl
Když zrovna neřeší banální kriminální kauzy, zabíjí čas hraním počítačových her, sledováním zvrhlých televizních show a požíráním hořkosladkých orchidejí. Bydlí pod Kovovým nebem, ostatně jako všichni v technologicky vyspělém a morálně pokleslém městském státě Tyfu. Zatímco si však Theo užívá radovánky s nekomplikovanou přítelkyní a prokládá je marným sněním o sofistikované kolegyni, dělá si jeho šéfka, ředitelka SVS, stále větší vrásky. Kdo za to může? Přece pan Zázračný. Zjevuje se zcela nečekaně a prochází zdmi, ale na obyčejný přízrak je až příliš hmatatelný. Bere si, co potřebuje, občas někomu vycucne mozek a zase stejně nevysvětlitelně zmizí. A především: správně by vůbec neměl existovat. Odkud se vzal, jaké informace sbírá a na čí příkaz pracuje? Ředitelka SVS. vkládá naděje právě do Thea a jeho malé geniální kamarádky, kovové stonožky. Otázkou je, zda má vůbec někdo šanci uspět proti panu Zázračnému, přeludu ve skautské uniformě, od kterého se kulky odrážejí jako gumové míčky. Vkročte s námi do ponurého světa Tyfu, kde ovzduším poletují hymenoptéry, po ulicích se prohánějí živoucí bio-auta, mobilní telefony mají vlastní vědomí a ekonomika leží na bedrech geneticky upravených hybridů. Ovšem nezapomeňte se každou chvíli ohlédnout, jestli nemáte za zády krvelačného Skautíka. Lov na nepolapitelný přízrak právě začíná.... celý text
Přidat komentář
Nevím, jestli je to šíleně depresivní nebo depresivně šílené, ale hrozně dobře se mi to četlo a strašně bych doma chtěla mít tu stonožku, ta je naprosto boží věc-robot-něco, ani nevím jak to vlastně nazvat. Těším se každopádně na pokračování.
René je bezesporu Spisovatel s velkým S. Tahle knížka je dospělejší než jeho dvě předchozí, které byly naprosto originální a vytrysklé přímo z autorových představ, Kovové nebe se už jaksi řídí pravidly žánru, je to víceméně klasická scifi/detektivka/biopunk, ale zároveň je to pořád René s jeho ohromnou fantazií a mistrovskými popisy, nyní ještě sofistikovanější a rafinovanější než dříve! Za slabinu knihy bych označila obálku, která se již po velmi krátké době zesalátuje - tak kvalitní dílo by si zasloužilo kvalitnější obal!
Vaňka mám spojeného s experimentální a avantgardní literaturou, proto jsem teď neuvěřitelně překvapený, že má nově na svědomí scifárnu. Bodyportal je rozhodně velmi zvláštní kniha, úplně jiná než ostatní české scifárny, které jsem zatím četl, je typicky Vaňkovsky groteskní a temně obrazotvorná, zároveň ale mnohem konzistentnější než všechny autorovy předešlé knihy. Nečekal bych, že se s něčím takovým setkám zrovna u mého oblíbeného Fantomu. Jedinou slabinou je, že jak to celé dopadne se dozvím až z druhého dílu. Nechápu, proč Fantomáci knihy českých autorů takhle štěpí. Tohle si ale pět hvězd rozhodně zaslouží už jenom za dokonalou postavu robotické stonožky Včeličky.
Tohle bude pro ty, kteří mají rádi science fiction hezky nonkonformně! Jo, je hrozně fajn, že i Češi umí psát sci-fi a dokonce biopunk. Obálka se povedla, předpokládám, že zobrazuje jednu z postav, které (kromě Alice a samozřejmě hlavního hrdiny) obsadily první příčky mého žebříčku. Pod Kovovým nebem by se vám asi moc nelíbilo, ale neměli byste moc na vybranou! :) Máte tam podlidi, ale také vylepšené extra-super-lidi (kteří ovšem také nejsou úplně nezničitelní), vtipně nechutné scény, hodně velkou porci dekadence. Autor vše prokládá různými reportážemi ze života v Tyfu, televizním vysíláním (jestli vám naše současná televize připadá občas zvrhlá, přelaďte na programy z Tyfu, hnedle všechno přehodnotíte :D), uvidíte příběh i z různých úhlů pohledu jiných postav než té hlavní. Úplně úžasně záhadná je jedna tajemná a geniální lady. V prudkém kontrastu s ní je Sára, zcela prvoplánová blondýna (existují i pod Kovovým nebem, hurá!). Pan Zázračný je jaksi instinktivně děsivý. Mojí hitparádě ale kraluje Včelička. Autorova biotechnologická imaginace je snad bezbřehá. Těším se na pokračování.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie dekadence české sci-fi biopunk sci-fi kriminální thrillery sci-fi romány
Autorovy další knížky
| 2011 |  Soma secundarium |
| 2008 | Nezahrada |
| 2024 | Kovové nebe |
| 2023 | Když si prdne myš... |
4,5*
Český spisovateľ René Vaněk predstavuje ďalšiu víziu budúcnosti. Aj táto má dystopické kulisy. Dej sa sústreďuje na mestský štát Tyfus, ktorý je vyčlenený zo zvyšku sveta akousi kupolou. Obyvatelia teda prežívajú pod umelým kovovým nebom a namiesto slnka majú senzory, ktoré sa starajú o striedanie dňa a noci. K tomu sú pridružené aj ďalšie systémy, ktoré sa starajú o čistenie a kvalitu života.
Každodenné prežívanie je pretkané hnusom a celkovým úpadkom. Nielen morálnym, aj intelektuálnym a celkovo spoločenským. Čitateľ však nesleduje len tento pokles, ale aj fungujúce vrcholné biomechanické inžinierstvo. To prebieha prostredníctvom Matky, ktorá je zodpovedná za eliminovanie geneticky nedokonalých embryí. Spoločnosť je preto rozdelená na podľudí, ľudí a nadľudí. Nehovoriac o umelých inteligenciách a iných polomechanických organizmoch.
Zhrnuté takto niekoľkými vetami pôsobí Tyfus ako pomerne depresívne miesto. To by bola v zásade pravda, nebyť autorovho prístupu. Vaněk totiž namiesto pochmúrneho opisu ešte pochmúrnejších udalostí zvolil o niečo komediálnejší prístup. Od prvého slova je očividné, že si pobyt v tomto svete vyslovene užíva. Je to vidieť v ľahkosti, s akou text plynie. Pritom prechádza od násilia, cez vulgárnosť, až po obscénnosti. Niekedy tak rýchlo, že čitateľ stihne sotva žmurknúť.
Kniha má vďaka tomu miestami až neuveriteľne svižné tempo. No objavia sa aj pomalšie miesta. Ako hlavný nástroj autor používa jazyk. Odlišuje ním postavy, buduje atmosféru a v medzihrách medzi kapitolami ním dotvára kolorit svojho sveta. Hra so slovami navyše pomáha držať čitateľovu pozornosť. Tiež je to ten prvok, ktorý knihu odlišuje od podobne koncipovaných žánroviek.
Obsahovo však nesledujeme len neradostný život v hnuse. Hlavný hrdina Theo totiž potajme pracuje pre megakoroporáciu SVS a rieši všakovaké problémy. Niektoré malé a iné väčšie, no vysporiada sa s nimi pomerene rýchlo. Tento kompozičný prvok textu dodáva takmer až epizódny charakter. Teda nebyť toho, že sa tieto menšie zápletky v deji „pripomínajú“. Okrem toho sa objavuje aj akýsi leitmotív v podobe pátrania po totožnosti pána Zázračného. Záhadný chlapík sa objavuje a mizne a zdá sa, že má prsty v mnohých Theových prípadoch. Alebo skôr na ich dokončeniach.
Je teda jasné, že sa čitateľ nemá čas nudiť. Vyššie spomenuté udalosti výborne dopĺňajú opisy sveta plného korupcie a odporností. Napätie takisto skvele graduje. Avšak namiesto očakávaného vyvrcholenia prichádzajú slová označujúce koniec tohto dielu. Na zmiernenie škôd Vaněk síce ponúka bonusovú poviedku Onachron a slovníček pojmov, ale pokračovanie by bolo akiste príjemnejšou odmenou.
V románe Kovové nebe autor predstavuje ďalšiu dystopickú budúcnosť, tentoraz s príchuťou biopunku. Okrem celkovej pochmúrnosti však ponúka aj humor. Čitateľ sa teda dobre baví nielen výbornou prácou s jazykom, ale aj dobre rozvrhnutým dejom. Skutočným nedostatkom je zatiaľ chýbajúce pokračovanie.