Bohorovní lidé

11.06.2024

Hodně těžkopádně psaná kniha s mnoha popisnými pasážemi, ovšem na druhou stranu krásně vystihující Wellsovo sociální smýšlení.

16.02.2023

„Jen to, co je poctivé, roste, pravda a jasná myšlenka, rok za rokem a věk za věkem, zvolna nepřemožitelně, jak roste v zemské temnotě a tlaku diamant nebo jak roste úsvit mezi okapávajícími svíčkami při příliš dlouhém nočním hýření.“

29.01.2020

Zvláštní kniha. Utopický socialismus vyšlý v edici Standard Library věnované T. G. Masarykovi. Něco do sebe má, i když je to skoro sto let. Ale rozhodně to není klasika žánru ani utopie, ani sociální rovnostářské utopie ani scifi. Wells se potřeboval svěřit se svými názory a jeho Barnstaple je vyloženě autobiografická postava. Jenom víc otázek zůstane, než vyřeší - dosáhnout změny pouhou výchovou? Eugenikou (tj. výběrem, resp. podporováním vhodného výběru potomstva)? Společenskou výchovou? Jenom konci z pohledu hlavního hrdiny velmi rozumím - hrdinský skutek neznamená zůstati v ráji, ale vrátit se zpět do očistce a usilovat o pokrok.

11.09.2016

Ne že by mě kniha vyloženě bavila, přeci jen těch popisných pasáží byla většina, ale co mě fascinovalo nejvíc, byla kritika společnosti tehdejší, přičemž spousta toho jde aplikovat i na svět dnešní. Je to další kniha, která potvrzuje, že autor dalece předběhl svou dobu.

28.04.2016

Utopistický román o ideálním světě, který není tak ideální, jak se na první pohled zdá. Na Wellsovi si cením, že svůj obraz perfektního světa namaloval poněkud socialismem (jak je u něj ostatně zvykem) míchanými barvami, přičemž však dává jasně najevo i chyby tohoto snu. A tak přestože jsem v mnohém souhlasil s nadšením a obdivem pana Barnstapla (zástupce střední třídy, která vždy spíš trpí a touží po změně), na druhé straně jsem v mnoha ohledech souhlasil s panem Catskillem (ohledně násilného předělávání přírody k obrazu svému), Burleighem (v podstatě oportunistou hledající ve všem dobré pro sebe sama), neodvážnou lady Stellou a i poněkud vulgárními řidiči oněch pánů. Stejně jako hlavní postava pana Barnstapla i já se z návštěvy Wellsovy Utopie poučil, nicméně nesdílím ono nadšení a naopak jsem možná rád za ty naše "zmatené časy".

Jinak řečeno, víc než o příběh se jedná o nadnesení ideálu v kontrastu s kritikou Wellsovy současnosti. Nejvíc fascinující pak opět je, že ač Wells napsal knihu ve 20. letech, ona kritika jeho současnosti velmi dobře ladí s kritikou i současnosti naší.

03.06.2015

+ originální vyprávění v duchu průkopníků science fiction
+ aktuální platnost - děsivá vize dopadů sociálního inženýrství jako vystřiženého z programů současné OSN a EU (depopulační programy atd.)
+ skvělá scéna útěku hlavního hrdiny z hradu na skalní výspě
- snaha uplatnit své politicko-utopistické názory v textu za každou cenu
- občas by stačilo méně popisnosti na úkor dějovosti

01.09.2013

Sociální kritika nikdy nebyla ve Wellsově románu tak výrazná. Tentokrát se potýkáme se skupinkou lidí, kteří se náhodou ocitli v socialistickém světě budoucnosti. Ten autor vidí jako Utopii - se všemi svými klady ( vzhledem k autorově minulosti se nelze divit, že jeho Utopie je socialistická). Nesourodá směsice "primitivních" lidí se potýká s dokonalým světem a skrze diskuze s utopijci tak předkládají autorovi myšlenky. Musím říci, že v mnoha ohledech je tato kniha - stejně jako plno jiných popisujících dokonalá společenství - nadčasová a moderní. Přesto mě z dokonalé socialistické společnosti trochu mrazilo. S H. G. Wellsem se člověk nemůže ztotožnit ve všem, ale nelze mu upřít jedno; opravdovou sečtělost, bohaté životní zkušenosti a jasnou představu o své Utopii.

19.03.2013

Někam se z toho vytratil ten příběh a zůstalo spíše u popisování okolní přírody a hloubání nad změnou společnosti a jejím vzestupu.