Bohové a stvůry
Jan Hartman
Jak moc by s lidskou vírou otřáslo, kdyby se našly fosilní ostatky samotného Boha? Čtyři renomovaní vědci v čele s odbornicí na klínové písmo Emily Farrellovou jsou osloveni, aby prozkoumali převratný historický nález: atypickou obludnou lebku a sadu hliněných destiček.
Přidat komentář
Mno, jak to říct...
Kniha mě zaujala, protože mám ráda všelijaké konspirační teorie.
Takže to, že si budu připadat jako v zoomovských "Vetřelcích dávnověku", jsem tak nějak čekala a vlastně se na to i dost těšila. A tahle část knihy opravdu nezklamala! (4hvězdičky)
I když srovnávat to s Brownovou precizně propracovanou Šifrou mistra Leonarda je teda docela dost odvážné...
ALE!!!
PROČ? PROČ?! PROČ!! PROČ SE SAKRA POKOUŠET do toho za každou cenu napasovat ty trapné romaticko - erotické scény?!!!
Byly laciné a autor promine, ale lepší jsem četla i v obyčejných fanfikcích...
Celou knihu to totálně snížilo!
Nemůžu dát víc, než 2 hvězdičky :(
Není nic krásnějšího než poznatek, že kniha, kterou čtěte, jste už četli, a že si ji chcete přečíst ještě jednou. Zkrácená verze Da Vinciho kódu, nebo stylu Indiana Jones (?). V tomto případě jde o kapesní knihu, akorát do ruky, která má svůj styl podání, a mě nadchla. Takový náhled na božstva! Kniha je psána lehkou rukou, příběh přes zatíženost názvy bohů je svěží, odpovídající své funkci povědět bez zbytečně zdlouhavých začátků a příkras. Tomu říkám funkční příběh, prostě vypovědět a jít. Jednohubka. Doporučuji na cesty (výlety), je to pohotové a přitom napínavé čtení.
Aj majster tesař sa niekedy utne a tu sa teda netrafil pořádně.
Je to pokus o čéšku verziu Dannikena. Len to akosi nedopadlo dobře.
Tak tohle byla ale blbost. Fantasmagorie a ne v dobrém slova smyslu. Čekala jsem český příběh ve stylu Cliva Cusslera, ale byla jsem hodně zklamaná. Pár světlejších chvilek a sem tam povedené narážky - jen proto dávám jednu hvězdu a nehodnotím jako "odpad".
Naporcujeme si Dana Browna a necháme ho vařit se šťavnatými kousky von Dänikena. Mezitím si na zpěněné cibulce mužské samolibosti osmažíme něco Nietzscheho a Predátora, vylijeme to do prvního kastrólu, nalámeme do něj bibli a mayský kalendář a dále vhodíme snědé středomořské muže pokryté černými chloupky a zrzavou hrdinku s bílou pletí, která nemá žádné chloupky, a proto je zbožňuje. Hrdinka je geniální, protože umí jako jedna z 200 lidí na planetě číst klínové písmo. Také umí oddaně celou noc žužlat úd hrdinovi i čtenáři, ledaže by čtenář byl žena, ale v tom případě by se poučil, že může být klidně geniální, jen když je pořád zamilovaná a má ráda chloupky.
Někdy v polovině knížky už jsem ztrácel vědomí, takže všechno jsem se nedozvěděl, ale pokud dávám čtvrtinu hvězdičky, je to proto, že autor ovládá umění slátat mrtvolu dohromady, aby vypadala jako živá, což se naučil od emerických mistrů bezceleru. A dále oceňuji jeho schopnost poučit čtenáře a oslnit ho takovými taji vzdělanosti, jako jsou dějiny Kypru, Oortův oblak nebo Audi A8 4,2 V8 Quattro (nekecám).
Co mu nemohu odpustit, je všechno ostatní, zejména brutální znásilnění na straně 52 zakončené vraždou, kterou ta zrůda spáchala jen proto, že mohla, stejně jako autor napsal tuto knihu jen proto, že mohl, ovšem za určité věci se musí do pekla, vážený pane, a jen v případě, že byste vykoupil všechny zbylé výtisky z Levných knih a jejich popelem si posypal hlavu, by se snad dalo uvažovat pouze o 1000 letech očistce.
Kniha se nečetla špatně, i když někdy moc popisná a autor si hold neodpustil nám ty informace předat..., dejme tomu. :) Ale jednu věc neodpustím - 10% využíváme mozek. To jsme jako všichni lidi postihnutí nějakou mozkovou vadou a nemůžeme se hýbat ani mluvit a já nevím ani co ještě by jsme s desetinou mozku zvládli? Pochybuji - využíváme 100% mozkové kapacity, tedy většina z nás. Jinak konec docela ušel.
Je to to super knížka. Moc dobře se čte.
Jen mě mrzí, že je taková nedotažená...ke konci knihy se úplně nesmyslně objeví nové postavy a podle mě, kdyby se autor pořád soustředil na ty hlavní, mohl být konec zajímavější (konečná pointa je ale moc dobrá!)
Hrozně mě baví tyhle teorie o náboženstvích...stvoření světa a tak...pár "myšlenek" už mi ale přišlo opravdu přes čáru...
Přesto ale doporučuji, kdo má rád Browna a Rollinse...tohle je taková hezká česká napodobenina :-)
HIC SUNT SPOILERY!!!
Spociatku ma prekvapila az naivisticka jednoduchost ci uz opisu deja, ci postav, chovania sa podla sablon, chvilu to bavilo, nieco na sposob Matzala alebo Verna... Hartman si asi povedal, kaslem na logicnost, postavy su skoro nepodstatne, idem rovno k zapletke a uzasnym odhaleniam. Kaslem na to ze pistol bude Baretta (zeby absencia korektur?), ze bohovia mozu vsetko ale zlaknu sa vyhrazok smrtelnika. Ze cakame tajomstva a odhalenia, ale sakra, bohyna ktora stvorila ludstvo sa tu zjavi pocas jedneho odstavca a v nom nam aj vsetko prezradi. Uprimne? Este som sa nestretol s fikciou, kde by autor vysvetlil biblicke udalosti, geneticku upravu praopov, majsky kalendar, potopy, neposkvrnene pocatie Mariino NA DVOCH STRANACH A5. Jak som na zaciatku chcel dat tri hvizdecky, ze pre tu priamociarost a naivitu, tak som dosiel az k Odpadu. Preco? Za tu zhovadilost. Este ze to mam z levnych knih za euro a drbol som to medzi darovane knihy v nasej kniznici. Haha, nech si to vytrpi aj dakto dalsi.
Gradace děje asi do poloviny knihy a pak dlouhé pasáže téměř o ničem. Potom zajímavý konec na posledních 15 stránkách.
Myšlenky a propojenost skvělá, ale zkrátka mi tam něco chybělo. Nepomáhal tomu ani středoškolský styl psaní, ačkoli se to četlo rychle a snadno, takže jako oddechovka dobré, ale toto téma by si zasloužilo "něco víc".
Dostala jsem knihu jako dárek a přiznám se, že chvíli trvalo, než jsem ji otevřela. Děj se naprosto vymykal mým představám (viz podtitulek Otče náš, jenž jsi na nebesích...) Přečetla jsem jedním dechem. Krimi spojená s historií i náboženstvím, trošku i sci-fi, ale i to se zdá docela pravděpodobné. Prostě napínavé zápletky až do úplného konce.
V prvom rade treba podotknút že konečne je tu nejaká rádoby detektívna,archeologická,biblická a fantasy pecka od českého autora.
Už len samotná pútavá veta na titulnej strane:,,Otče náš jenž si na nebesích....Si tam sám?,, vás tak nejako prinúti sa nad nou aspon pozastavit.
A ked sa začítate do deja ohúri vás krása dobrodružstva v štýle Indiana Jonsna miešaná s prvkami vyvracania klasickej biblickej viery s ktorou sme sa mohli stretnút v diele Dana Browna Šifra mistra Leonarda.
To že Boh v podstate akú ju chápeme mi neexistuje určite dostalo Vatikán opat raz na kolená (podlesk pre pána autora ktorý znova svojim sposobom podkopal ich sposob výkladu písma svatého) a namiesto neho bol do tohoto všetkého vsadený niekrto úplne iný.Bytosti z dalekého vesmíru ktoré svete div sa si planetu Zem vybrali kvoli zlatu :o a ako vznikol človek.Na to je tam taky krásna odpoved....semeno vložili do východoafrickej opice a vznikol druh homo sapiens :D (Darwinova teoria znova získala nové rozmery)
A čo putovanie Izraelitov 40rokov v púšti pri úteku z otroctva?Pokus!
Pútavo písané,zaujímavé a človek pri čítaní zistuje že to čo sa nám zdá byt zrejmé sa dá vyvrátit svojou vlastnou teoriou.A ešte stále sú medzi nami ludia ktorý svoju teoriu podajú sposobom ktorej je schopný aj ten najvačší intelikent uverit....pretože...(šeptom),čo ked mu dej knihy nadiktoval samotný Annunaki
Neřeším pofidérní dějovou linku, která je stejně otázkou čtenářova vkusu. Přesto si neodpustím poznámku, že kopat do konspiračních teorií „kolegů“ a sám pak přijít s „úžasně neotřelým“ pohledem na věc, to mi přijde jako cílené podřezávání si větve. Ale proč ne, každý je odborník na něco jiného. Dejme tomu, že přivřu oči i nad nesmyslným chováním hrdinů, kteří často jednají v rozporu se svojí základní charakterizací. Nakonec i ty absurdní zvraty bych přehlédl, přestože scenáristé latinsko-amerických telenovel dokážou uhrát víc přesvědčivosti než Jan Hartman. Co mi ovšem vadilo enormně, byla jazyková stylistika na středoškolské úrovni. Tohle je i na brakovku moc a je jen škoda, že si nakladatel nedal víc práce, protože v rámci prezentace spisovatele je to pro něj spíš mínus než plus. Konkurence jasně dokazuje, že to jde dělat jinak a lépe. Upřímně, ani jsem nečekal, že se podobné úlety ještě dneska tisknou. A to ne kvůli autorově nezměrné fantazii, ale pro okatě špatné literární řemeslo.
Nejdřív mě trochu zamrzelo, že ani jedna z postav ani děj nijak nezahrnuje čechy, byť je autor čech, ale co, ať je to trochu světové - odpouštím. Po pár stránkách přišla logická myšlenka - tady někdo četl Rollinse, Browna, Berryho apod. ale nakonec musím říct - klobouk dolů, jsem ráda že jsem četla a hryže ve mně myšlenka - neco na tom asi bude :) p.s .četla jsem recenzi a termín atavisticky se v knize objevil jen čtyřikrát - aspoň jsem se naučila nové slovo :)
Spousta otázek a podnětů k zamyšlení - knížka se rozběhne a je velmi těžké ji odložit. Bohužel, autorovi v půlce trochu dojde dech a příběh výrazně zevšední. Nečekaný závěr měl být asi trochu šokující, ale je nelogický a v rozporu s předchozími slovy jedné z postav. Ale přes to všechno jde o zajímavou knížku, která se čte skoro sama.
Knížka mě zaujala už svým názvem a musím říc, že jsem ani na chvilku nazalitovala, že jsem si jí půjčila. Zajímavý a perfektně zpracovaný nápad. Se zajíavým koncem.
Na českou literaturu si moc nepotrpím, ale pan Hartman mi učaroval. Knížku jsem přečtla jedním dechem a obdivovala každou myšlenku, znalost i popis. Je vidět, že pan Hartman má za sebou roky studií v různých oblastech. Musím uznat, že jsem si nejprve říkala, že si vzal velké soustu a zpracování takového tématu nebude jednoduché. Určitě nebylo, ale p.Hartman je zvládl skvěle.
Knížka byla opravdu zajímavá a celá ta myšlenka poutavá. Ze začátku to nabralo zajímavé tempo, které se nějak v půlce vytratilo. Jinak tam bylo vše velice věrohodně vysvětleno. Že si člověk opravdu řekne kdo ví jak to vlastně tenkrát bylo...
Kniha mě uchvátila - ještě že jsem si jí koupila. Jak já říkám, netrhavá literatura (nic vás od ní neodtrhne!!)
Autorovy další knížky
2014 | Bohové a stvůry |
2016 | Krev ve stopách |
2010 | Spiknutí bohů |
2021 | Boží software |
2014 | Spalovač mostů |
(SPOILER) Mysteriózní thriller plný akce, napětí a nečekaných odhalení. Otázka zní, co jsem tedy četla já, protože nic mysteriózního, akčního ani napínavého to nebylo a nečekaná odhalení mi byla buďto úplně buřt, nebo jsem je očekávala už tak pět stran dozadu.
Hlavní skupina „vědců“ je jedno velké klišé. Single vědkyně vlastníci kočku, mírnou nadváhu a komplexy ze svého vzhledu; obézní Američan-ajťák posedlý počítačovými hrami, filmy a neslušnými poznámkami; sexy archeolog s miliardou dalších zájmů, přes které kupodivu zvládá i nějak pracovat. A pochopitelně zapšklá protivná nevzhledná baba, která projevila tolik záblesků racionálního uvažování, že jsem pojala oprávněné podezření, že se v ansámblu dlouho neohřeje.
Ono obecně jsou ženy v téhle zábavě buďto ošklivé singlistky bez pudu sebezáchovy slintající po mužích, nebo krasavice bez pudu sebezáchovy, slintající po mužích. Oproti tomu muži jsou snad úplně všichni neodolatelní alfasamci, po kterých dámy slintají jako psi, protože sebeúcta už dávno vyšla z módy. (S výjimkou chudáka Walda, který má jako ajťák nárok jenom na nadváhu, pochopitelně.) Dokonce i synek hlavního dua láme dívčí srdíčka a to snad ještě nosí plínky. Pokud se někdo dokáže vdát či oženit po měsíci! známosti, je mi úplně jedno, že ho honí nasraný božstvo po Kypru.
Ač mají být špičkami svých oborů ověšenými vysokoškolskými diplomy, chovají se postavy jako úplní vypatlanci. Poté, co jim ukradnou důkazy přímo pod rukama, nezavolají policii ani bezpečnostní služby, ale utečou na tajno někam na periferii a strašně se diví, že jim na dveře klepe policie. A místo toho, aby se pokusili situaci rozumně vysvětlit, málem sami sebe odkráglují, skoro zabijí policistu, vloupají se do cizího bytu a ukradnou cizí majetek. A madam pak ještě fňuká, že na ni stříleli jako na zločince! Well, co takhle nezdrhat, jako zločinec?
Pro klid v duši jsem si to dokonce vyhledala:Thriller je žánr, který má vyvolat v divákovi silné emoce a strach o osud hlavního hrdiny. No, někde se asi stala nějaká chybička, protože jediná emoce byla nuda proložená vztekem, že mě autor považuje za dementa (ještě zmíním) a o osud hlavních hrdinů jsem se nebála vůbec. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych smrt hlavní postavy přivítala s nadšením. No, to bude asi to mystérium. Jiné tam totiž není. Emily na začátku napochoduje, oznámí svoji teorii a zbytek času ji ti šašci jenom potvrzují a od původní teorie se snad vůbec neodchýlí. Největším tajemstvím tak po celou dobu je, kdo hlídá Emilinu kočku a z jakého důvodu tam je vlastně Waldo, protože nemá nikde sebemenší význam, kromě toho, že hraje roli vysmívaného idiota.
Stylistická stránka taky stojí za to. Vyjadřování je velmi naivní, jako by to psal student střední školy. Často jsem zakopávala o velmi neobratné stylizace a u scén, které měly být nejspíš dramatické, jsem se řezala smíchy.
Během četby jsem měla čím dál větší pocit, že autor považuje své čtenáře za dementy, protože má potřebu vysvětlovat, co je Fort Knox, cepín, nebo kde leží Kypr. Dokonce vám i oznámí, o čem pojednává píseň Losing my religion, kdybyste náhodou byli úplní pitomci neznalí jazyků ani googlu. Text je prošpikovaný informacemi, které jsou naprosto ale naprosto irelevantní, nikam nevedou a vést nemůžou. Třeba pořadí v jakém skupina seděla u stolu. Nebo co měli k snídani. Pro pořádek, bylo to kafe, džus, mléko, paštika, pečivo, muffiny, máslo a vajíčka. Fakt by se zhroutil vesmír, kdyby snídali kafe a toust? Anebo by nesnídali nic?
Za zmínku stojí i autistické vyjmenovávání jakou značku a typ má která zbraň, které auto, jaké je rozpětí křídel letadla, jaká je rozloha Kypru, kdo má jaký pokoj. Místy to vyloženě vypadá, že to autor opsal odněkud z příručky, případně z průvodce, protože se dozvídáme i přesnou adresu obědové taverny, v níž se nestane doslova vůbec nic. Nic tak nevyšponuje nervy, jako vyjmenovávání parametrů budov a počtu obyvatel jednotlivých zemí, že? Z toho napětí a mystéria přímo tečou.
A když se překoušete přes tohle, dostanete moudra, typu: „jako tygr číhající na gazelu.“ (Asi hodně zásadový tygr, když si zašel pro sváču na vedlejší kontinent.) Nebo setkání vedlejšího dua se žralokem během cesty na ostrov. Proč to tam je? Čím jsou zrovna ti dva tak speciální, že se na ně do Nového Skotska přišel podívat tropický žralok? A pak tu také máme mimozemšťana, který vystupuje na internetu pod nickem ALIEN 2122 (naprosto geniální, smála jsem se ještě dlouho) a vysokoškolskou profesorku, která si bez dovolení zazálohuje materiály z přísně tajného projektu cizí země, který si chrání heslem tony2000. To už tam rovnou mohla napsat číselnou řadu. A pak pod toutéž přezdívkou vystupuje ve veřejném chatu. Největším překvapením je tudíž fakt, že se do oněch materiálů nikdo nenaboural, protože s tímhle zabezpečením bych to očekávala.
A zmiňme ještě tvrzení, že člověk využívá jen 10% mozku, což je naprosto absurdní mýtus. Tedy, že 10% mozku používají zdejší ženské postavy, tomu bych i věřila, protože jinak by kniha končila ve čtvrtině, ale běžný člověk využívá veškerou svou kapacitu.
No, úmrtí bylo zdárně oslaveno, můžu si jít přečíst něco, kde postavy alespoň uvažují.