Boletus arcanus
Miloš Urban
Nejnovější román úspěšného českého spisovatele Miloše Urbana si pohrává s klasickou českou vášní – houbařením. Vypráví příběh mladého nakladatelského redaktora Gregora Martyho, který bojoval s podivuhodnou drogou a málem nad ní zvítězil. Získal mládí, krásu a erotické charisma, ale taky mučivou závislost na této vzácné lahůdce a je nucen se rozhodnout, jestli bude ve fatálním vztahu pokračovat, anebo se pokusí o návrat do obyčejného života. V českých lesích začal růst tajemný hřib Boletus arcanus a tomu, kdo ho najde, vyplní jakékoli přání. Jenom je třeba si předem dobře promyslet, co vlastně chceme, a jestli nakonec není lepší nechat ty nejkrásnější hřiby tam, kde jsou... ... celý text
Přidat komentář
V této knize Miloš Urban sklouzl do rychlého vyprávění, neustále se něco děje, nevykresluje tolik postavy ani místa dějů. Chybí mi tajemno Stínu katedrály, či Santiniho jazyka a kniha se už vůbec nedá srovnat s jeho podle mě nejlepším románem Sedmikostelí. Celá kniha na mě zapůsobila takovým akčním dojmen Dana Browna.
Můj první pocit, když jsem knihu dostal do ruky a zběžně ji prolistoval, bylo zklamání. 3D ilustrace a papírové brýle s barevnými fóliemi působí poněkud kýčovitě zvlášť, když je grafická úprava dílem výtvarníka, kterého mám spojeného s velmi pečlivým a decentním zpracováním jiných Urbanových knih.
A co teprve ta jména! Gregor Marty, Emilie Prusová, Konstantin McRoupolos, může existovat ještě prvoplánovější odkaz na Čapkovo dílo? Tiše jsem si povzdechl a pustil se do čtení, připraven na ještě horší prohřešky proti čtenáři. A vzápětí, když jsem nalezl Gregora, an sbírá houby pod hradem Houska, málem jsem, značně rozladěn, knihu zaklapl a odložil.
Později, když jsem dočetl, s úlevou jsem konstatoval, že jsem se děsil víc než bylo potřeba. Ne, není to veledílo, ale vyprávění má pevný směr, od kterého příliš neodbíhá, nekličkuje, děj má svou logiku, neupadá do přílišné tragičnosti ani šťastného konce. Spojením postav a děje (nechci více naznačovat, přece jen je lepší k tomu dojít četbou knihy postupně), dokonce Urban vysvětluje zmíněné odkazy na Věc Makropulos. Mě osobně konec příliš neuspokojil, vybavilo se mi zakončení Avionu Jiřího Kratochvila. A ještě jedna kniha se mi vybavila: Zabte ošklivé Borise Viana. Posuďte sami – je inspirace tolika díly známkou kultivovanosti autora nebo jeho neschopnosti vytvořit originální text?
Autorovy další knížky
2001 | Hastrman |
1999 | Sedmikostelí |
2008 | Lord Mord |
2005 | Santiniho jazyk |
2003 | Stín katedrály |
Ze začátku čtení taky zklamání: to je na Miloše nějaké brakově nízké. Pak jsem si zvykla a uvědomila si, že tyhle morbidní lynchovské šílenosti jsou v každé jeho věci, jen je tím teď zavalen celý román. Ale myšlenka je to neotřelá a do nadcházející sezóny jako dělaná, takže šup do lesa.