Boletus arcanus
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59658/boletus-arcanus-59658.jpg
4
254
254
Boletus Paqueni neboli arcanus je téměř neznámá houba. Ten, kdo ji najde a sní, získává mládí, krásu a erotické charisma, ale taky mučivou závislost na této vzácné lahůdce. Skupinka lidí, kteří s ní obchodují a experimentují, se musí rozhodnout, jestli pokračovat ve fatálním vztahu s neobyčejnou drogou, anebo se pokusit o návrat do obyčejného života. Kniha je vybavena 3D ilustracemi a je k ní přiložena 3D záložka.... celý text
Přidat komentář
Audio ČRo: Dílo balancující mezi zajímavým příspěvkem a nezáživnou nudou. Přežil jsem to. Ke konci docela fantas magorie. Ale ta tam byla už od půlky.
Zajímavé. Dostala jsem hroznou chuť na smaženici :) Jen ten konec jsem úplně nepochopila...
Nějak to s tím Čapkem vyšumělo, ale jinak rozhodně doporučuji k přečtení. Je to skvělý román o skrytém a neznámém hřibu, který má super našlápnuto.
Mě se to moc líbilo. Velmi potěšila jména, použitá z mé nejoblíbenější Čapkovy divadelní hry. Byl to velký spoiler, takže bylo poměrně rychle jasné, co je daná houba zač. Čapkův konec je dokonalý, tady tak nějak vyšuměl. Škoda, protože bylo našlápnuto docela dobře. Nadúroda a nadspotřeba houby by mohla vést k zajímavým koncům. Což je drobná výtka, jinak zdařilé knihy. Škoda jen, když už byla použita tato jména, že se autor neodkázal k původním postavám, třeba jen drobně a náznakem. Představovat si hrdiny této knihy jako potomky aktérů Věci Makropulos, byl takový malý bonus.
Slušná fikce, nenutí čtenáře aby uvěřil neuvěřitelnému. Konec průměrný ale nějak to skončit musí.
Výborné. V souladu s jasnými odkazy na Karla Čapka... Sice ještě nemám "dočteno" - poslouchám jako audioknihu (chybí poslední díl); přesto mám dojem, že nic lepšího jsem už dlouho nečetla - neslyšela. Žádné zbytečnosti s jazykem, přesto občas probleskuje humor; kniha ´táhne´ čtenáře - aspoň tedy mě - dovnitř; k jádru příběhu.. Kongeniálně načteno panem Davidem Viktorou. Výborné.
Ja som bol príjemné prekvapený, dokonca ma pobavil aj ten nekonvečný záver. Trochu ma mrzela infantilná povaha hlavných postáv, ale malo to myšlienku, postavy charakter a ako audio to príjemne odsýpalo.
4,5*
Před přečtením této knihy jsem byl varován, že je to asi nejulítlejší Urbanovo dílo. Po přečtení mne překvapilo, jak moc s tímto názorem nesouhlasím. Boletus arcanus se mi naopak jeví daleko střízlivěji napsaný než třeba Stín katedrály, autor se místy nebojí ani ironického humoru a přes všechnu "šílenost", vyplývající z vlastností nově objevené drogy, je to plně uvěřitelný román s výrazným společenským přesahem a v druhé polovině i téměř špionážní thriller. Milé překvapení!
Tady nám někdo pěkně ujel na houbičkách. Překvapivě jsem to nebyl já, pravděpodobně to nebyl ani autor, zcela určitě to však byly téměř všechny postavy v knize Boletus arcanus. Tu jsem dostal darem, sám od sebe bych o knihu Miloše Urbana asi nezavadil, ale v tom je krása nečekaných darů, mé obzory budiž rozšířeny. Staré přísloví říká: "Darovanému koni na zuby nehleď." Já se tím řídit nehodlám. Když přijde na věc, tak se tomu koni klidně podívám až do žaludku. Čekal bych v něm trávu, našel jsem houby. Taky dobrý.
Hlavní hrdina knihy je vášnivým houbařem. Když však jednoho květnového dne narazí na hříbek, který nezná a nezná jej ani žádný běžný atlas hub, stane se jeho vášeň posedlostí. Tenhle hříbek umí totiž s člověkem divy. Omládne, zvýší se mu sexuální potence i atraktivita, stane se téměř nesmrtelným a mnoho dalších super předností. Samozřejmě to má i svůj háček, ale o těch se zde bavit nebudeme, protože tohle není článek do časopisu Pletení a háčkování.
Krátké vychutnávání houbových radostí se nám trochu zvrtne, když se do věci vloží houbařská mafie a dokonce i pan prezident. Což o to, já jsem kluk z okraje Brna, já vídám houbařskou mafii pobíhat po okolních lesích každej podzim, ale je fakt, že prezidenta jsem tam ještě nepotkal. Celkově mi děj knihy přijde jako šílená slátanina. Ten příběh jede jak v rychlíku a vy máte dvě možnosti: stát se psem, co vystrčí hlavu z okna a užívá si, jak mu uši lítají ve větru, nebo budete obyčejným pasažérem, co z toho okna jen kouká a každý dvě minuty si říká: "Co se to kurva teď stalo?" V závěrečném hodnocení si tak nebudu brát servítky, protože knihy už jsem četl lepší, napsal bych horší. S pozdravem a přáním pěkného dne Normální houbovej čaj.
Jak mám ráda Sedmikostelí, tak tohle je k neučtení. Urban se bohužel věkem zhoršuje. O nejnovějších dvou knížkách ani nemluvím.
Ani u této knihy se opět nedalo popřít, že se jedná o dílo z dílny pana Urbana. Kniha měla svoji záhadnou atmosféru, trochu podivnosti u povah hlavních hrdinů, trochu podivností okolo nich a konec, jaký jsem nečekala. Kniha se mi líbila, ale i tak bych ji zařadila k těm slabším od autora.
Tak tohle byla dobrá haluz, trochu mi to přišlo, jako bejt zavřenej v hlavě lehce schizofrenního feťáka co je v léčebně. Když už jsem začínal tušit o co jde, tak mě autor zase hodil někam, kde jsem nevěděl, jak to myslí.Jaké mělo bejt poselství knihy nevím.Ale jako zapáleného houbaře mě to bavilo.
Konec divoký a zmatený, ale jako vášnivému houbaři se mi toto Urbanovo dílko líbilo. Taková jednohubka.
Podle mých soukromých poznatků nedosáhla tahle Urbanova kniha popularity mezi obyčejnými lidmi, ani nezískala kladné hodnocení ve vyšší sféře, tedy od odborných kritiků. Přistupovala jsem tak ke knize s rozpaky, ale Urbanovy romány mám přečtené snad už všechny, a tak i Boletus Arcanus musel přijít na řadu. A musím říct, že nezklamal a dokonce i "urbanovský" konec do příběhu prostě patří, vždyť je celá kniha pod vlivem té zázračné houby... A propojení s politikou tomu dalo šťávu. Nejlepší, co můžete udělat, je prostě se do Urbana ponořit bez jakéhokoli očekávání, prostě se sklouznout na jeho vlně absurdity, sarkasmu, vtipu, a pak je to ten správný úlet :) Mezi nejlepší knihy Boletus nezařadím, ale pobavila jsem se a dala bych ho klidně znovu.
Není to vůbec špatný. Zajímavý námět, dobře napsáno, není to dokonalé, ale to je máloco. Je to podle mě jedna z lepších Urbanových knih.
Pane jo, ... četba tohoto příběhu je zvláštní snový zážitek :-) ... který Vás dovede až do postapokalyptického světa ... ikdyž trochu jiného, než na jaký jsou čtenáři tohoto žánru (a já mezi ně patřím) zvyklí.
Na počátku bylo slovo ... to slovo bylo HOUBA ... a s "houbami člověk nikdy neví ... jsou nejtajemnějším fenoménem přirody."
Co následuje? Je to vlastně taková obyčejná otázka: "Co chceš?"
"Psát knížky", vyhrkl jsem a ani toho nestačil litovat."
A pak? Pak už nestačíte zírat :-).
"Nepsal jsem o bídě, kterou prožívám skrze své smysly. Psal jsem jakousi divnou krásu ..." ... jež má ovšem zcela zásadní důležitost ... je to zázrak? ... zcela zásadní objev pro lidstvo? ... nenechte se mýlit ... je to daleko horší než se jen odvážíte pomyslet ... narazili jste na drogu, jež svému uživateli vychází vstříct ... jež uskutečňuje vše, co je v něm skryto ... v jeho vědomí, ... podvědomí ... v skrytých touhách ... a ano, je to tak ... dovede vás k úplné zkáze ... k skutečné apokalypse ... kdy zjistíte, že už žádný skutečný život neexistuje ... jen iluze života, kterou Vám dává tahle zatraceně omamně vonící houba ...
Souhlasím s nefernefer ... je to výborně napsaný, houbami vonící příběh ...z kterého dost mrazí ...
PS: ... i mně Urbanův styl psaní baví ... tohle je moje druhá a rozhodně ne poslední knížka tohoto autora.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Po jazykové stránce jsem si to užila, pochytila odkazy na Čapka, cítila tajemno a napětí. Kdo při četbě nezažil pocit, že musí okamžitě vyrazit do lesa na houby, pravděpodobně četl jinou knihu :)
Nápad suprový, ale čím víc se blížil konec, tím se z tohohle dílka stávala větší a větší slátanina. To houbaření se nám nějak zvrhlo... ale jo, mně se líbilo, jak to bylo ujetý.