Aleš a spol.
Vojtěch Steklač
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23876/ales-a-spol-23876.jpg
4
184
184
Bořík a spol. série
< 2. díl >
Další nezbednosti čtyř kluků z Holešovic pobaví kluky i holky kolem 10 let. V této knize se vyprávění soustřeďuje na Aleše. Aleš se stává dočasným vůdcem party a všichni společně budují klubovnu. Brzy se přesvědčí, že budovat klubovnu a zároveň šéfovat Boříkovi, Mirkovi a Čendovi, i když jsou nerozluční kamarádi, není vůbec jednoduchá záležitost.... celý text
Přidat komentář
"To je fakt, že člověk většinou pořád potřebuje peníze. Na různé věci, tedy na hlouposti, jak říká máma. Protože rodiče, když byli malí, jak alespoň tvrdí, vůbec nikdy žádné peníze nepotřebovali. K jídlu jim vždycky stačil kus suchého chlebíčka, který obvykle zapíjeli vodou ze studánky. Taky nikdy nechodili do biografu, poněvadž jim úplně stačilo koukat se na červánky nebo na východ slunce. Když někdy podobné řeči musím poslouchat, tak se vůbec divím, že táta s mámou dovedou číst a psát."
Kdysi přečteno mockrát a i teď se ráda k Boříkovi a spol. ráda vracím. On je prostě nesmrtelný. :-)
Další mé oblíbené knížky z mládí, Bořík, Marek, Aleš, Mirek, Čenda, ty kluky a knížky "žeru" ještě dnes :-) A četla jsem je i svým dětem.
Pan Vojtěch Steklač a jeho knihy jsou další má srdeční záležitost. Doporučuji dospělým i dětem. Vždyť je to fajn a krásný počteníčko :-)
Tu knížku miluju a občas se k ní vracím. Nejlepší je jak vozili sběr. Tomu se musím smát pokaždé když si na to vzpomenu :D
Tahle partička syčáků Holešovické šlechty a jejich lapálií je prostě další srdcovkou mého dětství. Jako samotný Bořík jsem i já několikrát četl večer v posteli před spaním a představoval si, jaké by to bylo, mít partu jako ti čtyři lumpové. Slovní souboje mezi sebou, učiteli a rodiči byly přednášeny uvěřitelně a s takovým přesvědčivým humorem, že i v dospělosti mi zacukají koutky při vzpomínce na volbu vůdce party, jízdu pro nákup vší, opravu Haraburďárny nebo jak Karel IV. tloukl špačky - 75 %
I když jsem fanoušek Boříka a jeho party, tak nemůžu úplně souhlasit s nadšenými komentáři tady, protože mi zrovna tenhle díl přišel dost slabý. Vadilo mi, jak tam všichni neustále lžou, skoro každá příhoda je v půlce narušená vzpomínáním na nějakou jinou příhodu, takže to je nějaké takové rozplyzlé. A navíc, přestože ty epizody dávají dohromady jeden příběh, jde to celé od nikud nikam. Když to skončí, nijak to nedopadne, jen prostě dojdou stránky. To je škoda, když už je ta knížka tlustá skoro jako sám Aleš.
Společně s druhou půlkou "Čendy" jsou právě v této knize úplně nejzábavnější příhody čtyř spolužáků z Holešovic. Cirkusový úvod povedený, kolem klubovny a záležitosti s vůdcem je hodně zábavy. Při čtení o cestě vlakem na Karlštejn se dodnes směji nahlas.
Mám skoro všechny knihy o Bořikovi, Čendovi , Aleši a Mirkovi přečteny a jsou to dobře napsané knihy ;-).
Velmi vtipně popsané příběhy party kamarádů, kdy každý je povahově jiný, přesto stojí pevně při sobě. Osobně se mi na knihách líbí, kdy na mě dýchne trocha nostalgie a zde popsané staré Holešovice naprosto nemají chybu.
Další pokračování Boříkových lapálií- kdo tohle v dětství nečetl, ten jakoby by nebyl a o hodně přišel. Například taková zkouška nového koberce, který je chlupatý, že přes něj nejde vidět- a v dětské představivosti opravdu nejde, tak ho přece můžem trochu zastřihnout, ne???? a večer se po paneláku rozléhá řev kamarádovi maminky a já našlapuji potichu a při každém zvonění zvonku u dveří vrhám na naše pohled střelené laně s prosbou- ještě mě nezabíjejte, já ten koberec budu poctivě splácet po částech, ano? ...
Proč rodiče nevysvětlí svým dětem, že těmhle kouskům se jednou budou smát, až se budou za břicho popadat? Proč už tenkrát nebaví své kamarády historkami- "naše dcera je kabrňák, hele co vyvedla,,,? Proč maminka celé mé dětství u paneláku na mě hleděla pohledem s otázkou - " Je ta naše holka normální?" a po letech ji smíchem tečou slzy, když vypráví v klubu důchodců, jak se Ivana vrátila dom s otázkou: proč se soused ( výjimečně ten den střízlivý) zlobil, když se ho zeptala, proč čůral u popelnic, když už byl skoro doma??? To mu nevadilo, že na něj všichni z okna koukají???.... no, proč se rodiče takhle zbytečně stresují???? A po letech se tím chlubí????
Aleš byla knížka, kterou mi chválila mamka a dovedla mě k ní... čekal jsem, že to bude nějaká kravina, ale takhle jsem si snad ještě žádnou knížku neužil. Byla vtipná a každý příběh mě bavil stejně hodně.
Pro mne asi nejlepší z célé série Boříka a jeho kamarádů. Četla jsem znovu po mnoha letech svým dětem a bavila jsem se úplně stejně jako kdysi. Kniha plná humoru, napětí a kamarádství. Miluju kapitolu, jak kluci pekli dort :)
Četla jsem jí jako první, další pokračování pak na sebe nenechala dlouho čekat :)
Další báječná knížka o téhle čtveřici. Tentokrát na sebe příběhy navazují, ale tady je to k prospěchu věci: přijde nová spolužačka, buduje se klubovna, volí se vůdce party... Překrásný, lehoučký styl, plný typických steklačovin. Nestárnoucí!
„Vykliďte plošinu!" zavelel bojechtivě tělocvikář ... do souboje se taky přidal pán se stařičkým jezevčíkem, ten zase tvrdil, že jeho pes je proslulý smrtič, protože když měl ještě zuby, tak sežral jednou kanárka. – Taky znám podobného pejska.
„My toho o vánočních zvycích moc nevíme. Ale když něco člověk potřebuje vědět, tak je od toho telefon a informační služba, což zase víme." – Můj mladší bratranec to taky ví. A taky se slečna, co měla službu, smála, když jsme po ní chtěli pomoc s vařením kynutých knedlíků.
A překrásné, mé dětství tolik připomínající „Sestřenka Julie chtěla nejdřív vědět, jak jsou ti kluci staří a jestli se alespoň jeden z nich nepodobá Belmondovi." Ať žije Belmondo!
Knihy -a spol.- sem objevil až dodatečně. Doma sem měl klasické Boříkovy lapálie, ale pak sem v knihoně objevil svazky a spol. a hodně sem se nasmál u nových příběhů. Opravdu pěkná kniha
Štítky knihy
pro děti kluci kamarádi parta dětí
Autorovy další knížky
| 2004 |  Boříkovy lapálie |
| 2003 | Čenda a spol. |
| 1989 | Aleš & spol. |
| 1980 | Bořík & spol. |
| 1978 | Pekelná třída |
Vzpomínka na dětství, tyhle knížky jsem miloval