První kníže aneb Předtucha moci
Jiří Bílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428454/bmid_prvni-knize-aneb-predtucha-moci-Bnb-428454.jpg
4
33
33
Bořivoj a Ludmila série
1. díl >
Biografický román o historicky prvním českém knížeti Bořivoji I. (853 – 889) z dynastie Přemyslovců. Po čase bezvládí a zmatků usedá Bořivoj na knížecí stolec na Levém Hradci. V kmeni Čechů mají rozhodující slovo stařešinové jednotlivých rodů a on musí bojovat s protivníky nejen vně, ale i uvnitř kmene. Navazuje styky s moravským knížetem Svatoplukem, který ho činí svým hlavním spojencem v Čechách. Důsledkem spojenectví je i trestná výprava z francké říše, proti níž se společně postaví česká knížata. Jedině lucký kněžic Vlastislav nabídne Bořivojovi pomoc, ale ten ji odmítne a navíc Vlastislavovi odloudí nevěstu, dceru pšovského knížete Ludmilu...... celý text
Přidat komentář
Já tuto knihu přečetla už podruhé a musím říct, že byť se kniha velice dobře čte, napadá mě otázka, jestli opravdu bylo nutné vylíčit Bořivoje a tohle období našich dějin takovým brutálním způsobem. Chybělo mi víc pozitivních a kladných stránek knížete i poměrů. Přece jen, nebylo vše jen špatné a kruté. A to i přesto, že dochovaných pramenů o tomto období máme žalostně málo a Bílek musel hodně popustit uzdu své fantazii. Rozhodně bych tuto knihu nedoporučila dospívajícímu čtenáři-zájemci o toto období našich dějin.
Kniha mě naprosto uchvátila. Úžasný literární styl, kde může pracovat čtenářova fantazie. Ačkoliv často rozmýšlím o době christanizace a střetu náboženství, které připouští pustit uzdu fantazii, musím ubrat jednu hvězdu za historickou nepřesnost - byť o životech Bořivoje a Ludmily toho nevíme mnoho, ale minimálně jejich stáří a stáří jejich dětí umíme od Antropologického zkoumání Emanuelem Vlčkem zařadit celkem jasně. Dokonce i Fuldská kronika je nám známa poměrně dlouho, takže i v době psaní knihy, byla jistá míra christanizace na českém území nezpochybnitelná. (viz křest 14 českých knížat v Řezně roku 845 - dokonce Bořivojův i Ludmilin křest je doložen do let, kdy se příběh knihy odehrává.
Tak teda nevím. Jestli bylo cílem autora napsat knihu bez pořádného děje, bez jediné sympatické (nebo aspoň relativně normální) postavy, zato však plnou dost špatných bojových scén a ještě horších erotických pasáží, povedlo se mu to dokonale. Jinak se jedná o dost nepodařené dílko, které se sice dá číst (i když většinou jen s přemlouváním), ale žádný velký zážitek nepřináší. Jak jsem už řekla, děj za moc nestojí, hlavní hrdina - slavný český hrdina Bořivoj - je nesympatický ožrala, násilník, vychcánek a zbabělec, jehož jednání (stejně jako jednání ostatních postav) často nedává žádný smysl, kapitoly odehrávající se v hlavách postav jsou totálně šílené (jakože příšerné, nezajímavé a otravné)... Vědět to předem, takovouto četbu bych si odpustila.
Jediné, co jsem schopná ocenit, je výběr tématu z málo zmapovaného období naší země.
Velmi mě zaujal způsob zpracování a posazení do poměrně zvláštní dějové roviny, autor celkem poutavým způsobem popisuje děj, vzhledem k časové ose našich dějin o které se toho mnoho neví, resp. to co je prezentováno jako oficiální historická fakta té doby jsou pouhé dohady , příběh byl čtivý, místy úsměvný, ale přesto stojí za přečtení a hlavně za zamyšlení nad naší národní historií.
Poměrně dost mě pobavilo vylíčení Bořivoje jako slabocha, opilce a oidipovským komplexem, který sílu svého kmene vybudoval na lži a zbabělosti. Jistě i když je vše pouhou čirou fikcí, člověka zamrazí, že by mohla alespoň část být nechtěně zachycenou pravdou.
Že by si autor rané české dějiny idealizoval, to nemůžu říct.
Jinak mé dojmy z knihy se shodují s tím, co napsal Richie1.
Historický román průměrné kvality z doby přemyslovského knížete Bořivoje. Toto období není příliš známé, takže většinu popisovaného děje si autor musel vymyslet - přidržel se jen několika málo faktů, o nichž historie z kronik ví (např. spojenectví Bořivoje s moravským Svatoplukem, boj proti Východním Frankům, manželství s Ludmilou apod.).
V knize je možná zbytečně poskytnuto příliš prostoru popisům násilí a sexu (poněkud podbízivé současným čtenářům), přičemž samotné popisy bojů a akčních scén nejsou až tak povedené. Příběh má dvě dějové linky - z prostředí knížecího rodu a také z prostředí chudých vesničanů, což vcelku dobře ukazuje podobu života předkřesťanských Čechů.
Zajímavé je, že z celé knihy jsem si nedokázal oblíbit ani jednoho z hlavních hrdinů. Samotný Bořivoj je také popisován spíše jako opilec a slaboch, který pouze chytře (a často podle) využívá vhodných okamžiků k posílení své nepevné vlády.
Kniha příliš nezaujala, ale vyloženě zklamání to také nebylo. 45%
Výborný příběh zachycující život jak obyčejných lidí, tak českého knížete. Děj je sice velice jednoduchý, ale nádherným způsobem ukazuje krutost a zvrhlosti tehdejší doby, což se mi velice líbilo.
Autor Jiří Bílek je všeobecně znám svou badatelsko-spisovatelskou činností. V této histrorické próze z dob matně dochovaných hrdinů i událostí dokázal vystavět poutavý a napínavý příběh prvního známého panovníka v Čechách - knížete Bořivoje. Samotného hrdinu nevykresluje vůbec jednoznačně kladně. Naopak ukazuje jeho slabé stránky a složitou povahu, která se projevila často spornými rozhodnutími a zejména krutostmi včetně násilí páchané na vlastní ženě a jejího příbuzenstva.
Jednotlivé události jsou popisovány s jistou více či méně dávkovanou mírou naturalismu, v některých pasážích bude radno choulostivějším povahám i přeskakovat (?).
Román je napsán čtivě, barvitě, přímá řeč používá standartní češtinu, bez použití staročeských nebo staroslověnských výrazů.
Při četbě si čtenář udělá základní představu o nelehké a kruté době konce 9.století, o níž se nám nedochovali až na drobné zmínky v legendách prakticky žádné prameny.
Musím proto přijmout s povděkem literární a spisovatelskou imaginaci J.Bílka, který se zhostil tohoto úkolu velmi dobře, přičemž se pustil do historických končin naší uměleckou literaturou dosud nedotčených.
Těším se na pokračování knihy v podobě navazujícího románu První kněžna.
Čtení této knihy bych připodobnil cévkování ostnatým drátem. 1/3 knihy jsem čekal na světlý moment který by ospravedlnil čas strávený u této knížky. Žel větší šance byla najít celosvětový mír na dně sedmého škopku v nádražní restauraci. Nenašel jsem ani jedno a tak kniha putovala nedočtená zpět do knihovny.