Bouřková sezóna
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543581/bmid_bourkova-sezona.jpg
4
2539
2539
Zaklínač série
Geralt ztratil své zaklínačské meče...
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2015
,
Tympanum
Originální název:
Sezon burz, 2013
Interpreti: Martin Finger
více info...
Přidat komentář
No, nebylo to špatné. Ta epizoda s liškou a lodí byla dokonce vysloveně stylová a hororová jak se patří.
Nedosahuje úplně kvalit předchozích dílů, přesto mě vtáhla do děje a už nepustila.
tento diel neprekročil tieň ucelenej série o Ciri, obávam sa že za pol roka si nespomeniem o čom bola práve táto kniha ....
Asi nejhorší kniha ze série o Zaklínači. Začátek nuda, teprve od poloviny jsem knihu četl s nadšením.
Jako nebylo to špatné...sice jsem měla na začátku knížky trochu dojem jako by ji překládal do češtiny někdo jiný. Zvláště některé Marigoldovy komentáře jako by ani nebyly od něj. To jsem si jen pokaždé myslela: Jak to mluvíš s Geraltem, Marigolde...a pak v tom pokračoval i Geralt..:D Nakonec se to ale nějak vytříbilo a oba se už chovali jako vždy. Nebo mi to tak aspoň připadalo.
Jinak příběh byl pěkný, jen jak říká Jack_Dark, zaklínačské meče jsou, jak se tak hezky německy říká, jen Mittel zum Zweck.
Začátek mi připomenul první povídky o Geraltovi. Chvilku trvalo, než se děj rozběhl, ale druhá polovina knihy byla naprosto strhující a poslední stránky jsem otáčel smutný, že už je zase konec. Inu něco končí něco začíná.
Sága byla trochu utahaná. Tato kniha se vrátila ke stylu z povídek. Děj byl akční a odsípal.
bouřková sezona zahnala smutek z konce ságy.. Miluju Geralta a jakýkoli další příběh vítám!
Bouřková sezóna se četla dobře, je napsána čtivě a nabídne fandům Geralta další jeho putování za ztracenými meči.
Problém je trochu v té zápletce kdy jsou meče jen cílem pro to, aby se Geralt zamotal do událostí které se mu cestou stanou. Některé jsou zajímavé, další dělají ze Zaklínače až moc velkého prosťáčka co sebou nechá snadno manipulovat. Do toho nesmí chybět intriky, politika a boj o moc.
Ve finále se to čte stále dobře a je z toho cítit Zaklínač, jenže tomu chybí něco co by to posunulo ještě dál k absolutní hranici. Přesto jsem od návratu Sapkowského čekal o malinko víc.
Spíše taková milá vzpomínka, hravé dobrodružství, které však potěší spoustou zaklínačských trademarků. Nechybí erotikou nabité čarodějky, hláškující trpaslíci, intriky u dvora ani spousta piruet a kočičích úskoků. Na druhou stranu, nosnější děj a osobnější přístup k charakterům tomu přeci jen poněkud chybí. Příjemné, neotesané, nikoliv nezapomenutelné čtení. Jako doplňkem k sáze mě ale Sapkowski potěšil.
Poslední kniha o Geraltovi je za mnou a říkám si, že to mé putování s Geraltem nějak rychle uteklo.
Bouřková sezóna funguje sama o sobě. Na nic nenavazuje a ničím nepokračuje. I když se odehrává před námi známými událostmi ze ságy. Každou stránku jsem si příjemně užila. Bohužel čtení se těžko odkládalo a tak stránky plynuly pod rukama nečekanou rychlostí. Příběh o zaklínačských mečích i s menšími odbočkami, které vlastně zas tak odbočkami nebyly, se mi opravdu líbil. Bála jsem se tohoto samostatného příběhu, že to bude už jen slabší odvar... jen odlesk od záře ságy, ale nestalo se tak. Nenašla jsem v knize hluchá místa, místy jsem se i od srdce zasmála. Vše jsem s Geraltem prožívala a kniha mě naprosto pohltila. Epilog krásně provázal Bouřkovou sezónu s koncem Paní jezera a příjemně pohladil po duši...
Ze začátku jsem se do knihy trochu nutila, ale závěr jsem zhltla jedním dechem. Takže proč 5 hvězdiček? Protože Geralta nejde nemilovat v jakémkoli příběhu Sapkowského. :)
„Bouřková sezóna“ je vlastně jakýmsi koncentrátem všeho, co mě plíživě a ještě vcelku nenápadně štvalo už na Sáze (a vlastně možná i na zaklínačských povídkách). Geralt váhá a pochybuje (a nakonec stejně všechny zlosyny pobije), čarodějky i adeptky jsou na první pohled tvrdé a nedostupné, ovšem v jádru něžné, toužící po lásce a (bez výjimky) po zaklínačovi, a všechny postavy svorně mluví dlouze, květnatě a rádoby chytře, ideálně s nějakým tím řízným latinským citátem (korunu tomu v „Bouřkové sezóně“ nasazuje jistý padouch, jehož sedmistránkový vysvětlující monolog by krásně zapadl i do lecjaké parodie). Marigold... je. Což samo o sobě stačí, protože tenhle pacholek mi začal svým žvaněním pít krev už kdysi v devadesátkách.
Konkrétně této knize navíc škodí, že nemá dostatečně nosný příběh na román, zatímco jednotlivé „povídky“ nejsou natolik úderné a vypointované, aby obstály samy o sobě. Výsledkem je tedy hybrid s roztříštěnou dějovou linkou, kdy je Geralt vláčen z dobrodružství do dobrodružství; čtenář si může celou dobu tak maximálně říkat, jestli to všechno nakonec přece jen někam nevede a zda se za tím třeba neskrývá nějaký autorův tajný geniální úmysl. Nakonec se ukáže, že ne. Příběh vyzní do ztracena a čtenář si řekne tak maximálně „hm“.
Aby snad nevzniklo podezření, že ze mě hovoří zášť a že Sapkowskému jenom závidím jeho erudovanost a znalost latiny, předvedu, že ani mně není jazyk Vergiliův cizí, a blýsknu se následujícím citátem: „Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Vestibulum ullamcorper sem a nulla viverra rhoncus. Nullam a aliquam nulla. Morbi mattis lorem dui, id sollicitudin neque finibus vel...“ Přesně tohle mi „Bouřková sezóna“ místy připomínala...
Dobře, přece jen tedy musím připustit, že se román navzdory veškeré své mnohoslovnosti přece jen četl o něco lépe než lipsum. Stránky se pěkně otáčely, pořád se něco dělo... Nechal jsem se tedy unášet proudem vyprávění a na konci jsem se z něho nepoznamenán vynořil. Jako oddechové čtení to bylo vlastně dobré. Ale od Sapkowského bych přece jen čekal víc. Upřímně tedy nechápu, jak je možné, že má kniha na českých literárních webech tak vysoká hodnocení. Sapkowski už má za sebou přece jen lepší knihy... A snad to nevyzní svatokrádežně, když řeknu, že dnes působí v žánru fantasy i lepší autoři, kteří polského mistra nechali za sebou a jejichž knihám by bylo podstatně vhodnější věnovat peníze a čas.
Pokračování zaklínačské ságy je zdařilé, ale ... nenadchlo mě to tolik, jako kdysi první díly. Bylo to příjemné, oddechové čtení o oblíbené postavě zaklínače, ke kterému jsem se rád vrátil, nicméně plný počet hvězdiček tomuto pokračování nedám. 75%
30.12.2020 - dočteno podruhé, dojem velmi dobrý, trochu navyšuji hodnocení. 80%
Rozehrál jsem první videohru o Zaklínači, po pár hodinách přestal a vrhnul se nejdřív na knížky. Začal jsem chronologicky, takže od Bouřkové sezóny. Objevují se tu postavy a události, které v sáze i povídkách jsou zmíněné. Skvěle tak kniha zapadá do už hotového světa a jeho rámcových událostí a dobře se čte.
Moje oblíbená pohádka pro dospělé. K dalším příběhům o Zaklínači jsem po tak dlouhé době přistupovala ostražitě a navíc už jsem pozbyla toho nadšení, se kterým jsem Sapkowského hltala původně, ale nakonec to bylo dobré. Potešilo mě, že ačkoliv Zaklínačovu světu nejsou násilí, špína ni neřest cizí, autor to s nimi zbytečně nepřehání, pořád ještě dokáže překvapit a občas i něco dopadne dobře :)
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Velice, ale velice pomalý rozjezd v první půli je sice vyvážen zábavnou druhou půlí, ve které mi třeba Geralt vyhovoval daleko víc než v původní románové sérii, protože byl konečně zaklínačem, který bez zbytečného vylévání srdíčka zabíjí monstra ve všech podobách, ale pořád to jaksi není ono.
Osobně mám pocit, že Sapkowski se ke své nejslavnější literární postavě vracel spíš jen proto, že musel. Hodnocení ze 3* na 4* tak vlastně převážil hlavně vztah k celému zaklínačovu světu.