Boží blud
Richard Dawkins
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21520/bmid_bozi-blud-21520.jpg
4
285
285
Přináší náboženství útěchu, nebo bolest? Kniha britského evolučního biologa R. Dawkinse odmítá náboženský fundamentalismus a kritizuje všechny ostatní i umírněné podoby náboženství. Považuje je za nebezpečný jev, který omezuje svobodné myšlení lidí. Být o něčem přesvědčen na základě víry je podle Dawkinse v ostrém rozporu s přesvědčením na základě racionálních argumentů. Náboženský dogmatismus pak stojí v jádru dalších problémů – od vyučování zjevných nepravd o původu světa a lidstva až po teroristické útoky. Cílem Dawkinsovy knihy je zvýšit sebevědomí ateistů, jejichž pozice např. v USA je podle autora na úrovni homosexuálů před 50 lety. Dále je kniha určena všem, kteří by chtěli odvrhnout náboženství, ale mají obavy, zda i bez něj je možné žít plnohodnotný, šťastný a mravný život.... celý text
Náboženství Filozofie Věda
Vydáno: 2009 , AcademiaOriginální název:
The God Delusion, 2006
více info...
Přidat komentář
Zdrcující kritika náboženství, kterou by si měl přečíst každý věřící člověk. Jak už však píše někdo níž. Dawkins částečně buší do slaměného panáka. Kritizuje pouze primitivní organizované formy náboženství s jejich slepou vírou, dogmaty, církvemi, touhou po moci, válkama, inkvizicí, fanatismem atd, a vůbec se nedotýká osobních prožitků náboženské povahy.
Jako silná obhajoba atheismu to myslím celkem funguje a náboženství, které zde plní roli ''otloukánka'' dostává celkem slušnou nakládačku, stejně tak jako samotný Bůh. Kniha jako taková vás samozřejmě obrazově nikam moc neposune zdali jste váhající agnostik, jež bloudí světem a rád by zaplnil své místečko v srdci, kde věřící tak rádi nosí svého Boha, který je od prvního dne soudí, žadoní o jejich přízeň, vyhrožuje nekonečnými muky v pekle a nutí je popřít veškerou racionalitu a selský rozum tím, aby uvěřili, že Bible (která jak se ukázalo může sloužit jako soubor morální etikety a ctností leda tak pro zvrhlé duše) je doslovně pravdivá. Jako drtivá většina věci to má svůj zárodek v dětství, kdy rodiče mnohdy svým dětem nedávají na výběr. Nutno podotknout, že náboženství je dnes hromada a prvky se víceméně opakují, bohužel považuji za velmi smutné, že kvůli těm malým rozdílnostem jsou mírumilovní lidé schopni ničit, ve jménu něčeho co by mělo vést k přesnému opaku. Bohužel není náhodou, že má náboženství na svědomí vícero lidských životů než cokoliv jiného a historie je tím protkaná skrz naskrz, přitom je celá koncepce směšná. Bohužel kniha nic moc nenabízí, Dawkins spíše hledá případy, či výroky, které by mohl svou argumentací zničit a znehodnotit, lamentuje, komentuje a dochází k závěru, že fakta jsou fakta, ty má věda, vy se honíte za nesmysly z doby cínové. Jedno vím,my Češi mumusíme dělat jen a jen radost a on nás musí považovat za rozumně smyšlející intelektuály, já však dál věřím v kouzlo Neda Flanderse a české pivo.
prvá kniha od ateistu richarda dawkinsa ma nesklamala .určite si prečítam od neho ešte nejaké knihy
Dawkinse mám rád (díky němu jsem objevil krásu evoluční biologie a dalších příbuzných oborů), ale především jako evolučního vědce či populizátora vědy. Zde ale v mnoha pasážích dle mě dosti přestřelil a stává se z něj přesně to samé co on kritizuje (fanatické kreacionisty) - jen s opačným znaménkem. Přesto je především druhá část knihy velmi kvalitní a přináší hodně zajímavé informace.
Slavné dílo popularizátora ateismu Richarda Dawkinse je hezky strukturovanou obranou ateismu. A nejlepší obrana je útok, jak se říká, takže je Dawkins často zábavně sarkastický a rejpavý.
Věnuje se různým známým argumentům věřících, proč Bůh existuje nebo proč je náboženství užitečné, a to velmi vědeckým způsobem. Takže občas sice prezentuje zábavné historky, ale občas se také pustí velmi podrobně do teorií vzniku světa či vývoje a obliby náboženství. Místy jsem se moc nechytal. Dost mě třeba zklamalo, že kapitola o "memech" vůbec nebyla o internetových fórech. Povětšinou se ale knížka čte skvěle, a dozvěděl jsem se mnoho zajímavého.
Komárkův 40stránkový agnostický doslov v české verzi jsem po půlce přestal číst. Jsou tam sice nějaké další informace o zastáncích "inteligentního designu" (moderní verze kreacionismu, kde se nemluví o Stvořiteli, ale o "designérovi", aby mohli křesťani efektivněji diskutovat s ateisty), ale to je prokládané otravnými útoky na Dawkinse, které by, myslím, autor knihy snadno odrazil, mít k tomu příležitost.
Hodnotím osmi ateisty z desíti.
Totální odpad. Richard bije do slaměného panáka (Strawman) argumentů, které nikdy Tomáš Akvinský nevyslovil a ani nikdo kdo bere filosofii trochu vážně. Pan Dawkins si asi léčí nějaké mindráky z dětství. Škoda, že není do češtiny přeložena skvělá knížka The last superstition, refutation of new atheism, kde je Dawkins úplně rozcupován a s ním zbytek té směšné party co si říkají "Brights".
Já sám jsem se k náboženství a jeho smysluplnosti vyjádřil na různých místech, od internetových fór přes kanceláře až po obyčejné hospody, tolikrát, že snad ani nemá smysl opakovat všechny argumenty, i když dva bych zmínil. Jedním z největších argumentů proti náboženství je Bible sama (resp. jakékoli písmo svaté). Druhým pak to, že lidé si jistě mohou soukromě věřit v cokoli, ale ve chvíli, kdy svou vlastní vírou začnou ostatní zavazovat a nutit je, aby se chovali určitým způsobem, aby dostali odměnu, jinak že budou potrestáni, aniž by měli takto vzniklá pravidla podložena jakoukoli racionální úvahou, stávají se mými nepřáteli.
P. S. Ani můj bytostný ateismus mi nebrání užít si děl hudebních či výtvarných, která z křesťanství, případně jiného náboženství, vycházejí. Mytologie jako taková je zajímavá i poutavá, ale uplatněná plošně a vynucovaná je jen další ideologií.
Jako obdobnou knihu bych doporučil Bůh není veliký od Christophera Hitchense.
Nádherné pasáže o nezasloužené úctě, kde podotýká, že na lidské hlouposti či nevzdělanosti není nic úctyhodného.
A citát v knize uvedený:
Lidi, kteří věří v něco, pro co nemají racionální ospravedlnění, nazýváme různými jmény. Je-li jejich víra velmi rozšířená, říkáme jim "věřící"; jinak to jsou "blázni", "šílenci" nebo "pomatení"... Klíč k duševnímu zdraví očividně spočívá v počtu. I přesto je pouze historická náhoda, že v naší společnosti považujeme za normální, když někdo věří, že Stvořitel vesmíru slyší vaše myšlenky, ale věřit, že s vámi komunikuje morseovkou vyťukávanou kapkami deště na okno ložnice, se rovná duševní poruše. Takže věřící obyčejně šílení nejsou, i když jejich víra úplně šílená je.
(S. Harris)
Dawkins si myslí, že ateizmus je svetonázor, ktorý je podložený rozumom a vedou ale to je ďaleko vzdialené pravde. Základným problémom tejto knihy je to, že útočí nie na náboženstvo ako také ale na všeobecne rozšírenú predstavu o ňom.
Napríklad: Dawkins nerozlišuje náboženstvo ako také a nedokonalosti, resp. zločiny jednotlivcov. Tieto zločiny nie sú ničím iným ako zásterka pre politiku a boj o moc ale nemá to nič spoločné s vierou, ktorá buduje. Navyše Dawkins si naivne namýšľa že veda môže všetko. Mieša dve nezmiešateľné veci - empirickú vedu, ktorá pracuje s úplne inými metódami ako filozofia. Vzniká tak podivný mix - scientizmus.
Náboženstvo, konkrétne krestanstvo ak je správne uvádzané do života prináša nielen útechu ale aj radosť, pokoj, nádej. Je podložené nielen zjavením (ktoré Dawkins zavrhuje ako nevedecké) ale aj rozumom. Ateizmus v konečnom dôsledku neponúka nič iné než zúfalstvo, beznádej a mravný relativizmus. Spoločensko-politické systémy, ktoré zavrhli náboženstvo nepriniesli vytúžený pokoj a štastie ale presný opak.
Neverím, že Dawkins si neuvedomuje že Boh je mimo myšlienok a preto sa myslením nedá poprieť.
Brilantná, takmer už klasická kniha Richarda Dawkinsa. Najpútavejšie sú partie z evolučnej psychológie o pôvode a vzniku náboženstva ako takého, ako aj časti venované vzniku morálky u ľudí. Autor presvedčivo dokazuje, že morálka a cnosť v žiadnom prípade nevychádza z viery v Boha či z náboženského vyznania- je ďaleko staršia. Jedna z kníh, ktorú si človek musí prečítať, ak chce mať základné povedomie o svete okolo seba ... A napokon boh existuje- v hlavách ľudí!
"Mythology is where all gods go to die... a fresh grave should be dug for the God of Abraham." (Sam Harris)
Náboženství jako takové bych byl ještě schopný tolerovat, i když ho osobně k ničemu nepotřebuju, nechápu a zcela upřímně si myslím, že slouží především jako berlička pro psychicky nevyzrálé jedince, kteří se jinak nedokáží srovnat s tím "zlým" a "absurdním" světem, který je odmítá vodit za ručičku a povinně jim odhalit svá tajemství.
V čem jsem ovšem zcela militantní, fanatický a vražedně zaujatý je můj postoj k jakékoliv formě zneužívaní těchto politováníhodných jedinců v podobě organizovaných Církví, sekt, "svatých" mužů, náboženských vůdců, frajtrů a podobných sviní, těžících a tyjících z lidských slabostí, skrývajících své choutky po moci, vlivu a dobrém bydlu za "pomoc" jiným a zdatně předstírajících jakési vyšší vědění.
Sakra, v naší části světa máme přece 21. století, tak už konečně to svinstvo odhoďme do nejbližší škarpy a pojďme obdivovat Vesmír jen tak, bezbožně.
Mimochodem: proč je každý druhý český překlad naučné literatury tak neuvěřitelně špatný? U beletrie tohle moc není...Pomalu jako z Google Translate, fakt.
Těší mne, jak tato kniha stále ještě vzbuzuje emoce i v takové malé zemičce jako je ta naše. Vlastně je v tomto úspěšnější než kdejaká beletrie. Koneckonců proto je beznadějně vyprodaná a v antikvariátech se občas ukáže za vpravdě "nekřesťanské" cifry. :) Víc takových knih a příště ve větším nákladu, zvláště věřící je čtou ve velkém!
Neuvěřitelná přehlídka hlouposti a ignorance. Když už chci s něčím polemizovat, měl bych alespoň vědět s čím, ale Dawkins polemizuje s něčím, o čem nemá ani páru. Známý filosof vědy Michael Ruse se o této knize vyjádřil, že se po jejím přečtení styděl za to, že je ateistou. No, já nejsem ateista, tak se nemám za co stydět, ale jinak musím říci, že zhodnocení je to výstižné...
Všechny náboženství a ateisté mají společného jmenovatele-hledání pravdy. Takže jsou všichni lidé kámoši. Dokonce i v běžném občanském životě má pravda prioritu. Ateisté nemají církevní obřady a o to jsou ateisté chudší. Mše Svatá je vlastně opakující se emotivní školení o morálce. K tomu ještě zpověď-autoregulece věřících. To ateistům schází a podle toho to teď vypadá. Ale budiž - HIN SA HUKÁŽE. Mějme se rádi-pravda to srovná. Nutná poznámka-všechno jde zneužít a když se mluví o Bohu začíná se vždy negativními pohledy a příklady na Boha a církve. O pozitivech se zásadně nemluví. Jinak je kniha skvělá, je to lepší než nějaké krváky a horory. Musí se u toho myslet a kdo ví na co kdo přijde. ÁMEN.
I na zdejších komentářích, blížících se debatě (což by zde mimochodem být nemělo, od toho existuje ke každé knize Diskuse), je zřetelné, že právě tato kniha se stala významnější, než patrně i sám autor předpokládal. Nikdy nekončící, nicméně v posledních staletích obzvláště účinný boj lidstva za racionalitu, byť již dávno pomatenost lidských mozků zdecimovaných náboženskými pověrami odeslal do patřičných mezí, stále ještě potřebuje podporu, již představuje i tato Dawkinsnova kniha, vedle jeho dalších, vědu popularizujících titulů. Občas to v diskusích vypadá, že knihu čtou více věřící než nevěřící (což je dobře), neboť je přečasto vytáčí do obrátek fanatických výroků, zřetelně odrážejících neschopnost validních argumentů proti jejím tezím. Dobrá práce, pane autore!
Dawkins se považuje za kulturního křesťana, v dětství chodil do anglikánské školy, tzn i do kostela. Nemůže tedy kritizovat něco, co nezná. Nedávno byl hostem hydeparku na ČT24:
https://www.youtube.com/watch?v=Cwv01VhP7Rs
Ačkoliv s autorem v mnohém, co považuje za zásadní nesouhlasím (např. že při znalosti principu tvorby duhy oceníme její krásu stejně, ne-li více), otevřela mi kniha oči v oblastech dogmatismu nebo třeba praní mozků již od útlého věku. Musím se přiznat, že zhruba první třetinu knihy jsem se bavil a několikrát jsem se od srdce zasmál (Panna Maria z Fatimy mě odrovnala). Druhá třetina knihy se mi zdála slabší, zejména kvůli antropickému "důkazu" na sto způsobů, který i když se mi to Dawkins snažil objasnit stále považuji za poněkud tautologický. Navíc mi z něj tak nějak samovolně vyplývá, že i ten tak nemožný (rozuměj nepravděpodobný) Bůh by klidně mohl existovat - stačí mít dostatek planet.
Na druhou stranu respektuji autorův vědecký optimismus i když sám jsem zarytým pesimistou a nevěřím, že zkoumáním části celku lze odvodit celek, potažmo to, co stojí nad ním (ať by to byl bůh, nebo nicota). A rovněž si myslím, že nastane doba, kdy se dogmatické náboženství se všemi svými nepochopitelnými a nesmyslnými principy stane méně nestravitelné, než věda, která se stane tak abstraktní, nepochopitelnou a odtrženou od reality. Možná se zrodí "antiDawkins", který se bude vysmívat ne náboženským, ale vědeckým dogmatům - ale na to si budeme muset ještě nějaký čas počkat.
Někdo pode mnou psal, že se mu nelíbil první doslov p. Jaroše. S tím nemůžu souhlasit. Na mě naopak působil poměrně erudovaně a na několika místech mi mluvil přímo z duše.
A ještě někdo pode mnou psal, že svobodná vůle je iluze. To je zdařilý příklad toho, co považuji za vědecký dogmatismus :-)
Štítky knihy
evoluce morálka darwinismus ateismus věda a víra kritika náboženství
Autorovy další knížky
| 2009 |  Boží blud |
| 1998 | Sobecký gen |
| 2002 | Slepý hodinář |
| 2011 | Největší show pod Sluncem |
| 2008 | Příběh předka |
Vo svete, kde sa ľudia vyhýbajú hlasným úvahám o náboženstve a kde je náboženstvo "chránenou témou" je táto kniha osviežujúcim a uvoľňujúcim čítaním. No je potrebné ju čítať bez predsudkov a falošnej loajality. Hlavne vo svete, kde kritika ateizmu je v poriadku a kritika náboženstva neslušná a vyvoláva ublížené pohľady.