Boží muka / Trapné povídky
Karel Čapek
Dva soubory povídek a próz. Námětem prvého (Boží muka: Šlépěj, Lída, Hora, Milostná píseň - Lída II, Elegie - Šlépěj II; Utkvění času, Historie beze slov, Ztracená cesta, Nápis, Pokušení, Odrazy, Čekárna, Pomoc!) vznikajícího v období prvé světové války je podle autora "jednak válka a čekání zázraku, že pro nás dopadne dobře, jednak - na základě chybné diagnózy - domnělá smrtelná nemoc a tedy jaksi účtování se životem" Druhý soubor (Trapné povídky:Otcové,Tři, Helena, Na zámku, Peníze, Surovec, Košile, Uražený, Tribunál) napsaný v letech 1918-1920 je rovněž podle autora pokračováním prvého a jde v něm o "hledání snášenlivosti" a o "důraz, jak těžko je člověka soudit". Edice: Výbor z díla Karla Čapka ; 1... celý text
Přidat komentář
Mám moc ráda Karla Čapka. Tyhle povídky byly těžké. A asi musím napsat, že se mi líbily více Trapné povídky než Boží muka.
Boží muka jsou u mne na 2 hvězdy, přestože povídky od K. Čapka mám ráda (na rozdíl od románů), tak tady to nějak nefunguje. Trapné povídky jsem až příliš dlouho četla s pocitem, tohle už jsem někdy četla, to není možný. Taky, že jo! Tehdy to dopadlo na 2 hvězdy a mé mínění o nich se za tu dobu příliš nezměnilo. Tak zase příště pane Čapku.
Byť jsem zvyklý na literární jazyk Karla Čapka, tak mi kniha dala nejen zabrat, ale místy jsem měl dost honičku pochopit oč jde a kam autor míří ve svých úvahách. Mnoho povídek pochází z dvacátých let při vzestupu techniky a vědy, což je dnes dost obtížně představitelné.
Ne to nejlepší, co jsem od Čapka četl, i když jsem dosud četl převážně prd. Boží muka jsou sbírkou se silnými lyrickými elementy a v próze mi to ne vždycky sedí... spíš nikdy. Většina příběhů mě přitom ze začátku chytla, jak ale u každé přibývalo stránek, tak mne spíše otupovala: sposuta statických a zamyšlených pasáží, jakési filozofování. Absurdní je chování některých postav, dialogy přestřelené a například v Lídě tak relativně slušnou premisu totálně rozbije náhlý a nicneříkající konec. Aby se ovšem Lída vrátila v pokračování o pár stránek dále, tentokrát totálně mimo mísu, rozebírající cokoli bylo na první povídce ještě tak půvabné. V díle se však i vyskytují povídky, nad kterými se ne úplně pozastavíte, možná jednou dvakrát, ty se čtou dobře a nenechají čtenáři v hlavě takový bordel. Povídka Na zámku je sama o sobě úplný skvost, té samotné bych s klidem napálil pět hvězdiček, obecně Trapné povídky považuji za tu lepší polovinu knihy, takže budu milosrdný a nechám hodnocení někde na průměru, lehce nad průměrem: jsou to tři hvězdičky s výrazným plusem.
Některé z Trapných povídek se objevují i v pozdějších Povídkách z jedné a druhé kapsy, proto je zajímavé porovnat, jak se autor za ty roky literárně změnil.
Část díla
- Čekárna 1917
- Elegie (Šlépěj II.) 1917
- Helena 1919
- Historie beze slov 1917
- Hora 1917
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Karel Čapek konfrontuje několik pohledů na jeden a týž problém, objevování mnohostrannosti a mnohovýznamnosti reality a různého výkladu subjektivní pravdy proniká do Čapkovy tvorby už v Božích mukách, jeho prvním samostatném souboru, a v Trapných povídkách. V obou těchto knihách jde autorovi o odhalování podstaty věcí a jevů, jádra, které je skryté za konvenčním příběhem, o často bolestnou analýzu lidských vztahů, o smysl existence. Karel Čapek je můj oblíbený autor, tak nemohu jinak a hodnoltím pěti hvězdičkami.