Božská komedie
Dante Alighieri
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101159/bozska-komedie-101159.jpg
4
551
551
Božská komedie (v originále La Divina Commedia) je rozsáhlé literární dílo italského básníka Danta Alighieriho, jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec. Vzniklo pravděpodobně mezi lety 1307 – 1321. V Božské komedii samotné Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300. Název „Božská komedie“ nemá nic společného s Bohem jako takovým; Dante sám své dílo nazýval pouze „Komedie“, čímž tehdy mínil příběh s dobrým koncem. Přízvisko „Božská“ pochází od komentátora a velkého obdivovatele Dantova díla Giovanniho Boccaccia, a je myšleno ve smyslu „skvělá, fantastická“. Dílo je složeno z těchto tří částí (data dokončení nelze vždy považovat za zcela jistá, Božská komedie zřejmě vznikala již od roku 1304): Peklo (Inferno 1307–1308), Očistec (Purgatorio 1308–1312), Ráj (Paradiso 1316–1321), publikována pravděpodobně po autorově smrti. Každá část je rozdělena do 33 zpěvů, pouze Peklo má zpěvů 34, první zpěv (tzv. předzpěv) byl zřejmě původně zamýšlen jako úvodní, ale bývá tradičně řazen do Pekla. Dílo je psáno formou tercín, což je forma, kterou Dante vytvořil pro toto dílo. Božská komedie obsahuje 4611 těchto tercín, k tomu je nutno připojit ještě 200 rýmovaných veršů, které jsou vždy po jednom na začátku a na konci každého zpěvu, celkem má tedy Komedie 14 233 veršů. Tercíny jsou psány v pětistopých jambických verších, kdy schéma rýmu označujeme jako aba, bcb, cdc, ded, … xyx, yzy. Hlavní postavou je sám autor, který se dostal vlastní vinou do potíží. Těch si v nebi všimla Beatrice Portinari (Dantova ideální žena, jím v minulosti milovaná), která mu na pomoc poslala básníka Vergilia, aby Danta provedl Peklem a Očistcem. Po cestě se setkává se slavnými osobnostmi minulosti a osobnostmi ze svého vlastního života. Dantovo jméno se však v Božské komedii objevuje jen jednou: v XXX. zpěvu Očistce, když Danta musí opustit Vergilius, neboť jako pohan nesmí vstoupit do Ráje („Dante, že Vergil pryč se odebírá, ty neplač proto, neplač proto v žalu…“). Rájem ho provází sama Beatrice, jím v minulosti milovaná žena (Beatrice Portinari), která bývá vykládána jako symbol krásy, dokonalosti, církve, teologie či filozofie. V díle je obecně mnoho různých symbolů, které mohou být různě vykládány.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1958 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
La Divina Commedia, 1321
více info...
Přidat komentář
Poslouchala jsem audioknihu, takže nebudu hodnotit. Když jsem zjistila, jak hodně je to zkrácené, rozhodla jsem se si tenhle klenot přečíst. To asi hovoří za vše.
Velké díky panu překladateli Vladimíru M. za úžasný překlad a podnětná slova závěrem. Upřímně díky těm závěrečným slovům jsem přidal pátou hvězdu, poněvadž mnohé osvětlila a navíc šla tolik do hloubky, že mne přiměla podívat se na celou knihu naprosto novým pohledem. Pohled, jenž ukázal, že si kniha jiné hodnocení nezaslouží...
O této knize jsem uvažoval roky, jestli se mám pustit do čtení či nikoliv. Když jsem před pár dny viděl knižní video na tuto knihu, tak jsem se konečně odhodlal, poněvadž jsem měl vydání z roku 1984, stejné, o které mluvila natáčející. Vzpomínám si v minulosti, když jsem sledoval telenovelu MILADY, ve které hlavní představitel citoval některé pasáže z této knihy ženě, kterou miloval. Vzpomínám na to dodnes. Působilo to krásně a romanticky. Na Božskou komedii jsem narazil v různých knihách, kde o ní byla zmínka a mnoho autorů na ní odkazuje. Vydání z roku 1984 je komentovaný průřez, to znamená, že neobsahuje všechny verše z Božské komedie, ale to mi vůbec nevadí, pro mě jako čtenáře, který se poezii spíše vyhýbá. Přiznávám se, že jsem z této knihy měl obavy, jestli všechno pochopím, jestli to bude čtení pro mě, anebo to bude spíše pro mě trápení. Myslel jsem si, že knihu budu mít na delší čas, ale nakonec jsem ji přelouskal poměrně rychle. S plnou verzí by mi to trvalo určitě déle. Samozřejmě tato kniha je pro mě náročnější, pochopitelně ne všemu jsem porozuměl. Určitě jsem uvítal, že se v knize vyskytovaly komentáře. Určitě je lépe si tuto knihu přečíst vícekrát, přečíst si knihu jednou určitě nestačí. Knihu hodnotím na 80 %.
Jedná se o duchovní epos, který byl psán 15 let. Kniha vznikla ve vyhnanství. Dante s pomocí Vergillia, kterého mu posílá jeho zemřelá milenka Beatrice, prochází PEKLEM, OČISTCEM a RÁJEM. Dante se v Pekle setkává s řadou známých, přátel i odpůrců, s vladaři, filozofy a teology – vede s nimi dialog. V Očistci se také setkává s Beatricií. Určitě je zajímavé, jak nám Dante popsal Peklo, Očistec a Ráj s jejich jednotlivými stupni. Čas v této knize sehrává také svoji roli. Určitě bych se nikdy nechtěl projít Peklem, protože v něm lidé umírají zaživa a nepochybně bych se hodně bál. Nechtěl bych se ani dostat do předpeklí. :)
V knize se vyskytují také vysvětlivky, doslov překladatele Vladimíra Mikeše, informace o době, ve které žil Dante Alighieri včetně černobílých fotografií a také kapitolu DANTE V NAŠICH ZEMÍCH. Mezi české překladatele Božské komedie patří například také Jaroslav Vrchlický. V závěru knihy se mi také líbilo grafické zobrazení Pekla, Očistce a Ráje v jednotlivých stupních, takže čtenář si může udělat představu a lépe se zorientovat. Je škoda, že jednotlivá schémata nejsou zobrazena ve větším měřítku, protože jednotlivá slova jsou vytištěna malým písmenem, která nelze skoro přečíst.
Pěkný rozbor této knihy lze najít také na knižním kanálu NA POTÍKU na Youtube, kde se nachází více videí včetně podcastů.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Neklesej, vzhůru, zlomit se, to ne,
bez ducha bychom všichni zahynuli,
jen duch ať s těžkým tělem neklesne.
Na cestě vzhůru nejsme ani v půli,
nepostačí, že zdolali jsme val.
Poradit dej si, zvítězíš jen vůlí.
Jsou dobra, která přinesou víc škod
a nejsou štěstí, je to nesvoboda,
vždyť jaký kořen, takový i plod.
Dante se v duchu vrátí k jednomu Justiniánovu výroku, který v něm vyvolává těžkou pochybnost; jak mohl ten zákonodárce tvrdit, že pomsta boží na Židech za zabití Krista byla spravedlivá, když sama Kristova smrt byla spravedlivou odplatou za Adamův hřích? Proč trestat Židy za to, že byli jenom nástroji trestu?
DILIGITE JUSTICIAM, QUI JUDICATIS TERRAM, milujte spravedlnost, vy, kdo soudíte zemi, citát z Knihy moudrosti.
Ale cožpak nebylo řečeno, že největší tajemství přírody je její poznatelnost? Schopnost prosvětlovat vidění? Prosvětlovat schopnost vidět světlo?
Já ty básně prostě fakt nedávám, ale toto je NĚCO! Každý se v těch písmenech někde najde! Je to dlouhé, ale pořád platné.
Odporúčam. ALE pre túto knihu, aspoň z môjho pohľadu, je potrebné širšie vedenie o scholastike a patristike. Dá sa to čítať aj bez tohoto kontextu, no s pochopením tejto filozofickej školy to bude dávať väčší zmysel ako celok. Veľmi príjemná kniha, nad ktorou sa dá uvažovať v rôznych spektrách, či už kresťanského, ale aj iných. Mňa veľmi zaujalo "triedenie" ľudí, ako to môžeme vidieť aj v dnešnom svete. PEKLO, OČISTEC, RAJ. V dňešnej podobe by to bolo NÍZKA, STREDNÁ, VYSOKÁ vrstva. No dá sa to chápať aj z kresťanského hľadiska.
Prajem pekný deň. :D
PS: ak študujete scholastickú alebo patristickú filozofiu určite mi napíšte ako to chápete vy. :D
Je to dobrá kniha a pozná se to podle toho, že i po tolika letech se to dá číst a to i když to má tolik stránek. Na druhou stranu dnešní pohled na svět je jiný a i forma, jak o tomto světě píšeme a uvažujeme se také změnila. Takže si dovolím tvrdit, že pro široké čtenářské obecenstvo už to není. Přesto uznání a velká pochvala za překlad.
Sem tam, když se s někým seznamuji, padne mým směrem otázka, zda čtu poesii. (Z úst slečny tato otázka vždy zní líbezně, ne že ne.) Mou obvyklou odpovědí je, že ne, že se poesie bojím a tak s ní občas bojuji. Co nezmiňuji je, že s ní bojuji rád. Mou nejoblíbenější je jednoznačně Miltonův Ztracený Ráj. Za něj se řadí Goetheho Faust. A za nimi? Mno, Božská Komedie je zkrátka úžasná věc. (O pozici se s Komedií pere Havran a jiné básně od Poea, ale to je sbírka, takže ji řadím spíše na jiný list.)
Zároveň je však – nutno si přiznati – knihou poesie, se kterou jsem bojoval v nejkrutějším boji. Zde v komentářích to tak nevypadá, připadám si až trapně, ale je to tak. Pro mě se jedná o nejsložitější knihu, jakou jsem kdy četl (Četl jsem Bibli Kralickou - Šestidílku, aby bylo jasno.). Většinou složitost knihy hodnotím podle množství otevřených složek ve Wikipedii (odrazové můstky pro další bádání) a Božská komedie (sic se jí blíží i Faust), je jediná kniha, u které jsem to vzdal. A to už v Pekle, prosím.
Možná je to nějaká moje obsesivní porucha, ale když pan Alighieri zmíní, že v zástupu šel ten a ten a ten, a už se o nich třeba dále nezmíní, ale já stejně musím vědět – alespoň okrajově – kdo onen „ten“ je. O to větší však byla radost, když jsem věděl. To prostě potěšilo…
Jinak se jedná o naprosto úžasnou poesii. Pravda, Peklo bylo popsáno nejfantastičtěji a bavilo mě nejvíce, ale ani Očistec (ve kterém se mi některé části zdály brutálnější, nežli ty v Pekle) a Nebe nebyly o nic méně působivé.
Kniha je protknuta názory Alighieriho až do neuvěřitelných rozměrů a člověk tak má možnost poznat neuvěřitelně vzdělaného a citlivého člověka, který se účastnil tvorby moderní literatury – konec konců ta jeho se dosud odráží v nejednom moderním díle.
Několik pasáží knihy se řadí k těm nejúžasnějším, jaké jsem kdy četl. Budu zcela neoriginální, ale musím doznat, že Brána je mým zcela nejoblíbenějším – málo co ve mně dokáže vzbudit tolik úzkosti.
Knihu nad mnohé jiné doporučuji, každý člověk, který si říká milovník literatury, by si ji měl přečíst.
P.s.: Četl jsem v překladu pana Jaroslava Vrchlického, což možná poněkud ztížilo možnost rychlého chápání, zato verše znějí – smím-li soudit – naprosto skvěle… Vedle toho jsem slyšel audioknihu překladu od Vladimíra Mikeše, která je jasná a jazykově mile jednoduchá, ale jedná se jenom o jakousi kostru knihy, smrsklou na jednu hodinu a kousek, takže jako náhrada knihy samé rozhodně nestačí.
Konečně dočteno .. Mám smíšené pocity. Kniha se četla dlouho a těžce, člověk musí mít klid a zaměřit se pouze na čtení. Stálo to za to a jsem ráda, že jsem po titulu sáhla.
Úžasný Dantův road trip o životě po životě. Když na téma Božská komedie vzniknou vědecké práce, které jsou stokrát delší než je kniha samotná je nejspíš komentář zbytečný. Tak se pozná, že dílo je jednoduše UMĚNÍ.
Knihu jsem si stáhla na Databázi knih... Došla jsem na Zpěv čtvrtý v Očistci a víc se trápit nehodlám a knihu odkladám...
Vracet se k ní v plánu nemám...
Božskou komedii jsem si poslechla v audio verzi (A.Strejček a další..) a jsem okouzlena. Dante ji psal snad 14 let a je to znát. Brilantní!
Název velmi zavádějící
(Dělám si legraci, jsem totiž před maturitou a mám na to právo, doufám, že to nečte můj češtinář, kdyžtak vás zdravím)
Jimys - mluvíš mi ze srdce, mám z tohoto díla stejný pocit. Občas jsem zabrousila na Google, ale pak mně to přestalo bavit.
Za mě je nejlépe popsáno peklo (o jeden zpěv delší :) ) ... jinak se to četlo dobře .. rýmující se verše ... mělo to svůj děj ...
Myslela jsem původně, že to nedám, ale pak jsem byla velmi mile překvapena a dočetla do konce. A pak znovu ještě jednou. :-)
Ano, je to něco, co se musí číst a znovu a znovu se k tomu vracet, byť je to těžké.
Neuvěřitelné propracované dílo po všech stránkách, které je těžké neobdivovat. Jak po formální a jazykové stránce (skladba veršů a nádhera mluvy), tak samozřejmě duchovní a filozofický rozměr. Každý řádek je doslova prošpikován skrytými významy, narážkami a symbolikou. Je to tedy velmi těžké čtení. Pokud chceme do textu opravdu proniknout, moc se neobejdeme bez vysvětlivek a výkladu. Ale stojí to za to :)
Štítky knihy
středověk italská literatura alegorie eposy peklo nebe očistec rozhlasové zpracování Dante Alighieri, 1265-1321 renesance (literatura)
Autorovy další knížky
| 1952 |  Božská komedie |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 2009 | Božská komedie: Peklo |
| 1969 | Nový život |
| 1998 | To sladké jméno Beatrice |
Velmi obtížné čtení jak obsahem, tak formou. Želbohu mě obsah neoslovil. Pro "světoobčana" příliš lokální, pro ateistu až nadmíru religiózní. Předestřené morální zásady uznávám, ale nepřinesly mi nic nového (možná proto, že dílo samo je už velmi staré).
Co se týče jazyka, na rozdíl od níže uvedeného, je mi milejší stará forma Vrchlického, než bezduchá, zkratkovitá, přespříliš zjednodušená, "smartofonová" čeština soudobá.