Božská komedie
Dante Alighieri
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101159/bozska-komedie-101159.jpg
4
551
551
Božská komedie (v originále La Divina Commedia) je rozsáhlé literární dílo italského básníka Danta Alighieriho, jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec. Vzniklo pravděpodobně mezi lety 1307 – 1321. V Božské komedii samotné Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300. Název „Božská komedie“ nemá nic společného s Bohem jako takovým; Dante sám své dílo nazýval pouze „Komedie“, čímž tehdy mínil příběh s dobrým koncem. Přízvisko „Božská“ pochází od komentátora a velkého obdivovatele Dantova díla Giovanniho Boccaccia, a je myšleno ve smyslu „skvělá, fantastická“. Dílo je složeno z těchto tří částí (data dokončení nelze vždy považovat za zcela jistá, Božská komedie zřejmě vznikala již od roku 1304): Peklo (Inferno 1307–1308), Očistec (Purgatorio 1308–1312), Ráj (Paradiso 1316–1321), publikována pravděpodobně po autorově smrti. Každá část je rozdělena do 33 zpěvů, pouze Peklo má zpěvů 34, první zpěv (tzv. předzpěv) byl zřejmě původně zamýšlen jako úvodní, ale bývá tradičně řazen do Pekla. Dílo je psáno formou tercín, což je forma, kterou Dante vytvořil pro toto dílo. Božská komedie obsahuje 4611 těchto tercín, k tomu je nutno připojit ještě 200 rýmovaných veršů, které jsou vždy po jednom na začátku a na konci každého zpěvu, celkem má tedy Komedie 14 233 veršů. Tercíny jsou psány v pětistopých jambických verších, kdy schéma rýmu označujeme jako aba, bcb, cdc, ded, … xyx, yzy. Hlavní postavou je sám autor, který se dostal vlastní vinou do potíží. Těch si v nebi všimla Beatrice Portinari (Dantova ideální žena, jím v minulosti milovaná), která mu na pomoc poslala básníka Vergilia, aby Danta provedl Peklem a Očistcem. Po cestě se setkává se slavnými osobnostmi minulosti a osobnostmi ze svého vlastního života. Dantovo jméno se však v Božské komedii objevuje jen jednou: v XXX. zpěvu Očistce, když Danta musí opustit Vergilius, neboť jako pohan nesmí vstoupit do Ráje („Dante, že Vergil pryč se odebírá, ty neplač proto, neplač proto v žalu…“). Rájem ho provází sama Beatrice, jím v minulosti milovaná žena (Beatrice Portinari), která bývá vykládána jako symbol krásy, dokonalosti, církve, teologie či filozofie. V díle je obecně mnoho různých symbolů, které mohou být různě vykládány.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1958 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
La Divina Commedia, 1321
více info...
Přidat komentář
Složité a velmi náročné čtení. Jedna z nejtěžších knih se kterýma jsem se v životě setkal a jsem rád ,že jsem se ,,prokousal'' až do ráje. Přesto jsem tohle dílo úplně nepochopil a proto si ho někdy zkusím přečíst znovu.
Božská komedie je božská. Ale taky náročná, plná skrytých významů a symboliky. Dneska už snad ani nemůžeme odhalit, co všechno chtěl autor svým čtenářům sdělit mezi řádky. Užívejme si tedy jeho obrazotvornost, fantazii a krásné verše. Vždyť abychom poznali krásu ráje, je třeba nejprve projít peklem a očistcem.
Vím, že tady jdu proti proudu, ale pro mě bylo toto dílo velkým zklamáním. Možná proto, že jsem měl velká očekávání, možná proto, že poezii čtu zřídka, ale když už v této knize vystupuje Vergilius, tak jeho Aeneis mi byl mnohem bližší. Tady mi přijde snaha o klasický vzor dotažená možná k dokonalosti, ale příliš zbytečně zdobná. I myšlenkově mi přijde příliš rozbředlá. Rozhodně nechci číst poezii s Biblí, slovníkem a Googlem kolem sebe a prakticky v každém zpěvu se objevující odkazy na biblická a antická témata (to bych ještě vzal) a vyrovnávání účtů se současníky (to na mě působilo v některých momentech jako komunální satira), tyto doprovodné pomůcky vyžadovaly.
Navíc na některé prvky Vrchlického překladu jsem už ke konci byl doslova alergický (juž, tož, tuť...), stejně jako jeho používání anachronismů (motor asi ve 13. století do slovníku nepatřil).
Pro mě velká ztráta času a určitě se k tomuto dílu vracet nebudu.
Opravdu těžké čtení. Prostě jsem si ji chtěla přečíst pod dojmem zobrazení ve výtvarném umění, ale je to náročné. I Rodin se dlouho trápil při tvorbě "Brány".
Číst to je peklo, jakmile se zaměříte na jednotlivé pasáže, projdete očistcem a když se na to podíváte jako na celek a vnímáte příběh, dojdete konečně do ráje. Kdyby neexistovala Božská komedie, neexistovalo by tak 90% dnešních knih, seriálů a písní.
Co říci k Božské komedii. Mistrně sporými tahy (ni Vrchlického blábolení sto nebylo je zcela zastřít) vyvedená, kolosální freska a dobově samosebou se rozumějící encyklopedie výkladu světa.
Povznášející i děsivá zároveň.
Docela jako vážně míněný kostel.
5 múzami políbených *****
PS: Jak už jsem výše uvedl, měl jsem tu čest s páně Vrchlického slepáku šifro-básněním a nakonec byl dohnán jím, si u Academie objednat 2. dotisk Mikešova požehnaného, bohatými poznámkami opatřeného, překladu. Ať ti to, Mikeši, pánbu na stokrát oplatí a jméno toho druhého na věčnost zatra...jak že se jmenoval? Už nevim.
Tahle kniha byla opravdu moje životní výzva.
Přemýšlím, co bych k tomu tak napsala moudrého, ale asi napíšu jenom několik závěrů, ke kterým jsem já osobně došla:
1. Ještě asi nikdy jsem žádnou knihu takto neprotrpěla až do konce. Šíleně náročné čtení a kdyby v úvodu těch kapitol nebyly komentáře, tak jsem asi v pasti.
2. Zas a opět jsem se utvrdia v tom, že poezie prostě není moje srdcovka. To byl taky nápad číst Danteho, když jsem v životě z poezie přečetla tak Bezručovy Slezské písně a Kytici od Erbena :-)
3. Paradoxně nejzajímavější byl očistec - peklo bylo fakt peklo a nebe bylo v podstatě taky peklo. Ale to asi nebyl Danteho záměr :-)
4. Každopádně je to geniální dílo, už jenom tím, jak do něj Dante vložil teologické i filozofické pohledy a svůj vlastní životní příběh.
5. Vrátím se k němu určitě ještě minimálně jednou, až budu starší a moudřejší (pokud se to teda někdy stane)
Božská komedie - úžasné. Žádné jiné slovo to nedokáže tak zdůraznit. Dante, Beatrice a Vergilius. Krásně představené Peklo, Očistec a Ráj.
Dokonalost. Neuvěřitelné, jak byl Dante ve středověku na výši. Očistec, Vergilius coby zástupce poctivé antické filosofické školy a neochvějný průvodce bludištěm hříchu i karmická přitažlivost k Beatrice, která svou čistotou inspiruje Danteho tam, kde Vergilius nemůže sloužit, se mnou celou dobu rezonovaly i sedm set let od vydání.
Dlouhé a dlouhé sledy básnických obrazů. Na přečtení to chce hodně času a na vnímání hodně klidu.
Božská komedie patří mezi ty vzácné knihy, které je možné číst několika způsoby. Všichni neustále prohlašují jak těžká kniha to je, ale ne nutně. Především Peklo se dá přečíst celkem bez problémů, pokud se nezabýváte významem každého slova a osudem každé postavy, ale prostě si jen vychutnáváte nádherný jazyk a úchvatnost celého komplexu (obzvlášť pokud máte alespoň trochu morbidní povahu). Tímhle způsobem jsem v podstatě přečetla celou Komedii a jsem naprosto spokojená.
Moji spokojenost ale výrazně navýšilo to, že jsem k ní absolvovala ještě seminář, kde jsme si některá Canta rozebrali a... No, to je teprve něco! Teď mě čeká ještě interpretace jednoho zpěvu, začala jsem si k tomu chystat literaturu... a hádejte co? počtem stran se pomalu ale jistě začínám přibližovat rozsahu Božské komedie... Celkem depresivní :D
Co z toho všeho vyplývá? Božská komedie patří mezi nejkomplexnější, nejpropracovanější a nejpromyšlenější knihy, co jsem měla tu čest číst. Přesto, že na mě Dante rozhodně nepůsobí jako sympaťák, před tímto Umělcem hluboce smekám.
Skvělá kniha, která se nečte lehce, ale je snadné se nechat popisem věcí a událostí vtáhnout do děje.
Tohle je prostě klasika, i když se nečte nejjednodušeji, je to zážitek. Zůstává mi rozum stát nad tím, jaký byl Alighieri génius, některé verše jsou neuvěřitelně krásné.
Mistr a já jsme vyšli po kanále
k jasnému světlu, jen jsme prolézali
bez odpočinku pořád výš a dále,
on v předu, já za ním, jsme se brali,
až uviděl jsem jako dírou ve zdi
ty krásné věci na nebesích v dáli.
I vyšli jsme a zas viděli hvězdy.
Má nejoblíbenější kniha a nejoblíbenější verše..konec Pekla. Nemám slov.
Neskutečné dílo. Barvité a procítěné popisy, výborný nápad a celkový kontext. Kromě toho mě nesmírně zaujal filozofický přesah. Je lehké se v knize ztratit, naprosto člověka pohltí :)
Peklo, Očistec a Ráj - a poezie. I přesto, že je toto dílo klasikou je kupodivu moderně pojato. Pro někoho těžší čtení, ovšem za mě úžasné dílo. :)
Vynikající!
A dá se číst stále znova a znova.
Lituji jen jediného, ... že si ji nemohu přečíst v originále.
Štítky knihy
středověk italská literatura alegorie eposy peklo nebe očistec rozhlasové zpracování Dante Alighieri, 1265-1321 renesance (literatura)
Autorovy další knížky
| 1952 |  Božská komedie |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 2009 | Božská komedie: Peklo |
| 1969 | Nový život |
| 1998 | To sladké jméno Beatrice |
Četl jsem v překladu O. F. Bablera (upraveného J. Zahradníčkem). Chystám se přečíst nejnovější překlad V. Mikeše. Uvítal bych bilingvní edici tohoto geniálního a nesmrtelného díla.