Bratr
Joakim Zander
Klara Walldéen série
< 2. díl
Jasmine Ajamová utekla před svou minulostí... ale ta ji dohnala.
Literatura světová Thrillery
Vydáno:
2019
,
Bookmedia
Originální název:
Orten, 2015
Interpreti: Petr Kubes
více info...
Přidat komentář
Bohužel druhý díl byl ještě horší než ten 1., nudné , kostrbaté , překombinované.
Do případně další knihy autora už se nepustím.
za mě rozporuplná knížka, konec mě trochu zklamal, 3 dějové linky (3 postav) mi nevadily přičemž ta Kláry byla asi nejslabší, zato dvě linky sourozenců byly fajn - to byla asi nejlepší část alespoň pro mě.
Mame tu dalsi knihu s lakavym obalem a o arabske mensine v Evrope. V tomto pripade se ti ale moc nepovedlo Je zde moc slavy o nicem. Nebyt tak rychle v pulce knihy, ani bych to nedocital. Pribeh ala pohadka 1000 a 1 noc. Za absolutne nejhorsi povazuji stridani 1. a 3.osoby v prubehu cele knihy. Tento zpusob psani vyvolava pocity, jako muze vyvolavat kastrace u nasich ctyrnohych milacku. Za me je to ztrata casu bez pridane hodnoty.
Začátek knihy se mi vůbec nelíbil. Jen díky poslechu audioknihy jsem to nevzdala. Teprve od poloviny byla kniha zajímavá, ale vzhledem k politickému zaměření nejsem spokojena.
A opět se autor pustil do skládačky, která sice tentokrát není tak složitá ale to neznamená, že vás z toho nebude mrazit. V prvním díle, byli ti zlí američani a nyní jsou to rusové. Ale vlastně nejen oni. Znovu je tad ypopsáno, jak špatnš to momentálně ve světě funguje. Jak málo stačí aby se ze zklamaného kluka stal válečník (a je jedno na jaké straně). A že někteří se fakt ve "jménu dobra" snaží o cokoliv. A pak klidně nahrávají těm zlým. Ale kdo je pak vlastně ten zlý?
Shoduji se s názory ostatních, že tato kniha je méně čtivější a poutavejší než předchozí kniha Plavec. Téma zůstává (imigrace, adaptace v cizí zemi, radikalizace), příbehy jednotlivých hrdinů jsou velmi zajímavé, ale vadil mi ten závěr, tak nějak neuzavřený, nedořešený. Asi jsem očekávala jasné rozuzlení, ale to tak úplně nedopadlo.
Kniha se četla dobře, styl psaní je chytlavý a čtivý, krátké kapitoly a střídání děje je taky super, nicméně celý příběh mi přišel docela dost neuvěřitelný, takže ke konci mi bylo už tak nějak jedno, jak to dopadne. Předchozí kniha se mi líbila více.
Bohužel o něco horší kniha než Plavec. Obě zápletky nebyl moc věrohodné. Autor je velmi dobrý spisovatel (jazyk, stylistika), ale téma švédských sídlišť a tam žijících frustrovaných muslimů je přinejmenším u nás mimo mísu. Asi jako bychom my chtěli vyvézt do Švédska knihu s tématem dovolená u Máchova jezera. Takže autora v žádném případě do budoucna nezavrhuji, ale tato kniha byla slabší než Plavec.
Je to náročnější styl, těžší téma a trochu syrovější pohled na problematiku emigrantů, bouřlivých předměstí evropských metropolí a nevyužité poflakující se mládeže. Jako bonbonek navíc radikalizace, islám, válka v Sýrii. Možná až moc těžkých témat najednou, takže celé je to takové hutné a hůře stravitelné. Své jistě dělá i přemíra naivity - ať už je to Fádí a jeho "osvícení" nebo neutuchající touha jeho sestry se nesmířit s jeho smrtí a najít jej stůj co stůj. Klařina závislost na alkoholu je podle mě dost zbytečná a směs nepřekládaných slov různých jazyků působí spíše zmatečně než věrohodně. Navzdory všemu je to přínosný náhled do problematiky a dost námětů k přemýšlení, ale Plavec byl určitě lepší.
Hlavní protagonisté mi neskutečně lezli na nervy. K tomu uvědomění si toho, jak to na švédských předměstích - a proč! - musí vypadat.... prostě za mě opravdu ne. Stejně jako Plavec, ani Bratr nebude můj šálek kávy.
Tak úplně přesně nevím, co si o knize myslet. Ve smyslu, co si měl čtenář z textu odnést. Bratr je kniha napsaná strašně krásně (přesně tak, jak jsem si zamilovala u Plavce) a dvě dějové linie jsou taky úplně stejné jako u Plavce (teď už záleží asi jenom na tom, jak moc se do knihy začtěte, že vám to uteče rychle, nebo budete zbytečně otrávení a ani se k tomu propojení třeba nedočtete). Dlouho nedává smysl o co jako go, ale potom se to střetne a vy si říkáte: jo, jasně, to dává smysl. Jenom to trvá na můj vkus docela dlouho a nelze přeskakovat pasáže, aby to všechno potom dohromady dávalo smysl. Co mi vadilo jsou nepřeložená slova a věty. V kontextu to sice dává smysl (arabština), ale bylo by to pohodlnější a ne každý si zvládne přeložit (teď myslím angličtinu). Protože takhle oni fakt mluví? V jedné větě daj švédštinu (nebo jazyk země, kde jsou), angličtinu (protože jsou yo gansta bro) a do toho ještě to jejich? To je ale fucking komplikovaný, bre.
Nejvíc mě zarazila ta neskutečná naivita a důvod toho, proč Fádí odjel do Sýrie. Chtěl dát svému životu smysl. Ok, pracujme chvíli s tím. Doma měl plný zuby toho, jak jeho život nemá smysl, jenom ničí a zapaluje auta. Tak odjede pryč, protože mu to řekne pán, co taky četl korán a jelikož to je v podstatě to jediný, co o něm ví (ale čte přece ten korán a aláh je jeho amigo, tak musí bejt přece hodnej člověk!) a najednou je ochotný udělat všechno, co mu řekne. Jako třeba ničit, zapalovat auta a zabíjet lidi. Doma to nemá smysl, ale když to samý říká aláh, tak to najednou jako smysl má. Se nechytám. Protože jestli takhle přemýšlí všichni budoucí teroristi, tak jsme v pěkný řiti.
Vůbec mi to nepřipomíná klasickou severskou krimi. Moc překombinované. Asi nebudu milovníkem překombinovaných politických thrillerú, nebo nerozumím vychvalování na obálce knihy!
První třetina celkem šla, i když to nebylo bůh ví jaké čtení, ale pak se z toho stala naprosto překombinovaná slátanina a přišlo mi, že autor vlastně neví jestli chce psát krimi, thriller, psychologický román či co.
Asi jsem byla se druhým dílem spokojenější než s prvním. Občas jsem i odhadla, co se bude dít, což se často u severské krimi nestává (napsal to teda špatně, nebo už konečně vidím lépe do severského stylu?). Vtipné je, že jsem v popisovanou dobu ve Stockholmu byla, takže jen pro zajímavost, ze soboty na neděli se teplota radikálně nezhoršila :-))
Bratr není žádné lehké čtení, které slupnete za jeden večer a pěkně si u něj odpočinete. Bratr je náročné čtení pro fajnšmekry, kteří mají rádi propletenost, komplikovanost a autenticitu.
více v recenzi v záložkách - Knižní deníček
Joakim Zander patří k autorům náročné severské krimi, ve které se prolínají nejen příběhy mnoha hrdinů, též několik časových rovin, spletité politické machinace a nakonec se v určitém bodě jednotlivé dějové linky protnou a spojí v jeden gradující proud, který unáší čtenáře k závěru. Myslím, že tenhle autor by mohl ještě mile překvapit, ale nebude to spisovatel širokých čtenářských mas.