Bratři Karamazovovi

17.05.2012

Dlouho jsem tuto knihu odkládal s myšlenkou: ,,Jednou si ji vezmu, jednou ji konečně přečtu." a taky jsem to udělal.
Ono chodit v knihovně kolem toho regálu s Dostojevským a neustále Karamazovce odkládat, to je peklo.

Bylo mi řečeno: ,,Podívej se na film s Trojanem, ať se líp dostaneš do hlavního děje a těch věcí kolem..."
Takže jsem se na film podíval a i podle kritiky mnoha lidí, která byla občas až moc přísná, jsem byl opravdu nadšenej. A co jen nadšenej, byl jsem unešenej a toužil jsem po knize víc než kdy předtím. Popad jsem jí a hned doma knihu otevřel a začal. Nakonec mi to čtení zabralo zhruba 5 dní, když nepočítám ty denní mezery ve čtení.

Fjodor Pavlovič - notorický ale přesto hlubokomyslný člověk, který si zahrává s city svých synů.
Míťa - ,,Jsem vinen opilstvím, prostopášností a lenivostí, ale na smrti svého otce vinu nemám!"
Ivan - Inteligentní a studovanej člověk, kterej vás sebou ponoří do hlubokých myšlenek. Jak už napsal Parník, prolila se do něj průběhem děje povaha, kterou nesl v Zločinu a Trestu Raskolnikov, když si uvědomoval svůj zločin a svědomí ho uhryzalo až na kost. To samé se předá na Ivana a i přes návštěvu čerta se dostává až do části, kdy u soudu všechno řekne.
Aljoša - hodný a plný pochopení, ale ze všeho nejvíc také Karamazov, což sebou nese i jiné věci.
Směrďakov - v hloubi duše Pavel Karamazov, který je sice na dně rodiny, ale čím dál víc se ukazuje na světle.

Kdybych měl závěrem této dokonalé, úžasné a naprosto strhující knihy pronést citát, bylo by to:
,,Jestliže neexistuje nesmrtelnost duše, neexistuje ani ctnost. Všechno je tedy dovoleno." (Ivan Fjodorovič Karamazov)

21.03.2012

Pěkná kniha, čtivá. Spousta myšlenek, různé postavy o různých osudech a různém charakteru, konec měl díky zápletce o smrti otce pekelné tempo a přinesl šokující závěr. Doporučuji přečíst.

22.03.2011

úžasná kniha, snad nejlepší co Dostojevskij napsal, vřele doporučuji

19.12.2010

Pětice postav, otec; Ivan; Aljoša; Míťa a šedá eminence Smeďakov je geniálním obrazem světa. Každý z nich je extrémem průměrnosti a zároveň průměrem extrémnosti. Každý je jiný, každý symbolizuje odlišný pohled a každý z nich zastává jiný přístup, ale přesto jsou všichni Karamazovi. "Ivane, je bůh, nebo bůh není?" "Bůh není!" "Aljoško, je bůh, nebo bůh není?" "Bůh je!" Zásadnost otázek a myšlenek je úžasná, stejně jako nástroje a metody které je zprostředkovávají!