Bretaň - dcera oceánu
František Kožík
Autorovo vyznání kraji druidských kamenů, lidových zvyků a rodových tradic, ale především milých a svérázných lidí. Autor navštívil poprvé Bretaň ve 30. letech 20. stol. a vracel se do ní v letech sedmdesátých. Srovnává a vzpomíná na obě své cesty a je uchvácen drsnou krásou této výspy Francie v Atlantickém oceánu. Své vyprávění o přírodních krásách a památkách doplňuje keltskými pověstmi a pohádkami. Silné jsou jeho dojmy ze setkání s bretaňskou kulturou a starobylým jazykem. Tajuplné menhiry, půvabná lázeňská městečka, drsné přístavy, pirátské město San Malo i pověstmi opředený klášter Saint Michel jsou předměty jeho cestovatelského zájmu. V doslovu jsou autorovy třicet let staré dojmy doplněny a současný stav tohoto francouzského poloostrova.... celý text
Přidat komentář
Kniha vám Bretaň a bretonce přiblíží téměř dokonale,ale dokud ji neochutnáte a neprocestujete sami,tak je to takové neosobní a prostě jen dobře napsaná jednohubka.85%.
Při čtení této knihy jsem měla pocit, že prostě v Bretaňi jsem.Že právě stojím na břehu moře, nebo se procházím půvabným lázeňským městečem.... plným jeho milých obyvatel.Opravdu brilantní kniha, patří k pokladům mé knihovny.
Četla jsem ji několikrát, poprvé krátce po tom, co jsem Bretaň osobně navštívila. Kožíkovo vyprávění je tak sugestivní, až jsem měla pocit, že se na navštívená místa znovu vracím, cítím vůni vřesovců a hlodáše, slyším mořské vlny rozbíjející se o strmé útesy a křik věčně hladových racků... Bretaň je prostě krajina mého srdce, málokde na mě tak silně zapůsobilo genius loci - to asi máme s panem Kožíkem společné. A dozvědět se něco víc o historii tohoto zádumčivého kraje a místních lidech? To už je prostě jen více než příjemný bonus.
Krásná cesta po Bretani plná mytologie, historie a lidských příběhů. Jen poslední kapitola se četla těžko, byl to takový průlet, ale na celkovém zážitku to nijak neubírá.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1954 | Největší z Pierotů |
1985 | Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského |
1989 | Na křídle větrného mlýna |
2006 | Synové hor |
1988 | Svátky krásné hvězdy |
Tuto knížku skvěle vystihuje jedno slovo, a to poetičnost.
Kožíkovi, který Bretaň miloval, se povedlo vystihnout onoho ducha té úžasné a na pohled drsně vyhlížející země. Přímořská letoviska, rušné pláže, klidné zátoky, rybářské vesnice, lodě kolébající se v přístavech. Když slunce zmizí hluboko v Atlantiku, vynoří se barevná světla majáků blikající do tmy a náš sluch vnímá jen šumění vody a nárazy příbojových vln. Ano, i to je Bretaň. Člověk má prostě chuť dát si skleničku Cideru - nebo rovnou dvě, k tomu pojídat galettes - bretaňské palačinky a vlasy si nechat čechrat větrem od Atlantiku.