Bronzový poklad
Eduard Štorch
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40746/bmid_bronzovy-poklad-RXh-40746.jpg
4
527
527
Vyprávění učitele, archeologa a spisovatele E. Štorcha o dávných dobách a našich praprapředcích jsou natolik zajímavá, že jeho knížky patří stále ke čteným. Tentokrát přijměte pozvání do společnosti lidí žijících na našem území v době bronzové. Hrdina příběhu, Skrček z rodu Medvědů, nevyniká silou a pro malou postavu je často terčem posměchu. je ale neobyčejně bystrý a statečný. Chytrost a odvaha mu pomohou očistit památku otce neprávem nařčeného ze zločinu, najít jeho vrahy a také Medvědům vrátit dobré jméno. Na cestách s vyslancem vzdáleného rodu prožije mnoho napínavých i nebezpečných situací, často jde o holý život. Podle plánku najde bronzový poklad veliké ceny.... celý text
Přidat komentář
Díky panu Štorchovi se z mojí v dětství velmi neoblíbené práce na zahradě stalo obrovské dobrodružství. Chtěla jsem také nalézt bronzový poklad nebo alespoň opracovaný pazourek. Když se mi mezi prsty zaleskl kousek pyritu, ach...dodnes si pamatuji jak se mi radostí zamotala hlava. Nechtěla jsem věřit tomu, že to není zlato.
Tím sice skončil můj archeologický průzkum, ale láska k historii zůstala.
Asi takto. Zdeněk Burian by dozajista žádný podřadný brak neilustroval. ;) Přečetl jsem v dětství všechny štorchovky. Každá z nich mne nějak oslovila, ale pouze Bronzový poklad mi skutečně přirostl k srdci, aniž vlastně tuším proč.
Každá doba, i ta Bronzová, má své příběhy. Ten od Velké řeky si pamatuji od dětství, kdy jsem četl o Skrčkovi, kterému osud nadělil méně, nežli ostatním. Příběh mrzáčka, který přišel o matku, mě zase dostal. Doporučuji pro opakované čtení i v dospělosti.
Krátká knížka z doby bronzové na břehu Vltavy, pardon Veliké řeky. Skrček z rodu Medvědů je mrzáček od narození, přišel o matku, macecha ho nemá ráda, děti jím pohrdají, žije jen pro svého otce Číhavého Medvěda, který je ale jednoho dne zabit a tím se mění celý Skrčkův život.
Skrček se rozhodne odejít z osady, očistit otcovo jméno z obvinění z loupežné vraždy a najít velkého šamana, který ho kouzlem zbaví tělesného postižení.
Knížku jsem četl několikrát ve svém dětství, teď jsem se k ní po více jak třiceti letech vrátil a chytla mě zase natolik, že jsem ji neodložil, dokud jsem ji nepřečetl i když to znamenalo ponocovat skoro do dvou do rána.
Po roce jsem se ke knizce vratila a celou ji precetla. Za me nejslabsi knizka spisovatele.
Tak som si na nemladé kolená zopakoval túto štorchovinku. Krásny archaický jazyk - výraz "junácky náčelník" ma vždy dostane. Popisy prírody á la oči detsky dokorán, ktoré sú lyrické a hravé zároveň. Vtiahnutie do danej doby po pár riadkoch prvej strany. No a trošku naivný dej. To tam všetko je. Proste, starý dobrý pán Štorch.
Zachytil som tu skuhranie na dejovú odbočku v poslednej tretine. Jedna postava rozpráva o svojich zážitkoch mimo "naše" územie. Mňa táto časť veľmi potešila. Otvorila dvere nečakanej epike. Pán spisovateľ na 30tich stranách opísal príbeh, z ktorého by dnes iní veľkí páni spisovatelia vyťažili jeden kvalitný román, menší páni aj trilógiu a ešte menší páni ságu na celý život. Z môjho pohľadu famózne a veľkolepé osvieženie. Ako sa hovorí medzi nami murármi: Edo, ten to vedel! ;))
Skrčkovi z rodu Medvědů nebylo přáno osudem, malá postava, tělesné postižení a do toho obvinění otce z vraždy, kdy hlavně na Skrčka dopadá hanba a on, aby dokázal nevinnu svého otce, vyrazí očistit jeho jméno a kdo ví, třeba po cestě najde i bronzový poklad. Eduard Štorch dokázal vždy krásně popsat život pravěkých lidí, jejich věčný boj o holý život a i tehdejší krásnou divokou přírodu. V knize najdete překrásné ilustrace Zdeňka Buriana.
Skoro všechny Štorchovi knihy jsem jako dítě přečetla a tuto jsem měla nejraději. A musím říci , že se za těch moc moc let nic nezměnilo. Štorchovy knihy prostě mohu číst v jakémkoliv věku a vždy mne budou bavit.
Nejslabsi knizka Eduarda Storcha. Nedocetla jsem, po ctvrt knize jsem ji odlozila. Nebavila me vubec.
Jedna z nejznámějších od Štorcha, ale všechny kousky od něj jsou kvalitka. Netřeba komentářit, třeba to přečíst. 5starsu.
Moc hezká kniha o lidech z doby bronzové. Hodně staré vydání, ale pro mně má velkou cenu, hlavně citovou.
Rodiče mi vždy tvrdili, že do některých knih musí člověk dorůst. Mám takový dojem, že Štorchovy příběhy k takovým knihám patří. Bronzový poklad jsem zkoušela číst před několika lety, ale nedokázala jsem se prokousat snad ani první kapitolou. Když jsem knihu dnes vytahovala z knihovny, měla jsem z ní obavy, bála jsem se, že zase skončí v kolonce "nedočteno". Nestalo se tak.
Příběh malého Skrčka jsem jako kluk četl mockrát. A vždycky jsem jeho smrt obrečel. Byla to moje první kniha z řady děl Eduarda Štorcha, které mám rád dodnes.
I když Bronzový poklad možná nedosahuje oblíbenosti jiných, známějších knih pana Štorcha, přesto jsem si jej přečetl s chutí a trpkého osudu nebohého Skrčka upřímně litoval. Ale taková byla tehdy, před bezmála třemi tisíci lety, v našich končinách doba. Z vysmívaného a později nenáviděného kluka se stal těsně před smrtí hrdina a zachránce svého rodu. Pro dětského čtenáře určitě skvělá kniha pro vytvoření představy o tehdejším životě našich předků.
Ke knize jsem se dostala az vdospelosti, predcitala jsem ji detem. Synove se vzdy zlobili, ze koncim v nejnapinavejsim, jejich fantazie patrne jela na plne obratky, a to je ostatne dobre. Jen jsme byli smutni z toho, jak skoncil hlavni hrdina, ale i to k zivotu patri. Chvilemi mi prislo vypraveni lehce zdlouhave, ale jako diteti by mi to neprislo. Jeste jsem nasla v knihovne Minehavu od stejneho autora, tak se pustime i do ni.
Moje první kniha od tohoto autora. Příběh je pěkný, ale nijak zvlášť mě neuchvátil... Čekala jsem asi trochu víc. Četla jsem, že patří ke slabším dílům autora, takže možná jinému příběhu od něj dám v budoucnu ještě šanci, uvidíme.
Štítky knihy
pravěk Zdeněk Burian, 1905-1981 doba bronzová dobrodružství
Autorovy další knížky
| 1976 |  Volání rodu |
| 1962 | Lovci mamutů |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Pěkně napsaná dobrodružná kniha Eduarda Štorcha. Jen bych ji v povinné školní četbě zařadila až na druhý stupeň základní školy. Na prvním stupni pro mě byla příliš komplikovaná a nechápala jsem občas jazyk.