Brouk Řehořík
Vladimir Tumanov
Kniha Brouk Řehořík je parodií na známou povídku Franze Kafky Proměna a objevují se v ní narážky na slavné osobnosti světové psychoanalýzy, což sice ocení spíše případní dospělí čtenáři, ale děti se bez ohledu na to budou u téhle knihy bavit přímo královsky. Malý Řehořík Švábík se jednoho rána probudí a zjistí, že se proměnil v brouka. Na rozdíl od Řehoře Samsy z Kafkovy povídky ho tahle proměna nijak nesouží, naopak okamžitě dostane bezpočet nápadů, jak své mrňavosti využít a ještě si přitom užít spoustu legrace. Ve vymýšlení kanadských žertíků mu vydatně pomáhají kamarádi – dvojčata Jenda a Čenda. Nejde jim ale jen o zábavu, kamarádi také chtějí pomoci Řehoříkovu tátovi získat licenci na provozování obchodu s vysavači, kterou mu zkorumpovaná městská rada nechce bez úplatku vydat. Brouk Řehořík proto nepozorovaně vnikne do zasedací místnosti rady. To, co tam vyslechne, je však ještě mnohem strašlivější než úplatkářství. Nepoctiví radní totiž zrovna probírají, jak vyhrát blížící se volby. Řehořík a dvojčata pochopí, že oni jediní můžou podlý plán radních zhatit. A nebyli by to tihle šprýmaři, kdyby si pro každého člena rady nevymysleli zcela originální způsob, jak jej zesměšnit a jeho nepoctivost odhalit před veřejností...... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
přátelství kanadská literatura Franz Kafka, 1883-1924 dětský hrdina proměna, přeměna
Pročítám zdejší komentáře k Proměně, protože jsem nevěděla, jak začít, a “absurdní“, “zvláštní“, “ošklivý“ je docela frekventované označení. Nicméně, to slovo, které jsem v nich podvědomě hledala, a od kterého se teď v psaní odrazím, je “bezmocnost“. Bezmocnost, kterou myslíte, že bude hlavní hrdina po proměně v brouka cítit, a kterou byste cítili asi i vy sami, kdybyste se v něj někdy proměnili…
Tento příběh je však jiný. Řehořík je jiný. Je mladej, zvídavej, neposednej, má v sobě dostatek optimismu, naivity a chuti do života, a tak i svou proměnu bere jako důvod k oslavě. ,,No ať jsou ze mě grilovaný spoďáry!“, zajásá, a už přemýšlí, kam se prolítne. (…) Zde je nutno říct, že mu jako broukovi autor přilepšil – nechává ho mluvit lidskou řečí, umožní mu, aby se volně pohyboval, a oproti Kafkovi ho nenechá vyrůst do obřích rozměrů.
Zkrátka: zkuste jí, mě se líbila :-) a víc než jako dobrodružství o záchraně města Opitzova vnímám tuhle knihu jako popíchnutí - když to okolnosti vyžadují, neboj se jednat a riskovat; svým přístupem nakazíš ostatní; a pak i oni v sobě najdou moc se proměnit.
-------------------
DVA CITÁTY:
,,(…) Podívej se, šváb nešváb, pořád je to náš Řehořík,“ prohlásila Cecílie Švábíková. ,,Přece ho kvůli tomu nepřestaneme mít rádi, ne?“ - str. 16
,,Takže teď, když jste se všichni k situaci vyjádřili“, vzal si slovo Řehořík, ,,tak mi dovolte, abych k tomu taky něco řekl. Já myslím, že všechno, co se v životě stane, má svůj důvod. Třeba je tohle moje šance, abych vám všem, a hlavně tatínkovi, konečně dokázal, že nejsem jenom nějaký obyčejný brouk, ale talentovaný tvor, předurčený ke slavným a udatným skutkům! A až uvidíte, co dokážu, možná si u Vás přece jenom vysloužím trochu uznání. Na oběd budu zpátky.“ – str. 17