Bruno, anebo, Dobrodružství německého chlapce v české vesnici
Marie Majerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/53921/bmid_bruno-anebo-dobrodruzstvi-nemeckeho-BlI-53921.jpg
4
61
61
Za jeden rok svého života zažil chlapec Bruno mnohé ostré konflikty s dětmi i dospělými, než si posléze získal srdce všech obyvatel vesnice. Celý příběh je stále živým vyznáním proletářského internacionalismu.
Přidat komentář
Výměnné studijní pobyty už v té době?
Jak je důležité mít dobrého učitele.
Syna to moc nebavilo, já jsem si v tom hledala i přidanou hodnotu .
Já jsem tuto knihu četla jako holka ráda a nedávno se k ní vrátila a přečetla znovu.
Na tuhle knihu narazím vždy při "výročním" úklidu části naší knihovny vnoučaty nazývané "pravěk" . Zatímco mé děti ji přečetly celkem bez komentářů , vnoučata mi bez výjimky po přečtení doporučila zastrčit v knihovně někam hodně dozadu nebo vyřadit, jelikož tohle už se dnes nečte. Když si ale uvědomím, kolik desetiletí uběhlo od doby, kdy jsem tuhle knížku poprvé četl (a dokonce rád, ačkoliv to byla povinná školní četba), tak už jen z nostalgie jí do knihovny zase vrátím.
Příběh jsem četla v rámci předmětu ve škole a jsem ráda, že jsem měla možnost ji přečíst. Sama bych se k ní nedostala a docela pěkně se četla.
Na knížku jsem si vzpomněla, když si ji přidala do přečtených Atanone. Měla jsem ji doma, ale nepatřila mezi mé TOP, proto jsem ji taky nečetla pořád dokola.
Pamatuji se, že kniha se mi líbila, neměla moc stran, tak jsem ji přečetla za jedno odpoledne. Nemohla jsem pochopit,proč se děti vyměňovaly a doufala jsem, že to v naší škole nikoho nenapadne, že by nás vyměnili.
Povinná četba ve čtvrté třídě ZŠ. Četli jsme ji ve škole v hodinách čtení. Kdo ji neměl, tomu byla půjčena, aby v každé lavici byl alespoň jeden výtisk. Četlo se nahlas a po odstavcích jsme se střídali. Dopadlo to tak, že se naše soudružka učitelka na nás nazlobila, protože hodně žáků četlo velmi špatně. V další hodině přinesla do vyučování magnetofon a naše čtení nahrávala s tím, že to bude pouštět na rodičovském sdružení, aby rodiče slyšeli, jak špatně čteme. Jinak příběh německého chlapce v české vesnické rodině, byl poutavě vylíčen. Přečetl jsem si knížku už předem v klidu doma a velmi se mně líbila.
Kdyby nebylo té komunistické třídní propagandy, byla by povídka určitě na čtyři hvězdičky. Je jisté, že M. Majerová psát uměla a chudé dětství se všemi jeho radostmi i žaly sama prožila, a tak ho vylíčila živě a bezprostředně. Zajímavý je také antagonismus Čechů a Němců, ať už na české vesnici nebo v oblasti s převládajícím německým obyvatelstvem - v Ústí nad Labem.
Příjemne čtení o životě na vesnici, o pocitech a chování německého chlapce rok žijícího v rodině, kde zprvu nikomu nerozumí jediné slovo. Líbilo se mi, jak sourozenci Soukupovi stali při sobě, jak dovedli mít radost i z nepatrných drobnosti a jak snadno a srdečně přijali "cizince" mezi sebe. V té době bych žít nechtěla, ale bylo pěkné číst o rodině, která k sobě měla tolik blízko. A jako vsude a v každé dobe, i v této knížce najdeme děti zlomyslné, které mají radost z toho ublížit těm, kteří trochu vybočují z řady.
Kniha vypráví o německém chlapci Brunovi, který rok bydlel v české rodině. Česká rodina zase výměnou poslala svého nejstaršího syna do Německa, k Brunovým rodičům, aby se naučil dobře německy.
Bruno zpočátku vůbec nemluvil, stranil se dětí, mračil se a zůstával o samotě. Později ale zachránil život topícímu se chlapci, který mu neudělal nikdy nic dobrého, postupem času nachází kamarády a stává se oblíbeným i ve vesnici.
Tato knížka byla zvláštní. První mě vůbec nebavila, ale na konci mě neuvěřitelně chytla. Zatím nejlepší povinná četba jakou jsem četla.
O knize nám na ZŠ přišla povyprávět knihovnice. Německému chlapci se podle tohoto příběhu v české rodině moc líbilo.
Autorovy další knížky
| 1984 |  Robinsonka |
| 1977 | Havířská balada |
| 1958 | Panenství |
| 1951 | Siréna |
| 1975 | Nespokojený králíček |
Že jsem tuhle knížku kdysi dávno četla, mi připomněl komentář některého hodnotitele tady v DB. Je jen brožovaná, ale má krásný přebal. Moc se mi líbila. Vztahy mezi Čechy a Němci, i mezi dětmi. Jak se musí cítit dítě v cizí, a ještě cizojazyčné, rodině? Optimistický konec.