Bubáci aneb Malý přírodopis duchů, přízraků a strašidel
Radovan Krátký
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489229/bmid_bubaci-aneb-maly-prirodopis-duchu-p-Mml-489229.png
5
44
44
V lehce rozpustilém duchu nám autor přivádí před oči strašidla, přízraky a další roztodivná stvoření, která se zrodila v lidské fantazii. Kromě těch známějších, jako jsou Bazilišek, Bezhlavý jezdec, Diblík, Hejkal, Ježibaba, Klekánice či Meluzína, tu najdeme i Nemodlenku, Zimnici, Škrabinožku a Rýbrcoula.
Přidat komentář
A máme ji tady! Dnes jsem ji spatřila v knihovně. Nové vydání knihy Bubáci. Pamatuji si ji z raného dětství. Tenkrát mi ji maminka vypůjčila také z knihovny. Jakmile jsem ji dnes otevřela, ihned jsem si vzpomněla, jak jsem se těch obrázků bála. Nádherná vzpomínka.
Jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství. Moje děti ji milovaly natolik, že si většinu bubáků překreslily ještě v hluboko předškolním věku.
Hledala jsem vnučce něco ke čtení. Ze zadní řady v knihovně se na mne usmáli Bubáci. A tak sedím a čtu. Všechna práce stojí. A já jsem zase malou holkou, která se pod peřinou tak ráda bojí těch strašidel. Je to moc milé vzpomínání.
Že je poplatná své době? Už jste viděli nějakou knihu ze šedesátých let minulého století, která by nebyla? Nebo která by uznávala náboženství? A myslíte, že to nějaké dítě zajímá. Mne v dětství teda ne. Já si četbu Bubáků užívala s radostí. I dnes se moc bavím. Ještě nemám dočteno, ale zítra už mít budu.
Tak určitě jsem se při čtení dobře bavila. Všichni bubáci jsou zajímaví a barvitě popsaní.
Ačkoliv jsem člověk, který nemá rád, když se začalo po druhé světové válce zasahovat do ústní slovesnosti lidové s humorem a nadlehčeností, u knih Radovana Krátkého mi to nikterak nevadilo, jelikož například jeho kniha „Jihočeské pověsti“ se svým osobitým humorem a autorovým „jazykem“ ponechala pověstem i tak své důležité kouzlo, neboť humor jeho do pověstí nezasahuje ale spíše je nekonfliktně doprovází a to tak, že se člověk rád zasměje. Samozřejmě jiné „humoristické“ zasahování do slovesnosti lidové jakožto do našich drahých tradic bylo u jiných autorů ku veliké škodě, neboť se vytrácel důležitý smysl bájesloví a lidové poezie. Některé ty pověsti a zkazky samy o sobě skýtají mnoho lidového humoru. Stačí ho jen vidět. Kniha „Bubáci“ dovede vskutku už od úvodu kouzlit úsměv na rtech samotného čtenáře. V knize jsou výtažky krajinných bájí a pověstí. Do těch však autorův humor zasahuje mnohem více. Zejména tam, kde se jedná o téma náboženství. Což je mnohdy ku škodě, dle mého názoru. Pověsti jsou autorem převyprávěné ve smyslu této knihy. Tudíž hledat lidovost v této knize nelze. Autor si ovšem nebere servítky a já jsem se i tak zasmál, jelikož mám humor rád. Některá strašidla v knize jsou autorská, nikoliv z lidové slovenosti, ač si berou z lidových motivů a bájných bytostí inspiraci. Jsou spíše z obrazotvornosti autora, pokud jsem knihu dobře pochopil. Většina těch bájných bytostí je z naší slovesnosti lidové, jakožto jednotlivé pověsti. Humor kouzlí úsměv na rtech už od samotného úvodu. Pro děti je tato knížka více než výborná. Tyto ilustrace děti vnímají jako strašidelné, z mnohých je zamrazí ale přece v sobě ty hezké obrázky Miloslava Váši nesou osobitý až veselý důvtip pro tuto knihu. Kniha jako taková je spíše pro zasmání, nikoliv pro hledání hlubšího smyslu ústní slovesnosti lidové a našich tradic. Nevylučuje se ovšem to, že malé dítě, díky těmto knihám, počne jevit hlubší zájem o lidovou poezii jako takovou.
Přátelé kniholmolci, tak z této knihy si hlavně pamatuju kresby strašidel. Dneska jsem byl v domě knihy a hle Bubáci v regálu. Tak jsem si tak v ní listoval a říkám si:strašidla jsou i dneska strašidelná. Jestli ji koupím synovi? No asi ano. V televizi jsou horší. Tak se nebojte a příště na napsanou.
Nápad to byl více než dobrý a ilustrace se také moc povedly, ale vaz této knížce - alespoň pro mě - zlomila stylistická nevyváženost a častá a místy až agresivní poplatnost době vzniku. Číst dětem z ní nebudu.
Jako malá jsem si ji nosila z knihovny hodně pravidelně- taky bylo co číst a na co se dívat! Tak nádherné ilustrace a grafickou úpravu už dnes tak často nevidíme...
Vtipným a vynalézavým jazykem zpodobněná a - bohužel v duchu tehdejší ideologie shozená a zesměšněná strašidla všeho druhu... po X letech jsem si dala tu práci a propátrala antikvariáty. Děti mi ten skvost neustále rvou z ruky :-)
Z absolutního hodnocení odebírám 5% za snad už i z tehdejšího pohledu trapnou protináboženskou propagandu. A to jsem nevěřící!
Konečně zase vyšla! Musím říct, že po těch letech, co jsem jí četla, neztratila vůbec nic na své originalitě, nádheře a poutavosti.
Vždycky, když jsem přijela k tetě na vesnici, běžela jsem pro Bubáky do knihovny a zhltla je naráz. Pak jsem k tetě jezdit přestala a (i za vydatné pomoci mého muže) obrážela knihkupectví a antikvariáty, abych tenhle skvost našla. Marně. Pak jsem zjistila, že bude druhé vydání, které se však stále posouvalo. Ale nakonec jsem se dočkala. Kniha má nádherné původní ilustrace, je milá, krásně si hraje a s jazykem a slovíčky a dokonce bych řekla, že teď v dospělosti jí oceňuji ještě o něco víc, než coby dítko školou povinné. Jediný rozdíl s původní verzí je v tom, že u prvního vydání byla záložka a na ní napsáno: Kdo záložku ukradne, tomu ruka upadne. Ale jinak je to dokonalá kniha, prostě krása :)
Dávám za pět, protože kniha je jako encyklopedie jedinečná jak rozsahem, tak popisností - ale ty ilustrace :-), jak já se některých obrázků jako dítě bál! Myslím, že jsou nepřekonatelné a nahánějí hrůzu dodnes.
kniha která se líbí všem generacím stálo by za to ji vytisknout znovu strašidla jsou pořád aktuální nejvíc se mi líbí ilustrace je až fascinující a podoba strašidla se tak vryje do paměti,že už si strašidlo nedokážete představit v jiné podobě já mám ráda Diblíka a Divokého jezdce
Autorovy další knížky
| 2015 |  Bubáci aneb Malý přírodopis duchů, přízraků a strašidel |
| 1968 | Galantní poezie |
| 1996 | Jihočeské pověsti |
| 1970 |  Dobrodruzi pěti moří |
| 1964 |  Tajuplnosti, mámidla a kejkle |
Tuhle skvělou knížku jsem "adoptovala" jen co jsem se naučila číst. Tvrdošíjně jsem si ji odnášela z knihovny měsíc co měsíc, navzdory tomu, že jsem se dívala tak trošku stranou, když jsem dolistovala ke kostlivci - ještě jsem si nebyla tak docela jistá, jak to s těmi strašidly a duchy vlastně je....