Bubáci pro všední den
Pavel Buksa
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172811/bubaci-pro-vsedni-den-0ef-172811.jpg
4
138
138
Zápletky všech sedmi povídek jsou založeny na podivuhodných setkáních lidí s bájnými a pohádkovými bytostmi a jevy, jež zkomplikují jejich dosud obyčejný život a naruší jeho stereotyp. Plachý účetní dostane od stařečka kouzelný prsten, který mu umožní proměňovat se v medvěda (Silná osobnost). Správce hradu Šaratice potká v křížové chodbě Bílou paní a ohlásí to ministerstvu kultury, které vyšle k prozkoumání jevu odbornou komisi (Jak Pupenec k štěstí přišel). Žurnalista se dostane do potíží, když mu někdo hodí oknem do pokoje mrtvé zvíře, které nejen mluví, ale navíc myslí tak neúprosně logicky, že jeho odpovědi působí někdy jako politická provokace (Mrtvá kočka). Jiný redaktor se při reportážní návštěvě kanálů pod městem setká ve starém sklepení s pidimužíkem a ten mu nabídne své služby – zabíjet paličkou lidi, na něž mu ukáže (Kokeš). Dvěma důstojníkům se na chodbě kasáren zjeví duch vojáka, který se tam oběsil před sto lety, a oni se děsí povinnosti hlásit případ nahoru (Mimořádná událost). Plivník chce pomoci zbohatnout svému pánovi, jenž si ho v opilosti „vyseděl“, a pracuje pro něho tak, že daleko překonává všechny normy; tím vzbudí nevoli spoludělníků a vytvoří podniku neřešitelné administrativní a právní obtíže (Plivník dlaždiče Housky). Konečně strašidýlko Vikýřník, žijící na půdách a střechách, pomůže podporučíku Bezpečnosti, potěšeno jeho přátelstvím, dopadnout půdního zloděje a slíbí mu pomoc i v dalších případech, je však otřeseno, když z jeho rozhovoru s manželkou pozná, že jím má být jen využito v zájmu kariéry a potom odkopnuto (Balada o Vikýřníkovi). Vyústění povídek a jejich hlubší smysl vyplývá z toho, jak se jednotliví lidé, případně i bubáci s nečekanou situací vyrovnávají; člověk zpravidla v tomto vztahu neobstojí. Schopnost proměnit se v medvěda a budit v lidech úděs změní mentalitu ušlápnutého úředníčka natolik, že se začne cítit mimořádnou bytostí, rozhodne se jít za svým zájmem cestou silných – a pokusí se o loupež ve spořitelně. V záležitosti Bílé paní odborník z komise u přednosty na ministerstvu nakonec zapře, že zjevení spatřil, ač předtím důkladně popsal a historicky zařadil jeho oblečení, a navrhne suspendování nešťastného správce, který trvá na tom, co viděl. Důstojníci se rozhodnou dělat, že duch není a nikdo ho neviděl; a kdo by jej uviděl, bude potrestán pro šíření poplašných zvěstí a rozvracení morálky. Atp. Nejsvéráznější řešení přináší Balada o Vikýřníkovi: zhrzené strašidýlko vyškolené předtím příslušníkem Bezpečnosti v zásadách lidské morálky si vzpomene na jeho slova, že špatné je nedodržet slib nebo využít pro sebe práce někoho jiného a že všichni mají bojovat, aby se takový způsob života nikomu nedařil; a protože takto špatně se zachoval jeho falešný přítel, pokládá za svou mravní povinnost zmařit příslušníkovo prospěchářství: začne samo krást na půdách. Michalovy povídky představovaly závažný impuls ve vývoji české satiry přelomu 50. a 60. let; povznesly ji svým básnickým viděním, obrazotvornou silou, vtipem a jízlivou ironií i pronikavostí svého soudu o světě. Jejich vůdčím motivem je nedůvěra k strnulým konvenčním a dogmatickým představám o skutečnosti a k myšlenkovým schématům. Smyslem zjevování bubáků na scéně střízlivého všedního dne bylo prověřit jednotlivé typy lidí, uvést ve zmatek jejich sebeuspokojené a zjednodušené myšlení, vnímání skutečnosti přes citáty z tzv. klasiků marxismu-leninismu nebo přes služební předpisy; předmětem výsměchu je především omezenost byrokraticko-dogmatických představ o skutečnosti. Autor nepominul ani jiné lidské nectnosti jako závist, hamižnost, kořistnictví nebo zbabělost, proradnost, přetvářku, podlézavost, ochotnou přizpůsobivost. K tomuto cíli obrátil tradiční metodu lidových pohádek naruby: zatímco v nich hrdina nejčastěji přichází z lidského světa do kouzelných končin, zde naopak pohádkové bytosti vstupují do lidské reality, z níž se ovšem po morální a citové stránce i způsobem myšlení vymykají. V několika případech je řešení konfliktů shodné s pohádkovými principy: zlo je potrestáno (v povídce Silná osobnost účetní ztratí možnost proměnit se zpět v člověka a skončí v kleci zoologické zahrady) a poctivost, čestnost odměněna (správce Pupenec je přeložen, ale na lepší hrad), leckdy však je myšlenkové jádro příběhů mnohoznačné (zvl. Kokeš). Michal pracuje s nadsázkou až ztřeštěnou, kterou přivádí na samu hranici únosnosti. Přitom se mu podařilo spojit poetičnost s čapkovskou civilností a haškovským plebejstvím v textech mile rozverných a současně dravě kousavých. Epické vyprávění svérázně obohacuje také spousta detailních postřehů charakterizujících lidi i dobu (např. "...Pupenec míří ve svátečním odění k nádraží, vyzdoben odznaky masových organizací," - "Hlavní inženýr byl svého řemesla cukrář"), shazování typických frází (na otázku, jaký má poměr k současnému zřízení, mrtvá kočka odpoví, že nemá zájem o nic, ani o současné zřízení, protože nepotřebuje k své existenci potravy) i aforistické výroky ("Všichni se sice divili, ale nikdo se nedivil přespříliš. Kdo se moc diví, prozrazuje, jak je nezkušený"). Exilové vydání.... celý text
Přidat komentář
Nejde o žádný ukrutný humor, spíše o takové čapkovské pohodové čtení. Určitě ale doporučuji. V éře všemožných 'thrillerů o mrtvých dívkách' a podobných dramatech úplný balzám na duši.
Příjemná a pohodová jednohubka. Jsem rád, že se mi podařilo sehnat velmi zachovalý exemplář prvního vydání.
Kraticka knizka plna lepsich a mene zajimavych pribehu o strasidlech. U plivnika jsem se od srdce zasmal a i dalsi povidky byly zdarile. Nicmene doba je jiz jina a tak nektere z povidek zustavaji jiz nastesti v minulosti
Před pár lety jsem ještě měl ve své knihovně vydání z roku 1962 a poměrně často jsem si opakovaně nějakou tu povídku dal , většinou po dnech, ve kterých všechno šlo tak nějak šejdrem. Pak ta kniha dostala dostala"nožičky" (dodnes nevím díky komu) a tak jsem byl rád, že jsem nedávno objevil jiné vydání v mém oblíbeném antikvariátu a v mé knihovně už zase nechybí. Podstatná část povídek se totiž dá číst po čase znovu a znovu s tím, že při troše hledání by se někteří z těch bubáků dali objevit i v dnešní době.
Odlehčené povídky, které s elegantním vtipem podprahově znázorňují socialismus jako paradoxní vesmír, v němž strašidla, plivníci nebo vraždící permoníci působí vlastně docela přirozeně a naopak „nenormálně“ vypadá okolní svět a ideologie, která jej ovládá. Ze všeho nejnebezpečnější pak je mrtvá kočka, která nemá ideologickou záklopku a s logickou přísností říká vše, tak jak to je. „Kdyby se lidé báli říct, co vidí, tak by to všechno nemělo žádnou cenu,“ vystihuje to nešťastný kastelán Pupenec v povídce Bílá paní (mimochodem geniálně zfilmované Zdeňkem Podskalským v roce 1965). Padá na mě smutek, že takto zajímavý spisovatel toho stihl napsat jen tak málo, než jej komunisté vyštvali ze země a on ve švýcarském exilu podlehl ztrátě identity. Neměl pro koho psát, a proto nepsal, utápěl se v alkoholu a v jednapadesáti si vzal život. Autora ve své době slavné knihy o bubácích tak nakonec přemohli „bubáci“ jeho vlastní duše…
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Obdivuji autorovu inteligenci i jeho smysl pro humor
Bubáci mě zatím - k mé vlastní škodě - z neznámého důvodu míjeli. Teprve letošní výzva mě přiměla pátrat po knize, v níž se vyskytují nadpřirozené bytosti a přitom nejde zrovna o pohádku nebo nějakou duchařinu, kterou moc nemusím...
Naštěstí jsem se i díky zdejším spřáteleným uživatelům dostala k Bubákům pro všední den a ani vteřinu nelituji. Nejenže jsem se příjemně pobavila, ale také jsem se s určitou ironickou nostalgií vrátila do dávno zmizelé socialistické reality. Nejvíce v Plivníkovi dlaždiče Housky:
Plivník (kuře) dlaždiče Housky byl velmi nebezpečný element, s nímž si kvůli jeho nadnormativní pracovitostí nevědělo rady nejen národní hospodářství, ale ani samotný dlaždič Houska:
"...Zaměstnanci (kterým plivník kazil normy) se odebrali do nálevny, aby se poradili. Plivník tou dobou neustále pracoval a zvýšil Houskův denní výdělek na 367 korun 80 haléřů... Vyslali deputaci na ředitelství podniku, aby si na Housku stěžovala u velitele dlaždičů. Když se velitel dlaždičů doslechl o pracovitém kuřeti, domníval se býti oběti blbého vtipu a deputaci vyhnal. Po delším bloudění a postávání na chodbách nalezla deputace vedoucího oddělení práce a mezd a požádala kategoricky o přezkoumání Houskova výdělku. Když byla zjištěna cifra, vedoucí oddělení obrátil oči v sloup. Pak se vydal se svými zástupci, normovači, úkoláři a měřiči na pracoviště dlaždiče Housky. Housku i plivníka zastihli v plné práci, neboť si plivník umínil dosáhnout toho dne výdělku čtyř set korun. Vedoucí oddělení platů a mezd, když překonal počáteční zděšení, upozornil Housku, že mu bude snížena platová třída, protože koná pouze pomocnou práci přidavače, zatímco odbornou dlaždičskou práci koná kuře, které k tomu ostatně není plně kvalifikováno. Houska...odvětil, že v tom případě musí být práce proplacena plivníkovi, jehož je on odpovědným dozorcem...
Bohužel, kuře nemohlo být přijato do stavu zaměstnanců, neboť normy pro práci kuřat nebyly dosud stanoveny. Podle právního poradce by měl být plivník vykoupen od Housky, pokládán za mechanizační prostředek a předán strojnímu oddělení jako stavební stroj..."
Ovšem to plivník sám odmítl, protože ho podnik (na rozdíl od Housky) přece nevyseděl! Celé vedení podniku si lámalo hlavu, jak s agilním plivníkem naložit - nebyl on nakonec zaměstnancem soukromého sektoru? To by Houskovi tehdy skutečně neprošlo! S podivným kuřetem nepomohl ani kocour, který zděšeně prchl, a nakonec se nejen Houska, ale i národní hospodářství zachránilo pouhým zaříkáním "Fuj, fuj, nechci tě!"
A tak nějak to tehdy bylo...
Doporučuji.
Jako dítě jsem četla opakovaně stále to samé (a přesně to samé očekávala :)). Pak jsem se léta ke knihám nevracela. Až celkem nedávno mi došlo, že opakované čtení často umožní číst napodruhé trochu "jinou" knihu a znásobit užitek z ní. Ztráta času to většinou nebývá. Ostatně, při smršťovitém přívalu vydávaných titulů ztratíme určitě víc času "knihokopectvím", ve snaze vykutat z toho chytlavě lákavého množství tu pravou knížku přesně pro nás; tu, která nás pobaví, poučí, ideálně povznese :). A býváme často zklamaní až otrávení, a navíc (abychom úplně nezmarnili vložené úsilí) klopotně dočíítáme...
K "Bubákům pro všední den" jsem se vrátila ráda. Zvědavá, po těch letech. Pamatovala jsem si, že to bylo vtipné. Ale bylo tam zároveň cosi...
Povídky jsem si vybavila všechny (i když orientační obsah bych dala dohromady možná u Bílé paní, Kokeše a Plivníka). Co se v nich ovšem DÁLO, to je úplně jiná.
Užila jsem si to. Kontrasty, absurditu, ostrovtip. Nejen to "o čem", i to mistrovské a originální "jak". Hodně jsem se smála. Ale bylo tam ono už zmíněné "cosi", přes které se to veselí cedilo občas dost těžko...
Skvělé.
Krásná lidová moudra. Michal podrobuje člověka konfrontaci s cizím, neznámým, nepochopitelným... tady zhola fantastickým. Ale vlastně je to totéž. Jde totiž o postoj a reakci člověka na jevy nezaškatulkované, neevidované, neznámé, a tudíž potenciálně nebezpečné. A nutno přiznat, že jej nechává propadnout na celé čáře. Ovšem doba komunistické parodie na život charakter člověka notně pokřivila. Neveselý obraz Čecha v totalitním područí komunistů. Příběhy skutečně úsměvné, laskavé, ale taky tak trochu smutné. Občas ale vážně povedená taškařice.
"Duchovní je člověk," pravila kočka, "který se živí tím, že se snaží jiné přesvědčit, aby uvěřili v něco, čemu sami od sebe uvěřit nemohou. Částí této víry je poskytování obživy duchovnímu."
Pupence mám nejradši ale celá knížka je skvělá.Originální a příšerně vtipná.A zvláštní.Moc příjemné čtení.
Výborný humor založený na kontrastu nadpřirozena v podobě "existujících" bytostí (duch, plivník) či bytostí opravdu originálních (pro mě je nejzajímavější mrtvá kočka, hovořící o sobě v 2. osobě a pronášející trefné repliky) a schématu, které si s nimi nedokáže poradit. Nedokáže to schéma ideologické, církevní ani vědecké, natož schéma v naší hlavě - bez ohledu na režim, vzdělání či víru. A s čím si nevíme rady, šup s tím k řehtačce, která neřehtá!
Bezvadná knížka.
Tuhle knihu nelze, než doporučit. Nejrůznější bubáci jsou naprosto kouzelní sami o sobě, ale teprve jejich střet s lidmi vytváří ty nejfantastičtější okamžiky, které poodhalují lidskou zabedněnost v té její nejnevinnější podobě. Je to trochu kocourkov, trochu brouk-pytlíkovství, z největší části jde však o něco tak osobitého, že je velká škoda, jak je tahle knížka přehlížena například u seznamů povinné četby. Má to svůj lehký humor i satirickou rovinu, je to pohádkové i přemýšlivé, hlavně to ale nastavuje zrcadlo lidství, které je možná značně pokřivené, přesto však ukazuje podobu v mnohém pravdivější.
Moc dobré. Ono celé Michalovo, respektive Buksovo dílo je nečekaně silné: vynalézavé, velice plné! Nebál bych se vůbec říct -- geniální.
Štítky knihy
humoristické povídky rozhlasové zpracování české povídky satirické povídky
Část díla
- Balada o Vikýřníkovi 1961
- Jak Pupenec ke štěstí přišel 1961
- Kokeš 1961
- Mimořádná událost 1961
- Mrtvá kočka 1961
Autorovy další knížky
| 1962 |  Bubáci pro všední den |
| 1961 |  Krok stranou |
| 1967 | Gypsová dáma |
| 1966 | Čest a sláva |
| 1963 | Hovory s veverkou |
"„Svatý Tadeášku, chraň mě před mámením pekelným,“ bručel prosebně a hned nato řekl něco, o čem lépe nemluvit, protože zpozoroval, že socha není svatý Tadeáš, ale primátor doktor Podlipný."
Pavel Buksa neboli Michal Karel je pre mna objav posledneho obdobia. Nema toho napisane vela, a hned Bubaci ako moja prva jeho kniha ma presvedcili, ze bude stat za to, poobzerat sa aj po dalsich jeho dielach.
Bubaci su utla zbierka siedmych poviedok. Udajne to vsetko spisal za tri mesiace po uspechu jeho detektivky Krok stranou (na ktoru sa uz teraz tesim). Poviedky su to dost ostre, satirizujuce a ironicke k malemu jednoduchemu cloveku tych cias a teda aj k zriadeniu, v ktorom cloviecik bol zaradeny. Zakladnym motivom kazdej poviedky je stretnutie nasinca s niecim nadprirodzenym, a to autorovi umoznilo vzdy rozohrat malu parodiu. Uplne jednoducha schema ale fungujuca dokonale. A je to zabavne citanie. Pokracuje v tradicii majstrov ako Jan Neruda, Jarda Hasek, pricom jeho postavy su rovnako skvele napisane a pribehy su ... proste dost absurdne na to aby ukazali urcite drhnutia a nefunkcnost socialistickeho zriadenia, a este aby to nebolo povazovane za odsudeniahodnu kritiku. No, ako sli casove, aj tak sa to Karlovi vypomstilo a "sudruhovia" jeho tvorbu plnu moralizovania odmenili. Bubaci sa vsak pravom stali medzi citatelmi popularnymi (neviem preco mi kniha doteraz unikala z pozornosti). S podivom som zistil ze napr. film Bila pani ma prave tu korene. Este mi napadlo, ze tieto poviedky by sa kludne snad mohli zaradit aj do zanru urban fantasy :) vdaka nadprirodzenym motivom a pritomnosti rozpravkovych postaviciek. Pripadne rozpravky pre dospelych.
Osobne mam formu poviedok velmi rad. Poviedkove knihy su pre mna take bonboniery vsehochuti, co nemaju kedy zacat nudit. Bum, jeden pribeh, bum dalsi... A ak nieco napriklad nie je zaujimave, nestravi nad tym clovek vela casu. V bubakoch som doslova lutoval ze je tu len sedem kuskov, a strasne rad by som cital dalsie a dalsie podobne veci. Karlov styl, vyrazivo, napady, atmosfera pribehov aj postavy ma skratka bavili.
PS: Ake slovo sme sa dnes naucili? Plivnik. Po slovensky zmok :)