Bubáci pro všední den
Pavel Buksa
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172814/bmid_bubaci-pro-vsedni-den-Pxx-172814.jpg
4
138
138
Soubor kratičkých humorných povídek, jejichž hrdinou je vždy současný člověk, který se ve svém všedním životě nenadále setká s jevem nebo úkazem zcela neobvyklým. Dochází tak k mnoha vtipným situacím, v nichž se i zamyslíme nad odhalenými slabostmi člověka, nad jeho utajovanými zájmy i obavami. Doslov napsal Zdeněk Pochop. 4. vyd.... celý text
Přidat komentář
Nejde o žádný ukrutný humor, spíše o takové čapkovské pohodové čtení. Určitě ale doporučuji. V éře všemožných 'thrillerů o mrtvých dívkách' a podobných dramatech úplný balzám na duši.
Příjemná a pohodová jednohubka. Jsem rád, že se mi podařilo sehnat velmi zachovalý exemplář prvního vydání.
Kraticka knizka plna lepsich a mene zajimavych pribehu o strasidlech. U plivnika jsem se od srdce zasmal a i dalsi povidky byly zdarile. Nicmene doba je jiz jina a tak nektere z povidek zustavaji jiz nastesti v minulosti
Před pár lety jsem ještě měl ve své knihovně vydání z roku 1962 a poměrně často jsem si opakovaně nějakou tu povídku dal , většinou po dnech, ve kterých všechno šlo tak nějak šejdrem. Pak ta kniha dostala dostala"nožičky" (dodnes nevím díky komu) a tak jsem byl rád, že jsem nedávno objevil jiné vydání v mém oblíbeném antikvariátu a v mé knihovně už zase nechybí. Podstatná část povídek se totiž dá číst po čase znovu a znovu s tím, že při troše hledání by se někteří z těch bubáků dali objevit i v dnešní době.
Odlehčené povídky, které s elegantním vtipem podprahově znázorňují socialismus jako paradoxní vesmír, v němž strašidla, plivníci nebo vraždící permoníci působí vlastně docela přirozeně a naopak „nenormálně“ vypadá okolní svět a ideologie, která jej ovládá. Ze všeho nejnebezpečnější pak je mrtvá kočka, která nemá ideologickou záklopku a s logickou přísností říká vše, tak jak to je. „Kdyby se lidé báli říct, co vidí, tak by to všechno nemělo žádnou cenu,“ vystihuje to nešťastný kastelán Pupenec v povídce Bílá paní (mimochodem geniálně zfilmované Zdeňkem Podskalským v roce 1965). Padá na mě smutek, že takto zajímavý spisovatel toho stihl napsat jen tak málo, než jej komunisté vyštvali ze země a on ve švýcarském exilu podlehl ztrátě identity. Neměl pro koho psát, a proto nepsal, utápěl se v alkoholu a v jednapadesáti si vzal život. Autora ve své době slavné knihy o bubácích tak nakonec přemohli „bubáci“ jeho vlastní duše…
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Obdivuji autorovu inteligenci i jeho smysl pro humor
Bubáci mě zatím - k mé vlastní škodě - z neznámého důvodu míjeli. Teprve letošní výzva mě přiměla pátrat po knize, v níž se vyskytují nadpřirozené bytosti a přitom nejde zrovna o pohádku nebo nějakou duchařinu, kterou moc nemusím...
Naštěstí jsem se i díky zdejším spřáteleným uživatelům dostala k Bubákům pro všední den a ani vteřinu nelituji. Nejenže jsem se příjemně pobavila, ale také jsem se s určitou ironickou nostalgií vrátila do dávno zmizelé socialistické reality. Nejvíce v Plivníkovi dlaždiče Housky:
Plivník (kuře) dlaždiče Housky byl velmi nebezpečný element, s nímž si kvůli jeho nadnormativní pracovitostí nevědělo rady nejen národní hospodářství, ale ani samotný dlaždič Houska:
"...Zaměstnanci (kterým plivník kazil normy) se odebrali do nálevny, aby se poradili. Plivník tou dobou neustále pracoval a zvýšil Houskův denní výdělek na 367 korun 80 haléřů... Vyslali deputaci na ředitelství podniku, aby si na Housku stěžovala u velitele dlaždičů. Když se velitel dlaždičů doslechl o pracovitém kuřeti, domníval se býti oběti blbého vtipu a deputaci vyhnal. Po delším bloudění a postávání na chodbách nalezla deputace vedoucího oddělení práce a mezd a požádala kategoricky o přezkoumání Houskova výdělku. Když byla zjištěna cifra, vedoucí oddělení obrátil oči v sloup. Pak se vydal se svými zástupci, normovači, úkoláři a měřiči na pracoviště dlaždiče Housky. Housku i plivníka zastihli v plné práci, neboť si plivník umínil dosáhnout toho dne výdělku čtyř set korun. Vedoucí oddělení platů a mezd, když překonal počáteční zděšení, upozornil Housku, že mu bude snížena platová třída, protože koná pouze pomocnou práci přidavače, zatímco odbornou dlaždičskou práci koná kuře, které k tomu ostatně není plně kvalifikováno. Houska...odvětil, že v tom případě musí být práce proplacena plivníkovi, jehož je on odpovědným dozorcem...
Bohužel, kuře nemohlo být přijato do stavu zaměstnanců, neboť normy pro práci kuřat nebyly dosud stanoveny. Podle právního poradce by měl být plivník vykoupen od Housky, pokládán za mechanizační prostředek a předán strojnímu oddělení jako stavební stroj..."
Ovšem to plivník sám odmítl, protože ho podnik (na rozdíl od Housky) přece nevyseděl! Celé vedení podniku si lámalo hlavu, jak s agilním plivníkem naložit - nebyl on nakonec zaměstnancem soukromého sektoru? To by Houskovi tehdy skutečně neprošlo! S podivným kuřetem nepomohl ani kocour, který zděšeně prchl, a nakonec se nejen Houska, ale i národní hospodářství zachránilo pouhým zaříkáním "Fuj, fuj, nechci tě!"
A tak nějak to tehdy bylo...
Doporučuji.
Jako dítě jsem četla opakovaně stále to samé (a přesně to samé očekávala :)). Pak jsem se léta ke knihám nevracela. Až celkem nedávno mi došlo, že opakované čtení často umožní číst napodruhé trochu "jinou" knihu a znásobit užitek z ní. Ztráta času to většinou nebývá. Ostatně, při smršťovitém přívalu vydávaných titulů ztratíme určitě víc času "knihokopectvím", ve snaze vykutat z toho chytlavě lákavého množství tu pravou knížku přesně pro nás; tu, která nás pobaví, poučí, ideálně povznese :). A býváme často zklamaní až otrávení, a navíc (abychom úplně nezmarnili vložené úsilí) klopotně dočíítáme...
K "Bubákům pro všední den" jsem se vrátila ráda. Zvědavá, po těch letech. Pamatovala jsem si, že to bylo vtipné. Ale bylo tam zároveň cosi...
Povídky jsem si vybavila všechny (i když orientační obsah bych dala dohromady možná u Bílé paní, Kokeše a Plivníka). Co se v nich ovšem DÁLO, to je úplně jiná.
Užila jsem si to. Kontrasty, absurditu, ostrovtip. Nejen to "o čem", i to mistrovské a originální "jak". Hodně jsem se smála. Ale bylo tam ono už zmíněné "cosi", přes které se to veselí cedilo občas dost těžko...
Skvělé.
Krásná lidová moudra. Michal podrobuje člověka konfrontaci s cizím, neznámým, nepochopitelným... tady zhola fantastickým. Ale vlastně je to totéž. Jde totiž o postoj a reakci člověka na jevy nezaškatulkované, neevidované, neznámé, a tudíž potenciálně nebezpečné. A nutno přiznat, že jej nechává propadnout na celé čáře. Ovšem doba komunistické parodie na život charakter člověka notně pokřivila. Neveselý obraz Čecha v totalitním područí komunistů. Příběhy skutečně úsměvné, laskavé, ale taky tak trochu smutné. Občas ale vážně povedená taškařice.
"Duchovní je člověk," pravila kočka, "který se živí tím, že se snaží jiné přesvědčit, aby uvěřili v něco, čemu sami od sebe uvěřit nemohou. Částí této víry je poskytování obživy duchovnímu."
Pupence mám nejradši ale celá knížka je skvělá.Originální a příšerně vtipná.A zvláštní.Moc příjemné čtení.
Výborný humor založený na kontrastu nadpřirozena v podobě "existujících" bytostí (duch, plivník) či bytostí opravdu originálních (pro mě je nejzajímavější mrtvá kočka, hovořící o sobě v 2. osobě a pronášející trefné repliky) a schématu, které si s nimi nedokáže poradit. Nedokáže to schéma ideologické, církevní ani vědecké, natož schéma v naší hlavě - bez ohledu na režim, vzdělání či víru. A s čím si nevíme rady, šup s tím k řehtačce, která neřehtá!
Bezvadná knížka.
Tuhle knihu nelze, než doporučit. Nejrůznější bubáci jsou naprosto kouzelní sami o sobě, ale teprve jejich střet s lidmi vytváří ty nejfantastičtější okamžiky, které poodhalují lidskou zabedněnost v té její nejnevinnější podobě. Je to trochu kocourkov, trochu brouk-pytlíkovství, z největší části jde však o něco tak osobitého, že je velká škoda, jak je tahle knížka přehlížena například u seznamů povinné četby. Má to svůj lehký humor i satirickou rovinu, je to pohádkové i přemýšlivé, hlavně to ale nastavuje zrcadlo lidství, které je možná značně pokřivené, přesto však ukazuje podobu v mnohém pravdivější.
Moc dobré. Ono celé Michalovo, respektive Buksovo dílo je nečekaně silné: vynalézavé, velice plné! Nebál bych se vůbec říct -- geniální.
Část díla
Balada o Vikýřníkovi
1961
Jak Pupenec ke štěstí přišel
1961
Kokeš
1961
Mimořádná událost
1961
Mrtvá kočka
1961
Autorovy další knížky
| 1962 | Bubáci pro všední den |
| 1961 | Krok stranou |
| 1967 | Gypsová dáma |
| 1966 | Čest a sláva |
| 1963 | Hovory s veverkou |
"„Svatý Tadeášku, chraň mě před mámením pekelným,“ bručel prosebně a hned nato řekl něco, o čem lépe nemluvit, protože zpozoroval, že socha není svatý Tadeáš, ale primátor doktor Podlipný."
Pavel Buksa neboli Michal Karel je pre mna objav posledneho obdobia. Nema toho napisane vela, a hned Bubaci ako moja prva jeho kniha ma presvedcili, ze bude stat za to, poobzerat sa aj po dalsich jeho dielach.
Bubaci su utla zbierka siedmych poviedok. Udajne to vsetko spisal za tri mesiace po uspechu jeho detektivky Krok stranou (na ktoru sa uz teraz tesim). Poviedky su to dost ostre, satirizujuce a ironicke k malemu jednoduchemu cloveku tych cias a teda aj k zriadeniu, v ktorom cloviecik bol zaradeny. Zakladnym motivom kazdej poviedky je stretnutie nasinca s niecim nadprirodzenym, a to autorovi umoznilo vzdy rozohrat malu parodiu. Uplne jednoducha schema ale fungujuca dokonale. A je to zabavne citanie. Pokracuje v tradicii majstrov ako Jan Neruda, Jarda Hasek, pricom jeho postavy su rovnako skvele napisane a pribehy su ... proste dost absurdne na to aby ukazali urcite drhnutia a nefunkcnost socialistickeho zriadenia, a este aby to nebolo povazovane za odsudeniahodnu kritiku. No, ako sli casove, aj tak sa to Karlovi vypomstilo a "sudruhovia" jeho tvorbu plnu moralizovania odmenili. Bubaci sa vsak pravom stali medzi citatelmi popularnymi (neviem preco mi kniha doteraz unikala z pozornosti). S podivom som zistil ze napr. film Bila pani ma prave tu korene. Este mi napadlo, ze tieto poviedky by sa kludne snad mohli zaradit aj do zanru urban fantasy :) vdaka nadprirodzenym motivom a pritomnosti rozpravkovych postaviciek. Pripadne rozpravky pre dospelych.
Osobne mam formu poviedok velmi rad. Poviedkove knihy su pre mna take bonboniery vsehochuti, co nemaju kedy zacat nudit. Bum, jeden pribeh, bum dalsi... A ak nieco napriklad nie je zaujimave, nestravi nad tym clovek vela casu. V bubakoch som doslova lutoval ze je tu len sedem kuskov, a strasne rad by som cital dalsie a dalsie podobne veci. Karlov styl, vyrazivo, napady, atmosfera pribehov aj postavy ma skratka bavili.
PS: Ake slovo sme sa dnes naucili? Plivnik. Po slovensky zmok :)