Budoucnost
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403800/bmid_budoucnost-gVo-403800.jpg
4
823
823
Evropa v budoucnosti roku 2400. Od doby, co byla technickými prostředky poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý? Jan Nachtigall je příslušník zvláštní jednotky ministerstva bezpečnosti, která přísně bdí nad dodržováním zákonů o rozmnožování. Jejím úkolem je pátrat po ilegálních dětech a odhalovat nenahlášená těhotenství. Jednoho dne má Jan odstranit teroristu a jeho těhotnou přítelkyni. Naskytne se mu tak velká šance, aby prokázal svou věrnost a postoupil na kariérním žebříčku. Když ale se svou jednotkou vpadne do konspiračního bytu, proběhne všechno jinak, než původně zamýšlel. Terorista unikne – a zanedlouho je na útěku i Jan po boku mladé ženy. Je to počátek boje, ve kterém jde o budoucnost lidstva.... celý text
Přidat komentář
Bylo to hrozne dlouhe- ne natazene v popisech, ale dlouhe v pribehu, udalostech, konec jsem ze zvedavosti pretrpela. Napad je dobry- nutil me se zamylset nad otazkou nesmrtelnosti, prelidneni a rodinneho zivota, casto jsem se prstihavala, jak jsem vdecna, ze venku vidim oblouhu nebo skutecnou travu... Chvilemi jsme knihu nechapala, chvili me fascinovala a bavila, chvilema me to silne nebavilo- takze namet super, ale jinak prumerne hvezdicky
Hodně se mi líbil nápad s nesmrtelností lidstva, přeplněné zeměkoule, věží... Děj byl někdy svižný, někdy se brutálně táhnul a nudil mě. A také byl kolikrát i hodně zmatečný, když se Jan vracel ve vzpomínkách do internátu nebo ke scéně s Basilem. Možná proto jsem to přečetl za tak dlouho. Každopádně vyplatí se dobrat až ke konci, kde všechno začíná dávat smysl a přichází zajímavá rozuzlení a překvapení. Hltal jsem tehdy každé slovo. Konec byl sice trochu moc rychlý, mohl být možná ještě trochu rozepsaný, ale i tak si dokážu představit, jak to následovalo.
Sečteno a podtrženo, za mě 4 hvězdy.
Budouctnost je podle mého dobře propracovaná kniha ale...začátkem se jakžtakž překoušete ale ten prostředek....strašně zdlouhavé a podle mě i zbytečné popisování všeho okolo až jsem z toho všeho usínala a knihu na 14 dní odložila.Všechno se zdálo chotické (v jedné kapitole přítomnost a pak najednou !BUM! ocitneme se o 10 let zpět bez toho abychom to zaregistrovali) a zdálo se jako by to všechno vůbec nemělo pointu ALE - posledních cca 300 stran před koncem to všechno začne zapadat a pochopíte o co vlastně jde.Konec knihy mě donutil přehodnotit můj pohled na příběh a zjistila jsem,že je to opravdu zajímavý příběh.Z knihy mám pocity jak záporné tak i kladné ale každopádně nelituji :)
Ze začátku docela nezáživné, příběh se poté rozvíjel, ale nevím jestli úplně dobrou cestou a posledních 100 stran bylo úžasných! Ukápla mi i slza!!! Ale jinak v pohodě příběh.
Ač se nejedná o zrovna útlou knihu, čte se velmi dobře a svižně, navíc je každých cca 20 stran další kapitola, takže je možné se opřít o tyto pomyslné opěrné body.
Autor děj zasadil do gigapolis - superměsta budoucnosti, které pokrývá celou plochu Evropy, na světě žije na 120 miliard lidí, využití zdrojů je na hraně. Vykreslení prostředí spíš postupně nakusuje a nezabředává do něj, což je velmi příjemné. Čtenář se tak může soustředit na vlastní dějovou linii - místy akční, jindy snový či vzpomínkový odehrávající se uvnitř hlavy hlavního "hrdiny".
Řekl bych taková klasická "scifárna" s hlubšími vhledy; nakusuje aktuální palčivá témata (přistěhovalectví, odkládání početí v zájmu užívání si a budování kariéry, opouštění od víry...).
I když kniha byla místy zdlouhavá, přišla mi velmi zajímavá. Aktuální témata mísí s problémy světa, který nám není v určitých bodech až tak vzdálený. Ve městech budoucnosti tvořených gigantickými mrakodrapy se na sebe tísní sedmnáct miliard lidí. Jedním z nich je i Jan "717" Nachtigall, který patří mezi nesmrtelné starající, se o dodržování pravidla početí. Život za život. Země je jen pro dokonalé, staří a děti nejsou vítaní. Nemoc a smrt patří minulosti, budoucnost lidem.
Tím vším se Jan Nachtigall řídí. Takto byl v internátě pro mladistvé vychován. Takto začíná svůj příběh, který popisuje takřka celý jeho život. Není klasický hrdina, dalo by se říci, že je spíše padouch. Ze začátku knihy jsem ho nesnesl, postupně jsem se dostal do stavu, kdy ho nemám rád a na konci jsem ho toleroval. Je kým je. A za to patří autorovi Dmitry Glukhovsky velké uznání.
Protože v tomto světě není nic černobíle. Nejsou zde hrdinové ani padouši. Jsou tu lidé, jejich touhy, klady i zápory. Můžete sympatizovat s jedněmi nebo druhými, Ale správná volba neexistuje.
Čtenáři, kteří o této knize vědí nejméně, budou na konci nejvíce spokojení. Pro mě to byla první kniha od Dmitry Glukhovsky a i když jsem při čtení pozoroval několik nedostatků, tak promyšlenost, věrohodnost a uvěřitelnost světa i jednotlivých charakterů mě uhranulo. Samozřejmě kniha by se dala o polovinu zkrátit, ale to nic nemění na faktu, že tento příběh by jste si měli přečíst. Protože tato kniha není o hrdinech ale především o lidech.
Co napsat o knize, která mi ze začátku připadala vlastně dokonalá? Věže, falanga, internát, klaustrofobie, Rusko, Panamerika, Evropa, Indie, Pakistán, Čína, Barcelona, miliardy nesmrtelných a sta tisíce umírajících odklizených z očí, hlavní hrdina, kterého musíte i přes jeho očividné chyby milovat a všechny ty maličkosti nutící vás přemýšlet nejen o budoucnosti, ale i o dnešku. (ten svět byl prostě dokonale a mrazivě-uvěřitelně vymyšlený) Glukhovsky se mi trefil přesně do vkusu. Přesto, kdyby se mě někdo zeptal, jak bych tu knihu popsala jediným slovem, teď po dočtení by to bylo (stejně jako mnoho jiných níže v komentářích) slovo zkrátit.
A možná, ale opravdu jen možná, bych ještě dodala, že těch posledních cca 150 stran na té dokonalosti přeci jen zanechalo nějakou tu prasklinu navíc. Asi je to spíš jen můj problém, ale i když jsem Janovi víceméně věřila všechny ty proměny v průběhu prakticky několika týdnů (kniha se odehrává v rozmezí jednoho roku a z toho sedm měsíců uběhne na třech stránkách jen tak jako by mimochodem – hodně velká spisovatelská berlička, která mě na pěknou chvíli vykolejila, když do té doby jsme sledovali vše skoro po hodinových úsecích) tak nějak mi tam prostě nesedlo to náboženství a i konec samotný mi připadal uspěchanější (a trochu nemastný-neslaný), než bych po šesti stech stranách čekala. Ale co já vím, třeba to byl autorův záměr, jak říct, že budoucnost je vždycky nejistá a dostaneme se k ní vždy rychleji než je nám milé.
Skvělý a velmi aktuální text, který by jistě zasloužil trochu proškrtat. Tu tíseň z přelidnění cítím - já introvertka - ještě teď.
Chvíle před vydáním Budoucnosti jsem si krátil čtením Soumraku, který jsem po dočtení považoval na jednu z nejlépe napsaných knih. Nebyla ani tak akční jako velmi dramatická a momenty s černou postavou u dveří byly naprosto excelentní.
A pak přišla Budoucnost. Začátek mě kompletně strhl svou akčností, kdy se téměř dvě stovky stran pořád něco dělo a mělo to tak rychlý spád, že mě až přímo zaráží, že jsem knihu měl rozečtenou celé tři měsíce. Je to asi nejlepší Glukhovského kniha, co si budeme vykládat. Popsat tak skvěle postavu Jana Nachtigalla 2T, který se z poslušné loutky stane během celého příběhu takovým obětavým a zamilovaným člověkem, do kterého měl na začátku příběhu tak daleko, že by člověk zpětně ani neřekl, že to byl stejný člověk, to je kumšt. Smekám pane G. Smekám.
Číst tuhle knihu zrovna v dnešní době uprchlické krize chce trochu odvahy. Chtěla jsem ji několikrát odložit, protože na mne byla moc syrová, ale nakonec jsem ji odložit nedokázala a byla jsem nucená ji dočíst až do konce. Dějovou linku Jana Nachtigala asi raději zapomenu, nicméně další podněty - uprchlíci, nesmrtelnost a cena za ni, rodina, ... ty ve mne zůstanou ještě dlouho.
Překvapivý závěr. A spoustu věcí k zamyšlení, knížka se skvěle čte a děj příjemně ubíhá.
Teď jsem četla po sobě 3 knihy o budoucnosti naší planety a tato je z nich nejslabší. Bez šance je skvělá, Kázání ohně výborná, ale Budoucnost mě nedokázala chytnout, popravdě jsem měla co dělat , abych místy četla dál. Na příběh, který se odehrává v knize příliš mnoho stránek s nulovou hodnotou. Tak 3,5 hvězdy
Tahle kniha je totální průšvih. A tím nemyslím přímo autorův, ale hlavně jeho vydavatele. Pořádný redaktor by mu to vrátil, ať z těch 640ti stránek udělá 300. A kdyby to takhle bylo, mohlo to být doopravdy super. Ta vize budoucnosti je správně temná a poutavá, začátek knihy má parádní spád a celkově je velmi zajímavý. Jenže pak se Glukhovsky odebere do říše totálního grafomanství a z dobře rozjetého díla udělá nečitelnou sračku. Úplně zbytečné kapitoly, úplně zbytečné a totálně zdlouhavé popisy, úplně zbytečné odbočky od hlavního děje. Co se mi naopak velmi líbilo bylo popisování let strávených na internátě - to byl fakt mazec. Škoda, ze začátku jsem si říkal, že do Metra 2033 nastupuji hned, takhle si dám od autora určitě pauzu. A všem těm pětihvězdám tady posílám virtuální facičku, protože fakt nevím jak to můžete dát... 50 % !!!
Asi po 100 stránkách odloženo, nebylo vnitřní síly to číst dál. Místo děje jen psychologické úvahy a filozofické téze, tedy plno keců hlavní postavy.
Bohužel po Metru jsem z tohoto autora hodně zklamaný.
Kdo má rád klasické scifi, měl by se této knize obloukem vyhnout.
Hrdina mi moc sympatický nebyl, ale když se v retrospektivách po kouskách vyjevil jeho život v internátě se šikanou a bojem o přežití, dokázala jsem pochopit, proč je takový, jaký je. Dostaly mě poslední kapitoly s miminem a zoufalý plán na "záchranu" lidstva. V takovém světě, kde jsou děti v internátech a staří nad 40 v rezervacích, bych žít nechtěla. Autor reaguje i na dnešní uprchlickou krizi. "Co udělají švábi, když vstoupí do křiklavě barevného domečku pro panenky? Vykálí se tam."
Jinak podobné téma jako v povídce Paola Bacigalupiho Popkomando (originál v roce 2006).
Mrzí mě, že kazím pěknou statistiku, ale nelze jinak - za mě natolik zdlouhavé a chvílemi zmatené, že jsem nevydržela déle než na 218. stránku, tedy cca do třetiny, a bohužel to musím vzdát. A to se mi Metro 2033 strašně moc líbilo...
Příjemně plynoucí napínavý děj. Vytvořený svět je originální a neotřelý, nicméně při jistém logickém zamyšlení se nad ním trochu skřípe. Hlavní hrdina je v podstatě zabedněný labilní podrazák, který si vždy své činy dokáže vnitřně obhájit a následně se litovat, ale předpokládám, že to je autorův záměr pro navození špinavého stavu budoucí společnosti. Škoda, že není víc propracován děj odboje a trochu přibržděna tupost a nevyzrálost hrdiny. Kniha jistě stojí za přečtení pro milovníky sci-fi a postapo literatury, ale má nevyužitý potenciál.
Extrémně realistické. Čistokrevná sci-fi. Chvílemi dokonalý mazec. Závěr trochu pozvolnější, než by si kniha zasloužila. Přesto velká spokojenost. Pro mě zatím letos Slované deklasují anglo-americké spisovatele!
Souhlasim s vetsinou nazoru - dlouhe, misty nudne, hlavniho hrdinu jsem si neoblibila a hodne me iritoval, nicmene kvuli zajimavemu konceptu autorova pohledu do buducnosti se to da cist. Na zaver upozorneni - nectete si prebal knihy, nejaky spoiler tam napsal zasadni udalosti z vice nez poloviny knihy...