Budoucnost
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403800/bmid_budoucnost-gVo-403800.jpg
4
823
823
Evropa v budoucnosti roku 2400. Od doby, co byla technickými prostředky poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý? Jan Nachtigall je příslušník zvláštní jednotky ministerstva bezpečnosti, která přísně bdí nad dodržováním zákonů o rozmnožování. Jejím úkolem je pátrat po ilegálních dětech a odhalovat nenahlášená těhotenství. Jednoho dne má Jan odstranit teroristu a jeho těhotnou přítelkyni. Naskytne se mu tak velká šance, aby prokázal svou věrnost a postoupil na kariérním žebříčku. Když ale se svou jednotkou vpadne do konspiračního bytu, proběhne všechno jinak, než původně zamýšlel. Terorista unikne – a zanedlouho je na útěku i Jan po boku mladé ženy. Je to počátek boje, ve kterém jde o budoucnost lidstva.... celý text
Přidat komentář
Ačkoliv už jsem četla tlustší, takhle kniha mi zabrala spoustu času a byly v ní jak pasáže, které jsem netrpělivě proletěla, tak pasáže, které jsem hltala s očekáváním, jak to vlastně všechno skončí. Knihu jsem začínala číst s očekáváním, že půjde o hlubší výpověď o společnosti a o předpověď, jak by to s námi mohlo v budoucnu dopadnout. Jenže na stránkách se rozkládal příběh jednoho člověka, pouze rámovaný světem z budoucnosti. Přijala jsem to a četla dál, ale skoro ke konci se to začalo měnit právě na pokus o onu hlubší výpověď a najednou se to tam nehodilo. Příběh hlavního hrdiny Jana je vcelku zajímavý, dobře zamotaný, ale jak i sám Jan o sobě prohlašuje, není to hrdina, a tak měl podle mě i nehrdinským zůstat. Líbilo se mi prolínání minulosti (Janovo dětství v internátu) a současnosti (samozřejmě v budoucnosti), Janova paranoia i jeho vztah s Annelií, společnost budoucnosti však nebyla pro příběh klíčová, klidně by se to mohlo odehrát v dnešním světě, což mi na knize, která se jmenuje Budoucnost, trochu vadí. Čekala jsem, že mě kniha pohltí víc, za přečtení rozhodně stojí, ale nevím, jestli se k ní budu někdy vracet.
Tak tohle byla pro mě po dlouhé době kniha, kterou jsem nebyla schopná dočíst, myšlenka knihy super, ale přišlo mi, že to autor všechno popisoval zbytečně složitě, jak pro představu, tak pro pochopení....sice tady spousta lidí píše, že kniha začne být zajímavá až někdy od druhé poloviny, ale kdo se tou první polovinou má prokousávat? Za mě tedy 2*- jedna za originální myšlenku a druhou udílím sobě za snahu, že jsem přetrpěla alespoň těch prvních 100 stran.... :D :/
Ze začátku jsem si myslela, že knihu snad ani nedočtu. Kniha pro mě začala být zajímavá až tak na stránce 300, proto bych tak 300 stran ubrala, bylo to zbytečně zdlouhavé. Ale potom se pro mě kniha dostala mezi oblíbené, moc se mi líbil děj a popravdě? Dle mého názoru by se něco takového klidně mohlo stát. No přečtěte si ji sami, ovšem radím Vám vydržte prvních 300 stran, stojí to za to. Na konci knihy jsem brečela.
Na to, že kniha oplývá více než 600 stránkami, mě to neodradilo a přečetla jsem ji. A vubec toho nelituji, jistě některé stránky se daly přeskočit, ale celkově kniha má originální příběh a vývoj hlavního hrdiny byl dobrý :-)
V této knize mi nejvíce sedí části z internátu a z Barcelony. Vyprávění z dětského výcvikového tábora Nesmrtelných mi hodně připomnělo Pygmeje od Chucka Palahniuka. Děti jsou poddajné a v uzavřeném, od okolního světa izolovaném prostředí snadno uvěří čemukoli, co do nich pravidelně očkujete. Ale když se pak dostanou do skutečného světa... Téma, které autor zpracovává tedy není nové, Glukhovsky ho ovšem popisuje velmi poutavou formou.
Naopak mám tentokrát celkem problém se sci-fi složkou knihy. Nějak si ty kilometrové věžáky a hlavně ta patra obsahující celé světy i s oblohou nedovedu představit a tyto světy jsou navzdory své povrchní pestrosti stráášně nudné. Ale to může být i autorův záměr, zobrazit nesmrtelnost jako nekonečnou, nikam se neubírající nudu.
Po dlouhé, předlouhé době se mi stalo, že jsem knihu vzdala v polovině a odložila. :( Napsané je to celkem pěkně, je vidět, že autor má sám hodně načteno, ale je to strašně rozvleklé. Nějak mi tam chybělo něco, co by mě tzv. posadilo na zadek, navíc se děj hrozně vlekl. Zatím bez hodnocení, třeba se k tomu někdy dokopu a dočtu to, ale... Vzhledem k hodnocení musím říct, že pro mě velké zklamání. Zatím.
Je mi to strašně líto, ale kdyby tahle kniha nebyla od Glukchovského, vůbec bych ji nedočetl. Metro 2034 je proti tomu veledílo. Absolutně nesympatický hlavní hrdina i všechny ostatní postavy, ale bohužel ne v zábavném slova smyslu, jen prostě nikomu nemáte důvod držet palce. Námět vypadá docela slibně, ale příběh se táhne a zmatený styl připomíná spíš míň povedené knihy od bratrů Strugackých, než mého oblíbeného autora. Mohl to být slušná povídka, ale za 700 stránkový román si autor nezaslouží lepší hodnocení. Přečtěte si radši Soumrak ;-)
První kniha od tohoto spisovatele a za mě tedy nuda. Posledních pár kapitol má spád, ale to mi dojem nezlepší. Ve výsledku je Jan Nachtigall celkem zajímavou postavou, jen by to chtělo výrazně promazat a zkrátit. Těšil jsem se, až bude kniha za mnou a doufám, že zvolím něco méně únavného...PS: Nejsem žádný moralista, ale popisy sexuálních scén mi tedy nesedly vůbec.
I přesto, že na začátku se děj docela táhl, po pár stranách se začal různě motat a já se nemohla od knihy odtrhnout. Příběh se sice odehrává v budoucnosti, ale poukazuje na hodně problémů dneška. Celkově knihu hodnotím kladně.
Budúcnosť bola prvá kniha ktorú som od Glukhovskeho čítal. Zo začiatku som si myslel, že knihu ani nedočítam. Jedna kapitola ma unavovala a druhá zas uchvátila. Nevedel som čo si mám myslieť, ale niečo na nútilo pokračovať. Dej knihy ma časom pohltil a s každým dňom som čítal viac a viac. Myslím, že niektoré časti mohli byť aj kratšie, no aj tak hodnotím knihu ako vynikajúcu. Určite sa ju oplatí prečítať.
Autor vytvořil model budoucnosti, ve které si svět zachovává jistá specifika známá nám již dnes. Takže například Evropa je symbolem blahobytu i když pod přísnou kontrolou Falangy, v Rusku je bída, Amerika podporuje svobodu. Bůh je odstaven na vedlejší kolej a hlavní hrdina Jan je toho důkazem, neboť je typickým ateistou, až zavilým nepřítelem Boha. Ve věžích postavených na základech starého světa vidím alegorii na biblickou věž v Bábelu. Navíc i v této době přežívají neduhy typické pro vyspělou společnost, že totiž na jedné straně se lidé nudí v přepychu a nesmrtelnosti a na straně druhé jsou zde stále davy přežívající na pokraji chudoby. Přesto práva na rodinu, děti, stáří a smrt se nehodlají vzdát. Chrání si ho v Barceloně, oddělené od chemicky čistého zbytku Evropy tlustým sklem a jedinou bránou. Je to jakýsi mnohonárodnostní a multináboženský slum, ve kterém Jan zažije osvícení.
Doufám, že tímto směrem se lidstvo ubírat nebude. Tento román vřele doporučuji všem fandům tohoto žánru a nejen jim.
Kdysi jsem se zařekl, že už nebudu číst ruské autory sci-fi a fantasy. Podlehl jsem celkem kladným ohlasům na knihy Dmitry Glukhovského a toto předsevzetí jsem porušil. Sáhl jsem po jeho Budoucnosti. Vzápětí jsem hluboce zalitoval. Musím se přiznat, že jsem zase po dlouhé době knihu nedočetl.
Autor zajímavé téma podivně uchopil a podivně zpracoval. Do prostředí postmoderní a postkatastrofické Evropy vnáší pokleslé manýry ruské společnosti, naivní mudrování vydává za filozofické úvahy, jeho hrdina jedná s elegancí a švihem předměstského šviháka kteréhokoliv ruského města, kult chlastu je prezentován téměř na každé stránce. Je pravda, že vodku tady supluje tequila. Primitivní ateismus prosakuje celou knihou, tedy alespoň tou částí, kterou jsem přečetl.
Celkově je to nějaké slátané a zmatené, krátké povedené pasáže nedokáží překrýt špatný dojem ...
... ale to snad stačí.
Je mi líto, ale fakt se nepřipojím k 4 a 5 hvězdičkovým nadšencům.
Kniha se mi většinou nelíbila, nezačetla jsem se, netěšila jsem se na další kapitoly. Popisné a úvahové pasáže mi neseděly.
Výborná byla linie "internát" ;)
Jste připraveni na věčnost?
Syrová ukázka vzdálené budoucnosti kde společnost čelí přelidnění a ztrátě cíle. I přes futuristické prostředí má ale jasné analogie k současným problémům.
Naprosto skvělá kniha. Hlavní hrdina naštěstí náhle neprozřel a vše stejně náhle nenapravil.
Všude jsou chybující, vystrašení lidé toužící po životě i přes dar nesmrtelnosti. I přesto kniha má pro mne nejdůležitější věc a to krásný pár a dobrodružství. Tato kniha mne velmi příjemně překvapila. Doporučuji! A jdu si sehnat Metro..
Téma je rozhodně zajímavé. Začátek mě nadchl, téma přelidnění, vypořádání se s nedostatkem místa, potravin, zdrojů obecně. Ovšem od momentu setkání hlavního hrdiny s hlavní ženskou postavou začala když ne nuda, tak minimálně zdlouhavost. Jan jednal místy nepochopitelně. Líbily se mi vzpomínky na internát, syrové a sugestivní. Konec lehce překvapil, ale spíš na jedno zdvižené obočí. Kniha je fajn, ale rozhodně ne autorova nejlepší.
Krásně vykreslený svět budoucnosti, kde lidský život pozbývá hodnotu. Některé pasáže mi přišly zdlouhavé a hlavní postavu jsem si příliš neoblíbila. Kniha mě bavila, ale bohužel nenadchla.
Rozhodně zajímavý nápad, který Dmitry ve své knize náležitě využil. Měl jsem problém se do knihy zpočátku začíst, ale postupně mě kniha do děje vtáhla. Konec knihy, pak už byl jen završením toho, co jsem tak nějak tušil od poloviny knihy. Konec a vyústění podle mě bylo až příliš zdlouhavé a v pohodě by se vešlo do jedné kapitoly.
Prvni kapitola = katastrofa. Podrovne popisovany kazdy detail a dialog ve kterem se tezko rozeznava kdo co rika. Ale po prekonani prvnich stranek je to neprekonatelna kniha. Prolinani pritomnosti s minulosti v internatu dokonale dokreslil rodici se dej. Poslednich cca 100 stranek pro me bylo srdcervoucich. Pokud nas ceka tato nebo podobna Budoucnost tak jsem rada, ze se ji nedoziju.