Budoucnost
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403800/bmid_budoucnost-gVo-403800.jpg
4
823
823
Evropa v budoucnosti roku 2400. Od doby, co byla technickými prostředky poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý? Jan Nachtigall je příslušník zvláštní jednotky ministerstva bezpečnosti, která přísně bdí nad dodržováním zákonů o rozmnožování. Jejím úkolem je pátrat po ilegálních dětech a odhalovat nenahlášená těhotenství. Jednoho dne má Jan odstranit teroristu a jeho těhotnou přítelkyni. Naskytne se mu tak velká šance, aby prokázal svou věrnost a postoupil na kariérním žebříčku. Když ale se svou jednotkou vpadne do konspiračního bytu, proběhne všechno jinak, než původně zamýšlel. Terorista unikne – a zanedlouho je na útěku i Jan po boku mladé ženy. Je to počátek boje, ve kterém jde o budoucnost lidstva.... celý text
Přidat komentář
Nebolo by to zle,ale podla mna moooc natiahnute a autor to cele dost rozpitvaval furd..
Nedokázala jsem se od knihy odtrhnout. Úžasně napsaný strhující příběh distopické budoucnosti poukazující na lidskou sobeckost a potřebu mít vše.
Líbí se mi detaily co se týče zvýšené spotřeby antidepresiv a úzkostných projevů a PTSD hlavního hrdiny.
Postavy mají logický vývoj a propracované osobnosti - nejednotvárné...
Děj se postupně vyjasňuje jak zamlžené zrcadlo, vše postupně do sebe krásně zapadá. Nečekal jsem, že na konci tohoto sci-fi budu dokonce i dojat, bravo!
Pro mne je tato kniha velkým zklamáním a mohu říct, že je za mě asi nejhorší ze všech, které jsem od pana Glukhovského četl. Krásná obálka, dokonce i skvělý námět, ale...
Některé pasáže jsou velmi zdlouhavé a kniha obsahuje na můj vkus až moc "vaty". Snažil jsem se tuto knihu přečíst celou, avšak po velmi dlouhé době je to kniha, kterou jsem dočíst nedokázal. Vlastně si jí nechávám v knihovně, abych měl všechny všechny autorovy knihy.
Když už se do četby knihy pustím, tak to nevzdávám, i když u této jsem se musel hodně přemáhat. Dobrý námět, který se ale autorovi podařilo střídáním poutavých pasáží s naprosto nezáživnými a rozvleklými proměnit v cosi nudného a špatně stravitelného.
"Humánna" Európa budúcnosti. Nesmrteľnosť, večná krása, večná mladosť. Ale má to jeden háčik - nič nie je zadarmo - večný život sa dá zaplatiť tým, že nebudete mať potomkov. Ak máte deti čaká vás rýchle starnutie - vylúčenie so spoločnosti a nakoniec smrť.
Reálne vykreslenie budúcnosti, ľudstvo je premnožené a obyvateľstvo je regulované. Reguláciu zabezpečuje komando Falangy, hlavným rozprávačom príbehu je Jan, ktorý tiež patrí do Falangy.
Príbeh sa čítal fajn, nemôžem napísať, žeby som sa nudila, alebo by mi vadil štýl písania. Čo mi asi v polovici knihy začalo vadiť bola sentimentálnosť a náhly prerod hlavného hrdinu - na dystopický román na môj vkus až príliš romantiky.
V knihe sa našlo aj veľa pekných myšlienok, páčila sa mi symbolika s ktorou sa Dmitry zahrával (masky Apolóna, názvy veží,..).
V porovnaní s Metrom 2033, Metrom 2034 (ktoré je podľa mňa skvelé) a úžasným atmosférickým Textom je to na 3*.
"Debilom nesmiete dôverovať, ale veriť slabochom je ešte nebezpečnejšie."
Zklamání. Obálka i příběh navnadil, ale už po prvních stránkách se dostavilo rozčarování. Hlavní postavy i styl prostě nejsou stavěny na tolik stran. Od stránky 100 byl příběh už natolik nezáživný, že jsem knihu po dalších 100 stranách zavřela. Velký potenciál, který nebyl využit. Škoda.
Vcelku realistická budoucnost lidstva. Želbohu se nekoná osidlování okolního vesmíru, lidé se štosují na rodné hroudě vertikálně výš a výš, jelikož se není kam šířit. Všechen nám známý svět je zastavěný až běda a samozřejmě, ve stylu Blade Runnera, čím výše tím lépe. Budoucnost ale není tak černá jak se zdá. Přišli jsme na to jak vyjeb... pardon, jak přelstít genom a jsme konečně "skoro" nesmrtelní. Vlastně, nejsme nesmrtelní. Jen dokážeme díky übervodě v trubkách žít dokud nás někdo nesejme.
Že je vždycky něco za něco ví už dnes skoro každé malé dítě. Vyjma mileniálů. Sorry děcka, ale vy jste trochu jiná kategorie.
Tudíž, po vzoru nynější ČLR je to kdo z koho...
Potomek, nebo věčný život? Toť otázka.
A tady se pan Glukhovsky slušně rozjel, jelikož po famózním Metru 2033 a slabém Metru 2034 využil myšlenek z filmu Potomků lidí, Dickových paranoidních, ale realistických fantasmagorií a okořenil to drobky pana Bacigalupiho. Celek je tak syrovou, pornografickou, hnusnou budoucností bez hrdinů, kouzel a zázraků. Jednoduše budoucností jež mají mazlíčci tak rádi. Možná jsem se už dost naspoileroval - sám to nesnáším, sorry - ale dostanete těžko stravitelný příběh psaný ne úplně přehledným stylem jež je protkaný nemálo duševními monology hlavního geroje. Mimochodem, to je vcelku slušný čur... no, víte kdo. Naštěstí jím zůstane do konce. HappyEndy fakt nemám rád.
Nuže, dost bylo spoilerů, nečtěte jiné komentáře, nedívejte se na, pro mě nepochopitelné hodnocení tady, a vrhněte se do víru světa vašich dětí, protože se budete divit, budete se královsky bavit a budete pekelně kroutit hlavou co že to ten rusák vymyslel za příběh.
V podstate sa dá povedať, že je to taký Ruský Blade Runner berúci si príklad hlavne z knihy Stalker plný rôznych filozofických myšlienok a hustej atmosféry.
Neodporúčam čitateľom s chronickou depresiou, alebo s inými psychickými problémami...
Nacházím se v životním období, kdy upřednostňuji krátkou a údernou zprávu, příběh či myšlenku. Tří hodinové filmy nebo 600 stránkové knihy si dávám pouze v případě, kdy společnost garantuje kvalitu. U Budoucnosti jsem však poprvé v životě dal na obálku, ze které dýchá hustá atmosféra, základní synopsi o nesmrtelnosti a v neposlední řadě na zvučné jméno autora. Nedal jsem tedy na Vás čtenáře a ignoroval průměrné hodnocení. A udělal jsem chybu. Musel jsem se nutit do čtení, protože vedle zajímavé myšlenky se jednalo o nastavovanou kaši, která byla nejen zbytečná, ale i neskutečně nudná. Jan se na základě okolností nechá vláčet po Evropě a hledá smysl života, své kořeny a odpověď na otázku zda je nesmrtelnost fakt tak super. Celé to téma by mělo větší koule, kdyby to Dmitri naňahňal na 300 stran. Věřím, že pak by se to na databaziknih.cz dostalo do "červených" čísel.
"Konec světa byl odvolaný ... zůstaneme na této planetě navždy ... odteď až na věky věků ..."
Zní vám to optimisticky? Nenechte se mýlit, Glukhovský vytvořil předobraz možného světa budoucnosti, který se vám líbit nebude.
Svou vizi, která se snaží zodpovědět otázku: kam směřuje lidský druh?, postavil na několika premisách, které čím dál rychleji roztáčejí pomyslnou spirálu "možností":
... jsme totiž posedlí posouváním limitů našich zásahů do lidské reprodukce, neschopní stanovit si hranice pro naše "hry" s lidským genomem,
... troufale se pouštíme ve stále větším měřítku do genetických modifikací rostlin a živočichů, pošetile se přitom domnívajíc, že jsme tak nalezli řešení, jak nasytit naši pomalu přeplněnou planetu,
... jsme zlenivělí, díky technologiím, kterými jsme se obklopili, a tak daleko méně ostražití a daleko víc ovlivnitelní ve své touze po trvalém blahobytu a štěstí, které si zabezpečujeme mj. čím dál větší spotřebou antidepresiv či jiných pilulek pochybného štěstí a blaženosti,
... a jsme neschopní ve své deklarované rovnosti a pseudohumanitě - nekonečné možnosti všem - přiznat si pravdu, že stále platí, že není jedno, kde jste se narodili a jaké karty vám životní loterie vložila do rukou.
Možný závěr?
Troufale se díváme do budoucnosti, šťastní z možností zbavit se svých neduhů, tragicky romantičtí ve svých představách o radostné budoucnosti, urputně se držíc iracionální víry v naši téměř všemocnost "z nebe jsme sesadili Boha, protože i nebe potřebujeme pro ten bilion lidí, kteří obývají tuto planetu" ... a přitom si nevidíme ani na špičku nosu ...
... stejně, jako obytné věže vypínající se vysoko do nebe, vypíná se i naše lidské sebevědomí, a přitom nejsme vůbec připraveni, že může znenadání a bez varování přijít zemětřesení nepředvídatelných rozměrů, které výdobytky našeho "intelektu" může poslat zpět k zemi, jako domečky z karet, a spolu s nimi i naše sebevědomí dotýkající se nebes, těsně před tím, než mu někdo, či něco, přeťalo spojení se zemí, aby se bez přirozené opory, rozsypalo na milion kousíčků, z kterých poslepovat něco, jako zdravý přístup k životu, zvládne ve zhýčkané a kolektivně oblbované Evropě budoucnosti, jen málokdo ...
Glukhovského sci-fi thriller je tak daleko víc spíš dost sžíravou a poměrně přesnou kritikou našich lidských bolístek a neduhů ... nejen budoucnosti ...
Takže, až budete číst, nezapomínejte, že stále platí, že ... "konečnost lidské existence - představuje podmínku existence".
PS: ... a pak je tu ještě "věčnost" ... to je ovšem jiný level ... jenom někdy a jenom někdo dokáže jednat s vědomím věčnosti ... "nesmrtelným se totiž člověk stává svými skutky" ... takže, nezapomínejte na to, že nesmrtelný není člověk, ale mohou se stát ... jeho skutky :-).
Příběh sleduje nesmrtelného Jana, který pracuje v organizaci na kontrolu nehlášeného početí. Vyhledává ilegálně těhotné ženy, nebo ženy, které již porodily, děti zabavuje, dováží do internátu a jejich rodiče trestá ztrátou nesmrtelnosti.
Jan vždy pracuje jako bezcitný stroj, jednou však selže, zamiluje se do dívky Annelie a stane se jejím ochráncem.
Zajímavý příběh z daleké budoucnosti - jeden ze scénářů, o kterých doufáme, že se nestanou.
První polovina knihy mě vyloženě nudila a odpuzovala. Od poloviny to bylo lepší, ale...
Je to historicky první kniha, kterou jsem nedočetl a nemám to ani v plánu. Příběh se ani do strany 200 skoro nikam nepusunul a je to na můj vkus zbytečně přefilozofované a natahované a to tak, že vás tato kniha absolutně odradí a přidá tu pravou čtenářskou nechuť. Na to jak mám Glukhovskeho rád, tak tahle kniha mne absolutně zklamala. Postava nic moc, to už i Dmitrij ze Soumraku byla daleko zajímavější postava než tahle. První hvězdu dávám akorát za zajímavé prostředí, tu druhou ani nevím za co.
Závidím autorovi myšlenku i schopnost ji rozvést do tak obsáhlého celku. Zpočátku tam tedy bylo x pasáží, které byly na můj vkus příliš rozvleklé a prokousával jsem se jimi pomalu a knihu častěji odkládal, ale ve výsledku po jejím dočtení si uvědomuji, že k pochopení celku byly potřeba. Ocěnuji, že se autor nebál vytasit s tak problémovým hrdinou, jakým 717 skutečně byl. V nekonečném žití popravdě nevidím nic lákavého a psychické stavy hlavního hrdiny naprosto chápu. V takovém světě nezbývá, než se upnout k přesvědčení v poslání činit správnou věc, kterou byla v případě 717 regulace populace. Naprogramovaně bez zbytečných myšlenek činit to, co je potřeba a své city, dojmy a přesvědčení o smyslu celé věci a smyslu žití tlumit pilulky štěstí a radosti. Tedy až do té doby, než vám někdo či něco pomůže otevřít oči. S blížícím se závěrem jsem louskal stránky po stovce, od části s vykreslením Barcelony mě kniha naprosto pohltila a já si na ni konečně utvořil názor, který jsem do té doby neměl ujasněný. Po sérii Metro fascinovaně vrtím hlavou, že i zde se autor se svou myšlenkou tak skvěle popasoval a byl opět schopen sepsat něco tak obsáhlého. Jsem zvědav, jak si pohrál s Textem, na který se nyní chystám. Závěr knihy byl překvapující a i když jsem dopředu neuvažoval, jaký asi bude, tak tento by mě rozhodně nenapadl (teď myslím kým 717 nakonec byl, ne co udělal). Kniha se určitě dá s odstupem času přečíst znovu, jelikož když už po dočtení znáte celek a máte nadhled, více oceníte jednotlivé rozvleklé popisující pasáže a pochopíte tak lépe hlavního hrdinu, jeho vazby na okolní postavy i samotnou myšlenku autora. Překážkou může být obsáhlost, kterou asi málokdo bude chtít louskat znovu. I přesto fascinující čtení, ke kterému se po čase určitě vrátím. 4,5*
Ač jsem příznivcem Glukhovskeho a většina knih se mi líbila tuhle jsem něco za půlkou odložil a to už jsem se nějakou dobu nutil do jejího čtení. Kdyby měla kniha 200 stran, nemuselo by to být tak špatné.
Konečně, myslela jsem, že to snad nedočtu. Námět byl zajímavý, ale zpracování pokulhávalo, příběh se vlekl, stačilo by, kdyby kniha byla tak poloviční.
Svet polovice 25. storočia ako jedna odporná preľudnená stoka. Európa, v ktorej prežíva 120 miliárd ľudí, je niečo ako veľká betónová lúka, na ktorej namiesto panelákov rastú až nad oblaky tisíce veží o dĺžke a šírke vyše kilometra. Medzimestské oblasti sú navzájom pospájané koreňmi priemyselných oblastí a slumov. Atmosféra prostredia je celý čas absolútne negatívna a nezachránila ho počas celého príbehu žiadna postava, ľahostajný mi bol osud snáď všetkých. Je ťažké čítať 640 stranovú knihu, v ktorej vám nie je sympatická žiadna postava. Nie k všetkým postavám som si vybudoval averziu, no náklonnosť ani k jednej – rozhodne nie k hlavnému hrdinovi.
Koreňom problému celého príbehu je, že ľudia vynašli liek na dlhovekosť. Navyše, niektorí chceli dlhovekosť a zároveň aj deti. Inak to dopadnúť ani nemohlo. Jediná rozumná osoba v celej knihe bola pravdepodobne Beatrice, ktorá myslela opačne a vyvinula prostriedok proti dlhovekosti a zároveň proti počatiu. Jedinou potešujúcou časťou boli preto pre mňa posledné dve strany.
Zaujímavý námet, skvelá myšlienka, ale pre mňa bola kniha/príbeh ako celok "rozhádzaná" sem-tam nelogické konanie postáv, nedotiahnuté myšlienky, činy...
Kniha ma neoslovila, dočítaná bola len zo zvedavosti. Ani ten koniec to nezachránil...
Kniha natáhnutá na skřipec. Přes 600 stran rozvláčného příběhu. Nápad a myšlenka je vskutku zajímavá, ale potenciál nebyl vytěžen. Možná třikrát za celý příběh jsem cítil napětí. Jinak spousta povídání, filozofických a náboženských úvah, utápění se v depresích. Pro někoho může být kniha úžasná, pro mě ne. Hrdinsky jsem ji celou přelouskal, písmenko po písmenku. Kéž bych se jí vyhnul a přečetl místo toho dvě jiné, hubenější a povedenější. Nikoho neodrazuji, námět hezký, leč za mě nevyužitý.