Budoucnost
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403800/bmid_budoucnost-gVo-403800.jpg
4
823
823
Evropa v budoucnosti roku 2400. Od doby, co byla technickými prostředky poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý? Jan Nachtigall je příslušník zvláštní jednotky ministerstva bezpečnosti, která přísně bdí nad dodržováním zákonů o rozmnožování. Jejím úkolem je pátrat po ilegálních dětech a odhalovat nenahlášená těhotenství. Jednoho dne má Jan odstranit teroristu a jeho těhotnou přítelkyni. Naskytne se mu tak velká šance, aby prokázal svou věrnost a postoupil na kariérním žebříčku. Když ale se svou jednotkou vpadne do konspiračního bytu, proběhne všechno jinak, než původně zamýšlel. Terorista unikne – a zanedlouho je na útěku i Jan po boku mladé ženy. Je to počátek boje, ve kterém jde o budoucnost lidstva.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem měla problém se začíst, a u některých pasáží jsem postrádala hlubší význam, ale pan Glukhovsky opravdu psát umí a navzdory velkému rozsahu se v příběhu nezačal topit, vše do sebe krásně zapadlo. Nejvíce obdivuji jeho schopnost nesklouznout k patosu, vyhýbat se klišé a vykreslit naturalistický příběh, kde se hrdinům mnohdy vůbec nedaří a spíše je stíhá jedna katastrofa za druhou. Nakonec to není zrovna hezký příběh, ale se zaslouženým koncem.
Aktuální a mrazivé téma, skvělé rozuzlení! Někdy mě nebavily příliš popisné pasáže, které se snažily co nejvíc představit místa, kde se děj odehrával. Ale celkový dojem z knihy mi to nezkazilo. Čím víc se blížil konec, tím víc jsem byla zvědavá!
Glukhovsky má skvělé základní myšlenky. Ať už je to život v metru po jaderné válce, nebo jako zde v přelidněné Evropě, kde se nestárne. Bohužel však na těchto základech neumí vystavět opravdu kvalitní příběh. Chování postav bylo pro mě až příliš neuvěřitelné. Naivní Jan a úplně hloupá Annelie, těžko uvěřitelný pomstychtivý Schreyer... Barcelona je zprvu předkládána čtenáři jako místo, se kterým si zbytek Evropy neví rady, kam se bojí jak policisté, tak Nesmrtelní, a pak stačí "lusknout prsty" a je po problému s přistěhovalci. Místy se zdá, jako by autor prostě zapomněl, co psal o pár set stran dříve, a protiřečí si.
Nechci nic prozradit byla by to velká škoda . Tuto knížku by si měl přečíst úplně každý je víc aktuální na dnešní dobu než by se na první pohled mohlo zdát. Taky se vám v hlavě pořád přemítají vaše myšlenky na migraci a populační vývoj ? Vystavění a komplexnost společenské filosofie v této knize dává palčivým otázkám dnešní doby novou úroveň , která ji tak zoufale chybí. Bravo ! Dmitriho nejlepší knížka. "Zapomeňte na smrt !"
Vzal jsem si tuhle knihu na 14 denni dovolenou k mori. Ani jsem necekal, ze bude cas na cteni. Zvlast, kdyz jsem se musel do prvnich stranek nutit uz pred odjezdem. Bohudik, prvotni nechut pominula a nasledujicich nekolik veceru jsem cetl a cetl.
Vykreslena budoucnost s kazdou kapitolou nemohla byt lepsi. Trosku ovlivnen jinymi autory pisici na podobne tema, jsem byl potesen, ze Dmitryho uvahy nevybocuji z pravdepodobneho ramce. Popis mozneho usporadani sveta, jejich problemy, pozitiva a i negativa bez chybicky.
A to cele podlozene solidne vystavenym pribehem s dejovou linkou, co se da predvidat a nekde naopak velmi prekvapi nejakym zvratem.
Pro me idealni cteni na dovolenou.
Proti serii Metro naprosto neco jineho a prece tak podobneho.
Dva hviezdicky za temu a zaciatok, ktory vyzeral velmi slubne, bohuzial, hlavny charakter bol pre mna neuchopitelny. Vtah dvojice bol cely tak aboslutne nedoveryhodny, ze ma ani nedokazalo motivovat citat dalej a zistit, ako do dopadne. Je to skoda, nakolko Metro od autora ma bavilo, ale toto sa nevydarilo.
Nejprve jsem knize chtěl dát pouze 4 hvězdy, ale nakonec knize dávám plný počet a to za skvělý konec. Ty 4 hvězdy jsem chtěl dát za občasné nudné pasáže. Co se my na knize líbilo byla atmosféra, která mi připomínala hru Deus Ex. Rovněž je zajímavý i hlavní hrdina, který v životě docela plave. V podstatě neví co chce a ani se není čemu divit, když vyrůstal, kde vyrůstal. Rozhodně považuji pasáže z internátu za ty nejvíce zajímavé z celé knihy. Kdo má rám sci-fi rozhodně doporučuji.
Jedna z nejlepších knih mého života. Pan Glukhovski je opravdu mistr moderní doby. Všechny jeho knihy jsou super. Ale Budoucnost se mi zatim líbí nejvíc. Tolik převratů, tolik překvapení, na konci mi bušilo srdce jak u horroru. Svět Budoucnosti mně naprosto uchvátil a ten konec to prostě geniálně završil. Těším se na další knihy od tohoto autora.
Dočteno, ale nenadchlo. Vize budoucnosti popsána celkem precizně do detailů, ale hlavní postava taková neurčitá, rozpolcená, většinu knihy neví sám co chce.
Kniha příliš dlouhá, místy celkem depresivní, podruhé do toho už nepůjdu.
No... Jak bych to ... Rozhodně se mi líbilo téma a myšlenka, lidi touží po věčném mládí, kráse a nesmrtelnosti a když to všechno dostanou, tak neví, co si s tím počít. Lidi prostě nikdy spokojení nebudou. Nebavil mě ovšem hlavní hrdina. I když jeho neschopnost a nerozhodnost mohla být taky záměr. Vlastně hodnotím kladně, za přečtení to stálo, konec mě nezklamal a Glukhovsky rozhodně patří mezi moje oblíbené autory.
Budoucnost je jedna z těch knih, kdy jsem byla s hodnocením natolik na rozpacích, že jsem si podpůrně pročetla řadu superlativních i velice negativních komentářů a s povzdechem naznala, že do určité míry souhlasím s oběma tábory.
Glukhovsky má vždycky zajímavé náměty. Vyloženě se těšíte na čtení. Má svůj literární svět promyšlen komplexně od samotného příběhu, přes politický i náboženský podkres a technické fungování. Přijde mi to uvěřitelné. Líbí se mi to. Připravuje si vždy půdu pro děj prolínající všechny tyto aspekty. Je to tedy studnice možností odkud čerpat zápletky. Nebojí se brutálních scén a v Metru 2033 dokázal, že je dobrý atmosferický vypravěč.
Jenže... Budoucnost na atmosféře moc nestaví. Spíš na psychologické stránce. A tu podle mě autor neovládá moc dobře. Některé úvahy (jiné ovšem ne - ty chválím) vyšumí naprázdno, jsou těžkopádné až téměř rušivé. Brání plynulosti děje. Jindy ho přímo nesmyslně stagnují. A psychologie postav, potažmo hlavně hlavního hrdiny, je na tom ještě hůř. Tady by si přišli na své ti, kdo o knížkách rádi přemýšlejí i po dočtení. Ani teď si totiž nejsem jistá, jestli je hlavní hrdina takový debil (řečeno vznešeněji tak komplikovaná a nerozhodná literární postava), že se každou chvíli chová úplně jinak a jedná protichůdně, což tudíž komplikuje děj, obrací mu život vzhůru nohama a zákonitě natahuje stránky - možná cílená snaha. Bod k dobru, že i on sám sebe na konci hodnotí jako blbce. Nebo bychom měli pro nerozhodnost a jeho rozporné činy větší pochopení, bylo-li by to lépe popsáno a zpracováno? Koneckonců - člověk i v životě často mění názor. A i tehdy ho můžete chápat, ačkoli s ním třeba nesouhlasíte. Tady tak stojím na hranici literárně zajímavé postavy a nezvládnuté spisovatelské práce. Co z toho to má být netuším a to vnímám rovněž negativně. Navíc i plastická a komplikovaná postava děl (tedy i ten případný debil, kterým se jeví) jde uchopit srozumitelně tak, aby autor řekl, co říct chtěl, aniž by čtenář pochyboval o jeho uměleckých kvalitách. K neschopnosti autora se navíc přikláním i z důvodu, že podobně nesmyslně se podle jistých názorů chová i Arťom v Metru 2035. (Já sama ho nečetla.) Náhoda? Nemyslím si. Záměr? Taky ne. Prostě nezvládnutá psychologie postav. Velká škoda. Kdyby se držel atmosferických hororů, lépe by udělal.
Navíc dodám, že erotické pasáže knih mi nevadí. Na brutalitu jsem zvyklá. Ale jsem ráda, když mají násilné erotické scény nějaký smysl. Jaký účel plnily tady? Proč prostě nešlo popsat normální sex? Chtěl pan spisovatel šokovat? Okořenit text? Nebo jako naznačoval, že lidi v dané budoucnosti jsou natolik zvrácení, že jinak šukat už neumí? Pokud platí první dvě možnosti, tak mi to přijde naprosto zbytečné až nepatřičně vecpané do tohoto příběhu (s výjimkou jednoho aktu) a vůbec se mi to nelíbilo. Pokud jde ovšem o ono poselství, tak musím přiznat, že mi uteklo. Nejspíš jako spousta jiných věcí, co chtěl pan Glukhovsky říct... Jak říkám, ideální pro přemýšlivce, co nechtějí mít vše naservírováno.
Suma sumárum - za svět +, za kapitoly s internátem +, za příběh samotný +
za psychologii postav -, za utahanost a rozvleklost jistých pasáží -, za občasně hluché filosofování a opakované teze -. = 50 %. Četla jsem horší i lepší knihy.
Budoucnost je kniha, která měla být povídkou.
Plusy? Zajímavá myšlenka, dovedená (po nekonečných stranách nechápavých wtf) do závěru. Hlavní záporák nebyl marný, když nic, tak na konci dokázal, že spousta z těch divných, nepravděpodobných věcí a náhod měla nějaký důvod. Spousta. Ne všechny.
Mínusy? Hlavní hrdina je disfunkční blbec, který si před každým rozhodnutím nejspíš háže kostkou, co udělá. Dokáže být deset minut přesvědčen o jedné věci, ochoten obětovat život, v mezičase háže tvrďácké hlášky, a pak blik! Najednou se mu mozek otočí, rozvaří, a udělá se stejným přesvědčením úplný opak, povraždí lidi, které považoval před minutou za rodinu... aby pak o deset stránek dál zase "blik", a tohle dokola a dokola celou knihu. Zkrátka člověk, kterému není vhodné svěřit do zodpovědnosti ani ostrahu muzea samorostů.
Popravdě mi připomíná Arťoma ve třetím díle Metra, akorát tam tyhle blik-blik momenty obstarával autor posunem děje a vyšinutá mysl hrdiny byla až na druhé koleji. Tady najdeme to i to.
Dalším mínusem je už zmíněná bezobsažná délka plná ničeho a všeho zaráz. Četla jsem knihu po večerech, a občas jsem si další den ani nemohla vzpomenout, co že to mám rozečteno.
Co bych měla dál povídat? Dávám rozpačité dvě hvězdy, a to jen za tu zajímavou vizi budoucnosti.
Vzdal jsem to na straně 216. Autor se zřejmě snažil naplnit své grafomanské ambice. Z přečteného počtu stránek mám dojem, že autor psal na objednávku podle počtu stran a tak zdržoval nepodstatnými odbočkami, kde jen mohl.
Knihu jsem nedočetla. Konec u stránky 210. Přitom bych mohla veškerý děj, co se v nich odehrál popsat pár větami. U čtení jsem také měla hodně dojem, že se autor řídil heslem "sex a násilí prodává" protože nic víc se tam ještě kromě popisů okolí a nějakého toho filozofování neděje.
Dvě hvězdy dávám za zajímavý nápad, který má určitě potenciál.
Tohle nebyla dobrá kniha. 600 stránek prakticky o ničem, jediné, co se dalo číst, byly úryvky z internátu. Zbytečně natažené, nebál bych se říct že půlka knihy je o popisování zbytečností. Nikdy se mi nestalo, že bych přeskakovala odstavce... Čekal mnohem víc od tohoto autora, doufám že se toho dočkám v jeho dalších dílech Metro. Spousta lidí tu píše, že kniha v sobě skrývá moudrost a strašlivou předtuchu budoucnosti, pokud jde o to, doporučil bych knihu Problém tří těles a celou tuto trilogii.
Jako mnoho lidí se neubráním srovnání s autorovým Metrem. Metro je úžasné, depresivní, neuvěřitelně dobře vykreslené a promyšlené, ale neskutečné. Díky tomu se k Metru dá přistupovat snáze než k Budoucnosti, která se čte hůře a pomaleji, ale ve finále je (alespoň pro mě) vykreslená budoucnost reálnější - stagnující společnost.
Kniha se může jevit pomalejší, plná popisů, filozofování a, pro někoho, plná nelogičností. Nicméně vize totalitní rovnostářské budoucnosti je, velice podobná Orwellovým knihám – 1984 a Farma zvířat – rozvedená do modernější podoby využívajíc odkazů na množství soudobých společenských problémů.
Nejdříve jsem s knihou chtěl skončit v polovině a ani nehodnotit. Pak jsem se četl dál, spíše mechanicky, protože nerad nechávám knihy nedočteny - vyplatilo se. Konec knihy je dobře napsaný, odsýpá, ale hlavně dává dohromady všechny zdánlivě nesouvisející a opisné pasáže.
-------SPOILER-------
Hrdina sám je rozporuplná postava, ale tím svým zdánlivě nelogickým a chaotickým jednáním zapadá přesně tam kam bylo zamýšleno. Na místo člověka, který byl vytvořen systémem pro systém, ale při představení alternativních myšlenek začíná o systému přemýšlet. Obraz toho jak se jeho vlastní přesvědčení, motivace a vztah ke společnosti se mění, je zde do podle mě dobře vykresleno (a možná více popsáno jak u Arťoma v Metro 2035).
Samotná mrtvolně ztuhnutá a nevyvíjející se společnost planá zdánlivě živých, ale v jádru už mrtvých lidí působí, jako ne tak vzdálená možnost konce a působí jako skvělá kulisa pro hlavního hrdinu.
--------------------------
K závěrečnému zhodnocení si stejně jako knižní Evropa půjčím za vzor antiku a to již Platónovu myšlenku, která z knihy vyznívá jako nezbytná smysl a rozvoj lidstva - "Memento mori"
Za mě 4* (kdyby to šlo 4,5*); budoucnost, které se určitě nedožiji (a ani nechci), ale v jádru není až tak nereálná.
Při čtení anotace mi přišel román velice zajímavý. Výsledek je ovšem zklamání - všichni si uvědomujeme nereálnost scienci fiction (proto to ostatně je FIKCE), nicméně 120 miliard nesmrtelných lidí na této planetě? Pokud by něco takového vůbec bylo možné, tak by se lidé chovali zcela jinak, než jak jsou popisováni v Budoucnosti. Dále má autor často potřebu zcela nezajímavé a bezvýznamné pasáže téměř do nekonečna protahovat. A to zcela bez vysvětlení. Nečekejte žádný zvlášt naplňující (ať šťastný či smutný) závěr. K tomuto autorovi se již nevrátím.
Musela jsem si dát chvilku času na promyšlení komentáře k této knize..a stejně to nepomohlo..byla to má prvotina od tohoto autora a je nutno uznat, že umí, opravdu umí..mám ráda depresivní knihy a tahle byla dle mého gusta.. Svět, jenž je nám zde představen, si dokážu díky bravurnímu popisu dokonale představit i chápu všechny postoje, názory a motivy jednání hlavního hrdiny..byl vychován bezcitně a byla jsem šťastná za to, že dokázal pochopit, že je celý život ovládán skrz provázky a když se na konci odstřihl od svého loutkáře a zničil mu loutkové divadlo, mé srdce plesalo radostí..jeho poslední chvíle s Aničkou byly dojemné, ale vydržela jsem nebrečet...tato kniha spojuje depresi s filozofickými úvahami o životě a smrti..myslím, že autor to vystihl zcela správně - nač žít věčně, když nevíme, co s věčností a čím ji zaplnit..zaujala mě myšlenka, že pod záštitou dlouhověkosti nikdo nevytvořil nic vyjímečného, že k mimořádným činům nás nutí neustále běžící čas vstříc našemu konci a touha tu něco zanechat, proč něco tvořit, když tu budu věčně? Budoucnost je velmi dobrá kniha a ještě chvilku mi bude vězet v hlavě...to co nám předkládá autor vůbec není nereálné a věřím, že kdyby lidstvo něco takového v budoucnu potkalo, odvíjela by se politika přesně tímto směrem!
Knihu jsem četl déle, než jsem zamýšlel, ale to nemění nic na tom, že jsem si jí skutečně užil. Musím uznat, že autorova představa budoucnosti je skutečně úžasná. Každý jsme již slyšeli o budoucím přelidnění Země, ale 120 miliard lidí? Z toho člověku přeběhne mráz po zádech. Mně stačí vánoční nákupy a jsem vyřízený z toho davu lidí...
Nicméně opět tu narážíme na autorovo občasné zdlouhavé popisování, právě kvůli těmto pasážím mi trvalo tak dlouho knihu dočíst, to je však jen osobní problém...
Tak či tak. Příběh, který se ukrývá na stránkách této knihy mě opravdu vtáhl. Závěr knihy jsem téměř nedýchal. Stále jsem si myslel na jiný konec a pak přišlo to co se dočteme. Byl to skutečně zvrat, který jsem neočekával.
Každý si nejspíše říkáme, že život je příliš krátký. Rozpočítat to není těžké. Průměrný věk, čas v práci a ve škole, čas věnovaný spánku a jiným povinnostem a potřebným činnostem a nevyjde nám zrovna velké číslo. Ke všemu započítejme mládí, kdy toho sami moc nezmůžeme, produktivní věk věnovaný honbou za kariérou a nevyhnutelně začínající stárnutí, když už toho též příliš nezmůžeme se zhoršujícím se zdravím. Co potom lidé, kteří trpí nemocemi celý život atd... atd... atd... Tato kniha nás skutečně nutí k zamyšlení ať už nad tím, kde a jak žijeme ale taky co za ten život stihneme.
Stojím si za názorem, že nejsme a nejspíše ještě dlouho nebudeme, jestli vůbec někdy budeme schopni, a hlavně jestli si to my, jakožto lidstvo, umožníme žít věky nebo navěky. Jistě žít navěky mladí a zdraví je zase jiný druh věčnosti, ale nezapomínejme na mysl. Tělo může být mladé, jak dlouho chce, ale naše mysl věčnost nezvládne. Krásně to vystihují pilulky štěstí. Opravdu bychom chtěli žít den co den pod vlivem nějakých pilulek, za které bychom nechávali polovinu výdělku, abychom snášeli všechny a všechno okolo sebe? Nehledě na tu „velkou spravedlivost“ co se týče volby? Lidově řečeno strčte si věčnost do pryč… Protože tohle bych skutečně zažít nechtěl.
Autorovi děkuji za skutečně silný zážitek plný zamyšlení a poučení.
Puzzle, tak nejlépe asi dokážu děj popsat. Čtením postupně dáváte dohromady, kousek po kousku skládanku, až se před vámi nakonec rozprostře jeden velký obraz. Osobně se mi líbí takto propletené příběhy. Díky skvělému popisu a návaznosti jsem nikdy neměl pocit, že bych se ztrácel. V knize je kromě strhujícího příběhu i spousta zajímavých filozofických myšlenek o budoucnosti a samotné podstatě co znamená být člověkem. Mohu jedině doporučit.