Budoucnost
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403800/bmid_budoucnost-gVo-403800.jpg
4
823
823
Evropa v budoucnosti roku 2400. Od doby, co byla technickými prostředky poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý? Jan Nachtigall je příslušník zvláštní jednotky ministerstva bezpečnosti, která přísně bdí nad dodržováním zákonů o rozmnožování. Jejím úkolem je pátrat po ilegálních dětech a odhalovat nenahlášená těhotenství. Jednoho dne má Jan odstranit teroristu a jeho těhotnou přítelkyni. Naskytne se mu tak velká šance, aby prokázal svou věrnost a postoupil na kariérním žebříčku. Když ale se svou jednotkou vpadne do konspiračního bytu, proběhne všechno jinak, než původně zamýšlel. Terorista unikne – a zanedlouho je na útěku i Jan po boku mladé ženy. Je to počátek boje, ve kterém jde o budoucnost lidstva.... celý text
Přidat komentář
Přečetla jsem od tohoto autora trilogii Metro i nepříliš povedený Soumrak. Budoucnost je naprosto úžasná Sci-fi, jež mne na začátku lehce chytila za ruku, drsně vtáhla do jedné z možných brutálních budoucností našeho světa a zanechala na mě neskutečný otisk. Těším se, až se k ní opět vrátím.
Přestože Metro všichni chválí, tak mě vůbec nezaujalo. I tak jsem dala autorovi ještě šanci a nelituju, Budoucnost je vážně scifi skvost.
Ano jsou tam vleklé popisné a filozifické pasáže, ale podány osobitou formou, která čtenáři zprostředkovává daleko hlubší atmosférický ponor do této dystopické avšak vůbec ne nereálné sondy do 400 let vzdálené budoucnosti. Prostě bomba a od doby co Glukhovsky nastoupil do moskevského Metra, ho nelze zastavit. Pokud hledáte jen akci, svižný ale plytký děj, pak jsou tady Dan Brown a spol.
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Kniha je čtivá, poutavá, má dokonalou atmosféru. Dej byl jako na horske dráha
Myšlenka, nápad a příběh je super, ale chce to nemalou dávku pozornosti, času a vůle, abyste knížku nezahodili a dokázali se orientovat v těch všech dějových liniích a flashbacích. Po roce a půl se k ní vracím a doufám, že už ji dojedu až do konce.
Napřed jsem to chtěl vzdát po 100 stranách, potom cca ve 200, pak někde za polovinou a až kolem 500. strany ta kniha začala být trochu zajímavá. Hlavní hrdina mi tak neskutečně lezl na nervy. Celou knihu více než děj a vykreslení situace samotné plnily stránky a stránky toho, co si hrdina myslí a dost to kazilo celkový dojem. To, že jsem nakonec místo 3 hvězd dal čtyři napravil až konec knihy, kdy se konečně hrdina probudil.
Dokonale napsaná kniha, na to kolik má stran je čtivá. I když sci-fi nečtu, toto bylo opravdu super. A konec velice povedený. Kniha nutí k zamyšlení.
Možná jsem o něco přišel, ale téhle knihy jsem nedokázal přečíst více jak 50 stran.
Román Budoucnost má vše, co může profesionální spisovatel nabídnout, přesto mu chybí jeden podstatný atribut: spád. Autor se zjevně nepoučil z neúspěchu dystopického románu Metro 2034, kde zbytečně cpal hned několik dějových linií a opět čtenáři naservíroval několik paralelních příběhů a retrospektivních záblesků, které se vzájemně prolínají. Můžeme tak sledovat příběh Jana Nachtgalla, zaměstnance ministerstva bezpečnosti, který vědomě dělá pro vládu špinavou práci - tím, že likviduje odpadlíky establishmentu. Jimi jsou lidé, kteří odmítli věčnou nesmrtelnost a rozhodli se ilegálně zplodit děti. Mezitím slepujeme střípky Janova dětství a velmi pomalu si uvědomujeme a doplňujeme souvislosti.
V přehršli hluchých míst, slepých odboček či popisných pasáží to však jde poměrně těžce a čtenář po pár kapitolách ztrácí pozornost. Konspirace odhaluje konspiraci a hranice mezi pravdou a iluzí se postupně téměř stírá. Motivace hlavního hrdiny je navíc místy poněkud nepochopitelná a čtenář si ani není jistý, zda se může s Janem ztotožnit – z děje nijak jednoznačně nevyplývá, zda je Jan kladnou, či zápornou postavou. Podle všeho jde o sexistu, homofoba a burana, který nejde pro ránu daleko. Kde jsou ty časy Arťoma, který chtěl udělat svět lepším místem…
Ostatně pojetí hlavní postavy je rovněž prvkem, který stojí za komentář. Už v románu Metro 2035 jsou Glukhovského postavy násilné, bezcitné a jakoby zvířecí. Budoucnost však posouvá ultranásilí do další roviny; stává se normou. Naturalistické popisy mučení či znásilnění doprovázené vulgárním jazykem nakonec působí spíše rušivě a čtenář se sám sebe musí ptát, zda jde o obsesi hlavní postavy příběhu, nebo spíše autora románu.
Fakt jsem tuto knihu chtěl mít rád, zaujal mě popis na obalu i obal samotný, a těšil jsem se, jaký skvost se mi to nedostal do rukou. Bohužel, kniha mě svou popisností velice nebavila, a byť mě naopak zaujala svou myšlenkou, prostě jsem ji nedokázal dočíst ani za čtvrtou kapitolu. I ty dvě hvězdy, které dávám, dávám jen proto, že chci věřit, že jsem svým nepochopením přišel o grandiózní počin.
Nejsem zrovna milovníkem sci-fi. Občas jsem měla malinko pocit, že se kniha táhne a nic se neděje, dlouhé popisy prostředí ale člověk vydrží, aby si to uměl představit. Ale na konci člověk všechno pochopí a považuji autora za velmi moudrého muže.
Za mě jedna z nejlepších knih, které jsem vůbec četl. Poutavý příběh, melancholická a komplexní osobnost hlavní postavy a vůbec vše v této knize mě vtáhlo do děje a nemohl jsem se odtrhnout. Nevím, co lidem připadalo jako "prázdná místa". Naopak detailním popisem si lze skvěle vykreslit prostředí, ve kterém se děj odehrává a ani chvíli jsem se nenudil.
Rozhodně stojí za to si ji přečíst.
Knížce by prospělo razantní zkrácení. Když už někdo napíše takovou bichli, mělo by to být čtivé od začátku do konce. Což se o knize plné hluchých nezáživných míst říct bohužel nedá. Nápad a představa o budoucím světě zajímavá, ale provedení prostě pokulhává.
Velice důmyslná alternativní verze budoucnosti. A také pár otázek na zamyšlení... Otázka křesťanství, arabské společnosti, přelidnění, hodnota člověka samotného. Někdo tu zmínil, že kniha má hluchá místa... má, protože jedno musím této knize vytknout, nějak jsem se nemohl překopat přes prvních 100 stran. Jakoby nejtěžší bylo se do toho příběhu vůbec dostat. A závěr zachránil původ autora, protože jsem loudil po smyslu té mega, giga nebo snad teratragedie.
Možná, že smysl celé knihy je ...... .... .... .
Naprosto úžasná kniha o tom, co vše je člověk ochoten obětovat za nesmrtelnost a že věčné mládí a život není vše.
Zajímavá vize budoucnosti i pohled do nitra věčně mladého Evropana. Kniha mi bohužel připadala velmi roztahana s mnoha hluchými místy. Zachránil to až strhující závěr. Trochu.
Pro změnu zase trochu jiná budoucnost - nesmrtelnost, celý Evropa je zastavěná mrakodrapy až kilometr vysokými.
Přiznávám, že tohle hodně podnítilo mou představivost, i když vyvstává otázka, zda jsme schopni si to vůbec představit.
Příběh Jana je docela poutavý... Kde je pravda, kdo lže a co je skutečnost?
Četla jsem i lepší knihy ale rozhodně byla zajímavá. Určitě patří mezi ty poutavější. Glukhovskeho mám rada.
Tak toto je asi vrchol Glukhovského tvorby! Metro síce zaujalo atmosférou stiesnenosti, ale v porovnaní s týmto dielom pôsobí Metro iba ako Glukhovskeho rozjazd. Budúcnosť v tejto knihe je opísaná v jej nie príliš nereálnej podobe. Ľudstvo bude preľudnené, potrava bude nahradená syntetickou, bohatí sa izolujú od lúzy a nad tým všetkým bude visieť neustále riziko násilia. Dystopia v jej dokonale mrazivej a zdá sa, že aj v nevyhnutnej podobe. Glukhovsky nevytvoril iba post-apokalyptickú akčnú sci-fi s hlavným (anti)hrdinom. Nie, Glukhovsky vytvoril futuristicko-politologicko-filozofickú zmes, kde na pozadí hlavného deja môžeme v úzadí nájsť pálčivé problémy dneška, ktorá sa prepletajú od toho, ako zabezpečiť prežitie niekoľkých miliárd ľudí, cez to, ako týchto ľudí udržať pod kontrolou až po otázky ľudskej osamelosti a hľadania zmyslu života.
Mám trochu rozporuplné pocity. Hned ze začátku jsme hozeni někam doprostřed příběhu a je na vás se zorientovat. Po několika kapitolách jsem se tak nějak chytla a musím říct, že svět byl vykreslen velmi hezky, přímo se mi vybavil před očima.
Zdlouhavé filozofické pasáže mi vůbec nevadily. Vlastně naopak, pro mě to zachraňovaly, kdybych si vzala jen samotný příběh, asi bych knihu nedočetla.
Největším kamenem úrazu byl protagonista. Řekla bych, že jsem docela empatický člověk, ale tady to prostě nešlo. Snažila jsem se pochopit, co dělá a hlavně proč, ale vyrozuměla jsem jenom, že jedná spíš z impulzu a neví co s životem. Celkově mi byl nesympatický a nebo jsem nesouhlasila s tím, co dělá. Ke konci jsem ho ale spíš litovala.
Zvláštně smíchaná kniha. Jak už psal ElGreco, i mě kniha chvíli nudila, většinou bavila a často byla tak odporná, že se mi nechtělo číst dál (a to jsem už pár hrůz přečetla).
Děj byl většinou předvídatelný, ale kniha zajde i tam, kam si říkáte, že se snad neodváží. A ono jo. Taky je dost cítit závan inspirace z Orwellovy 1984. Ať už je to tou dystopickou utopií nebo náhlým odloučením ovečky od stáda či "velkým bratrem".
Troufnu si říct, že je to dokonalá knížka, zaujala mě myšlenka té knihy. Že někdo dokázal vymýtit smrt, ale pak vlastně, co s těmi lidmi, no tak budu stavět domy do výšky a co dál? Budu to regulovat tak, že život za život, geniální. Udržovat počet obyvatel na jednom čísle.
Autor píše ohromně, i když je kniha celkem velká a tlustá, chytne vás od začátku až dokonce a nepustíte se jí, dokud ji celou nepřečtete.
Líbilo se mi přerod hlavní postavy, která nejdříve souhlasila s režimem a byla jeden z těch, kdo "rozhodoval o životě a smrti", ale pak se vlastně dostal na tu druhou stranu a zjistil, že tak nechce žít.