Budoucnost
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403800/bmid_budoucnost-gVo-403800.jpg
4
823
823
Evropa v budoucnosti roku 2400. Od doby, co byla technickými prostředky poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý? Jan Nachtigall je příslušník zvláštní jednotky ministerstva bezpečnosti, která přísně bdí nad dodržováním zákonů o rozmnožování. Jejím úkolem je pátrat po ilegálních dětech a odhalovat nenahlášená těhotenství. Jednoho dne má Jan odstranit teroristu a jeho těhotnou přítelkyni. Naskytne se mu tak velká šance, aby prokázal svou věrnost a postoupil na kariérním žebříčku. Když ale se svou jednotkou vpadne do konspiračního bytu, proběhne všechno jinak, než původně zamýšlel. Terorista unikne – a zanedlouho je na útěku i Jan po boku mladé ženy. Je to počátek boje, ve kterém jde o budoucnost lidstva.... celý text
Přidat komentář
Třetinu knihy se mi chtělo zvracet, třetinu jsem se nudil, třetinu nadšeně hltal. Zvláštní věc, tahle Budoucnost.
Kniha se mi určitě líbila, děj byl zajímavý a člověk prostě potřeboval vědět, co se bude dít dále.
Po trochu pomalejším rozjezdu je to výborná kniha. Celkový koncept té knihy, svět a okolo vše super. Jen se nemohu zbavit pocitu, že poslední 3-4 kapitoly se táhly. Nic méně zanechala tato kniha ve mě různé pocity. U pár případů jsem si říkal, že spisovatel má buď velmi dobrou fantasii nebo že je tak zvrhlí. Takže 4,5*
Knihu jsem celou nedočetla. Bylo tu na mě příliš mnoho filozofických odboček a vnitřních dialogů hlavního hrdiny. Velmi to odvádělo pozornost od hlavní dějové linky. Je mi to sice líto, ale snad se ke knize vrátím za několik let a dočtu ji s chutí.
Prvních sto, dvě stě stran jsem si říkala, proč se vůbec snažím touhle knihou prokousat. Ale potom události nabraly rychlý spád a všechny moje pochybnosti byly pryč. A když do sebe začaly jednotlivé dílky skládačky zapadat... takhle - kniha je geniální, jen musíte vydržet.
Pokud by to zdejší server dovolil, klidně bych přidal další hzvězdu. Tímto antiutopistickým dílem se Glukhovský řadí vedle Orwela, Zamjatina a další. Kniha je skutečně výborně vymyšlená a až mě děsí, že ne nereálná a pokud je Budoucnost naše budoucnost, tak "pánbu popomáhaj".
Knihu můžu jen doporučit!
Líbila se mi. Měla spád, děj jsem víceméně vůbec nepredvidala. Hlavně od druhé půlky jsem se nemohla odtrhnout. Spoustu věcí by se dalo přenést i na naší vlastně ještě poměrně šťastnou dobu.
Docela realistická vize, když sledujete dnešní politiku nejen prostřednictvím mainstreamových médií. Je to varování pro Evropany a západní civilizaci. Rozhodně nečekejte nic ve stylu Metro 2033. Není to zábavné čtení.
No nevím,jak to říct,ale tohle je zatím moje první kniha,kterou jsem nedočetla až do konce. Skončila jsem někde ani ne v polovině a pořád jsem nevěděla,o čem to vlastně čtu. Uvažovala jsem,že to zkusím znova,od začátku,ale pak jsem to vzdala.Nezaujalo mě to,motalo se mi tam všechno dohromady.Já osobně knihy s takovou tématikou nebo přímo sci-fi nemám ráda. Nejsem toho vyznávačem. To raději přečtu 2 knihy,které obsahují brutální nebo prostě jen nějaké vraždy,než jednu knihu sci-fi.
Nehledě na šílenost předkládané verze budoucnosti, i kdyby mohla být jakkoli pravdivá nebo jakkoli nepravděpodobná, jen stěží se mi srovnává s chováním hlavního hrdiny. Ale nejspíš opravdu těžko analyzovat, za daných podmínek. Ještě budu muset popřemýšlet, co si z knihy mám vlastně vzít, nyní bezprostředně po dočtení je to akorát vlezlý neklid a zmatenost. Některé situace mi byly vyloženě nepříjemné a nemyslím si, že to byly zrovna ty, které vyvolají podobné pocity i v jakémsi "průměrném" člověku. Ale těžko říci, co by v nás představa podobné budoucnosti "měla" vyvolávat, z toho si každý musíme skutečně odnést to svoje. Jen zjistit, co to přesně je. Z formálně literárního hlediska je ale stoprocentně jasné, že je tato kniha o mnoho dále než Metro a autor od té doby ušel pořádný kus cesty (na druhou stranu v Metru se mi právě zalíbila ta trochu úsměvná, ale velmi slibná neohrabanost nováčka, proto je fajn pozorovat podobný vývoj). A četlo se to samo.
Mam z toho rozporuplny pocit. Na jednu stranu je to strasne zajimava a rekla bych, ze i neotrela myslenka, a genialni existencialni otazky nad kterymi by me rozhodne nenapadlo premyslet sama od sebe.
Hlavni hrdina byl dobre rozpolceny a ikdyz se obcas choval jako kreten, bylo to oduvodneno celou jeho vychovou v internatu a tim padem tobylo vcelku verohodne.
Ale. Neverila jsem mu ten svet. Neverila jsem tem lidem, ze uz ziji stovku let. Neumi m sepredstavit, jake je zit takdlouho, ale neverim, ze je to takove jako v teto knize. Proste si myslim, ze takto by se to nevyvijelo, ikdyz tapolitika byla asi z tohohle hlediska v pohode. Apak je tady samozrejme oblibeny syndrom "vyvoleneho", ktery me neskutecne stval. A jeste mi prisly popisy ruznych znasilneni atd az prehnane atak nejak strojene naturalisticke, to myslim glukhovskemu moc nejde, ikdys zase ocenuji, ze se tomu nevyhyba. (I treba vylucovani a tak.) Vcelku mam z knihy stale jeste jakysi pocit depresivniho odcizeni. Nevim, zda je dobra. Ale Jan Nachtigall ano. A byl uzasne popsany jeho vztah k diteti. A bohu.
Tato knížka pro mě byla z počátku zklamání. Není jako Metro, kde jsem hltala stránku za stránkou od začátku do konce. Prvních 100 možná 200 stran bylo neskutečně těžkých. Hlavní hrdina mi připadal jako ubožák, o kterém si snad ani číst nechci. Rozsáhlé popisování jeho psychických stavů tomu nepřidalo. Tak jsem knížku několikrát odložila, ale pokaždé, když jsem se k ní vrátila, a někdy to bylo i po několika týdnech jsem přesně věděla, co se stalo na předchozích stránkách.
A potom, z ničeho nic, nabral děj nečekaný spád a ani dlouhé myšlenkové pochody hlavního hrdiny mi nepřipadaly zbytečné. Možná to byl záměr, aby první stránky nebyly tak strhující, protože popisovaly Janův nudný, jednotvárný život, dokud nenarazil na ženu, která mu ho změnila a celý děj se tak mohl rozjet.
A samotný konec knihy... prostě wow
Z počátku mi strašně dlouho trvalo se začíst, čekala jsem asi něco víc, ale potom jsem se do příběhu doopravdy dostala a druhá půlka knížky mi utekla fakt rychle. Nápad se mi líbí a hlavně konec byl brilantní. Zároveň tahle knížka také nutí se zamýšlet nad životem.
Ne že bych jí zrovna doporučovala, přece jen není to téma pro každého a navíc je celkem objemná (to byl taky problém, když jsem si jí táhla do školy, měla jsem batoh pořádně těžký :D), ale kdo má čas a chuť si o tomto tématu přečíst, tak by ji mohl zkusit.
Glukhovsky, jak už dokázal ve slavné trilogii Metro, má úžasné nápady. Mrazí mě v zádech z představy světa ustrnuvšího ve věčném a nekonečném dni, v němž nikdy nepřijde noc, abychom se mohli poučit a druhý den udělat všechno jinak a třeba lépe. Dílo není zdaleka prvoplánové, nejde jen o šílenou cestu do nitra všech společenských patogenů, i když i zde autor volí element putování. Pouť celou společností, z nebe do pekla a přes všechno mezi tím, rozhodně nenechá protagonistu nepoznamenaného - jeho postoje se často i náhle mění, je nucen bojovat sám se sebou a s dávno vštípenými "pravdami". I když jim byl dán věčný život, lidé zůstávají tak lidskými, jsou záštiplní, pomstychtiví, zbabělí, zrádní, mocichtiví a sadističtí, ale někdy, a občas i tehdy, kdy by to od nich nikdo nečekal, jsou i odvážní a zarputilí v boji za svá přesvědčení. Evoluce a staletí potírané instinkty člověka se všemi póry zdánlivě bezvadně fungující stagnující společnosti derou na povrch, ale jen aby byly zmasakrovány hrstkou samozvaných bohů, kteří nikdy nezkusili, jaké je žít navěky v krychli o hraně dvou metrů.
První kniha, jejíž čtení jsem vzdala. Zhruba v půlce. :-( Na tohle nemám žaludek. Vzdát se mi to chtělo už po prvním popisu znásilnění, ale dala jsem jí ještě druhou šanci.
Po přečtení trilogie "Metro", která mne uchvátila, jsem toto nezvládla. Jestli nás čeká taková budoucnost, jsem ráda, že se jí já a ani moje děti nedožijí.
Dvě * dávám za nápad a opravdu barvitý popis...
Velmi zajímavá a hlavně velmi drsná kniha....hodně popisovaná, ze začátku jsem si ani nedokázala představit to co autor popisuje, ale pak jsem se do knihy docela začetla a byla zvědavá jak skončí...konec docela nečekaný....
pro mě nejlepší kniha, jakou Glukhovsky napsal. ano, lepší než slavné Metro. Hlavní hrdina ve mě vzbudil tolik rozporuplných pocitů (nejdříve jsem ho odsuzovala, pak mu osud přála, následně litovala, ke konci obdivovala), jak se to asi žádné literární postavě ještě nepodařilo. ´Knihu jsem přečetla v období, kdy jsem našla zálibu v postapokalyptických románech (zhltla jsem za sebou Silo, Budoucnost i Metro), a právě Budoucnost považuji za nejlepší. Je jiná, děsivá ve smyslu ,,kam ten náš svět spěje" i nastolující otázku, jak z toho ven.
Ne, prostě mě to nevzalo. Nemá to špatné chvilky, popis jednotlivých věží je fascinující, ale samotná hlavní postava má chvílemi divné motivace, čert aby se v něm vyznal. Také celý koncept světa budoucnosti mi nepřijde reálný, pochybuji, že by se tímhle směrem mohla naše společnost ubírat. A to e vlastně asi kámen úrazu, základní kámen, tedy Glukhovského svět, není solidní, a všechny nástavby na něj se potom automaticky hroutí. Přijde mi to jako pěkný dům, vystavěný na chatrných základech.