Budovatelé říše
Boris Vian
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16017/bmid_budovatele-rise-8Sm-16017.jpg
4
72
72
Divadelní hra Budovatelé říše není dílo ohromující rozsahem či tíhou myšlenek. Autor bez zbytečných řečí předkládá čtenáři svou tragikomickou apokalypsu jedné středostavovské rodiny, reprezentující lidstvo v celé jeho do sebe zahleděné nepatrnosti. Vianovy figury utápějí čas v banálních rozhovorech, z nichž ale v kontextu nikam nevedoucího věčného lidského úniku úsměv na rtech trne. Hru prostupuje všudypřítomné zapomínání a vědomí života ze dne na den, který člověk bez protestu přijímá jako svůj nevyhnutelný osud. Vian však přesto dokáže čtenáře pobavit. Svým nadhledem, ironií a bezbřehou obrazotvorností, jak to již dokázal v dalších svých vynikajících dílech. A nakonec člověku dojde, že není zcela bezpečné mít doma svého fackovacího Schmürze...... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2007 , JotaOriginální název:
Les Bâtisseurs ďEmpire ou le Schmürz, 1959
více info...
Přidat komentář
Hlubší a vážnější Vian, než bych čekal. Na jednu stranu klasická jeho absurdnost, na druhou stranu mnohoznačně obsažné (ať už jde o mezilidské vztahy, antimilitarismus či rodinu). A teď mě omluvte, jdu uhodit Schmürze.
Rychle jsem jí přečetla a pak o ní dlouho přemýšlela. Jednoduchý a stále se opakující námět, který postupně graduje ke konečné zkáze. Poučení o tom, jak jsme nepoučitelní. A v té jednoduchosti je ta síla. Každopádně si myslím, že na prknech to bude teprve to pravé.
Průměrná divadelní hra od Viana. Chybí švihlost, ale bylo to tak krátký, že sem se ani nedokázal nasrat, že je to vlastně nuda. Alegorie na lidskou zapomětlivost, kdy se jedna rodina stěhuje furt vejš a vejš v baráku až se nastěhuje na půdu a zůstane na živu jen fotr. Ten bydlí v podkroví, který je tak malý, že se tam nevejde ani tank (spoiler)
Neni se čemu divit, v baráku neni výtah. Bohužel opět potvrzeni, že neni všechno co Vian napsal kvalitativně srovnatelný s Mravencema. Život stojí za hovno.
Kniha, kterou za chvíli přečtete, ale o to déle pak o ní dumáte, hledáte (a nalézáte) symboly, alegorie... Ale pak mě napadlo: Co když Boris Vian prostě jen dostal nápad, a pak sedl a psal "kam až to šlo"? Přiznám se, že tohle vysvětlení mi konvenuje nejvíc.
Dokonalý Boris Vian. Poprvé jsem tuto hru četl někdy v 80-tých letech ve výboru "Boris Vian" , vydaného Jazzovou sekcí a měl z ní pocit, že přesně sedí na tehdejší dobu. Všechno šlo k horšímu, ty co to viděli nikdo neposlouchal a v koutě společnosti seděli ti, do kterých si většina ráda kopla.
Tehdy mě Budovatelé nadchli podobně jako Ionescova "Plešatá zpěvačka" a nebo Beckettovo "Čekání na Godota". A když jsem si to nyní přečetl po letech znovu, nic se na mém pocitu nezměnilo a hra mi připadá stále více než aktuální.
Moc si neumím představit tuhle hru na jevišti. A ikdyž věřím Melance,že si představení užila,myslím,že v případě "neúpravy" textu to pro diváka může být značně složité. Ale z hereckého pohledu samozřejmě ! Taky bych si chtěl střihnout pana Otce :-)
Nevím, jak by tahle divadelní hra vypadala na jevišti, ale četlo se to velmi dobře. Neskutečná absurdita a důkaz, že v literatuře je všechno možné :-)
Zvláštní, absurdní divadelní hra mého milovaného Borise Viana. Nesmírně jednoduchá zápletka, přesto mistrně rozvinutá a zpracovaná. Zaujme především patafyziky.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Pěna dní |
| 2005 |  Naplivu na vaše hroby |
| 2009 | Srdcerváč |
| 1994 | Podzim v Pekingu |
| 2000 | Červená tráva |
Popsal bych to trochu absurdním slovním spojením - dílo jednoduše složité. Myšlenky jsou zachyceny absurdním způsobem, je třeba se nad těmi obrazy někdy i delší dobu zamyslet, ale pak najednou vyplavou jednoduše na povrch. Bylo to mé první setkání s Borisem Vianem a věřím, že nebude poslední.