Bůh mého života

Bůh mého života
Ohodnoťte knihu

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/116549/mid_buh-meho-zivota-Xz7-116549.png 3 2 2
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Podtitul: Rozlišovat Boží působení v osobním životě. Křesťanská víra je opravdová pouze tehdy, když je osobní, hluboce propojena s každodenním životem a když vyznává Boha, který na našich životních cestách kráčí vedle nás. Neexistuje tedy jiný autentický způsob prožívání víry, než je neustálé hledání Boží přítomnosti a rozlišování Božího působení v našem životě. Kniha nabízí užitečné impulsy nejen těm, kteří doprovázejí mladé lidi, ale všem, kdo touží po tom, aby jejich vztah s Bohem byl stále živější a plodnější. Autor je uznávaným odborníkem na psychologii a psychoterapii, přednáší pastoraci pro povolání a výchovu k rozlišení povolání a vede kurzy aplikované psychologie pro formátory.... celý text

Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: , Paulínky
Originální název:

Dio della mia vita, 2007


více info...

Komentáře 1

Recenze 0

Hvězdičky 2

Tempo & emoce

Přidat komentář
Hanka_Bohmova
02.08.2019 4 z 5
Hanka_Bohmova

Kniha je určena primárně mladým lidem, kteří se rozhodují o svém životním povolání, ale v nenápadnějších podobách je dobře využitelná během celého života křesťana hledajícího Boží vedení.
Autor vychází z přesvědčení, že Bůh se konkrétnímu člověku zjevuje především prostřednictvím jeho vlastního života, že toto je výsostné místo hledání a nalézání Boží vůle. Učí tedy kandidáty kněžství a řeholního stavu "číst" a "psát" svůj život jak v čistě psychologickém, antropologickém pohledu, tak i ve víře, se zaměřením na rozpoznání Boží tváře. Požaduje a kultivuje schopnost reflektovat a uchopovat svůj život, citlivost pro vidění darovaného dobra a vděčnost, které ústí v přirozený postoj štědrosti. Ale také svůj život, zejména jeho temné stránky, integrovat a interpretovat, neboť smysl není něco, co přichází zvnějšku a nezávisle na nás. Konečně zdůrazňuje schopnost - v dnešní době spíše převládající neschopnost - rozhodovat o sobě, volit s veškerou vážností a sám za sebe (protože jsem téměř souběžně četla texty Gabriela Marcela, vybavuje se mi v té souvislosti jeho výraz "čelit situaci"), v postoji dávání se a bez ponechávání zadních vrátek.

Takovéto pojímání vlastního života je mi velmi blízké. Souhlasím i s autorovou zkušeností, že samotný fyzický akt psaní (například ve formě deníku), snaha o přesnou formulaci myšlenky v ovzduší určité definitivnosti, má velký kultivující efekt.