Bůh milosrdný, nebo trestající?
Gabriela Ivana Vlková
Stránky Starého zákona se doslova hemží krutostí. Snad by se to dalo ještě nějak skousnout, kdyby se jednalo pouze o činy zlovolných lidí, kteří se Bohu vzpírají. Jenže ve Starém zákoně je to sám Bůh, kdo velmi často jedná tvrdě! Není proto divu, že občas bývá zdůrazňován kontrast: Bůh Starého zákona trestá, jeví se jako krutý, zatímco Bůh Nového zákona odpouští, tedy je milosrdný. Ale je tomu tak doopravdy? … Nebylo by dobré důkladněji ověřit, jak tomu s jeho milosrdenstvím v Písmu vlastně je? (z autorčina úvodu)... celý text
Přidat komentář
Nemohu si pomoci, je to zatím to nejlepší, co jsem k tomuto tématu četla. Vybroušená kratičká studie shrnuje podstatné a nenasytí jen intelekt...
Štítky knihy
Bůh, Hospodin teologie Bůh a člověk biblické citáty milosrdenství exegeze Bible Starý zákon Boží láskaAutorovy další knížky
2007 | Slovo Boží a slovo lidské |
2018 | Izaiáš - Komentovaný překlad řecké septuagintní verze |
2014 | Izajáš - Svědectví o vítězící důvěře |
2016 | Bůh milosrdný, nebo trestající? |
2007 | Od Abraháma k nové smlouvě |
„Boží milosrdenství, o němž se Starý zákon tak často zmiňuje a s nímž počítá tedy není ‚laciné‘ ignorování hříchu a zla. Je čímsi pevným a předpokládá vztah. Pokud má člověk Boží milosrdenství správně poznat a správně z něj čerpat, vyžaduje to po něm obrácení, poznání a ochotu respektovat Boží řád. Aby byl Izrael pravým ‚kajícníkem‘ tj. tím, kdo vyznává Boží velikost i Boží ochotu odpouštět, musí se k Bohu přimknout, nakolik jen to je v jeho silách. Musí tak či onak tesknit po uskutečnění toho, co vyjádřil Jeremiáš a další proroci, když vyhlíželi ‚novou smlouvu‘. Musí vzít Boha vážně, jinak nebude moci zakusit jeho milosrdenství. Prostě ho mine a vůbec nerozpozná!“
Líbilo se mi, jak přesvědčivě sestra Vlková narušuje obraz starozákonního Boha jako neúprosného (spravedlivého, ale velmi krutého) vládce. Nejde přitom z její strany o žádnou těžkopádnou teologií, ale dokladuje svá tvrzení velmi srozumitelným rozborem Starého zákona a v něm použitých slov.
Základní myšlenka téhle knížečky je velmi oslovující: Boží slitování není žádné okamžité hnutí Boží mysli, ale že je to trvalé rozhodnutí, spíše záležitost rozumu, než citu (v tom smyslu, jak těmto termínům rozumíme dnes). Nadchl mě obrat „bytostné přilnutí“, který ten vztah Boha k nám, myslím, výborně vystihuje. A zajímavá je také argumentace, že vyvolení Izraele je zprávou i pro nežidovské národy, že je možné to číst jako modelový příklad jedinečnosti vztahu Boha a každého člověka. A ještě řada dalších myšlenek je užitečných a s citem podaných – až jsem se divil, jak se tolik chytrého a vlídného na těch pár stránek vejde :-)
Dá se teorie o „pevném milosrdenství“ aplikovat i na vztahy mezi lidmi? Sestra Vlková píše, že „rozhodnutí k přilnutí“ je základem každého vztahu, každé lásky. Nadšeně s tím souhlasím! Přestože interakce mezi lidmi nikdy nebude srovnatelná s tím, jak k lidem přistupuje Bůh (a ani my lidé nemůžeme naše bližní stavět Bohu na roveň), může to posloužit jako vzor. Jasně, nejde to snadno, takové rozhodnutí vyžaduje odvahu k závazku (budu ochoten/schopen o někoho pečovat celý život? Jako fakt CELÝ život!?) i důvěru (bude ke mně ten druhý stále pozorný, i když bude vědět, že je to z mé strany bezpodmínečné a časově neomezené?). Ale výsledek stojí za to! Fakt!