Bůh zemřel, když se narodili

Rok 1278, král železný a zlatý, Otakar II., umírá v bitvě na Moravském poli. Zanechává po sobě královnu vdovu Kunhutu a teprve sedmiletého syna Václava. Poručníkem mladého nástupce trůnu se stává jeho strýc Ota Braniborský. Pět let pod vládou tohoto muže skomírá česká země. Václava vězní strýc na hradě Bezdězu, odkud jej převáží nejprve na Žitavu, do Berlína a nakonec do Špandavy. Po vlkých ústupcích, v r. 1283, vychází mladý Václav z vězení. Usedá na trůn po boku Guty Habsburské. Není však v silách nového krále získat si obdiv a respekt svých leníků. Má podlomené zdraví a strach ze tmy a koček. Kdo si bude vážit takového krále? Záviš z Falkenštejna, který se o dva roky později stává manželem Václavovy matky? Falkenštejn je bohatý, obdivuhodný a vlivný. Václav se v něm vidí. Dokonce jej nechává do r. 1288 za sebe vládnout. Pro svou moc má však úspěšný český velmož i řadu nepřátel. Mezi nimi je i česká královna Guta. Sedm let trvá Václavovi II., nyní zkušenému panovníkovi, než se nechá přesvědčit o Závišově nepohodlnosti. R. 1290 pro něj připraví past. Ve své malé obezřetnosti a ješitnosti se Záviš lapí a je před hradem Hlubokou zavražděn na příkaz svého dávného obdivovatele - Václava II. Ale ani tehdy, když se Václav II. zbavuje největšího nepřítele, ani tehdy se osud nad tímto českým králem nesmiluje. Devět let po smrti Závišově zaplatí Václav krutou daň...... celý text