Bukvica - Moudrost ukrytá ve slovech aneb jak ke mně Bukvica promluvila
Věra Ovečková
BUKVICA - Moudrost ukrytá ve slovech aneb jak ke mně Bukvica promluvila Cesta k poznání vede přes osvojení si a procítění obrazů všech čtyřiceti devíti bukev. Každá z těchto bukvic má jeden hlavní a čtyřicet osm vedlejších obrazů. Zároveň se tyto obrazy promítají přes osobní zkušenost, projekci. Například slovo sýr, všem známé a zdálo by se, že jednoznačné. Ovšem při hlubším jeho zkoumání nabíhají různé jeho projekce: myš, pastička na myši, bílá, žlutá, plíseň, plast, díra, lednice, hermelín, úsměv a různé další možnosti. Slovo sýr, jehož základním obrazem je živina, na první pohled jednoznačné, se ukazuje v mnoha osobních projekcích vyplývajících z vlastních zkušeností. Budeme-li obecně hovořit o sýru, jednomu se začnou tvořit chutě, druhému se může ošklivit a vzájemně se těžko domluví na společném náhledu a porozumění. Čím více jsme schopni vidět projekcí, tím ucelenější náhled získáváme. Nyní jsou v našem slovníku slova umělá, slova z cizích jazyků a v menší míře slova původní podstaty, která jsou ale v některých případech otočená, takže v nás probouzí chaos. Právě u slov původní podstaty se dokážeme shodnout na jejich základním obrazu. Různorodé zkušenosti jsou jen různými cestami k němu vedoucími. Právě dnes je třeba tato slova nalézat a opětovně zařazovat do svého slovníku. Díky tomu budeme měnit vlastní programové vybavení směrem k poznání a čistotě. Neboť i slova, jimiž hovoříme, určují míru naší vitality či chorob. MOUDROST UKRYTÁ VE SLOVECH ANEB JAK KE MNĚ PROMLUVILA BUKVICA Jednou v noci, bylo to o Vánocích před několika lety, mě vzbudil strašný sen. Jeden z těch, z nichž se orosíte, zbytek noci vás spánek míjí a vy přemýšlíte, co to znamenalo. Den ale chmury zahnal, na sen jsem téměř zapomněla, a protože mám spánek dobrý, těšila jsem se, že dospím předchozí noc. Ale ouha. Sen měl pokračování, a to ne volné, ale přímo navazující. Něco či někdo mi vstupovali do snů a velmi silně se mi prostřednictvím obrazů snažili něco sdělit. Nutilo mě to o snech přemýšlet, ale bez zjevného výsledku. Spát jsem šla trochu s obavami, co se bude dít. A dělo se. Třetí noc a třetí pokračování snu. Sen měl konec, skvělý konec, skoro jako v pohádkách. Tušila jsem ale, že pro mě znamená nový počátek. Ale čeho??? Jediné, co jsem už věděla, bylo, že se mnou prostřednictvím snů hovořila sama Matka Země. Chytlo mě čiré zoufalství. Co mám dělat? Kam či do čeho se mám vrhnout? Vzápětí nato ke mně přišlo zatím prostřednictvím webu první slovanské vědění. Měla jsem oči navrch hlavy, když jsem objevovala dávno zapomenuté. A nejen to, otevíralo se přede mnou mnoho tajemství dosud pro mě skrytých. Všechno šlo tenkrát stranou a celá jsem se ponořila do studia, hloubání a přemítání. Jedním dechem zavrhovala a druhým přijímala. Od základu se ve mně přestavovalo vnímání světa. Vzbudila se ve mně touha vše předat dál. Ale – další – ouha. Chybí posluchači. Tak důležité informace, tak důležitá poznání. A jen sem tam někdo. Čím to může být? No jasně, konečně mi to došlo – přece mnou! Ocitla jsem se na dalším počátku. Do teď jsem čerpala zvenku a opět ven jsem chtěla dávat. Kde byla moje bytost? Lépe řečeno, kde bylo moje Vědomí, které ví, které si pamatuje vše od Počátku věku svého, kde bylo? Vcelku dobře uvězněno. Kým? No přece „Já“. „Já“ se chovalo jako ustrašené, zarputilé, někdy i vzteklé mimino, které chtělo panovat. „Já“ se schovává v mozku. „Já“ rozhoduje, když Vědomí spí. „Já“ je jako oheň, dobrý sluha, špatný pán. Abych se vrátila k sobě, začala jsem pomalu zjišťovat, kdo je kdo, a snažila jsem se postupně osvobozovat své Vědomí z nadvlády „Já“. Co vám mám vyprávět, šlo to velmi ztuha, zejména zpočátku. Díky dobrým bytostem na tomto světě, ale i ze světů jiných, jsem na cestě osvobozování sebe vydržela. A teď to důležité. V určitém okamžiku ke mně přišla Bukvica, jako původní písmo našich dávných Předků. Opět jsem studovala, překládala, hloubala a přemítala. Zbaveni strachu můžeme konečně prožívat štěstí v jeho čisté podobě. Náš jazyk je nám průvodcem ke zvoleným prožitkům – strachu či štěstí. Každé jednotlivé slovo nás programuje. Ať jsme si toho vědomi, nebo nikoli.Jako funguje počítač na základě vložených programů, tak funguje náš člověk na základě slov, která opakovaně používáme, a tím vytváříme programy v nás a programy nás samých. Slovo vzniká na základě myšlenky a vyslovené je zvukem. Zvuk spojen s myšlenkou je velmi silným nástrojem tvoření. Chudý jazyk ochuzuje myšlení. Jsme schopni myslet jen v rámci bohatosti či chudoby jazyka, jímž hovoříme. Jak myslíme, takové vytváříme ve své mysli obrazy. Obrazy tvoříme naši budoucnost, následující okamžiky života. Je-li naše obraznost chudá, je chudý i náš život. Loutka dokonce přijímá obrazy toho, kdo ji vede (loutkáře), a tvoří jeho představu, nikoliv svoji. Síla loutkáře je v tom, kolik loutek ovládá a kolika loutek využívá sílu. Poznat podstatu slov a začít je používat znamená možnost osvabodit se od loutkáře a začít tvořit svůj svět. Podstatu bytí je potřeba cítit a vnímat svým Vědomím. To je jediná možnost jejího poznání. Cest k otevření cítění a vnímání je více, Bukvica je jednou z možností. Bukvica je klíčem k otevření vlastní genetické paměti. Věra Ovečková... celý text
Přidat komentář
Úžasná kniha, která se zabývá celkově slovy a jejich silou, silou jejich zvuku..
*Zápor byl do naší řeči vnesen uměle.
Naše Vědomí, malé děti i živočichové vnímají slova bez záporů. Je to proto, že zápor spojeny se slovem vytváří falešné slovo. Zápor postavený samostatně je výstražnou stopkou.
Povím-li dítěti "jdi pomalu", bude velmi dobře rozumět, zpomalí nebo se zastaví. Naopak při příkazu "neběhej" bude ve svém běhu pokračovat.
Pes, jemuž přikážete "pomalu", zpomalí. Pes, jemuž přikážete "netáhni", uslyší "táhni" a bude táhnout ještě více. Tyto pokyny se nám zdají shodné, ale pes je vnímá z podstaty, proto různě.
Samostatný pokyn "dost" je pro něj plně srozumitelný.
Stejně vnímají i malé děti.
Poslechněte svou řeč, kolika zápory se honosí.
Nabídnete kávu či čaj slovy "Dáš si kávu?", nebo slovy "Nedáš si kafe?". :)
Vždy můžeme nahradit záporný tvar tvarem kladným, který je zřetelným: místo "nejsem vidět" "jsem skryt či ukryt".
Naši předkové používali místo "ne" "bez". Případně jako zápor používali "ni, ani, aniž, nikoli"atd.
Příklad: Nemám náladu - jsem bez nálady.
Máme nad čím ve své řeči dumat a hloubat.
Ak čakáš učebnicu bukvice (staroslovanského písma), možno budeš prekvapený. Tie bukvice v tejto malej knižočke veľkej ako modlitebná knižka, tam sú. Je tam aj popis ich významu. Na rozdieľ od iných učebníc písma, táto knižka je trochu inak koncipovaná. Od suchopárnosti má ďaleko.
Autorka ju totiž pojala svojským poetickým štýlom, keď za každou bukvicou je nejaký príbeh, myšlienka či duchovný odkaz. Taktiež fyzické a grafické stvárnenie tejto knižky je na úplne inom levely a je vidieť, že aj túto stránku mala autorka takpovediac pod palcom.
Na rozdieľ od iných kníh o bukvici, autorka pridáva k jednotlivým bukviciam aj kus zo svojho duchovna, svojho vnútorného sveta a svojej filozofie, kde písmo a slovo nadobúda svoj pôvodný význam.
Môžeš si o tejto knižke myslieť, čo len chceš. Dá sa vnímať v rôznych rovinách, kde tá najzákladnejšia je estetická, od tej môžeš stúpať už len hore ;)
Štítky knihy
Slované, slovanství písmo, dějiny psaní Bukvica
Autorovy další knížky
2018 | Bukvica - Moudrost ukrytá ve slovech aneb jak ke mně Bukvica promluvila |
2010 | Ještě chci žít! |
2020 | Projít peklem |
2007 | Grafomotorická cvičení |
2021 | Ozvěny věků |
Jedna z mnohých pravdivých tvrdení v knihe (tvrdenie pochádza od nemeckých jazykovedcov 19. storočia):
„Chudý jazyk ochuzuje myšlení. Jsme schopni myslet jen v rámci bohatosti či chudoby jazyka, jímž hovoříme.“
Preto si vážme náš jazyk, a nevnášajme doň cudzie prvky, ako napr. bukvicu a podobne.
Niektoré myšlienky sú zaujímavé, a nebyť toho bukvicového podfarbenia, mohla to byť príjemná knižka pre mnohých ľudí. Keďže sa však spisovateľka v knihe odvoláva na bukvicu ako na čosi starobylé, naše, nedá mi nevyjadriť sa. Prvýkrát sa bukvica ako písmo objavila v 90. rokoch minulého storočia v Rusku, kde ju vymyslel podnikavec Chinevič, a odvtedy už vyšlo niekoľko kníh (Staroslovienska bukvica, Staroruská bukvica, Bukvica veľkoruského jazyka...). S našou, moravskou ani českou kultúrou to nemá nič spoločné.