Búrková sezóna
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375652/bmid_burkova-sezona-96f-375652.jpg
4
2504
2504
Zaklínač série
Majster poľskej fantastiky opäť prekvapuje – Búrkovú sezónu odštartoval zemetrasením a bielovlasý lovec netvorov Geralt z Rivie, verný svojmu poslaniu chrániť obyčajných ľudí, sa vrhá do neľútostného zápasu s dravcom zabijakom a inými magickými obludami. Po konflikte v Keracku sa dostane do väzenia a príde o svoje drahocenné meče. Zaklínačské zbrane sú vecou cti a Geralt ich musí za každú cenu získať späť... Andrzej Sapkowski v tomto samostatnom románe vracia na scénu svojho najpopulárnejšieho hrdinu. Zaklínač putuje, bojuje s netvormi, intrigánmi a zločincami a nad jeho fantastickým svetom sa zatiaľ sťahujú temné mračná – prichádza búrková sezóna.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2018 , PlusOriginální název:
Sezon burz, 2013
více info...
Přidat komentář
Na zaklínači jsem vyrůstal a povídky i všechny díly hlavní ságy jsem od puberty přečetl už několikrát. Bouřkovou sezónu jsem teď dočetl podruhé... a podruhé jsem byl zklamaný.
Proč? Ze všeho nejvíc mě rušily okaté a neustále se opakující narážky na dnešní dobu - byrokracie, soudní systém, zbraně hromadného ničení... Ve starých zaklínačských příbězích samozřejmě nechyběla řada paralel se současností, ale byly napsané tak, že elegantně zapadaly do přesvědčivého fantastického světa. Tady z něj ční jako sláma z bot a čtenáře pravidelně ruší.
I všudypřítomný humor mi přišel tak nějak nucený a co se týče příběhu, byl poměrně nezajímavý, a hlavně ve mně nevzbuzoval žádné emoce.
Jsem každopádně zvědavý, jestli si v příštích měsících spravím chuť dalším zaklínačským příběhem, který prý Sapkowski nedávno dopsal a snad i brzy vydá.
O Bouřkové sezóně jsem slyšel ledacos. Většina čtenářů se shodne na tom, že je to jedna z těch horších knížek ze série Zaklínač. Dle mého názoru se jedná o vůbec nejhorší díl z celé série. Andrzej Sapkowski popadl lopatu a vydal se vykopat svou milovanou postavu ze starého hrobu. Oprášil Geraltovi kazajku, nabrousil stříbrný a ocelový meč, dal mu do rukou koně, poplácal ho po zádech, popřál mu hodně zdaru a vypravil ho do světa za dalším dobrodružstvím.
Další a zároveň poslední knižní dobrodružství zaklínače Geralta z Rivie nepřináší do světa Zaklínače nic nového. Děj je sám o sobě velmi primitivní; Geralt ztratí zaklínačské meče a po celou knihu se je snaží najít. Do cesty mu samozřejmě přijdou nějaká ta monstra, se kterými se musí porvat, aby mohl pokračovat za honbou zaklínačských mečů. Cestu mu samozřejmě zkříží i nějaká ta sličná čarodějka, se kterou se musí vyspat, aby příběh tolik nespěchal a nějakou dobu stagnoval. Postavy se plácají z jednoho místa na druhé a záporné postavy jako by vypadly z pera začínajícího autora. Sapkowskiho antagonisté připomínají disneyovské záporáky. Postavy s nudnými a známými motivy, které má snad každý knižní, filmový a videoherní padouch.
Tento díl je obrovským zklamáním. Sapkowski mohl do světa Zaklínače přinést zcela nové příběhy, světy a postavy. Místo toho se vrátil k tomu, čemu rozumí nejlépe. Poslední dobrodružství Geralta z Rivie není něčím, co by fanoušek povídek a románové série vyzdvihoval do nebes. Místo nudného a nicneříkajícího románu jsme mohli dostat novou sadu povídek, které mohly líčit Geraltovy začátky. Tato kniha podtrhává to, jak autorovi na jeho postavách opravdu záleží. Bouřková sezóna je ubohým a zoufalým pokusem, jak ze značky Zaklínače vytěžit další peníze.
Mám ten svět i jeho postavy vážně hrozně ráda, takže se tam vždycky s chutí vrátím.
Bouřkovou sezónu jsem otevřela po poměrně dlouhé době, kdy jsem dočetla ságu a nemůžu popřít, že do mého celkového dojmu se promítla i trocha nostalgie. Knihu jsem si i proto opravdu užila a zvědavě vyčkávám, co nám autor naservíruje v té nově chystané.
Btw, moc mě potěšilo, že jsem se tam dočetla i příběh s aguarou, který si vzali jako předlohu pro komiks Liščí děti.
Poslední vyprávění o zaklínači Geraldovi a jeho dobrodružství. Tento díl byl určitě lepší než Paní jezera. Začátek a konec byl dost slušný, ale prostřední část mi přišla zdlouhavá. Líbilo se mi, že tentokrát je to jakoby úplně první díl, ale kupodivu mi dává smysl číst ho poslední.
Predpredposledný a predposledný diel knižného radu som nečítal, lebo už v Krste ohňom bolo primálo Zaklínača, a príliš veľa toho, čo ma nezaujíma. A spravil som dobre, že som preskočil na posledný diel. Nejde síce o poviedky, kapitoly spolu súvisia, no ide o kapitoly o Geraltovi, ktorý opäť zažíva čosi zaklínačské. Opäť 6 z 5, vrelo odporúčam. A tá posledná kapitola, tam som chcel vyroniť slzu... (A podpisujem sa pod každé slovo používateľky Vidlička!)
Po dočítaní Paní jezera som si myslel, že Bouřková sezóna mi pomôže zbaviť sa toho nepríjemného pocitu, ktorý vo mne zostal. Bohužiaľ sa tak nestalo.
Kniha je lepší priemer s dosť klišé dejom.
Geralt zabíja potvory, chlastá, putuje a občas sa s niekým vyspí. Marigold sa dostáva do problémov. Všade sa rieši politika. Čarodejky tu zastupuje zrzavá mrcha Astrid Lyttneyd Ásgeirrfinnbjornsdottir, z praktických dôvodov známa ako Lytta Neyd (mimochoodm, kým v knihe je opísaná ako krásavica, v netflixovskej fraške je vážne škaredá, ale aspoň zostala biela). Čarodejníkov zasa skupina mocichtivých magorov venujúcich sa nechutným genetickým a hybridizačným experimentom, čo v prostredí stredovekého fantasy vyznieva ako nevydarené sci-fi. Spôsob, akým Geralt príde k mečom, je doslova deus ex machina.
Už pri Paní jezera som mal pocit, že Andrzej melie z posledného, rieši veci skratkovito a dokonca, že ho už možno písanie dávno prestalo baviť. Tu sa mi to potvrdilo. Na druhej strane, podobne ako Vosa mám aspoň chuť si znova prečítať celú ságu.
V doslovu je psáno že Sapkowski nemusí nikomu dokazovat, nakolik je schopný napsat "něco lepšího, než byl Zaklínač". Ano, touhle knihou, potvrdil, že nejspíš už není. Oproti sáze a povídkám tahle kniha celkem pokulhává. Je tam Geralt, Marigold, "nějaká ta" sexy čarodějka... Ale to je asi tak vše. Příběh je, jako by ho psali pejsek s kočičkou. Vlastně nejlepší na té knize je, že mám teď chuť si znovu přečíst Ságu.
Další skvělé dobrodružství Geralta z Rivie, které se odehrává ještě před hlavní ságou. Myslím, že není co dodat, než že román byl úžasný. Geralt společně s Marigoldem se zapletou, jak již tradičně, do nějaké šlamastyky, ať už omylem či kvůli nějakým úkladům z třetí strany a jen čekáme jak si s tím náš Zaklínač poradí a při tom odhalí velká tajemství a kde taky porubá mnoho nestvůr, dokonce i ty v lidské podobě.
Už jsem konečně pochopila, co mi na Zaklínači vadí. Není to ani ryba, ani rak. Líbilo by se mi víc, kdyby to celé bylo psáno buď jako vážná hrdinská sága, nebo naopak jako ironické vtipné vyprávění. Ale tím, jak Sapkowski přebíhá z jednoho do druhého, nedrží mi to pohromadě. Až mi to celé připadá lehce trapné (a jéjé, teď dostanu jmen!). Prostě mutant. Jako Geralt. Což je mimochodem takový játro, že se divím, že vždycky přežije byť jen první kapitolu.
Tak sbohem, Andrzeji. Kdyby ses byl býval držel kratších útvarů a vynechal Ciri a Yennefer (vlastně všechny ženský postavy, ty ti nejdou), mohlo nám být spolu lépe.
Stejně jako u ostatních knih musím ocenit to jak je celá sága propracovaná a to jak autor opravdu skvěle promyslel celý svět. Bohužel příběh jako takový trošku sráží autorova tendence opakovat to co už víme, a nakonec je toto opakování spíš k zlosti než k užitku, protože i když příběh pak dále pokračuje nechceme slyšet xkrát za sebou tu samou informaci.
U Bouřkové sezóny mi přišlo, že už je v příběhu trošku moc vaty a valnou část příběhu se nic moc neděje a děj tak nějak stagnuje na místě. Příběh se rozchází mnoha směry a tak nějak mi přišlo že najednou se toho má stát hodně, ale ve výsledku se vlastně neděje nic.
Nemůžu říct, že by se mi příběh vůbec nelíbil to vůbec ne. Tím, že jsem si to nechala až jako závěr série tak už jsem s postavami něco zažila a tudíž jsem si i tak dokázala příběh užít.
Čtěno jako audiokniha.
Mistrovské dílo, nemám slov. A jako bonus je výborně namluvená se super hereckými výkony a efekty. Nejlepší audiokniha ever.
Kniha mi připomínala svým spádem první dvě knihy (plné povídek), což podle mě Zaklínačovi svědčí a sluší. "Jednodušší" příběh oproti románu o Ciri a Geraltovi posiluje důraz na to, co mě na Sapkowskem psaní okouzolilo, a to právě jeho napínavé vyprávění jakoby po střípcích. Nechybí ani cynismus, vtipný trpaslický hantec a mnoho zajímavých vedlejších postav. Za mě snad o trochu lepší než románová sága.
Moje první setkání se Zaklínačem v knižní podobě. Moc příjemné. Ani se nedivím výtkám fanouškům vůči Netflixu, že jim jejich oblíbence poněkud przní. I když toto je jiný příběh, než ten televizní, je kniha mnohem lepší než tv zpracování. I přes spousty postav, zemí a souvislostí je děj přehledný a má příjemný spád. Pěkná knížka!
Maximální spokojenost - hodně sprosťáren, hodně vtipu, hodně nadsázky, spousta mrtvol.
Tahle nějak jsem se potřebovala s Geraltem a Marigoldem rozloučit a zároveň smýt tu podivnou pachuť, která mi tam někde vzadu po posledním dílu s Ciri stále zůstávala...
Je to trochu rozporuplný díl. První část je celkem o ničem a hrozně se to táhne a je to takové nemastné a neslané. Druhá část je o poznání lepší...takže 4*
Tento díl mě nějak nepřesvědčil. Na jednu stranu se mi líbil příklon k jednodušší dějové lince a klasickému řemeslu zaklínače, na stranu druhou se to tak podivně zamotávalo a nepřesvědčivě rozmotávalo, že jsem z toho trochu rozpačitá. Rozhodně by se mi líbilo, kdyby byl tento díl pojat povídkově, jednotlivá setkání by měla větší ráz a lepší ukotvení (teď spíše boční zápletky proplouvaly kolem té hlavní a mizely, aniž by zanechaly silnější dojem).
Taky chování postav mi připadalo - - - jako by se tlačilo na pilu.
Tak či tak - kniha je to pořád kvalitní a bavila mě. Místa jsou výborně popsána a třeba vedlejší postavy mají vždycky nějaký charakter nad rámec nálepky “vedlejší postava. Ale na jedničku a dvojku to u mě nemá.
(SPOILER)
4 - 4,5* z 5*
Po naprosto zvláštně zamotané zápletce na začátku, kdy se mi moc nechtělo číst dál, se vše rozjede takovým tempem, že to je zase "ono" a hledání démona s naprosto brutálním a nechutným vyústěním je vrcholem celé knížky.
Rissbergští čarodějové (minimálně někteří) byly tentokrát větší šmejdi, než elfové a čarodějové v románu komplet a poučka "účel světí prostředky" tady dostává naprosto nový rozměr.
Pletichy na Kerackém trůnu jsou divnou marmeládou okolo, která končí nevysvětlenou apokalyptickou záplavou. WTF?
Lytta Neyd mě vysírala do začátku do konce, kdy mi zase nebylo naprosto jasné, proč s ní vlastně Geralt cokoliv má, ale to maj u mě stejný asi obecně skoro všechny čarodějky v téhle sáze, včetně Yennefer (dobře, dobře, kromě Triss )
Musím obecně souhlasit s tím, že Sapkowskému jdou (šly) mimo hlavní román víc povídky a tomuhle by to asi formou i klidně navazujících příběhů slušelo taky víc. Díky tomu, že to tak nebylo, došlo během děje k několika vyloženě zvláštním "řešením" předešlých událostí, které neměl ani hlavu, ani patu a jen se účelově stalo...
Jako například "překvapivé" objevení se mečů v hospodě uprostřed ničeho. Ok, překvapení se dostavilo, ale o smyslu se mluvit nedá.
Tiziana, jak se objevila, tak zmizela, jen aby jsme nafasovali zvláštní pozbytí odměny za vlastně celou hlavní pointu příběhu a k tomu vlastně příjemný můstek na jednu z nejlepších zaklínačských povídek Zaklínač z Posledního přání. To zahřálo
No a konec s Aguarou, na kterou jsem vlastně úplně zapomněl a "Epilog" bylo asi to, co mi celkový pocit z knížky vlastně nakonec zlepšilo.
"Všechno je iluze"
Dočítal jsem někdy v půl druhé ráno z pátku na sobotu a v tak pokročilé době mi chvilku trvalo si uvědomit, že se přece SAKRA Nimue a bělovlasým zaklínačem nikdy nemohla potkat.
A tak jsem vlastně dostal tak trošku odpověď na svoji otázku po dočtení Paní jezera.
Vysvětlí se budoucí posedlost Nimue po Zaklínačích a vlastně si minimálně já budu dál myslet to svoje, že Ciri všechny na konci románu zachránila, naučila je cestovat mezi sférami (dimenzemi) a vykonávají svoje řemeslo všude tam, kde je jich potřeba.
A nebo... "Všechno je jen iluze"?
Především je mi už jasné, že začínat touto knihou sérii nebylo nejlepší rozhodnutí :)
Na druhou stranu sérii již trochu znám z televize a proto nebylo těžké poznat kdo je kdo i když jsem místy trochu tápala.
Gerald jde z dobrodružství do dobrodružství a všechna se vlastně dořeší až na konci. Nebo ne?
Příjemně napsaná fantasy a jistě budu pokračovat dál
Štítky knihy
polská literatura zaklínači fantasy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Dlouho očekávaný nový román o zaklínači Geraltovi mě nenadchl. Jako hlavní nedostatek spatřuji absenci ucelené dějové linie. Nechápejte mě špatně, kniha se čte skvěle, jednotlivé epizody z Geraltova putování ve stopách ukradených mečů jsou zajímavé, ale jako celek román nefunguje.