Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4797
4797
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Možná trochu nespravedlivě hodnotím jen čtyřmi hvězdami, ale postava Katky mi hrozně lezla na nervy. O to víc jsem si vychutnala druhou část románu - která je, bohužel, filmaři dosti opomíjená (přitom jen první část bez druhé nedává smysl).
Román předchází velká pověst o veliké lásce a tak jsem se rozhodla knížku přečíst, jsem ale velmi zklamaná, spíš než román o lásce převažuje dojem o zlu, zlobě, nenávisti a surovosti většiny postav, podtržené pochmurností vřesovišť. Do knížky jsem se nemohla vůbec začíst a několikrát jí odložila a přečetla u ní dalších pět knížek. Tento román si určitě nikdy nezopakuji.
Tato kniha mě celkem zklamala, čekala jsem něco víc. Skoro všechny postavy mě byly něčím protivné. Postava Lockwooda se mi jevila jako zbytečná.Nevím jak přesně vyjádřit názor na dějovou linii, ale asi bych řekla, že je divně "zpatlaná".Ale v nejbližší době si musím přečíst Janu Eyrovou abych mohla porovnat sestry :)
Mno, tak chápu, že ve své době to asi bylo ve viktoriánské Anglii hodně odvážné, hlavně co se pohledu na vynucené křesťanství týče, ale dnes kniha nemá moc co nabídnout, chybí jí nadčasovost, ozvláštnění a uvěřitelné drama, jež by bylo aktuální i po letech jako třeba u antických tragédií. Postavy mi nepřijdou příliš prokreslené, ačkoliv se autorka snaží o co největší nejednoznačnost, vadí mi i postava Lockwooda, na niž je čtenář nachytán nejprve jako na hlavního hrdinu, aby byl pak v podstatě jen trpným posluchačem a s dějem neměl nic společného. A samotné ty postavy Katky a Heathcliffa a dalších jsou podle mne tak strojené a prvoplánové, nevidíme do jejich duší kromě pár záblesků nějakých emocí, že jako čtenáři jsou mi ukradené. Navíc kniha začíná spíše jako groteska, i ona "duchařská" scéna je spíše komická, aby se z toho po dalších pár stránkách stala spíš taková červená knihovna naruby. Tím, že vyprávění jako vede služebná, se autorka připravila o hodně možností popisů a vhledů do postav i krajiny, i o onu komiku, pokud byla chtěná.
Tato knížka patří k mým nejoblíbenějším - zaujal mě jak děj, tak způsob, jakým to bylo popsáno (myslím tím retrospektivní vyprávění), tak i jazyk. Vtáhlo mě to do děje, že jsem nemohla přestat. Společně s Pýchou a předsudkem a Janou Eyrovou patří k mým nejoblíbenějším.
Je to zvláštní, ale já jsem sympatizovala spíše s Heathcliffem než s Kateřininým manželem, i když byl Heathcliff takový...krutý. Přála jsem jim, aby byli spolu - s Kateřinou.
Nejvíce se mi líbilo, jak dokázala Bronteová skvěle zobrazit, jak rychle a jednoduše se může láska, to nejhezčí, co člověk může zažít, změnit v nenávist a touhu po pomstě - tedy ty nejhorší vlastnosti. Číst o tom, jak Heathcliff zasvětil celý život plánování a uskutečňování pomsty, protože ho někdo odtrhl od jeho lásky, je z toho nejsmutnější.
Rozhodně doporučuji!
Nějak nevím, jestli dávám knize dobré hodnocení kvůli knize samé, anebo proto, že tolik zbožňuji Ralpha Fiennese ve filmovém zpracování... :)
(SPOILER) Nevím proč, ale i když byl v knize Heathcliff líčen jako nesprávný člověk, já si ho oblíbila. Nelíbilo se mi, jaké konal činy po smrti Kateřiny, ale soucítila jsem s ním. Proto si myslím, že kniha je velmi dobře napsána, jelikož jsem se dokázala vžit do hodně postav a dokonce i do této. Je to moje srdeční záležitost :)
lepší knihu jsem nečetla... velice dobre napsaná A propracovaná.. jako bych byla v ději..
Má oblíbená kniha, ke které se stále ráda vracím. Doporučuji nejprve přečíst a potom se podívat na filmové zpracování s Timothy Daltonem (film by se měl spíše jmenovat Kate a Heathcliff, jelikož obsahuje zhruba třetinu knihy a ještě má překroucený konec), ale Dalton je tam tak úžasný, že si Heatcliffa zamilujete a odpustíte mu při druhém přečtení knihy cokoli!
Označila bych jako knihu mého srdce... Obdivuhodné, že Emily Brontë, která většinu času strávila na odlehlé faře svého otce, vynikala takovou fantazií, mistrně vládla jazykem a vytvořila tak geniální dílo.
Ťažko sa mi hľadajú slová... Toto je úplná pecka. Bez príkras. Bez kalkulu. Žiadne citové vydieranie. Skvelý text. Jeden z najlepších . Ako povedal Montezuma : Legenda.
Surrealisty milovaná klasika a není se co divit, obsahuje totiž vše, co jim bylo tak drahé: šílenou lásku, výživné plivance do tváří pokojného měšťanstva a nakonec sebezničení podané tak surově a magicky až z toho běhá mráz po zádech. Emily lážo plážo předběhla dobu o 100 let, načež umírá na tuberkulózu zapříčiněnou, mimo jiné, vodou kontaminovanou průsakem z místního hřbitova. Jednoduše legenda.
P.S.: nikdy jsem nepochopil, proč takový překlad názvu...Na Větrné hůrce, co to jako je?...nějaká staročeština asi...Bouřlivé výšiny, to má jinačí grády!
Kniha mě docela překvapila, nečekala jsem, že bude tak čtivá ... Příběh se mi líbil, líbila se mi atosféra, kterou autorka dokázala vykreslit detailním popisem krajiny ... člověk má opravdu pocit, jako by se tam nacházel také. Teď jen přemýšlím, jestli se mi líbila víc, než Jana Eyrová :) :)
Doporučuji. Je to klasika.
Klasika, která se nezapře.. snad jen skákání z jednoho děje do druhého mi trochu činilo potíže, ale postupným prokousáváním knihy jsem si na něj zvykl. Příroda je popsaná mistrně, úplně jsem cítil, jakobych tam byl :) Filmová verze je nic moc...
Na 100% budu číst několikrát :-) Úžasný příběh plný lásky, nenávisti, pomsty..... Toto je opravdu paní spisovatelka a její dílo mě vtáhlo do dějě od první stránky a hodně úryvků se mi nesmazatelně vrylo do paměti. Doporučuju ;-)
Kniha se mi moc líbila. Děj mě vtáhnul do sebe a celkově jsem měla přečteno během dvou dnů. Musím říci, že jsem se malilinko ztrácela, ale jinak krásný příběh :)
Dobře vykreslený příběh o tom, jak může člověka celoživotně zatvrdit ponížení , absence respektu a nenaplněná oboustranná láska.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Skrýt reklamy
Kniha patří k mým nejoblíbenějším, četla jsem několikrát v různých překladech a ráda se k ní vracím. Postavy jsou perfektně propracované, mají zajímavé charaktery. Líbí se mi zvláštní nevlídnost postav, ve které se odráží nevlídnost prostředí mezi vřesovišti. Líbí se mi, jak i ve flegmatických (snad až nudných) osobách dokáže nenávist vykřesat nečekané reakce. Líbí se mi, že v knize platí a je skvěle vykreslen princip "zoufalá doba vyžaduje zoufalých činů." Líbí se mi, jak autorka vystihla, že i děti dokáží být rafinovaně zlé. Podle mě je kniha mistrně napsána, forma vypravování mezi dvěma osobami je naprosto přirozená a čtivá. Doporučuji, ovšem pro slabší povahy může být drsnost v knize přílišná.