Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4797
4797
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Další velmi povedené dílo, ikdyž si člověk těžko oblíbí hlavní hrdiny. Je libo krutého, zahořklého a pomstichtivého Heathcliffa nebo raději rozmazlenou Kateřinu, která si s ním zahrává, jak jí velí rozmar? Přes to všechno jim člověk musí fandit a doufat, že se dají dohromady a pak už jen smutně sledovat, jak se hroutí životy nejen jejich, ale i ostatních nevinných lidí.
Celou atmosféru potom dokresluje ponuré prostředí vřesovišť, a studeného domu na Větrné Hůrce...
Co bylo na téhle knížce dokonalé? Že jsem i navzdory příšerným charakterům jednotlivých postav zavírala knížku s pocitem naplnění. Těch pár posledních vět ve mně na závěr vytvořilo hodně příjemné emoce.
Čtyři hvězdičky dávám za to, co se mi knize líbilo.
Co se mi nelíbilo, to by bylo na dlouhý psaní.
Nejdřív jsem se do toho nemohla začíst, ale pak už to šlo samo. Ze začátku mi to připadalo strašné, ale po přečtení celé knihy to bylo právě naopak. Je to rozhodně zajímavý a úžasný příběh, který musíte přečíst úplně dokonce, aby ve vás zanechal ten správný dojem. Škoda, že Emily B. zemřela tak mladá a nemohla napsat nic dalšího.
Je to už nějakou dobu, co jsem Větrnou hůrku četla, takže ve mně zůstala pouze asi třetina původního dojmu z této knihy, a přesto je to stále dojem hluboký. Pokaždé když se o Větrné hůrce přede mnou někdo zmíní, vzpomenu si, jak jsem na začátku při scéně v ložnici byla vyklepaná a jak jsem se ani neodvažovala pohlédnout ze svého okna ven. Co kdyby tam na mne taky někdo takhle zaťukal?! O.o
Abych to zkrátila, jak už tu bylo řečeno, zaujaly mě propracované a charakterově barevné a zajímavé postavy, láska jaká doopravdy je, žádné romantické klišé typu vzali se a žili šťastně až do smrti (pokud nepočítám závěr, ale to už tak nějak vyplynulo ze situace takže žádný problém) + samozřejmě zasazení děje do typické romantické krajiny, pro kterou jsem vždy měla slabost. =)
Zaráží mě, že člověk tak mladý jako byla E.B. vypracoval příběh plný tak silné a vášnivé lásky, která svou destruktivní silou postavy románu úplně zničí a změní tolik životů. Přesně jako ve skutečnosti. Neuvěřitelné a geniální.
Takže ano, kniha se mi líbila... =)
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Je neuvěřitelné, jak E.B. dokázala tak výborně vypracovat příběh, který zahrnoval několik generací. Tato kniha je opravdu velmi kvalitní a je obrovská škoda, že se E.B. nedožila déle. Můžeme si jen domyslet, jaké pozoruhodné příběhy mohla ještě napsat. Jediný její román a jak je skvělý!
Dechberoucí příběh.
Knihu jsem četla třikrát a pokaždé ve mně zanechala hluboký dojem. Příběh plný opravdové lásky a také nenávisti. Román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě.
Děj je zasažen do krásného romantického prostředí – krajiny plné vřesovišť, lesů a skal. Postavy jsou více než zajímavé (hlavně postava Heathcliffa) a jejich charaktery jsou skvěle vykreslené. Příběh je vlastně o několika generacích, jejichž rodinné vztahy jsou různě propletené, ale bylo to podáno tak, že mi nedělalo nejmenší problém se v tom vyznat.
Líbí se mi, že se místy do děje vkrádají až horové prvky a taky se mi líbí ukázka toho, jak prostředí, ve kterém je člověk vychováván a v němž žije, výrazně ovlivňuje v podstatě celý jeho život.
Vyprávění, které se čte jedním dechem.
Kniha Na Větrné hůrce je mojí srdeční záležitostí!
Filmové zpracování z roku 2009 je naprosto perfektní.
zo začiatku ma táto kniha veľmi neoslovila, ale po smrti Kataríny staršej to bolo čoraz zaujímavejšie. Aj keď je to zatiaľ kniha ktorú som najdlhšie čítala :D dodatok k 12.5.- už to nieje kniha ktorú som najdlhšie čítala :D
Velmi, poutavá, čtivá a zajímavá kniha s dokonalým propracováním jednotlivých postav. Nic moderního, klasika ale vážně stojí za to si ji přečíst. Myslím že i puberťáka po chvíli tak správně "chytne". Vážně doporučuji.
Zpočátku jsem kdoví proč čekal něco na způsob gotického románu; nejspíše díky strašidelné scéně v ložnici.
Kniha si ale připravila jiný způsob hrátek se čtenářem. Pobyt mezi nesympatickými postavami, pyšnými a drsnými, neuhlazenými, ten nemůže skončit jinak než frustrací. Občas jsem musel knihu odkládat, abych se podíval, že slunce stále ještě svítí, ptáčkové pořád ještě zpívají a tak dále.
Velké city se zde zkrátka neprojevují žádnými romantickými deklamacemi na útesu nad rozbouřeným mořem. Kdykoliv vyvře na povrch láska, bývá to obvykle ke škodě všem. Atmosféra je stejně hořká a bezútěšná jako větrem bičované slatiny kolem.
Většina hlavních postav mi připadne silně psychologizovaná - žádné charakterové typy popsatelné jednou větou. Dopředu se nedá dovodit, jak se kdo zachová, stejně jako ve skutečnosti.
Pokud máte zbytečně dobrou náladu a chcete se jí zbavit, přečtěte si Větrnou hůrku.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Ponurý děj, propletené vztahy, nenávist i láska, skvělé vykreslení hrdinů (Heathcliff je jednou z nejlepších literárních postav - alespoň pro mě). Doporučuji! :)
Já Vám nevím....vůbec jsem se do té knížky nemohla začíst a jakmile jsem začala na chvíli přemýšlet o něčem jiném, ztratila jsem pojem o tom, co se v těch pár řádcích stalo (což se mi běžně nestává). Odložila jsem ji asi po 140 stranách...
Kniha o nenávisti a zkažené lásce. Popisy slatin jsou vynikající. Příběh poutavý. Líbilo se mi, skvělá kniha :)..
Nikolivěk. Této "působivé pouti" (anotace je dnes nějaká vtipná) jsem se dlouho vyhýbal. Nakonec jsem ale knihu zkusil a byl jsem zklamán jak nudně je vše depresivní (a to temné věci mám normálně rád), ploché postavy (tentokrát tím nemyslím dámy, ni pány) a tak nelogické jednání, které odporuje dokonce i logice chaosu (pokud nějaká je).
Nerad používám slovo přehodnocená (nebo přeceňovaná), ale tahle kniha si to zaslouží. Budiž tedy můj první odpad. A snad na dlouhou dobu i poslední.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Skrýt reklamy
Úchvatný román, vřele doporučuji!