Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4856
4856
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem váhala, jestli dát tři nebo čtyři hvězdičky. Tři nakonec proto, že celý příběh byl vyprávěn, jak už bylo zmíněno v jiných komentářích, jednou postavou. Možná by charaktery jednotlivých postav vynikly více, kdyby si tento způsob psaní autorka nezvolila.
Jinak jde o příběh plný násilí, neutěšených rodinných vztahů, nenávisti a jen trochu o romanci - téměř všechny milostné vztahy mi přišly spíš toxické než romantické. Je obtížné sympatizovat s některou z postav, téměř všechny jsou vylíčeny se svými ctnostmi i nectnostmi. Na druhou stranu to vše pomáhá dotvářet ponurou atmosféru nehostinného prostředí, v němž se příběh odehrává.
Klasický příběh o lásce až za hrob (doslova) odehrávající se v puritánské viktoriánské Anglii a na pustých vřesovištích na mě působí magicky hlavně díky filmovému zpracování. Mé očekávání, že kniha bude také tak dobrá, ne-li lepší, se nesplnilo. Vadilo mě, že celý příběh vypráví ukecaná nesympatická služka Nelly se sklony do všeho zasahovat a chyběla mi větší autentičnost postav (proto byl pro mě lepší film).
Nečte se to úplně snadno, mně hlavně z toho důvodu, že se postavy jmenovaly dost podobně a když se ke knížce vracíte po dlouhé době, netušíte v jaké časové linii jste. Ale líbila se mi atmosféra, jak jsou vykreslené postavy a jak je příběh ucelený, což mám pocit že se v poslední době moc nestává, ale nevím jestli se k týhle knížce ještě někdy vrátím
Už ani nevím, kdo mi tuhle knihu podstrčil, protože dobrovolně bych si ji určitě nepřečetl :). Vůbec se mi nelíbila, postavy jsem nesnášel, jsem fakt nakonec rád, že jsem to vůbec dočetl :).
V zahraničnej literatúre sa tento príbeh pomerne často spomína - hrdinovia ho väčšinou čítajú už po xy-krát a vzdychajú nad vzťahom Heathcliffa a Kataríny, nuž som si povedala, že si ho prečítam aj ja.
A... nebolo to zlé, ale ani ma to ktovieako nechytilo za srdce. Vôbec som nepochopila to nadšenie. Neprišlo mi to ničím výnimočné. Proste taký obyčajný priemer.
Nelehké čtení. Přestože se Kateřina i Heathcliff vášnivě milovali, neustále si zároveň ubližovali. Trochu víc jsem měla pochopení pro Heatcliffa, přece jen neměl jednoduchý život. Poznamenalo ho to a kopal kolem sebe. Kdežto Kateřina se chovala jako mrcha celkem bez důvodu.
Kdysi jsem viděla i film s J. Binoche a R. Fienessem a myslím, že to filmové zpracování odpovídalo docela přesně duchu knihy.
Tak som ju zase prečítala, po mnohých rokoch a zase ma úplne dostala.
Pohltila ma tak, že som ju za deň a pol mala prečítanú, nedalo sa inak.
Je to tak silné, surové, depresívne a pritom tak podmanivé čítanie.
Čo všetko môže spôsobiť jedna nenaplnená, nešťastná láska...
Postavy sú svojim spôsobom všetky priam neznesiteľné, napriek tomu ma ich osudy veľmi zaujímali a obracala som stránku za stránkou...
Príbeh ma tak silnú atmosféru!
Tá kniha ma zasiahla tak, že neviem po akej knihe teraz siahnuť?! Áno, knihomoľská opica ako svet :D
Odporúčam všetkými desiatimi, aj keď s vedomím, že na knihu je treba mať to správne duševné rozpoloženie a aj trochu trpezlivosti navyše. Ale myslím, že každý z nás má občas chuť na "ťažšie" čítanie alebo vyslovene na klasiku... a táto určite stojí za to.
Větrná hůrka je příběhem o lásce. Není to láska hrdinská, krásná, hřejivá ani romantická, ba naopak. Je to láska podlá, žárlivá, zlomyslná a sobecká. Její povahu dokonale dokresluje místo, do kterého je příběh zasazen - nehostinné kopce plné zuřivého, studeného větru, v jejichž surovosti je však ukryta krása a jedinečnost.
Psychologie postav je velice rozvinutá, je těžké najít osobu, se kterou byste ve všech směrech souzněli a rozuměli jejím rozhodnutím. Jazyk knihy je krásný a barvitý, forma převyprávění příběhu služebnou Nelly neotřelá, popisy přírody nebo emocí lehce zdlouhavé, zato důkladné a přesné.
Pokud bych měla jednoduše odpovědět na otázku, zda se mi kniha líbila, moje odpověď by byla kladná. Ač si ani krátce po přečtení nepamatuju přesně kdo s kým a proč, kdo na co umřel a s kým se vlastně měl a neměl rád :D, zůstává ve mně silný pocit, který mě provázel v průběhu celého čtení. Pocit tajemna, zakázané lásky, studené větrné přírody, silných rodinných vazeb a emocí, citů převládajících nad rozumem.
(SPOILER) Zaplaťbůh za Janu Eyreovou, protože Na Větrné hůrce rozhodně není můj šálek kávy. Nesmírná láska Kateřiny a Heathcliffa je mi tak trochu záhadou, moc nevím, kde se vzala, ale budiž. Jenže to, co přijde pak, je pro mě těžce stravitelný koktejl bolesti, křivd, násilí a sobectví. Drtivá většina postav je mi opravdu nesympatická a po dočtení zbyla dotěrná otázka - to opravdu Kateřina milovala a "čekala" na Heathcliffa, kterého nenapadlo nic lepšího, než týrat a mučit Kateřininu dceru? Tak těmhle formám lásky nerozumím a ani se k nim nechci vracet.
Přesto, že je příběh poměrně rozvleklý, postavy vesměs nesympatické a prostředí neutěšené, má v sobě něco uhrančivého.
Úvodními stránkami jsem se prokousávala hodně těžce, ale pak mě to chytilo. Rozhodně to není prvoplánový román, který se bude líbit všem, ale za přečtení určitě stojí.
Zvláštní parta lidí na tomto venkově. Samé hádky, napadání. Těžko se to četlo.A vztahy nepochopitelné v dnešní době.
Nevím jak tuto knihu objektivně ohodnotit. Ze začátku jsem měla trochu problém vyznat se ve vztazích. Děj se prolíná přes tři generace. Když jsem se zorientovala, nechápala jsem pochvalné komentáře na tento " romantický" román. Tu serdcervoucí a živočišnou lásku jsem jednoduše necítila. Jedna žena která se v podstatě plácá od ničeho k ničemu a její nicnedělání jí přivede k " životní" otázce: chudý a nenáviděný, nebo bohatý a vážený ženich?...... Připadalo mi, že všechno pramení jen z toho že vrchnost neměla co na práci, a tak se neúnavně babrala ve svých sobeckých pocitech. Postavy byly všechny protivné a namyšlené, že mi bylo úplně jedno jak to dopadne. Někdy kolem strany 290 jsem si říkala, že to musim dočíst na jeden zátah, protože vícekrát trápení s touto destruktivní knížkou nedám. Kiha mi vzala čas,ale ničím mě neobohatila. Jsem ráda že jsem jí přečetla, ale víckrát rozhodně ne. Když to porovnám s autorčinou sestrou, tak Jane Eyrová je mnohem kvalitnější dílo a právem zůstává v mém srdci v žebříčku top 10.
Podle zdejších hodnocení jsem čekala víc.
Když srovnám srovnatelné, mnohem víc se mi líbila Jana Eyrová. Větrná hůrka je vleklejší, postavy vesměs strašně nesympatické. Zajímalo by mě, nakolik je to skutečný obraz anglického venkova přelomu 18. a 19. století (což by bylo dost smutné) - odpovídá realitě množství psychicky nevyrovnaných jedinců (u žen bych přímo řekla hysterek), mizerná naděje na dožití, podivný právní systém, opakované sňatky mezi velmi blízkými příbuznými? Zvláštní mi přišel i způsob vyprávění v první osobě, do něhož je vloženo vyprávění jiné osoby v první osobě - o hlavních postavách knihy se celou dobu dozvídáme přes dva prostředníky, a oni též vlastně zvenčí hodnotí jejich motivace a rozhodnutí.
Nemyslím, že bych se ke knize vracela.
Co k tomu dodat ? Určitě doporučuji každému přečíst, určitě se ke knížce zase vrátím..
Kniha je smutná, příběh depresivní. Často nerozumím postavám, činům. Proč všechny tak rychle umiraly? Proč Katka za 16 let nepoznala nikoho a jen se zamiluje do bratrancu? Byla to jiná doba a kdo sem já, abych pomlouvala klasiků?
Zajímavý román s tragickou zápletkou. Místy mi přišel až humorný. Každopádně stojí za přečtení.
Četla jsem několikrát, román je i po tolika letech stále oblíbený. Není se co divit, že tento příběh je stále aktuální na školách. Vytváří pohledy té doby a osudy lidí, kteří jsou tak odlišné od současnosti.
Tato kniha mi přinesla uvědomění, že za komplikovanost vztahů opravdu nemůže dnešní doba, nepřeberné možnosti a sociální sítě, ale jen a pouze my sami. Vyprávění Nelly, která citovala vyprávění Katky, která citovala vyprávění zase někoho jiného... se místy táhlo jako bramborová kaše z prášku ve školní jídelně na vesnici. Nicméně příběh to byl silný. Upřímně však nechápu, proč mi teta říkala, že je to "moc krásná kniha". Já na ni nic krásného neviděla. Mně teda přijde dost drsná, ponurá a beznadějná.
První kniha o nešťastné lásce, která mě napadla, když jsem si přečetla témata ČV 2022, a tak jsem se rozhodla, že si jí zopakuji a uvidím, zda na mně zapůsobí stejně. Zapůsobila.
Nedivím se, že spousta lidí vnímá skoro všechny postavy tak negativně. Já neříkám, Miss sympatie by nevyhrály, ale přeci jen je to autorčin záměr a poskytne nám v knize i všechny důvody proto, proč ty postavy takové jsou. Já cítím jen soucit a lítost, že kvůli postavení, jeden člověk zničí život celé rodině. Přitom by stačilo tak málo a mohli být všichni spokojení, ale to by byla úplně jiná kniha a život není jen o tom hezkém, ale také o tom smutném/špatném, a už záleží jen na vás, jestli se necháte semlít anebo budete bojovat za trochu štěstí. Takže je dobře, že jsou knihy, kde se hrdinové nechají semlít a vy se můžete poučit a říci si, tohle teda ne, takhle to já nechci...
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Četla jsem ho jako šestnáctiletá a dodnes mám husí kůži z té hrozné nenávisti. Být byla kniha napsána velmi ctive, už bych ji nevzala do ruky.