Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4797
4797
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Zatímco Jana Eyreová od Emiliny sestry Charlotte mne neskutečně bavila, zde tomu tak říct nemohu. Na Větrné hůrce se čte celkem snadno, ale já osobně jsem si nedokázal k jednotlivým postavám vytvořit žádný vztah. Kapitolu za kapitolou jsem si říkal, kdy se konečně stane, že by mne ta nebo ona postava donutila si k ní vytvořit sympatie nebo antipatie, ale to se za celou dobu vůbec nestalo.
Při hodnocení této knihy jsem musela od sebe oddělit, jak knihu vnímám po literární stránce a kterak po osobní. Knihu jsem měla v knihovničce delší dobu - říkala jsem si, že by v ní neměla klasika tohoto typu chybět a snad si ji i někdy přečtu. Pořád jsem to odkládala, protože nejsem příliš romantický typ a dost si hraničím, kolik romantiky je pro mě v pohodě (a jak popsané) a kolik už moc. Sáhla jsem po ní až při Čtenářské výzvě. Jsem ráda, že jsem to udělala, ačkoliv jsem jí měla několikrát chuť odložit a nemyslím si, že se k ní brzy vrátím.
Kniha je psaná velmi dobře, vypravěčsky na skvělé úrovni, člověk měl občas pocit, že doopravdy stojí ve stejné místnosti jako postavy a sleduje je na vlastní oči. Někdy jsem se musela vracet, abych pochopila, co chtěla autorka říct, není to snadné dílo.
Paní Dean a mladá Cathy byly asi postavy, které mě nejvíc byly příjemné, alespoň ve srovnání k ostatním. Heathcliff - ač nebyla jeho chyba, jak s ním zacházeli - nechal svou zlost a pomstu dojít až tak daleko, že se téměř stal vrahem a věznitelem. Na knize je krásně vidět, jak v té době všechno fungovalo a spousta postav je ovlivněná prostředím ve kterém žijí, výchovou, kterou nemůžou ovlivnit (i kdyby si to nakrásně uvědomili, že je špatná) a odlehlostí, kdy se nemůžou stýkat s ostatními. Pak je velice snadné, že se spustí určité psychické vlastnosti, kdy by potřebovali pomoc psychologa a dokázali by slušně fungovat. Taková ta doba byla, ač je to smutné.
S osobního hlediska mě hodně odrazovaly ty až přespříliš expresivní vyznání lásky, citů, doplněné výhružkami smrtí nebo sebevraždou. To už na mě bylo osobně moc.
Kniha za mě rozhodně patří k velice kvalitní světové literatuře, byť není určena pro každého (např. do povinné četby).
Vůbec nechápu oblíbenost této knihy. Oba hlavní hrdinové jsou naprosto nesnesitelní. Jejich problémy (především u Kateřiny) pochází z toho, že nemají vůbec nic na práci a svět jim přece leží u nohou. Vůbec netuším, koho jejich vztah, tak zaujal, že to považuje za lásku až za hrob, a že by to chtěl zažít na vlastní kůži. Doporučuji pouze pro milovníky Velkého Gatsbyho a Padesáti odstínů.
Mám rozečteno, kniha už docela dlouho leží na polici a já se nemůžu rozhodnout, jestli se k ní ještě někdy vrátím. Zatím se mi ale vůbec nelíbí, žádná ze zúčastněných postav není sympatická, nevzbuzuje soucit ani účast, vlastně mě ani nezajímá, co se s nimi stane... Zkrátka mě to neoslovilo...
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla! Výborná psychologie postav, originální chronologie příběhu, nezvyklá perspektiva vyprávění, ponurá a přitom realistická atmosféra, osobitá práce s "romantickými" prvky. Na střední škole jsem četla také "Příběh rodiny Bronteových", který sepsal otec Emily poté, co jeho manželka a šest dětí zemřelo. Z tohoto pravdivého vyprávění na mě dýchla ona tragičnost a ponurost, kterou Emily tak umně vtělila do svého románu.
Tahle knížka se mi četla špatně. Depresivní prostředí a postavy mi moc nepomáhali. Přečetla jsem jednu, dvě kapitoly a knihu jsem musela odložit a znova a znova. Po druhé už bych si knihu asi nepřečetla.
Tato kniha mě příjemně překvapila. Čekala jsem něco, co mě přestane bavit v polovině čtení, ale opak je pravdou. Kniha je poutavá, krásně napsaná, no prostě celá atmosféra příběhu byla úžasná.
•••
Za co musím knihu vynachválit je pracování s postavami a jejich psychický rozvoj podle prostředí kde vyrůstali, nebo jak se k nim ostatní chovali. To je něco, co jsem v žádné jiné knize ještě nečetla.
•••
Sečteno podtrženo, tato kniha je výjimečná a rozumím, proč ji ostatní chválí.
Kniha je napísaná naozaj pútavo a myslím, že ju môžem odporučiť väčším aj menším fanušíkom realizmu. Zaujímavá je aj z psychologického hľadiska, keď sa dozvedáme ako každú postavu ovplyvňovali traumy z detstva a ťažké životné podmienky. Miestami bolo pre mňa ťažké nájsť si postavu, ktorej by som bola fanúšikom.
O této knize vím delší dobu, matně si vzpomínám, že jsme se o ní učili ve škole, ale nějak mihla můj radar (pro mě) nezajímavou anotací. Jenže když jsem se v létě rozhodl rozšířit svůj hudební vkus a do hledáčku mi padla Kate Bush, která mě díky své nejznámější písničce "Wuthering Heights" dostala k tomuto románu. A což o to, písnička mi hraje ve sluchátcích minimálně jednou denně, ale věřím, že s touto knihou jsem společnou notu příliš neobjevil. Neberte mě špatně: kniha se mi četla skoro sama, překvapil mě skoro nadčasový spád (za to ale může jistě i překladatelka), hlavní postavy jsou uvěřitelné, bavily mě barvité popisy prostředí a důležitost přírody, ale nemůžu říct, že by mi kniha vyrazila dech, jako se mnohým historickým knihám podařilo. I přesto má v sobě román určité kouzlo, jakousi magii, proto se mi příčí hodnotit ji nižším počtem hvězd. Věřím, že kdybych měl více pochopení a empatie pro romantické příběhy, asi bych psal jinak. Já se v knize spíše zaměřoval na psychologii, na jakési rodové prokletí a na samotný závěr, který je napsán moc hezky. Filmový snímek mě nezajímá, ke knižní podobě se třeba někdy vrátím, ale dozajista si ještě poslechnu "Wuthering Heights" od Keith Bush. Chápu čtenáře, kteří knihu milují, ale i ty, které nenadchla. Já pořád stojím někde mezi (s mírným nakloněním k náklonnosti).
Popravdě jsem si myslela, tedy hlavně podle té novější obálky, že to bude nějaký strašidelný román, do kterého se vůbec nezačtu. Ale přestože kniha měla zvláštní atmosféru, užila jsem si ji od začátku až do konce, protože jsem od ní dostala vše, co jsem čekala. Velkou bezmeznou lásku, přátelství, pýchu, utrpení, nenávist a dokonce i smrt.
Je proto škoda, že někdo tak talentovaný, jako Emili Bronteová, musel zemřít v pouhých třiceti letech, a tudíž nestihl napsat další takové skvělé knihy, jako byla právě tahle.
To už je taková klasika :-) Silný příběh, nic moc veselého, ale přesto perfektní... Někdy si knížku zkusím přečíst znovu...
Tato knížka mi dala docela zabrat. Četla jsem ji na etapy snad půl roku.
Nikdy jsem neměla potřebu ji zavrhnout, pouze charakterové vlastnosti osob, které jsou hlavními postavami, jsem stěží rozdýchávala. Shrnula bych je asi do 4 slov a to: hodný blbec a sobecký manipulátor.
Nemohla jsem se dočkat poslední stránky až celý tenhle nešťastný příběh skončí.
Až mě samotnou překvapilo, že už hodinu po dočtení knížky jsem měla chuť, začít číst od začátku.
Miluju tenhle příběh a knížku čtu vždy když se mi rozmůže taková melancholická nálada. Miluju to sychravé počasí na Vichrném návrší. Miluju Heathcliffa.
(SPOILER) Knihu jsem moc dlouho odkládala. Když jsem se k ní konečně dostala, tak jsem si první dvě kapitoly říkala, že to bude utrpení přečíst. Ale pak se začal rozvíjet zamotaný příběh a já byla zvědavá, jak to bylo dál. Jen jsem si musela udělat rodokmen, kdo s kým byl příbuzný, abych se v tom vyznala. A konec taky dobrý. Ze tří * se to vytáhlo na plný počet. A doufám, že to nikdy nebude patřit mezi zakázané knihy jenom proto, že jeden snědý přivandrovalec ničil život dvěma rodinám.
Uf... dočteno silou vůle. Začátek slušný, prostředek jedno velké utrpení, sáhodlouhé popisy myšlenkových pochodů a všeho možného, konec celkem napínavý a svižný. Film mě kdysi zaujal, knihu již znovu číst nebudu.
Na začátku jsem se nemohla vyznat v postavách, bylo jich hrozně moc. Ale časem jsem se do toho nějak začetla a skvělé čtení! Příběh byl fascinující a já se zamilovala!
Toto tedy není můj šálek čaje. Opravdu jsem trpěl každou stránkou a měl jsem, co dělat, abych to dočetl. No zkušenost dobrá, ale nikdy víc. Utahaný děj, který sice byl zajímavý zápletkou, ale byl tak rozplyhlí, že se to nedalo vydržet
Kniha byla velmi čtivá a děj byl také zajímavý. Čekala jsem, že příběh bude chronologický a ne složen ze vzpomínek a vyprávění, ale ve výsledku jsem celkem spokojená.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Skrýt reklamy
Tohle je až mystický text, který mi uhranul po prvním přečtení.