Buthus occitanus neboli Osmioký škorpion

22.03.2023

Proč se to v době vzniku líbilo u nás, mohu pouze hádat. Nejspíš bych přestřelil, protože nejsem dostatečná bedna na to chápat podtext téhle satiry, která dozrála do dob, kdy se stala trapnou karikaturou. V dobách temna hlubokého socialismu, kdy se vedly konstruované procesy, proti nevinným lidem, posílány na šibenici, to musela být ftipná kniha, o ideologii špatného, zlého buržoasního západu. Ukazovala prstem pryč od vlastních průserů. Západ bylo čiré peklo servírované na zlatém podnose, pro ospravedlnění, jakékoli hanebnosti, která se udála na mírumilovném východě. Východ budoval a budoval, západ ničil a ničil. Konstruoval cementové stavby, namísto bouraných a devastovaných přírodních krás něco to člověku připomíná. Když se do toho zamíchá i uplátkářství a dobrý život pro prvních deset tisíc, máme tady autoportrét doby, pod vládou komunistických papalášů. Nelze házet všechno na určité politické smýšlení. Obě strany dělaly, dělají a budou dělat skoro to samé jen pod záštitou jiných hodnot. To, že tady mistr komunista psal o tom, jak zlý západ ničí lidské hodnoty a utváří společnost výhodnou jen pro několik jedinců, znělo v té době určitě moc zle a všivácky, ale nakonec sama historie ukázala, jak to bylo s tou stranou druhou. Zarytý komunista je špatný komunista, vždycky byl a vždy bude. A psát satirické pohádky o tom, jak je svět bez jeho přesvědčení špatný, bylo v době, v jaké to dělal jen další přiživování požáru, který pálil fakta na popel a nechal utvářet nová a lepší fakta, aby se hodila. Kdyby to nebylo celé tak okaté, knihu by si člověk i užil, takhle mě stále neskutečně sralo to čemu se příběh znatelně blíží.