• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Hans Scherfig

Promeškané jaro

„Anotace je nepřesná - vražda není (v pravém smyslu slova) odhalena na setkání absolventů školy, ale celá kniha je o tom, co jí předcházelo, co k ní vedlo, a jak to pak s postavami dramatu dopadlo. Doslova odhalena je vražda pouze před čtenářem, ne před účastníky abiturientského sjezdu. Příběh (časově jsem ho vůbec nedovedla zařadit, půjde asi o nějaký začátek 20. století) líčí životy studentů, kteří se museli léta prokousávat neuvěřitelně těžkým studiem, plným zbytečných vědomostí a provázeným drastickými prostředky, jaké si na ně učitelé - beztrestně a se souhlasem celé společnosti - dovolují - kruté bití, urážky, výsměch, výhružky. Důsledkem těchto postupů je u kluků vypěstován věčný strach, zoufalství, četné komplexy a v jednom případě i takový vzdor, který vede k tragédii. V důsledku "školního teroru" tak kluci v mládí zmeškají všechna jara, po které by měli spíše vnímat probouzející přírodu, zpěv ptáků, přibývání světla, krásu dívek. Místo toho však po nocích - za pomoci kvanta kofeinu a povzbuzujících léků - jen dřou latinské předpony, německé přípony, anglická slovíčka, francouzské idiomy jen aby se "něčím stali" - dosáhli společenské postavení. "Všichni se něčím stali. Nestali se však tím, čím se chtěli stát. .... Než je mašinérie uchvátila a přizpůsobila si je, snili o něčem docela jiném." (s. 168-169) Kniha je kratičká, ale "vydatná". Doporučuji.“... celý text
— Koka

---

Buthus occitanus neboli Osmioký škorpion

„Proč se to v době vzniku líbilo u nás, mohu pouze hádat. Nejspíš bych přestřelil, protože nejsem dostatečná bedna na to chápat podtext téhle satiry, která dozrála do dob, kdy se stala trapnou karikaturou. V dobách temna hlubokého socialismu, kdy se vedly konstruované procesy, proti nevinným lidem, posílány na šibenici, to musela být ftipná kniha, o ideologii špatného, zlého buržoasního západu. Ukazovala prstem pryč od vlastních průserů. Západ bylo čiré peklo servírované na zlatém podnose, pro ospravedlnění, jakékoli hanebnosti, která se udála na mírumilovném východě. Východ budoval a budoval, západ ničil a ničil. Konstruoval cementové stavby, namísto bouraných a devastovaných přírodních krás něco to člověku připomíná. Když se do toho zamíchá i uplátkářství a dobrý život pro prvních deset tisíc, máme tady autoportrét doby, pod vládou komunistických papalášů. Nelze házet všechno na určité politické smýšlení. Obě strany dělaly, dělají a budou dělat skoro to samé jen pod záštitou jiných hodnot. To, že tady mistr komunista psal o tom, jak zlý západ ničí lidské hodnoty a utváří společnost výhodnou jen pro několik jedinců, znělo v té době určitě moc zle a všivácky, ale nakonec sama historie ukázala, jak to bylo s tou stranou druhou. Zarytý komunista je špatný komunista, vždycky byl a vždy bude. A psát satirické pohádky o tom, jak je svět bez jeho přesvědčení špatný, bylo v době, v jaké to dělal jen další přiživování požáru, který pálil fakta na popel a nechal utvářet nová a lepší fakta, aby se hodila. Kdyby to nebylo celé tak okaté, knihu by si člověk i užil, takhle mě stále neskutečně sralo to čemu se příběh znatelně blíží.“... celý text
— Phyl

---

Promeškané jaro

„Skvele napsane, od zacatku napeti, kdo je vrahem. Popis doby studii mladencu skoly v Dansku zajimavy. Diky CV!“
— Monike

---

---

Promeškané jaro

„Četla jsem v červenci 2009. Podle mých poznámek: Knížka o setkání kluků/mužů po 25 letech po absolvování gymnazia s exkurzem do doby studií (připomíná hodně staré české filmy ze škol s Marvanem a Peškem). Autor hodně používá ironie, s povzdechem uvádí, kam zmizely ideály mládí. Hezké.“... celý text
— MOu598

---

Promeškané jaro

„Kniha začíná "vraždou" gymnaziálního profesora Blomma. Jak se jed do těla dostal a zda to byla vražda se ale nikdy nevypátralo. Po 25 letech od maturity se schází třída jednoho gymnázia. Samí pánové z lepší společnosti... A pak už nás děj knihy zavede do doby před 25 lety do hodin jednoho gymnázia v Dánsku. Do gymnázia, kde vládnou třídní rozdíly, kde panuje šikana nejen od spolužáků z vyšších ročníků, ale hlavně od učitelů. Projdeme s jednou třídou celé gymnaziální období od "cucáků" po maturanty. Dočteme se o tom, jak mladý člověk promeškal své "jaro" pouze učením, protože na nic jiného nezbýval čas. O tom, že Ti pánové, co se sešli na srazu abiturientů měli před 25 lety úplně jiné cíle a ambice. O tom, jak je společnost obrousila k obrazu svému. A možná jeden z nich nahlas řekne, že je vrah.....“... celý text
— Znedla