Phyl
komentáře u knih
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Audiokniha.
Autistický malý Ruda psychicky trýzněn svým nemálo narušeným otcem, nemilován svou matkou a šikanován ďáblem na záchodě, si krokuje svůj pochod životem, tak aby měl řád a vyhonil si pokaždé, když jej pochválí nějaký nadřízený. Rudolfek je obyčejný kus hovna rozšlápnutý podrážkou vlastního otce a prakticky každou autoritou, ke které kdy vzhlížel. Nikdo ten rozprsklý kus výkalu nemá rád, pokud jej zrovna není potřeba. Snaží se seč mu síly stačí, aby jej každý jenom nesetřel z podrážky. Celý život zaslepeně plní co se mu řekne a je pro to, aby zůstal zamáčknut hluboko do podrážky svého idolu, schopenudělat cokoli. Třeba i zefektivnit produkci mrtvých. Ruda byl chudinka semlet systémem. Nejvíc jim postižený. On nic nenařizoval, jenom poslouchal. Plnil co se mu řeklo. Měl svázané ruce a sám se stal největším obětí. Život nabízí různé cesty. Nikdo nemá stejný start, průběh ani cíl. Někdo je slabší na hlavu, jiný má o kolečko vic, další je schopen ty dva předchozí ovládat. Ruda si zvolil cestu. Stal se jedním ze synonym pro zvěrstva druhé světové války v Evropě. Určitě to nebyla jediná cesta.
Sophiina volba
William Styron
(SPOILER) Audiokniha. Můj psychoanalitik by mi řekl, že poslouchat Polku, polku, polku vyprávět příběhy o Polce twist, tedy příběhy plných zvratů, by mě mohlo poznamenat na mé dětské psychice a naordinoval by mi další sezení už s předstihem. Taky by mi řekl, že leštit si u toho vyprávění tágo i třikrát za noc je zhovadilost a nejspíš bych musel neprodleně propadnout hluboké depresi. Zvěrstva válek se nedají nikdy napravit a omluvit. I když se někteří snaží vysvětlovat pohnuté osudy největších zrůd a obhajovat je jejich těžkým dětstvím nebo nějakou životní situací, která je změnila. Žádné dohody a pakty se nikdy nebudou dodržovat, když se k moci dostávají zvířata hladová po moci a plná nenávisti. Bůh, rasa, politické smýšlení, nacionální cítění nebo jenom obyčejná závist. Vše se dá vyhrotit a může gradovat až k bezmezné nenávisti. Úhel pohledu na tom nic nemění. Otrokáři, Nácci, komunisti… každý měl, má a bude mít své způsoby. Stingo taky hledal způsoby. Ale v oblastních erotických. Potřeboval si zašpásovat s někým si to rozdat. Protáhnout někomu komín svým hladkým kopím. A to tak zoufale, že nebyl schopen přestat o tom vyprávět, nevědom si toho, že se mu jeho až s neuvěřením otevřená zpověď, může ve 21. století stát osudnou, pokud by si taková Leslie Lapidusová pustila pusu na špacír. Sophii by nepomohl ani psychoanalitik. Byla tak rozebrána na kusy, že ji pohromadě držel jenom psychicky narušený Nathan. Nedokáži si představit, jak hluboké šrámy zanechá na člověku válka. Jak hluboko se mohla zarýt do duše člověka zkušenost z koncetráku. A doufám, že něco takového ani nepoznám. V době, kdy už psychoanalýza není psychoanalýza, ale zkrátilo se to na psycholog nebo je teď cool to nazývat i životní kouč, kdy má miliony lidí deprese, pocit vyhoření nebo méněcennosti, protože nedostali lajk na sociální síti se těžko představuje. Člověk už nepotřebuje válku, aby se cítil stísněný, nebo vystrašený. Co mohu však s jistotou říct je, že kniha penetrovala mě samotného do hloubky a zanechala ve mně plody hlubokých úvah. Tolik let už tomu je, co AH prohrál své tažení. A přesto tolik pitomců stále velebí jeho kult a roní slzy štěstí ze svých údů na jeho fotku. Bohužel je to něco co nikdy neskončí a bude se k nám neustale vracet, jen v různých podobách.
Novinářem v Číně 2: Nezešílet!
Tomáš Etzler
Audiokniha. Člověk se cítí celou dobu nasraný a vytočený. Cítí bezmoc a zoufalství. Možná strach. Ostré lokty Číny neskutečně bodají do ramen západu a hluboce zraňují žaludky sousedů. Kde to skončí?
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
A lidé stále pějí ódy na komunismus. Se slzou na víčku, hledí na sebe, a brečí bratříčku, chcem zpátky do nebe, neb teď je tuze zle. Všichni měli práci a všeho bylo tolik, že se nestíhalo prodávat a proto se stály fronty. A pár mých známých ze západu, brečí s nimi. Komunismus je dobrá myšlenka, ale vždy byla špatně realizována. Tvrdí. Prohlašují se za správné komunisty, kteří by to dělali jinak, jako každý před nimi. A je jedno, že komunistická myšlenka, již několikrát selhala, nadále selhává a selhávat bude. Neuvěřitelné je, že taková sračka stále někde funguje. Navíc v tak obrovském měřítku. A někteří se dokonce chtějí komunisty stát, nebo se jimi prohlašují. Komunismus má na svědomí nejvíce mrtvých lidí za poslední století a možná i vůbec. Myšlenka, která je tak “stabilní, že kdekoli se aplikuje na lidi, musí se následování nutit násilím, cenzurou, šikanou a strašením. Postavena na pevných základech sviňáren, korupce a vlezdoprdelizmu. Komunismus měl být už dávno mrtvý. Zapomenut a být připomínán jenom jako odstrašující příklad. Bohužel se stále vrací a rotuje po světě. Čína je velká kapitola sama o sobě. Veškerá historická důležitost a význam, je postupně zabíjen. Je to velmoc, vedena zvráceným systémem, která chce stále víc a neštití se prakticky ničeho. Krade, vraždí a znásilňuje památku steré Číny a plodí jakýsi paskvil, který to všem jednou nandal. A většina západu na tom nese svou vinu. Se zavřenýma očima a odvrácenou tváří si s radostí potřese každý s Čínou rukou. Tváře jsou pak provinile šťastné. Každý viní každého a přitom se stydí sám za sebe. Každý káže, jak je Čína špatná, ale doma si na Temu objedná čtyřicet balení náhradních špuntů na sluchátka za deset korun. Čína straší a naoko ji káráme, ale každý je posraný jak odpoví. Všichni na ni plivou, ale na jejich čelech končí plivanec…
Řeka bohů
Wilbur Smith
(SPOILER) Audiokniha.
Klasický příběh, kdy voják miluje dceru mocného mocipána, mocipán nesnáší vojáka a nejraději nakládá svým mladým chlapeckým otrokům do komínku. Jeho dcera jej nezajímá, ale nenávist vůči vojákovi je větší. Je to syn muže jehož nenáviděl a zničil. Voják si přesto přivlastní dceru mocipána. Je však pozdě protože, je provdána jinému. Čest tak stojí v cestě jejich lásce, alespoň na začátku. Později se čest vytrácí. V centru dění je jeden superhrdina. Žádná slabina není tak velká, většinou žádná až nicotná. Jeho největší slabinou je fakt, že jeho vlastní slabiny jsou prázdné. Nic mu není cizí všechno dokáže okopírovat, vylepšit a pochopit pouhým pohledem. Jeden pohled na kolo ve vřavě bitvy a už ví co s tím, jak to pracuje a jak jej upgradovat o level výš. Práce všeho druhu, myšlenky génia a neuvěřitelné nadání, z něj udělali starověkého superhrdinu. První svého druhu.
Ilustrovaný muž
Ray Bradbury (p)
Audiokniha. Vesmír je nekonečný. Stejně tak je nekonečné i množství povídkových sbírek Raye Bradburyho. Nekonečná však není jejich zásoba. Různě se to kombí a míchá a nakonec z toho je několik různých kombobonusů 3000, vždy s něčím novým, ale většinou se opráší jen to samé.
Letní světlo, a pak přijde noc
Jón Kalman Stefánsson
(SPOILER) Bába na poště roznáší malé drby ze života jiných, jelikož se nic moc neděje. Chlapíci ve skladu se bojí duchů a nadpřirozena, protože život je všední. Jeden člověk zcvokne a zahodí dosavadní život, další dva protiklady se spolu začnou odevzdávat zápasům v bahně. Každý o všem ví a předstírá, že nic neví. Vesnický život, jen trochu drsnější a depresivnější. Farmáři tvrdě dřou a jsou divní patroni. Život je stereotyp a těžko se to mění. Nakonec si zastřelím aspoň pár štěňátek na uklidnění.
Hlava 22
Joseph Heller
Audiokniha. Když nejde o život, nejde vlastně o nic. Když jde o životy, je to úplně to stejné, pokud toho nejsem součástí a budu z toho mít nějaký prospěch. Vlezdoprdelizmus, který je všem nadřízeným pro smích a prakticky ukradený, zabijí lidi a nikoho to nezajímá. Překupník jde přes mrtvoly v honbě za vlastním prospěchem. Protipóly jsou pak slabošství a odevzdanost. Největším hrdinou se nakonec stane člověk, jenž byl dlouho za hlupáka. Klasická pohádka lidského života, ve které vychcanost vítězí nad jakoukoli morálkou a charakterem.
Katova píseň
Norman Mailer
Lidstvo je fascinováno vrahy, nikoli jejich obětmi. Nejdřív se o nich psaly knihy, později točily filmy a v posledních letech seriály. A společnost se za poslední léta rozhodla, že z nich udělá hrdiny a oběti systému. Gilmore si nezasloužil zemřít jenom proto, že to chtěl. Měli jej nechat plesnivět ve vězení, nebo zemřít při srabáckých pokusech o sebevraždy. Jeho boj za vlastní popravu z něj udělal pomalu mučedníka, i když pořád zabil bezdůvodně dva chlápky, kteří mu neudělali nic špatného. Takový kus lidského výkalu si nezaslouží dostat to co chce, ba naopak. Zacházeli s ním s chudáčkem špatně, tak to má být. Většina lidí dělá vše pro to, aby nepřekročila zákony a žila spořádaný život. Taky se k nim nikdo nechová jako v bavlnce. Musí si všechno nějak zasloužit. Takový kus bezvýznamné lidské žumpy nikdy spořádaný život nežil a zákon mu byl pro smích tak ať trpí. Popravil dva lidi, kteří byli jeho absolutním protipólem. Snažili se žít správně svůj život. Pokud nějaký takový recidivista vždycky brečí, jak je jeho život ve vězení špatný, měl by si uvědomit, že je ve vězení za trest ne odměnu. Smutným faktem zůstává, že se z toho odměna stává běžně. Hodně ochránců lidských práv bude bojovat za to, aby se výkaly splachovaly do čistých řek a kontaminovali je, otrávili a pluli si jimi, jako pověstné štiky bez zábran, zatímco čistota se potácela v bahně u dna. Výkaly se pak rozmáznou do obřích rozměrů a jejich otravně vábivý smrad zmámí kdejakou prostou mysl. Jdu si koupit nějaké cool oblečení od NIKE, protože “just do it
Temný prorok
Jiří Kulhánek
Ta cesta tunelem se táhla víc, než jízda růžovým autobusem z Londýna do Prahy.
Nahý oběd / Nova Express
William Seward Burroughs
Jak cool to bylo číst na střední a pak i před celou třídou nerušeně před učitelkou litera - všude samé ocasy a kundy - cákal jsem všude kolem na - ztracen bloudí na stránkách a neví kde skončil i když to četl sekundu předtím - ocasy, kundy, hošové, fet, fet, fet - zápisky zfetované trosky, které se staly kultovní a všichni z beat generation u toho mastili ocasy a stříkali na sebe semeno a dávali si to do áčka hned po tom co si dali háčků a yage - je cool o tom mluvit a pyšnit se tím, že to znám a já nevím proč - snůška hovadin - pan Zfetovaný a jeho kámoš Bukvičák jsou jedna a ta samá osoba - a všichni si zase hladí ocasy a skáčou z oken na Piccadilly - kult co je kultem jenom proto, že je cool - víc ocasů, mrdky a semena v kundě a prdelích - uplakaný nesouvislý “román, jenž se stal legendou, protože to někdo řekl. Strkám jej do kundy Zapomnění a análního otvoru zklamání nad sebou, jelikož jsem to musel před koncem vzdát. Je to sračka!!! Obojí.
Železná pata
Jack London
Pěkně nám Jack London popsal, jak fungoval komunismus. Sice si trochu popletl strany, ale měl pravdu. Stačí se podívat do minulosti východní Evropy, přítomnosti KLDR a tomu podobným. Pak tady ještě máme případ nynějšího Ruska, které se nikdy z toho sociálního cítění nevyléčilo.
Pět japonských novel
Jasunari Kawabata
Jsem si téměř jist, že předchozí majitel, vlastníci knihu, nikdy nedospěl dál, než k Jošiovi. Soudím tak z toho, že sám jsem se při čtení jeho životních strastí několikrát nachytal, že s tím budu muset seknout. Druhou indicií mi bylo zjištění, že lehké opotřebení knihy s narůstajícím dějem, je stále menší a u konce Jošiova dobrodružství, stránky stále byly spojeny svými okraji. Škoda toho. Po Jošiovi to byla paráda. Poučení na závěr. Někdy je třeba trpět, protože po dlouhém utrpení, přichází intenzivní rozkoš, úměrně kratší délce utrpení.
Krev královská
Sinclair Lewis
Pitomci pokryteckou vychytralostí bojovali se zlým rasismem v Evropě, aby si mohli ten svůj doma hýčkat. Honili si pérka nad hodnotami, které jinde byly nepřijatelné, jelikož ty jejich byly hodnotnější a týkaly se jich více. Hon na čarodějnice, který se ve smyčce stále opakuje. Zda se někdy z takové smyčky vymotáme, jest nepravděpodobné. Jelikož zvyk praví, že smyčka má vždy býti dotažena, nikoli povolena. A pokud náhodou praskne únavou, či přetažením, vždy se dá uvázat nová a pevnější.
Havel
Michael Žantovský
Aspoň, že byl vždy a za každých okolností sám sebou. I přesto, že to znamenalo ztrátu popularity, která je však vždy druhořadá, pokud má člověk cnostné cíle. V
Po pohřbu
Agatha Christie
Vím kdo je vrah! Pokud to chcete vědět taky, sejdeme se všichni zúčastnění v jedné místnosti. Tam vše vylíčím od začátku do konce. A u konce to vlastně začne. Tedy. Musíte si počkat do konce, než vám to rozuzlení budu moct přednést, i když to vím už skoro půlku děje. Všechny si vás zavolám zvlášť, nebo si počkám až přijdete sami. Budete zahnáni bezdůvodně do kouta, abych vás všechny napínal jestli vím, že jste vrazi. Všichni! Dokud na konci neodhalím pouze toho jediného. Všem se vám pak uleví, že to nejste vy.
Buthus occitanus neboli Osmioký škorpion
Hans Scherfig
Proč se to v době vzniku líbilo u nás, mohu pouze hádat. Nejspíš bych přestřelil, protože nejsem dostatečná bedna na to chápat podtext téhle satiry, která dozrála do dob, kdy se stala trapnou karikaturou. V dobách temna hlubokého socialismu, kdy se vedly konstruované procesy, proti nevinným lidem, posílány na šibenici, to musela být ftipná kniha, o ideologii špatného, zlého buržoasního západu. Ukazovala prstem pryč od vlastních průserů. Západ bylo čiré peklo servírované na zlatém podnose, pro ospravedlnění, jakékoli hanebnosti, která se udála na mírumilovném východě. Východ budoval a budoval, západ ničil a ničil. Konstruoval cementové stavby, namísto bouraných a devastovaných přírodních krás něco to člověku připomíná. Když se do toho zamíchá i uplátkářství a dobrý život pro prvních deset tisíc, máme tady autoportrét doby, pod vládou komunistických papalášů. Nelze házet všechno na určité politické smýšlení. Obě strany dělaly, dělají a budou dělat skoro to samé jen pod záštitou jiných hodnot. To, že tady mistr komunista psal o tom, jak zlý západ ničí lidské hodnoty a utváří společnost výhodnou jen pro několik jedinců, znělo v té době určitě moc zle a všivácky, ale nakonec sama historie ukázala, jak to bylo s tou stranou druhou. Zarytý komunista je špatný komunista, vždycky byl a vždy bude. A psát satirické pohádky o tom, jak je svět bez jeho přesvědčení špatný, bylo v době, v jaké to dělal jen další přiživování požáru, který pálil fakta na popel a nechal utvářet nová a lepší fakta, aby se hodila. Kdyby to nebylo celé tak okaté, knihu by si člověk i užil, takhle mě stále neskutečně sralo to čemu se příběh znatelně blíží.
Hrob v ledovci
Arnaldur Indriðason
(SPOILER) Stojím proti síle utajené americké armády, která už vyřídila mého bratra a jeho přítele, aniž by okem mrkla. Přesto se přísně na místo shromáždění vydám taky, protože prostě proto, abych
Je to jediná možnost jít naproti jasné likvidaci z pohnutek
ani nevím. Prostě jdu na Vatnajokull, protože nemám ráda ani chození po přírodě, proč si nevylézt na ledovec do náruče těch, kteří mě chtějí sejmout, zničit, zneškodnit. A ještě s sebou vezmu týpka, o kterého jsem ztratila kdysi zájem, abych neklesla v očích spoluobčanů. Možná kvůli tomu jej do toho zatáhnout. Abych se jej zbavila netuším co dělám. Prostě jen tak náhodně generuji řešení, abych vběhla do ještě větších průserů a udržela vaši napjatou pozornost. Oni si taky nevedou nejlíp. Teda vedou, každý jim stejně sežere všechno co vyblijou z úst. Stačí zmínka o čemkoli a každý se posadí na prdel a sklapne hubu, jako trouba ve sklepě Kevina MccAlistra. Island of lost souls od Blondie nakonec.
Konec hry
Daniel Cole
(SPOILER) Vlk se vrátil. A jaký sebejistý návrat to byl. Velká osina v zadku, opět nakrkne každého zloducha, kamaráda, staré přátele, kolegy, neznámé lidi, známé, ty co se jen mihnou životem, chlápka za volantem taxíku… dokud neshnijí staré rány až skoro k zoufalé smrti, aby se mohly začít celit. Trochu víc sympatií si Vlček v posledním díle zaslouží za to, že nikomu v afektu nerozflákal ksicht na kaši a zapomínal permanentně jméno jen jedné osoby.
Loutkář
Daniel Cole
Člověka příběh zajímá tak moc, že si po nějaké době uvědomí, že neví co se stalo několik stránek předtím. Hlavně pokud se čtenář vrací k příběhu po pár hodinách. Čtenář se nebrodí jenom hektolitry krve, ale i apatickou empatií vůči postavám, které čtenáře absolutně nezajímají.
