Byl jsem číslo 30529
Felix Weinberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441400/bmid_byl-jsem-cislo-30529-HPN-441400.jpg
4
66
66
Válečné vzpomínky židovského chlapce z Čech Po válce se Felix Weinberg, aby vůbec dokázal jít dál, rozhodl potlačit své vzpomínky a neohlížet se zpátky. Málokdo by uvěřil, že uznávaný vědec a univerzitní profesor fyziky jako dospívající chlapec prošel peklem koncentračních táborů a přežil i pochod smrti. Po šedesáti pěti letech se odhodlal svůj příběh sepsat, učinil tak ale s nečekaným nadhledem. Jen tak se mohl vrátit k událostem, které ho připravily o milovanou maminku, malého bratra i všechny další příbuzné. Zůstal mu jen otec, který ještě před okupací Československa uvízl v Anglii. Spolu si tam nakonec vybudovali nový život. Měl jsem velmi šťastné dětství. Skončilo ovšem příliš brzy a příliš krutě vinou Adolfa Hitlera, já ovšem věřím, že právě na dětství záleží nejvíc. Vzpomínky na něj vytvářejí v mysli jakousi ulitu bezpečí a radosti, do níž se může člověk v dobách utrpení stáhnout. Moje ulita byla plná krásných vzpomínek a jistoty, že mě mí blízcí zbožňovali a milovali.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2020 , CosmopolisOriginální název:
Boy 30529: A Memoir, 2013
více info...
Přidat komentář
Příběh z doby koncentračních táborů. Felix popisuje život před, během a po válce. Je to masakr. Popisuje události v koncentračním táboře i pochod smrti. Je to odlišný příběh proti ostatním. Byl smířený, že zemře, ale přesto ho pokaždé něco zachránilo. A nejvíc udělalo asi to, že byl Čech a žil v Ústí nad Labem. Člověk si při čtení říká: ,,Byl jeden z nás". Celé mě to nějak dojalo a obdivuji, kolik toho po válce dokázal. Našel svého otce a žil plnohodnotný život. (Závěr už mě moc nebavil, ale nic to nekazí). Tyto příběhy a tito lidé budou mít vždycky můj velký obdiv. Kniha se čte naprosto sama.
Obdivuhodné napsat po tolika letech zpět historii tak smutnou a nelidskou ve věku 82. Moc čtivé čtení.
Kniha je psaná velmi čtivě a s citem, ale zároveň z ní překvapivě čiší lehkost, což nebývá u tohoto tématu zvykem. Připadala jsem si, jako bych poslouchala vyprávění dědečka. Určitě jsem již četla podrobnější a více šokující knihy s tématikou šoa, ale toto byl pro mě velmi příjemný čtenářský zážitek.
Dvanáctiletý Felix je spolu s matkou a mladším bratrem v prosinci 1942 deportován do Terezína, otec byl od října 1938 v Anglii a snažil se je tam dostat. V prosinci 1943 jsou převezeni do rodinného tábora v Auschwitz - Birkenau. Po půl roce je vybrán na práci do chemické továrny u koncentračního tábora Blechhammer. V lednu 1945 absolvuje pochod smrti do tábora Gross-Rossen. 10.února je převezen do Buchenwaldu, kde se v dubnu dočká osvobození. Autor své vzpomínky bere s nadhledem a vůbec není zatrpký. Vzpomíná na předválečné dětství v Praze u prarodičů i u příbuzných Pickových v Ústí nad Orlicí, u nichž před deportací bydleli. Popisuje i svůj život po osvobození a hledání nového vztahu s otcem, jelikož válku přežili jen oni dva. Lituje, že mladší bratr Jeníček umíral sám a že měl tak krátké a utrápené dětství a že mu jako bratr nebyl tehdy větší oporou.
"Historii nutně píší přeživší, ovšem její jádro tvoří příběhy obětí. Vždy musí být v něčem pokřivená, protože každý, kdo vyhlazovací tábor přežil, nese netypický příběh. Typická táborová historie miliónů lidí skončila smrtí, tudíž ji nelze v první osobě vypovědět. V mém případě jedině zázračná štěstěna, která zapříčinila zcela nepravděpodobný sled tolika nečekaných zvratů, způsobila, že můj příběh vůbec kdy spatřil světlo světa. Ovšem to poslední, čeho bych se chtěl dopustit, je snažit se pravdivě hovořit za ty, kterým to nebylo umožněno."
Tato kniha se mi moc líbila. Autor v ní dokázal živě vylíčit nástrahy života Židů za druhé světové války. Zobrazil útrapy židovského obyvatelstva v koncentračních táborech. Více se dočtete v recenzi, kterou vložím do daného menu.
Felix, co by starší pán, se rozhodl sdělit nejen veřejnosti, ale i rodině, svůj životní příběh - dětství, pobyt v koncentračních táborech, osvobození a jeho další život po válce. Určitě nebylo jednoduché si znovu připomenout otřesné zážitky, které se celý život snažil vymazat z paměti. Myslím, že i díky časovému odstupu vyprávění od zažité války, se může čtenářům zdát, že válečné období nebylo tak hrozné. Oproti jiným knihám s podobnou tematikou se mi jeví tato kniha jako průměrná, přesto ale oceňuji odvahu pana Felixe o jeho životě vyprávět.
Tuto knihu jsem přečetla za jeden večer. Autor píše velmi zajímavě a z jeho textu jde cítit velký nadhled. Za mě jedna z nejlépe napsaných knih na toto téma.
Po dlouhé době, po několika jiných příbězích cca 17 knihách na toto téma, pokládám tento příběh, za jeden z nejlépe napsaných.. Zaujalo mě velmi, což jsem ani netušila, že pán pocházel z Ústí nad Labem, což je mi blízké.. Tímto tedy knihu doporučuji všem, kteří se o toto téma zajímají..
Kniha plná vzpomínek jednoho českého židovského chlapce, který po osvobození žil v Anglii. Proto aby mohl jít dál, své vzpomínky potlačil. Po šedesáti pěti letech se odhodlal svůj příběh sepsat a zanechat ho svým dětem, vnoučatům a ostatním čtenářům. Jeho vyprávění je psané s nadhledem a s takovou lehkostí, která se příčí všem těm hrůzám a utrpením prožitých v koncentračních táborech. Felix prošel několika lágry a přežil pochod smrti. Sám o tom vypráví jako o velké štěstěně, která nad ním stála.
Kniha je velice čtivá a má pěkný formát (font) písma, takže bych knihu klidně svěřila do rukou i mládeži, ať se poučí....
Knížek s tématem druhé světové války a koncentračních táborů je v dnešní době plný trh. Sama jich mám v knihovně několik. Na jednu stranu je fajn, že se o tomto odstrašujícím období mluví i po letech a našlo si "příznivce" i u mladé generace, na druhou stranu se z něj ale stalo poněkud komerční téma. Nejvíce mi asi vadí ty tituly, které napsal autor, jenž kolem koncentráku nešel ani oklikou. Mám tím na mysli mladé autory, kteří mají o životě v koncentračním táboře pouze načteno, ale oni sami, nebo někdo z jejich příbuzných, koncentračním táborem neprošli. Vždy mě pak napadá, že autor nedokáže vymyslet natolik silný příběh sám o sobě a musí si vypomáhat krutou atmosférou koncentráku.
Což ale není případ této knihy. Autorem je Felix Weinberg, jenž koncentrační tábor zažil na vlastní kůži a, jak je asi patrné, jej i přežil. Felix retrospektivně vzpomíná na své mládí prožité hned v několika táborech, počínaje Terezínem a konče Buchenwaldem. Na autorovi mi je velmi sympatické to, že se nesnaží své vzpomínky nikterak přikrášlovat či dramatizovat, ba naopak přiznává, že spoustu věcí zapomněl. Respektive nezapomněl je strářím, nýbrž je jeho mysl v rámci sebezáchovy cíleně potlačila. Autor na sklonku svého života pociťuje, že jakožto jeden z mála přeživších by měl o těchto hrůzách zanechat nějaký důkaz, ať už pro sve potomky či pro širší populaci.
V knize se zřejmě nedozvíte nic nového, co by o táborech v dnešní době nebylo známo. Stejně tak nečekejte žádné nervy drásající napětí. Pokud však chcete číst pravdivou zpověď člověka, jenž si prošel všemi hrůzami a i přesto se stal světově uznávaným fyzikem, rozhodně po knize sáhněte.
Zde nejsou hrůzy z táborů smrti popsány až tak surově jako v jiných titulech, přesto na mě kniha působila možná více autenticky a jaksi osobně, než jiné. Měla jsem více, než u jiných knih pocit, že autor je můj kamarád a že ho dobře znám. Oceňuji, že v knize byl dlouze popsán i život před táborem a také život po něm. Text se tak zdál být ucelenější, než jen o samotě stojící vraždění. Myslím, že si titul nezaslouží tak nízké hodnocení. Možná bych ho doporučila například do škol jako snesitelnou verzi popisu historie. V žádné jiné knize o továrnách na smrt jsem také nenašla tolik sarkasmu a v tom je také možná síla pana Felixe.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) Terezín holokaust, holocaust Buchenwald (koncentrační tábor) rodinný tábor BIIb
V porovnání s jinými příběhy z tohoto období je příběh Felixe krásný- navzdory tomu, co jako dítě musel zažít.
Popisuje hrozné období naší historie, jeho života, tak přirozeně, že vás sice bolí u srdce, ale ani jednou nemáte pocit, že by jednal nějak divně, ukřivděně nebo byl plný zášti.
Byť je Nejšťastnější muž na světě teď hodně "in", tak proti tomuto pánovi je z mého pohledu žabař a tento pán je neskutečný charakter.
Pokud s tématikou začínáte a máte znalosti, co kde jak probíhalo a nechcete číst popisy strašných zážitků. Ale přesto pěkně ucelený pohled na vše co stalo z pohledu tehdejšího dítěte.. vřele doporučuji.