Byl jsem osobním strážcem Adolfa Hitlera
Rochus Misch
1940-1945: poslední svědectví Vzpomínky Hitlerova osobního strážce, který coby poslední německý voják opustil berlínský bunkr. Rekapitulace dětství, dospívání, dobrovolného vstupu do speciální jednotky SS, zranění na polské frontě, působení v Hitlerově osobní stráži. Autor se sice nikdy nezúčastnil politických jednání, avšak od roku 1940 byl v každodenním kontaktu s Hitlerem. Očitý svědek interpretuje Hessův útěk, Stalingrad, Stauffenbergův atentát, sňatek s Evou Braunovou i závěrečnou sebevraždu. Jako poslední německý voják poté opustil berlínský bunkr.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2007 , Volvox GlobatorOriginální název:
Jétais garde du corps dHitler 1940-1945, 2006
více info...
Přidat komentář
Velmi dobré autentické vzpomínky muže , který byl s Hitlerem skoro denně v kontaktu a nebral ho jak diktátora ale pouze nadřízeného: Zajímavá je i zmínka jak Misch dával informace štábu při natáčení filmu Pád třetí říše a byl zklamán filmem, žádné pitky se v bunkru kancléřství nekonali, jak je ve filmu natočeno.
Rochus Misch se zdá být spolehlivým a přímočarým vypravěčem, ale je jasné, že (jako mnozí) vidí pouze stranu Der Führera, kterou Hitler chtěl, aby viděl.
Mischova kniha je dobrá četba, s patosem, historickými a osobními anekdotami a velkým napětím.
Když čtete paměťovou osu, je užitečné si uvědomit, že pro každou "skutečnost" o Hitlerovi, najdete její údajné vyvrácení někde jinde. Přinejmenším některé z těchto pověstí vznikly s Hitlerem samotným.
Jeden příklad Mischova slepého bodu: Uvádí, že Hitler nikdy nenosil u sebe zbraň. Ale také poznamenává, že Hitlerovy kapesní kalhoty byly nahrazeny kůží. Misch nebyl schopen dát dvě a dvě dohromady a uvědomit si, že Hitler tajně nosil malý revolver většinu času, což víme od jiných spisovatelů. Je jasné, že Misch byl najat, protože byl nevinný. Je to opravdu poslední Hitlerův svědek, poměrně spolehlivý s dobrým zdrojem a osobností. Doporučuji!
Může to vypadat divně,ale tahle kniha patří mezi mé oblíbené. Rochus vypráví svůj životní příběh,zavádí nás mezi nacistické pohlaváry a my se sice moc o nich nedozvíme,ale poodkrývá nám alespoň trochu jejich skutečné životy. Zajímavé dílo...
Takové milé osobní a někdy i úsměvné vzpomínky, psáno velice přístupným a jednoduchým jazykem, přečíst lze v řádu několika hodin, snad i minut.
Subjektivní paměti mladého chlapce, který se dostal až do Říšského kancléřství, popis běžných dnů v Berlíně i mimo něj, vztahy mezi jednotlivými příslušníky NSDAP, a tak dále...Mnoho informací je dnes už veřejně známých, některé verze jsou známé desetkrát a pokaždé jinak, některé jsou úsměvné, některá data se neshodují, ale to vše lze odpustit. Zajímavý je i tv dokument, který knihu autenticky doplňuje.