Byla jsem ženou slavného muže
Božena Neumannová Hodačová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236093/bmid_byla-jsem-zenou-slavneho-muze-XWW-236093.jpg
4
29
29
Druhé vydání memoárů svobodomyslné novinářky a manželky S. K. Neumanna. Kniha je výjimečným svědectvím o odvrácené straně života velkého básníka, jehož skutečný příběh obvykle neplní řádky učebnic. Autorka se s Neumannem setkala v roce 1904. Začala navštěvovat jeho proslulou vilu v Olšanech, zanedlouho se sblížili a uprchli do Vídně. Následovalo osmnáct let společného života; láskyplné chvíle se střídaly s obdobími nenávisti a útěků jednoho či druhého. Neumannova záliba v alkoholu a milostných avantýrách je známa. Memoáry zachycují – často ve skandálních souvislostech – celou řadu osobností: bratry Čapkovy jako plagiátory a kariéristy, Tomana jako pobudu, záletnou Majerovou i mnohé další… Kniha se dá číst různě – jako „drby“ o slavných, kapitoly z dějin české literatury, román o nelehkém ženském údělu i feministický pamflet vyrovnávající si účty se světem mužů. Není divu, že byla v době svého vzniku nepublikovatelná.... celý text
Přidat komentář
Ano, opravdu husté, pokud máte zkreslené představy z mládí z hodin literatury o životě "umělců". Pokud byl SKN opravdu takový (nemáme názory jiných stran), pro život to byla katastrofa a ostatní byli lidi z masa a kostí. Pro mě částečně šok, protože autora děl Dějiny ženy a Dějiny lásky jsem si představovala přece jen jinak. Co se týká autorky, chtěla se politovat, ale nevím, proč tam rozebírá například péči o tatínka a tetu v nejnáročnější době (záměrně raději nerozebírám, to není příjemné čtení), detaily si snad mohla odpustit. Skoro celou dobu na mě působila velice jednoduše, takže zarazí, že byla nakonec redaktorkou....Celé se to dalo pojmout asi jinak, bez některých detailů. Ale zase na druhou stranu je to něco jiného než oslavné kecy. Život Čapků, Masaryka a dalších taky nebyl takový, jak ho známe ze stručných životopisů a výčtů děl, stačí trochu pátrat.
Kolik takových naivních dívenek podléhá stále kouzlu bouřliváků a pro kolik takových žen život s chudými básníky, alkoholiky a nevěrníky přináší více strasti než radosti? Inu, láska je mocná čarodějka. Paní Božena své životní osudy líčí čtivě, postřehy o způsobech návštěvníků je pomohou snést z piedestalu výjimečnosti, takřka hororově působí Rudolf Těsnohlídek. Editoři v závěrečné poznámce upozorňují na nepřesnosti, kterých se autorka v pamětech dopustila. Ani oni však nejsou bez chybičky – Jahody první určitě nebyly zhudebněny Vítězslavem Kaprálem.
Jak ta se litovala! Nikdo to neměl tak těžké jako ona, jak ona dřela, pracovala, všichni jí ubližovali, Bože! ( Píše lítostivě: "Pracovala jsem za dvě, vstávala v půl sedmé, uvařila snídani, vypravila Soňu do školy, uklidila pokoje - dva naše, jeden Standův - šla nakoupit a potom jsem vařila, po obědě umývala nádobí." No, člověku až srdce lítostí usedá, co?) S.K.N. byl normální alkoholický sociopat a ona byla houby svobodomyslná! Vletěla do toho vztahu pudově jako trdlo a celý život byla sexuální a pudovou otrokyní a služkou. Nejen podařeného Neumanna. Z jeho tvorby mě odjakživa trochu zajímala jen anarchistická část, tu nám komunisti ve škole neukazovali, protože díky jeho fanatickému příklonu k tomu zločinnému režimu (a od člověka, který se zásadně nechal živit všemi okolo, kradl předplatné na slíbené časopisy a prochlastával je, to sedí!) si z něj udělali hlavního pěvce a bylo třeba ho vymalovat v bezúhonných barvách. Nemám nic proti undergroundu a svobodomyslnosti, ale tak si na to ta paní nemá stěžovat, když ji to tak bavilo, že vydržela po mužíčkovi vytírat blitky a po Tomanovi prát znečištěné ložní prádlo a ještě si na tom zakládala. Prej svobodomyslná! Jednu hvězdu dávám za jakýsi náznak jejího inteligenčního, duševního a duchovního vývoje na konci knihy, ale literární hodnota podle mě nula. Nepřineslo mi to nic a nikomu bych to nedoporučila ke čtení, ztráta času.
Kostku Neumanna jsem neměla ráda už od základky, tak teď vím proč.
A podle známé pravdy svůj k svému, se neodlišuje ani jeho žena. I když v jiném smyslu. Tolik nízkých pudů, zloby, zášti a uštěpačnosti dohromady s nestoudností, tupostí a blbostí v mnoha úhlech pohledu, to se hned tak někde nevidí.
"Kostková" v knize dokázala pomluvit naprosto všechny. Co to druhotně vypovídá o ní samé, to asi nikdy nepochopila. Fakt mi z toho šla hlava kolem. "Tyhlety" nevzdělaný zpovykaný neschopný paničky s vlastním názorem fakt miluju. (jak je teď asi všem jasné)
-5 hvězdiček
Odloženo. Rozpálená zlostí jsem se dostala až k dopisu tetě Kristy (Soně je 6 let) Spoiler?
Autorka, jejíž chování jsem nedokázala pochopit od samého začátku, zde úplně samozřejmě píše, že Sonička je neposlušná, že ji musí zavírat do sklepa! Ta ženská, která byla schopná pohlavně nakaženému děvkaři odpustit vše a plazit se před ním, zavírá kvůli dětské neposlušnosti dceru do sklepa. Je mi zle z naší tehdejší umělecké smetánky. Ani dnes nejsou celebrity žádní svatoušci, ale, promiňte, musím to napsat, Božena Hodačová byla VELETELE.
Kniha má svoji hodnotu, ale autorčino hodnocení některých osob není důvěryhodné. Např. Rudolfa Těsnohlídka. O něm píše, že o syna se nestaral, přitom opak je pravdou. Je to pohled zhrzené milenky a opuštěné manželky, která si vyřizuje účty s mnohými, kteří už odešli a bránit se nemůžou.
Přečetl jsem knihu, o které bookcase říká mírně "husté". Mladá dívka (20) měla životní pech, zamilovala se do básníka, ale také ženatého grázla. Prožila po jeho boku skoro neuvěřitelných 20 let ! Což se mi zdá nepochopitelné. Lhostejný přenašeč venerických chorob, osoba, která se nechá živit více méně svou družkou a její rodinou . Co říci o tyranovi, který řeší své komplexy soustavným mlácením osoby, která je mu něco jako nejbližší. Finanční zabezpečení pozdější rodiny (dcera Soňa) je pro něj pasé. Občasné výdělky velice rychle rozfofruje v hospodách se svými kámoši. Božena Neumannová sepsala tyto ponuré vzpomínky a chtěla je vydat knižně ke konci svého života. Bylo již po roce 1948 a bylo jasné, že to nepůjde. S dovolením použiji pojmenování bývalého komunistického ministra školství (vymyslel to jadran) přiléhavým pseudonymem Goebels . U něj narazila na STOP !
Kniha vyšla bohudík před 20 roky v Hostu, Brno.
Čtivá kniha. Jen hlavní hrdinka (autorka knihy) ve mně často budila rozpaky. V některých chvílích vzbuzovala obrovskou lítost, jindy ji naopak člověk až nenáviděl. Jedním dechem někoho odsoudila a o pár desítek stran později o stejném člověku psala velmi hezky...
nejsem velká čtenářka, spíš žádná...ale už první stránka ,,Proč jsem napsala své vzpomínky" mě ujistila, že se mi to bude líbit..je to nesmírně čtivě psáno, hodnotím vysoko
Husté. Někdy jsem nevěřila vlastním očím, jak se slavný básník ke své ženě choval.
Kniha se mi velice líbila. Dostala jsem jí jako dárek a musím říct, že sama bych si ji asi - bohužel - v knihkupectví nevybrala. Líbilo se mi vyprávění autorky (je velice čtivá), i když sama autorka mi v některých částech knihy byla dost nesympatická, působila nedůvěřivě, naivně, někdy mi přišla až hodně nepřející a zlá. Kniha načrtla život S.K. Neumana hezkou výpravnou formou. Četla jsem jí jedním dechem a doporučuji.
Štítky knihy
paměti, memoáry česká literatura vzpomínky skandály a aféry čeští básníci
Byla jsem ženou slavného muže
Kniha byla čtivá a člověk se dozvěděl dost zajímavých informací o tehdejších známých osobnostech, které byly oficiálně jen opěvovány. Neumann byl tyran, děvkař, egomaniak, zlý člověk, který s každým vedl boj a nestaral se o rodinu. Vůbec nechápu, proč se k němu pořád vracela. Vadilo mi, že se dost litovala a také to, že on se k ní choval hrozně a ona mu přesto pořád dělala služku.
Jinak když se autorka od Neumanna osamostatnila, byla velmi aktivní moravskou novinářkou a napsala dva autobiografické romány, ve kterých projevila celkem kulturní i jazykový rozhled.