Populární knihy
Nové komentáře u knih Božena Neumannová Hodačová
Byla jsem ženou slavného muže
„z kdysi čtených úryvků jsem tušil, že to bude bizár, ovšem takto v celku... doposavad jsem se nesetkal s tak kuriózním spojením parnasistního stylu (předmluva) a socrealismu (psáno 1948-1951) s "magickým" myšlením (albánský prsten z bájné Atlantidy) a průběžným dovoláváním se boží přízně = snad to jen potvrzuje snadnou ovlivnitelnost autorčiny povahy, nekriticky absorbující i naprosto protichůdné směry
paměti jsou žánr výsostně subjektivní, a proto nemá smysl přistupovat k nim jako k odbornému výkladu, s faktickou nespolehlivostí je nutno počítat, a pokud není záměrná, je zapomínání přirozeným, ba nezbytným průvodním jevem vzpomínání (to k až akribickému srovnávání dat v ediční zprávě); chápu, že autorka možná chtěla vyjádřit své znechucení nad pozdější slepou adorací SKN, kterého sama zbožňovala (?), a dalších známých a národem milovaných uměleckých osobností, snad se sama cítila upozaděna... nu, je tu prostě i ta odvrácená strana "hvězd"
četl jsem druhé vydání (Host 2015) a nepozdává se mi ediční výkon Jiřího Veselského a Milana Blahynky, zejména co se týče kompilování pramenů, doplňování textu (byť v hranatých závorkách) či názvů kapitol (!) a jazykového řešení vůbec, a taky bych očekával obsáhlejší vysvětlivky, případně i nějakou (literárně)historickou komentářovou stať (stránka biografického medailonu o BHN na konci mi přijde málo)
kdo vydrží do strany 50 (kapavka a filcky), určitě to zvládne až do konce“... celý text
— los
Byla jsem ženou slavného muže
„Kniha byla čtivá a člověk se dozvěděl dost zajímavých informací o tehdejších známých osobnostech, které byly oficiálně jen opěvovány. Neumann byl tyran, děvkař, egomaniak, zlý člověk, který s každým vedl boj a nestaral se o rodinu. Vůbec nechápu, proč se k němu pořád vracela. Vadilo mi, že se dost litovala a také to, že on se k ní choval hrozně a ona mu přesto pořád dělala služku.
Jinak když se autorka od Neumanna osamostatnila, byla velmi aktivní moravskou novinářkou a napsala dva autobiografické romány, ve kterých projevila celkem kulturní i jazykový rozhled.“... celý text
— Daniela777
Byla jsem ženou slavného muže
„Ano, opravdu husté, pokud máte zkreslené představy z mládí z hodin literatury o životě "umělců". Pokud byl SKN opravdu takový (nemáme názory jiných stran), pro život to byla katastrofa a ostatní byli lidi z masa a kostí. Pro mě částečně šok, protože autora děl Dějiny ženy a Dějiny lásky jsem si představovala přece jen jinak. Co se týká autorky, chtěla se politovat, ale nevím, proč tam rozebírá například péči o tatínka a tetu v nejnáročnější době (záměrně raději nerozebírám, to není příjemné čtení), detaily si snad mohla odpustit. Skoro celou dobu na mě působila velice jednoduše, takže zarazí, že byla nakonec redaktorkou....Celé se to dalo pojmout asi jinak, bez některých detailů. Ale zase na druhou stranu je to něco jiného než oslavné kecy. Život Čapků, Masaryka a dalších taky nebyl takový, jak ho známe ze stručných životopisů a výčtů děl, stačí trochu pátrat.“... celý text
— jankor
Byla jsem ženou slavného muže
„Kolik takových naivních dívenek podléhá stále kouzlu bouřliváků a pro kolik takových žen život s chudými básníky, alkoholiky a nevěrníky přináší více strasti než radosti? Inu, láska je mocná čarodějka. Paní Božena své životní osudy líčí čtivě, postřehy o způsobech návštěvníků je pomohou snést z piedestalu výjimečnosti, takřka hororově působí Rudolf Těsnohlídek. Editoři v závěrečné poznámce upozorňují na nepřesnosti, kterých se autorka v pamětech dopustila. Ani oni však nejsou bez chybičky – Jahody první určitě nebyly zhudebněny Vítězslavem Kaprálem.“... celý text
— Lenka4
Byla jsem ženou slavného muže
„Jak ta se litovala! Nikdo to neměl tak těžké jako ona, jak ona dřela, pracovala, všichni jí ubližovali, Bože! ( Píše lítostivě: "Pracovala jsem za dvě, vstávala v půl sedmé, uvařila snídani, vypravila Soňu do školy, uklidila pokoje - dva naše, jeden Standův - šla nakoupit a potom jsem vařila, po obědě umývala nádobí." No, člověku až srdce lítostí usedá, co?) S.K.N. byl normální alkoholický sociopat a ona byla houby svobodomyslná! Vletěla do toho vztahu pudově jako trdlo a celý život byla sexuální a pudovou otrokyní a služkou. Nejen podařeného Neumanna. Z jeho tvorby mě odjakživa trochu zajímala jen anarchistická část, tu nám komunisti ve škole neukazovali, protože díky jeho fanatickému příklonu k tomu zločinnému režimu (a od člověka, který se zásadně nechal živit všemi okolo, kradl předplatné na slíbené časopisy a prochlastával je, to sedí!) si z něj udělali hlavního pěvce a bylo třeba ho vymalovat v bezúhonných barvách. Nemám nic proti undergroundu a svobodomyslnosti, ale tak si na to ta paní nemá stěžovat, když ji to tak bavilo, že vydržela po mužíčkovi vytírat blitky a po Tomanovi prát znečištěné ložní prádlo a ještě si na tom zakládala. Prej svobodomyslná! Jednu hvězdu dávám za jakýsi náznak jejího inteligenčního, duševního a duchovního vývoje na konci knihy, ale literární hodnota podle mě nula. Nepřineslo mi to nic a nikomu bych to nedoporučila ke čtení, ztráta času.“... celý text
— mol378
Božena Neumannová Hodačová knihy
| 2015 |
 Byla jsem ženou slavného muže |
| 1947 |  Jantarová stezka |
Neumannová Hodačová je 0x v oblíbených.