mol378 komentáře u knih
I autorovy povídky se mi moc líbí, napětí zde jde trochu stranou, spíš přivádějí k zamyšlení. Psáno s humorem, nadhledem a myslím s opravdovým umem. V hlavní roli život a člověk v mnoha podobách, originální, neopakovatelný,
Skvělá zápletka, originální, na takovou jsem snad dosud nenarazila. Žádné moje podezření se nepotvrdilo do chvíle, než byl pachatel jasný. A jako vždy mě velmi baví, když se příběh odehrává ve známém prostředí a já si promítám vlastní film.
Lehounce slabší, ale laťka, co se autora týče, je vysoko! Dávám přestávku a určitě se k sérii vrátím.
Na prvotinu velmi dobré, postavy nejsou papírové, líbí se mi náznaky vrahovy mentality dané národností a kulturním okruhem. Baví mě i Mikuláš a jeho zašívárna v tehdy ještě magickém Karlíně. Děj uvěřitelný. Zkusím další díl.
Přesně tohle jsem potřebovala - chytrou, zábavnou, nostalgickou pohádku pro dospělé, která dokáže překvapit, pobavit a upoutat. Čtení na odpoledne a večer a usínáte připraveni na sny, ve kterých budete létat a dost možná se setkáte i se svými milovanými lidmi a věcmi, se kterými už se v bdělém stavu setkat většinou nemůžete.
Příjemná knížka, zajímavá nejen svým obsahem, ale duchem. Jidiš cítím jako z gruntu tradiční věc, na které by jen mešuge cosi měnil, a která se ztrácí jako naše nářečí. Návrat do starých časů a pevné pouto. Ani nevíme, jak moc nás váže.
Hutně a dobře napsaná kniha k zamyšlení, která mi dala dost zabrat. S hlavním hrdinou bylo něco nevysloveného v nepořádku od začátku. Člověk přemýšlí, jaký vliv měl jeho mladický přístup k víře, který mohl vycházet jen z potřeby ukotvení, přimknutí se k něčemu, emočního přehřátí v nevyrovnaném více méně postpubertálním věku, a jaký vliv měl život v tomto výlučném prostředí na utváření jeho sexuálních preferencí a vztahu k intimitě, pokud nějaký. Hrůzu mi nahánělo především ale chování okolí a snadnost, s jakou může být někdo bez milosti zavržen, i když se podezření nepotvrdila. A jak si ti, kterých se to absolutně nedotýká, rádi přisadí, a jak blízko je pak ke společenskému lynči (a jak daleko od lynče faktického...?) Pasáže o zahradě, ve které až paradoxně po rozchodu s církví hlavní hrdina najde Boha, jsou velmi povedené. Knihu rozhodně doporučuji.
i přes velmi zajímavou zápletku a pozoruhodný námět se zákulisními politickými praktikami se mi tento díl nečetl dobře, přišel mi roztříštěný, mnoho situací a i postav tam bylo jaksi navíc. Zachránil to bývalý inspektor Ruiz a jeho drsný humor a smysl pro řešení "čelem proti zdi".
Začátek mě pobavil humorem tak černým, že by mohl sbírat bavlnu. Dál už to tak temnohumorné není, četba navozuje spíš lehká pousmání nad nejrůznějšími absurditkami. A je to hezký zabavný cestopis zalidněný více či méně kuriózními postavičkami.
Kniha mi přišla jako určitá obdoba autorčiných Vran, proto dávám o hvězdičku míň. Dobře se čte, ale jsou to teda nervy a chtíc nechtíc člověka přivádí k přemýšlení, za co za všechno si může sám a jak je možné druhým neskutečně otravovat život. A také, že dětem může nejvíc ublížit vlastní rodič, a to, jaké děti jsou, co z nich bude a jaké životy jednou budou mít, je plně v rodičovských rukou a té odpovědnosti se výmluvami na všelijaké okolnosti nikdo nevyhne. Čtěte. Vždy je čas leccos napravit.
Otakar Fink hýbe celostátní politikou, a to přímo silovým resortem. Dobré jitro, tady vnitro. Chvilku jsem si musela zvykat na skok třiceti let, asi tolik prožil Ota od chvíle, kdy jsem ho potkala naposled. Tu džínovou čepičku by nosit nemusel. Vypadá zbytečně páprdovsky. Příběh je napsán s očekávaným autorským umem i humorem, dobu dobře pamatuju, tenkrát byla v naší zemi celkem dobrodružná sranda a i politici se otevřeně setkávali v debatách nehledě na různost názorů, o které se dokázali tváří v tvář přít a obhajovat je. A za průsery ještě i odstupovali. Byly to zajímavé časy. Deratizace Dezinfekce Deméter!
Před víkendovou návštěvou Vídně musela jsem si znova po několika letech přečíst moji milovanou Vévodkyni a kuchařku. Ten esprit starého mocnářství na sklonku své doby, esprit Vídně, dodnes v ní zachytitelný! Viděný magickým vnímáním skutečnosti jako přes černý závoj... Nízké mraky velké války nad obzorem a pod nimi stále dodržovaný noblesní způsob života šlechty, místy poněkud až dekadentní. Postava inteligentní a moderní vévodkyně disponující jemným humorem, nadhledem a určitým liberalismem, který jí umožnil najít v nové kuchařce rádkyni, ba i přítelkyni. Pod leskem hostin, společenských soirè, prosvítá tušení příchodu nového uspořádání světa. Pokládám tuto knihu za vcelku podstatné dílo české literatury a stejně tak autora za velmi významného a dosud nedoceněného, možná i nepochopeného.
Četla jsem asi v osmi až deseti s nadšením. Exotika, s jakou se tehdy dítě potkalo jen v knize a fantazie pracovala naplno. Prožívala jsem dobrodružství malého Pedra, představovala si ježdění na koni v pampě, jihoamerickou krajinu, chytání telat do lasa mezi vaqueros, i ten požár s prchající zvěří a stádem zdivočelého dobytka. Je to už hodně hodně dlouho a pamatuju si knížku i její atmosféru dodnes. Kam se asi poděla?
Slušná detektivka bez krvavých detailů a senzačních zvratů, vrah uhodnut až těsně před rozuzlením. Vyšetřovatelé tvoří zajímavý tým, do kterého se promítají lehké animozitky. Nenápadný humor.
Jsem spokojená jako vždy s touto sérií, i když v tomto díle mi vztahy mezi pachateli přišly už trochu překombinované. Nu což, všecko je možné - však to taky není literatura faktu a účel splnila - pobavila, napjala. Jen poznámka k překladu - Kim by nemusela začínat každý pracovní den po vkročení mezi kolegy a podřízené zvoláním "Fajn, lidi...". Že takto nikdo nezahajujete v práci ranni poradu - nebo jo?
Jaký by to byl závěr dílu, kdyby neprůstřelná Kim neupadla do smrtelného nebezpečí a nevysekala se z něho jednou rukou.... Kniha naprosto naplnila mé očekávání stejně jako všecky předchozí díly - svižnost, napětí, paralelní příběh k hlavní zápletce (s poněkud senzačním vyústěním), a navíc mi ukázala program na ochranu svědků ze strany, o které jsem dosud nepřemýšlela.
Na završení krásného a dosud trvajícího léta jsem si po dlouhé době dopřála Otakara Finka - a bylo to úžasné, škoda, ze čtu tak rychle, ale nedá se od toho odejít. Zdá se mi, že tentokrát se Mistr Velinský obzvláště vytáhl - Otovi v pátrání nepomáhaly žádné náhody, vše vyřešil na základě opravdu pečlivého profesionálního pátrání. K tomu navíc prostředí staré Libně - bývalé čtvrti dělnické, čtvrti skladišť, ohrad, továrniček, zaplevelených proluk, dodnes je tam ten genius loci cítit. Bouda je jako vždy psaná vtipně se spoustou kulturních a literárních odkazů, duchem doby, zkrátka moc se mi to líbí a mrzí mě jediná věc - že musím tak šetřit. Jinak bych se ihned hladově vrhla na další díl. Díky, Oto, za tu radost!
Velice jednoduchý příběh, již od strany 40 čtenář správně tuší, kdo je špatně zakamuflovaný vrah. Uvažovala jsem, jestli to autorka zamýšlela - no, nezamýšlela. Takže překvapení nulové. Hvězdička za popsání nechutné dětské šikany a lhostejnosti dospělých, druhá za čtivost. Vůbec nic nového, zvláštního, zajímavého. Číst další díly série by pro mě zřejmě byl promarněný čas.
Nenápadná knížka o místě v životě, touhách, nejistotách, láskách i skrytých trápenich snášených a přiznávaných s lehkým smíchem na tváři a smutkem v duši. O potřebě podpory a zázemí. O potřebě pochopení. Co jiného, než humor a naděje zbývá?