Byli jsme tu vždycky
Filip Titlbach
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489801/mid_byli-jsme-tu-vzdycky-rH3-489801.jpg
5
321
321
Třináct výjimečně důvěrných a otevřených rozhovorů o queer současnosti. „Jednou jsem se zeptal mámy, co bude dělat, až budu dospělej a přivedu domů manžela s dětmi. Na to mi řekla, že doufá, že ona už nebude naživu,“ vzpomíná třiadvacetiletý Kryštof. Queer lidé se po celém světě stávají předmětem kulturních válek a politických bojů. Novinář a moderátor Filip Titlbach jim poskytl příležitost promluvit o svých životech i nesnázích, kterým musí čelit, ve třinácti výjimečně důvěrných rozhovorech.... celý text
Přidat komentář
Za mě jsou to takové rozhovory s různými lidmi o ničem a o všem okolo gayů, leseb, transgenderů, nebinárních osob, drag queens apod. Osobně by mě třeba zajímal rozhovor s gay párem, který má děti v pěstounské péči apod., a podle všeho jich není málo, ale nic takového tu není.
Jedinou změnou oproti tomu, kdy byly rozhovory vedeny a kniha byla vydaná, je, že Ústavní soud (kupodivu) přistoupil konečně ke zrušení problematického paragrafu se sterilizací transgendrových osob. Ale nebýt rozhodnutí ESLP z roku 2017, nemyslím si, že by k tomu došlo (i s ohledem na předchozí produkci NSS). Jsem zvědavá, jak to dopadne s manželstvím stejnopohlavních párů v ČR. Já osobně proti tomu nic nemám, ani proti případným adopcím. Úprava rodinného práva je v českém právu neměnná snad od šedesátých let minulého století, nový občanský zákoník na tom nic moc nezměnil. Tahle oblast vykazuje odolnost vůči změnám a neříkám, že je to principiálně špatně, spíš naopak.
Obecně je mi v zásadě jedno, jak kdo žije. Ale někdy ´tlačit na pilu méně je lepší´, čímž mířím na propagaci různých témat těchto menšin či přímo těchto menšin v kultuře či zábavě.
Nemusíte být queer, abyste si tuhle knihu přečetli a něco vám dala. Stačí mít v sobě lidskost.
Byli jsme tu vždycky jsem si chtěla přečíst už dlouho, ale teprve na letošním Světě knihy jsme si ji (spolu s dalšími asi třemi tituly z Edice N) s mým mužem koupili. Četla jsem ji pomalu a pozorně, protože téma postavení LGBTQ lidí v naší společnosti považuji za důležité.
Filip Titlbach si pečlivě vybral 16 osobností, které k tomu mají co říct, a s nimi pak vedl 13 rozhovorů. V nich se postupně věnovali řadě oblastí života queer lidí. Některé byly velmi osobní, některé spíš odborné, ale každý z nich mě něco naučil. Někdy jsem se naštvala (třeba když jsem četla o právním postavení queer lidí nebo o tom, jakému nepochopení museli v konkrétních případech čelit), jindy jsem se dojímala, hodně mě to nutilo přemýšlet…
V průběhu jsem uvažovala především o jazyku, který používáme, a o možnostech, jak ho transformovat do podoby, v níž nebude (pokud možno) pro nikoho zraňující. Kromě toho mi přišel vhod také přehledný slovníček: když se v rozhovoru poprvé objevil nějaký pojem, který bylo třeba dovysvětlit, našli jste vše potřebné při okraji stránky. Totéž se týkalo i osobností, případně organizací, na které někdy odkazoval i QR kód.
Když to shrnu, bylo to pro mě zásadní čtení. A moc ho doporučuji!
Něco pro mě tuhle knihu ale dělá ještě trochu osobnější…
Fakt nepatřím k těm, kdo na ulici dobrovolně někoho osloví, ale letos v květnu jsem udělala výjimkou. Cestou ze Světa knihy naproti nám kráčel Filip Titlbach a já byla najednou jako ta můra, která se táhne za světlem. Tahle kniha je pro mě teď ještě cennější, když ji v ruce držel sám Filip!
Tahle kniha přináší řadu rozhovorů na témata točící se kolem odlišné orientace - z pohledu queer lidí s různými profesemi (terapeut, novinářka, právnička, jáhen, atd.). Rozhovory jsou vedeny velmi citlivě, zároveň jsem měla pocit, že jsem se tu dozvěděla řadu nových věcí a ještě v souvislostech. Což považuji za hlavní přínos této knihy. Předat informace, vzdělávat a díky tomu přispět, aby v naší společnosti byl bezpečný prostor pro všechny.
Musím říct, je mi smutno z toho, že ještě v dnešní době musí někteří lidé obhajovat svoji orientaci a vlastně bych si přála, aby tahle kniha v první řadě nemusela vůbec vznikat. Aby to přijetí LGBTQ+ lidí bylo u nás v naší společnosti samozřejmostí.
Filipu Titlbachovi určitě patří dík, že tyto rozhovory vedl a vydal je. Kniha je cenná v tom, že přináší autentické rozhovory s lidmi, kteří byli ochotni se podělit o své osudy, a přináší tak reálnou sondu do aktuálního tématu - čtenář má tak možnost pročítat reálné zkušenosti skutečných lidí - přímo z první ruky dá se říct. Myslím, že tak kniha má potenciál lidem otevřít oči, spoustu věcí objasnit či některé věci naopak vyvrátit. Zároveň velký dík patří všem, kdo dané rozhovory autorovi poskytli, že se o své zkušenosti podělili.
Knihu za sebe mohu určitě doporučit.
Cením si snahy informovat, emotivitu a empatii vloženou do všech rozhovorů . . .
Ale.
Stejně jako roxy9413 mi chyběla větší nejen hloubka, ale i nadhled a protipohled.
Fajn jako úvod do aktuální problematiky, ale škoda některých až extrémních pólů, které zmiňuje třeba tomnathaniel: "bojujme za svou hrdost civilně prosím, ne s výstředností a úchylkami.."
Kniha určitě není špatná, ale mohla být ještě lepší a LGBTQ+ prospěšnější.
Velmi knihu oceňuji za její civilní a nebulvární přístup k tématům, která jsou u mnoha lidí spojena s předsudky a stereotypy. Jen někdy možná bylo to pojetí takové až moc leskle časopisecké, což samozřejmě souvisí s délkou rozhovorů. I tak nemuselo být snadné pro jejich aktéry jít s kůží na trh. Na druhou stranu asi nemusíme o všem vědět všechno a to, že je někdo queer, neznamená, že by se měl vnitřně odhalovat do nejniternějších vrstev. Možná to jen tu a tam chtělo nějakou neočekávanější otázku...
Zajímavé rozhovory, které nabízí spoustu informací o lgbtq+ komunitě. Kniha se věnuje mnoha tématům, a proto je spíše takovým odrazovým můstkem, protože každé z témat by samo o sobě vydalo na samostatnou knihu. Mě osobně nejvíce zaujala historická tématika a život s HIV.
Jedinou nevýhodou této knihy je, že ji čtou ti, kteří většinu z toho, o čem pojednává, znají, zatímco ti, kteří by ji číst měli, protože jim informace chybí, ji nikdy do ruky nevezmou.
Kniha je nabitá fakty, přičemž osobní tón působí na čtenářovy emoce. Působivá, chtěl bych ji dát přečíst mnoha lidem, jen se bojím, že platí první věta z tohoto komentáře.
Rozhovory jsou zajímavé a čtivé, jen mi někde vadí jejich krátkost, neboť některá témata byla zajímavá a zasloužila by si více prostoru (nebinární lidé, homosexualita a křesťanství, život s HIV v queer komunitě). To, že se autor nevěnoval více tématu transgender osob mi nevadilo, neboť Lenku sleduji v jejím podcastu, kdo však V Tranzu nesleduje, i rozhovor s ní ji může zklamat. Rozhovor o aktivismu byl zajímavý. Co mi však osobně vadí, že o aktivismu mluví mladý chlapec, který ve společnosti dává na odiv homosexualitu, tím, že v běžném životě chodí v crop topu a v botech na podpatcích nebo jehlách... Pokud máme takového aktivistu, pak se nedivím, že majoritní hetero normativní společnost reaguje na queer komunitu jak reaguje. Já sám osobně nemám rád výstřední dress a chování gayů na Prague Prideu... Bojujme za svou hrdost civilně prosím, ne s výstředností a úchylkami, které pak zavdávají příčinu k tomu, že stále nemáme manželství pro všechny.
Také mi přišel zbytečně dlouhý a nepotřebný rozhovor o pinkwashingu na pracovišti , firem a politické situaci v zahraničí. Na co to je? Silně pochybuji, že se gayové běžně ve svém zaměstnaní outují. Já se v současném zaměstnání vyoutoval, ale jen proto, že jsem cítil, že zde můžu být otevřený. Obecně bych se ale už neoutoval, protože nevidím potřebu. Firmu, instituci, zajímají především výsledky naší práce, ne to jestli jsme queer.
Z výše jmenovaného tak dávám jen tři hvězdy.
Předem mého komentáře k obsahu bych rád vyzdvihl kvality této publikace. Předně musím ocenit strukturu celé knihy. Jednotlivé rozhovory se dotkají aktuálních problémů LGBTQ+, ale třeba i lidí s HIV. Témata se nicméně neopakují a čtenář se tak v každé části knihy dozvídá něco nového. Zároveň je nutné ocenit otázky Filipa Titlbacha a způsob, jakým rozhovory vedl. Kniha může být rovněž poučná pro čtenáře, kteří se v této problematice vůbec neorientují, protože nabízí i slovníček pojmů a medailonky osobností, o nichž se v rozhovoru hovoří.
Četba knihy patrně nemá za úkol přesvědčit někoho v jeho dosavadních názorech, nýbrž polidštit a destigmatizovat LGBTQ+ lidi.
Musím nicméně konstatovat, že se mi příliš nelíbil způsob, jakým někteří respondenti hovoří o konzervativních lidech. Na jednu stranu tvrdí, že nelze LGBTQ+ lidi chápat jako homogenní komunitu, ale na druhou stranu přesně takto popisují konzervativní či věřící lidi. Jsem věřící katolík a osobně bych se zařadil k liberálnímu konzervatismu. Nicméně si opravdu nemyslím, že homosexualita je nemoc (či trest Boží). Nevěřím, že averzní terapií se homosexualita dá vyléčit, nemyslím si, že LGBTQ+ lidé ohrožují moji rodinu či moji víru. A stejně tak si nemyslím, že by církev měla ze svých řad vyhánět věřící či kněze s jinou sexuální orientací.
Pokud chceme vést konstruktivní debatu, pak do ní nemohou nejhlasitěji promlouvat fanatici z obou stran (ultrakonzervativci či ultraliberálové). S těmi se totiž dohodnou většinou nedá. Celá debata o této problematice je komplikovaná, protože dříve či později se dostaneme do neřešitelné situace - Kam zařadit transženu (MtF) po podstoupení kastrace s mužským pohlavním orgánem? Mohou transženy závodit ve sportovních disciplínách s ženami a tudíž se označit za ženy? Lze použít slovo manželství pro stejnopohlavní sňatek, ačkoliv to lexikologicky smysl nedává, ale na druhou stranu fakt, že na něco neexistuje příhodné pojmenování neznamená, že to něco neexistuje. Kde leží hranice humoru o těchto tématech?
Problém dle mého názoru spočívá mimo jiné v tom, že řada queer, transgender či nebinárních lidí je pro většinovou populaci obtížně čitelná a zařaditelná. Ať se nám to líbí nebo ne, žijeme (a vždycky jsme žili) ve strukturované společnosti, v níž se každý člen musí nějak (a o tom jak se dá diskutovat) zařadit.
Osobně si myslím, že jakýchkoliv udržitelných změn dosáhneme pouze postupnou evolucí, nikoliv radikální revolucí. Společnost a ta česká obzvlášť bude potřebovat zkrátka více času. Patrně bude nutné se soustředit na snížení šikany, násilí nebo diskriminace LBGTQ+ lidí a teprve poté na jejich přijímání ve společnosti. Do té doby bude muž v ženských šatech se silným make-upem budit ve veřejné dopravě pozornost. Nedosáhneme toho ovšem označováním všech lidí za homofoby či argumentací, že vše lze rozvolnit a na ničem kromě naší individuality nezáleží.
Moc zajímavá kniha, kterou by si měl přečíst každý. Já jsem si myslela, je toho vím o queer hodně, ale očividně jsem se mýlila. Přečtěte si tuto knihu! Udělá z vás lepšího člověka. Vážně.
Obtížné, žhavé, krutě bolavé až trýznivé, sakra složité a mnohovrstevnaté téma současnosti.
Úplně nevím, zda je v téhle knize vše uchopeno za úplně správný konec?
Připomíná mi to Proměnné sny Petry Dvořákové a domnívám se, že tyhle rozhovory mohou být i slušně matoucí...
Přišlo by mi fér, kdyby v knihách tohoto typu dostali slovo i osvícení lidé z hetro většiny společnosti, aby mohli otevřeně i oni vyslovit své pocity z extrémních queer projevů a v poslední době až nátlaku na ohrožený druh hetero manželství, které je schopno přirozenou cestou počít a v atmosféře věrnosti (a v rámci možností nikoli s promiskuitou) vychovávat jedno či více dětí ve vyrovnané jedince...
Chápu, že o tom kniha není a i tak jsem za ní hodně ráda!
Proč v závěru nedostal slovo třeba dětský vývojový psycholog, aby se vyslovil k možnosti ovlivnění či znejistění queer atmosférou u citlivých dětí v pubertě (třeba z rozpadlých nebo sociálně narušených rodin) nebo k tématu adopce dětí do stejnopohlavních párů?
Často je řečeno A, ale chybí B jako pohled z opačné perspektivy.
Určitě je fajn slovník pojmů, který uvede do odborného názvosloví. Hodně se mi třeba líbil rozhovor o médiích.
Jako cis žena, co o své identitě ani sexualitě nikdy nemusela pochybovat...
Jako člověk, který se cítí dobře a doma v katolické církvi, jsem stejně jako mirektrubak, smutná a místy až šokovaná třeba ze slov pana Lormana nebo z příběhu Filipa Stupky (ten je extrémně smutný) ... ovšem je to jen slyšené z jedné optiky, nevíme, jaká je skutečně pravda...
Kniha je určitě podnětná, často ve mně vzbudila soucit s dílčími zkušenostmi těchto lidí se společností kolem sebe, ale na pár místech vzbudila i nevoli až odpor - třeba u nebinární osoby nemohu souhlasit s lehkým jazykovým nátlakem (asi vlivem oboru studia) a kritikou odbornice na transgender problematiku Mudr. Fifkové.
Přesto jsem mnohé lépe pochopila a dala si do správných souvislostí. Jde o knihu, co si zaslouží co nejvíce čtenářů a diskuzi napříč společností. Tolerance a vzájemný respekt k jinakosti z obou stran je běh na nekonečně dlouhou trať !
A jestli je něco v této společnosti prioritou, pak snaha o prevenci zbytečných sebevražd dospívajících a mladých dospělých!!!
3/5
https://www.youtube.com/watch?v=Y1m0Ed0aqGY&t=250s
Skvělá knížka, náhled do osobních zkušeností a pohledů života queer lidí z českého prostředí, pro mě i překvapivé skutečnosti, které dodnes musí lidé řešit a z některých zpovědí mi bylo opravdu smutno. Jsem moc ráda, že mě tato kniha neminula.
Dobrá kniha, která dává nahlédnout do světa LGBTQ lidí. Některé příběhy se mi líbily více, jiné méně. V kapitole Trans mi bylo líto, že se Lenka neodhodlala ke své změně o něco dříve. Překvapilo mě, že i v dnešní době má ČR podmínku sterilizace pro změnu pohlaví a trans lidé si musí vybírat pouze neutrální jména. Drsná pro mě byla kapitola o knězi, vyprávění o konverzních terapiích, době normalizace a jaké dětství a dospívání si prožil Kryštof Stupka. Poučné byly kapitoly o HIV, dějinách, popkultuře a drag queens. Přiznám se, že se mi stále úplně nepodařilo pochopit nebinární lidi, ale musí to mít v životě docela těžké. Osobně mě o něco méně bavily kapitoly o aktivismu, médiích a pinkwashingu, ale chápu, že tato témata nemohla v knize chybět.
Celkově si myslím, že kniha přispívá k lepšímu pochopení a respektu k LBGTQ lidem a jsem ráda, že něco takého u nás vzniklo.
Prostě super, jsem moc ráda, že takovéto knihy vznikají. Forma rozhovorů byla skvělou volbou. Není to strohý výklad problémů, v této knize jsou vidět konkrétní lidé s konkrétními příběhy, což má mnohem větší váhu a sílu. Doplněno o výklad mnohdy "nových" a veřejnosti ne tak známých nebo špatně pochopených pojmů. A pokud si je člověk zasadí do příběhů lidí, je snazší tyto definice pochopit v kontextu a s celým dopadem na osudy jednotlivců. Škoda jen, že ti, kdo by si ji potřebovali přečíst nejvíce se ji vyhnou obloukem. Doufám, že alespoň těm, kdo se snaží něco změnit posloužila při argumentaci ve společnosti a třeba se jednou dočkáme toho, že už nikdo nebude muset projít tolika příkořími a stresem jako lidé, které ti odvážní z knihy zastupují.
Filip Titlbach je profík na svým místě. Rozhovory s LGBTQ+ zástupci jsem dočetla asi před 14 dny a pořád nad nimi trochu přemýšlím. Dobře poskládaný témata, některý rozhovory zajímavější, vizuálně je kniha úžasná. Nejvíc mě oslovilo povídání s gayem v seniorském věku a jeho vzpomínky na dřívější režim. Přála bych si, aby se dostala do rukou těm, kteří by trochu potřebovali otevřít oči.
Knížka byla ve všech ohledech skvělá: otevření Lidé, vedení rozhovorů nejen po povrchu, vysvětlivky k pojmům, QR kódy, stručný životopis, fotky a v neposlední řadě i design knížky (ach ty narůžovělé stránky).
Knížka by měla být zařazena do povinné literatury - zvlášť pro některé dříve narozené.
Je bezvadné, že je život tak pestrý!
Děkuji a určitě si přečtu další i předchozí vydané knihy Deníku/Edice N.
Byli jsme tu vždycky je vynikající nonfikce pojednávající o historii a současném stavu LGBTQ prostředí v České republice. Jedná se o rozhovory s významnými queer lidmi, které vede novinář a editor Deníku N Filip Titlbach.
Na téma queer lidí je v knize pohlíženo ze všech různých úhlů - historických, politických, sociálních, ba dokonce i lingvistických. Není to žádná motivační příručka; autor pomocí rozhovorů zobrazuje současnou dobu a její problémy bez příkras, zviditelňuje témata, která jsou pro dnešní moderní společnost tristní (věděli jste na příklad, že když se někdo rozhodne pro tranzici, musí podstoupit sterilizaci?).
Kniha mě moc bavila, rozhodně se k ní budu vracet a mám v plánu si přečíst i další tituly z Edice N!
Jedinečně zpracovaná kniha rozhovorů, které pokrývají širokou škálu LGBT+ témat. Některé rozhovory mě zaujaly víc, některé míň, ale vždy mi něco předaly. Moc doporučuji.
Knížka se mi moc líbila, i když příjemné čtení to tedy nebylo. Velmi mě zasáhl příběh Kryštofa, který byl poslán na "léčení" do kláštera. Ne v Polsku před dvaceti lety, ale u nás pár let zpátky. Jeho nepřijetí vlastní matkou mi přišlo obzvlášť bolestné.
Velmi se mi také líbil úplně poslední rozhovor se třemi drag queens, mám teď nutkání zajít na nějaké jejich představení :)
Klobouk dolů autorovi za skvělé rozhovory i za sdílení vlastního příběhu.
Byli jsme tu vždycky
"Hlavne je potrebné si uvedomiť, že queer ľudí nedefinuje len ich sexualita alebo identita. Každý z nás je komplexná osobnosť s rozmanitým životom, v ktorom zastávame celý rad rolí. Sme niekoho priatelia, deti, sme tiež rodičia, kolegovia alebo trebárs športovci. Máme rôzne názory a pohľady na svet. Redukovať človeka na jeho sexualitu a odvodzovať tak príslušnosť k nejakej skupine ľudí je asi rovnaké ako myslieť si, že deti zo 4. A. budú rovnaké, pretože všetky spolu chodia do jednej triedy."
V rozhovore pre Denník N, konkrétne pri otázke, čo autorovi dala práca na tejto knihe, uviedol: "V prvom rade množstvo nových znalostí. Aj ja sám som sa dozvedel veľa vecí, začal som rozlišovať viac rôznych nuáns v identitách a sexuálnych orientáciách a zároveň mi to dalo hlbší pohľad do prežívania identít, ktoré ja sám nemám, napríklad do identity transrodového človeka."
Obdobne to mám aj ja ako čitateľka. Určite mi kniha rozšírila obzory a v ideálnom prípade aj srdce. Samozrejme, jej charakter nebol len informačný, ale aj formačný, čo nemusí vyhovovať všetkým/mnohým, no ak mám hovoriť za seba, človeka formovaného v oblasti queer tém katolíckou náukou a rôznymi jej (dez)interpretáciami (a často, žiaľ, aj dezinformáciami), bola táto kniha pre mňa slušnou lekciou empatie a tolerancie.
K obsahu a rozsahu toľko, že oboje sa mi zdali primerané, vyvážené a aj celková grafická úprava knihy a sadzba super.
Samozrejme, s niektorými respondentmi by sa dalo veľa a dlho polemizovať, niektorí z nich mi pripadali, že tejto knihe (témam) robia skôr medvediu službu, ale to je OK, alebo teda aspoň normálne, že sto ľudí rovná sa sto chutí a sto názorov.
"Omnoho ľahšie sa utláčajú ľudia, ktorých nie je vidieť. Omnoho ľahšie sa vytvára strach z neznámeho. (...) Prieskumy ukazujú, že pokiaľ ľudia poznajú aspoň niekoho queer zo svojho blízkeho okolia, sú až niekoľkonásobne priateľskejší k LQBTQ ľuďom a sú častejšie otvorení rovnosti. Vizibilita je jedna z najdôležitejších vecí v ceste za rovnoprávnosťou."